Fluorid manganatý

Fluorid manganatý
Obecné
Systematický názevFluorid manganatý
Anglický názevManganese(II) fluoride
Německý názevMangan(II)-fluorid
Sumární vzorecMnF2
Vzhledsvětle růžové krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS7782-64-1
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-960-0
PubChem24528
SMILESF[Mn]F
InChIInChI=1/2FH.Mn/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: CTNMMTCXUUFYAP-NUQVWONBAJ
Číslo RTECSOP0875000
Vlastnosti
Molární hmotnost92,934855 g/mol
Teplota tání856 °C (1,573 °F; 1,129 K)
Teplota varu1,820 °C (3,310 °F; 2,090 K)
Hustota3.98 g/dm3[1]
Rozpustnost ve vodě10,2 g/l
Struktura
Krystalová strukturatetragonální
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-větyH302, H312, H315, H319, H332, H335
P-větyP261, P264, P270, P271, P280, P301+312, P302+352, P304+312, P304+340, P305+351+338, P312, P321, P322, P330, P332+313, P337+313, P362, P363, P403+233, P405, P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid manganatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem MnF2. Je to světle růžová pevná látka.

Příprava

Fluorid manganatý lze připravit reakcí uhličitanu manganatého s kyselinou fluorovodíkovou.[2] Takto byl připraven v roce 1824 Jönsem Jacobem Berzeliem:[3]

MnCO3 + 2HF → MnF2 + CO2 + H2O

Fluorid manganatý může být také připraven přímo z prvků:[4]

Mn + F2 → MnF2

Tetrahydrát fluoridu manganatého vzniká pomalým odpařováním roztoku fluoridu manganatého.[3]

Vlastnosti

Fluorid manganatý je málo rozpustný ve vodě. Stejně jako některé fluoridy kovů v oxidačním stavu II, fluorid manganatý krystalizuje ve struktuře rutilu, čímž vznikají oktaedrická centra manganu a planární fluoridy.[5]

Využití

Fluorid manganatý se používá při výrobě speciálních druhů skel a laserů.[6] Je kanonickým příkladem jednoosého antiferomagnetu (s Néelovou teplotou 68 K).[7] Fluorid manganatý je také využíván jako katalyzátor při syntéze pyridinu.[8]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Manganese(II) fluoride na anglické Wikipedii a Mangan(II)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ GRIFFEL, Maurice; STOUT, J. W. Preparation of Single Crystals of Manganous Fluoride. The Crystal Structure from X-Ray Diffraction. The Melting Point and Density. Journal of the American Chemical Society. 1950-10, roč. 72, čís. 10, s. 4351–4353. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01166a004. (anglicky) 
  2. ↑ Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. 1. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke 608 s. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 268. 
  3. ↑ a b Gmelin Handbook of Inorganic Chemistry. [s.l.]: Springer-Verlag 316 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93343-6. S. 5. (německy) Google-Books-ID: eWE6AQAAIAAJ. 
  4. ↑ WebElements Periodic Table » Manganese » reactions of elements. www.webelements.com [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-25. 
  5. ↑ STOUT, J. W.; REED, Stanley A. The Crystal Structure of MnF 2 , FeF 2 , CoF 2 , NiF 2 and ZnF 2. Journal of the American Chemical Society. 1954-11, roč. 76, čís. 21, s. 5279–5281. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01650a005. (anglicky) 
  6. ↑ AYRES, D. C.; HELLIER, Desmond. Dictionary of environmentally important chemicals. London: Blackie academic & professional, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-7514-0256-8. 
  7. ↑ FELCHER, G. P; KLEB, R. Antiferromagnetic domains and the spin-flop transition of MnF 2. Europhysics Letters (EPL). 1996-11-20, roč. 36, čís. 6, s. 455–460. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. ISSN 0295-5075. DOI 10.1209/epl/i1996-00251-7. 
  8. ↑ SHIMIZU, Shinkichi; WATANABE, Nanao; KATAOKA, Toshiaki. Pyridine and Pyridine Derivatives. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. 2000-06-15. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. DOI 10.1002/14356007.a22_399. 

Média použitá na této stránce