Fluorid hlinitý

Fluorid hlinitý
3D model polyedru
vzorec
3D model
Obecné
Systematický název	Fluorid hlinitý Trifluoralan
Anglický název	Aluminium fluoride
Německý název	Aluminiumfluorid
Sumární vzorec	AlF3
Vzhled	bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7784-18-1
	32287-65-3 (monohydrát) 15098-87-0 (trihydrát)
PubChem	2124
ChEBI	49464
Číslo RTECS	BD0725000
Vlastnosti
Molární hmotnost	83,976 7 g/mol 101,022 g/mol (monohydrát) 138,023 g/mol (trihydrát)
Teplota sublimace	1 280 °C
Hustota	3,07 g/cm³ (0 °C)
Rozpustnost ve vodě	0,13 g/100 g (0 °C) 0,28 g/100 g (10 °C) 0,50 g/100 g (25 °C) 0,69 g/100 g (50 °C) 0,98 g/100 g (75 °C) 1,67 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	roztoky fluoridů kapalný fluorovodík
Struktura
Krystalová struktura	šesterečná
Hrana krystalové mřížky	a= 492 pm c= 625 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 510 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−164,3 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub	3 240 J/g
Standardní molární entropie S°	66,48 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 431 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,894 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS06 GHS07 GHS08 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R22, R36/37/38
S-věty	S26
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid hlinitý (chemický vzorec AlF₃) je anorganická sloučenina primárně používaná ve výrobě hliníku. Může být připraven synteticky, ale vyskytuje se i v přírodě.

Výskyt a výroba

Nejvíce používaný postup pro výrobu fluoridu hlinitého reakcí oxidu hlinitého Al₂O₃ a kyselinou hexafluorokřemičitou H₂SiF₆:

H₂SiF₆ + Al₂O₃ → 2 AlF₃ + SiO₂ + H₂O

Druhý způsob je pomocí tepelného rozkladu hexafluorohlinitanu ammoného (NH₄)₃AlF₆. Menší množství je také možné připravit pomocí reakce hydroxidu hlinitého Al(OH)₃ (popř. samotného hliníku) s kyselinou fluorovodíkovou HF.

Trihydrát fluoridu hlinitého se nachází v přírodě jako vzácný minerál rosenbergit.

Využití

Fluorid hlinitý je důležité aditivum při výrobě hliníku pomocí elektrolýzy. Společně s kryolitem snižují bod tání pod 1 000 °C a zvyšují vodivost elektrolytu.

Mimo jiné je využívaný (společně s fluoridem zirkoničitým ZrF₄) pro výrobu fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken.

Využívá se k zabránění kvašení.

Zdravotní rizika

Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení a průjem. Při požití většího množství i křeče.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium fluoride na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid hlinitý na Wikimedia Commons