Fluorid nikelnatý

Fluorid nikelnatý
Obecné
Systematický název	Fluorid nikelnatý
Anglický název	Nickel(II) fluoride
Německý název	Nickel(II)-fluorid
Sumární vzorec	NiF2
Vzhled	žlutavé až zelené krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	10028-18-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	233-071-3
PubChem	24825
SMILES	F[Ni]F
InChI	InChI=1S/2FH.Ni/h2*1H;/q;;+2/p-2 ; Key: DBJLJFTWODWSOF-UHFFFAOYSA-L
Číslo RTECS	QR6825000
Vlastnosti
Molární hmotnost	96902 g/mol
Teplota tání	1474 °C (2685 °F; 1747 K)
Teplota varu	1750 °C (3182 °F; 2023 K)
Hustota	42 g/dm3
Rozpustnost ve vodě	40 g/l (25 °C)
Struktura
Krystalová struktura	rutilu
Bezpečnost
	; GHS08 ; GHS09
H-věty	H317, H334, H341, H350i, H360D, H372, H400, H410
P-věty	P203, P260, P261, P264, P270, P272, P273, P280, P281, P284, P302+352, P304+340, P318, P319, P321, P333+313, P342+316, P362+364, P391, P405, P501
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid nikelnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NiF₂.

Příprava

Fluorid nikelnatý je připravován reakcí chloridu nikelnatého s fluorem při teplotě 350 °C:^[1]^[2]^[3]

NiCl₂ + F₂ → NiF₂ + Cl₂

Lze jej také syntetizovat z prvků při teplotě 550 °C:^[3]

Ni + F₂ → NiF₂

Ni + 2 HF → NiF₂ + H₂

Fluorid nikelnatý je žlutavá až zelená pevná látka tvořící tetragonální hygroskopické krystaly se strukturou rutilu. Tvoří hydráty.

Kontaktem fluoridu nikelnatého s anorganickými kyselinami vzniká fluorovodík, příklad reakce s kyselinou dusičnou:

NiF₂ + 2 HNO₃ → Ni(NO₃)₂ + 2 HF

Fluorid nikelnatý reaguje se silnými zásadami za vzniku hydroxidu nikelnatého:

NiF₂ + 2 NaOH → Ni(OH)₂ + 2 NaF

Fluorid nikelnatý tvoří s fluoridem draselným komplex, tetrafluoronikelnatan draselný:

NiF₂ + KF → K[NiF₃]

K[NiF₃] + KF → K₂[NiF₄]

Fluorid nikelnatý se využívá jako katalyzátor přípravy fluoridu chlorečného.^[4] Využívá se také v katodách baterií.^[5]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nickel(II) fluoride na anglické Wikipedii a Nickel(II)-fluorid na německé Wikipedii.

↑ PRIEST, Homer F.; SWINEHERT, Carl F. Anhydrous Metal Fluorides. Příprava vydání Ludwig F. Audrieth. 1. vyd. Svazek 3. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-13162-6, ISBN 978-0-470-13234-0. DOI 10.1002/9780470132340.ch47. S. 171–183. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470132340.ch47.
↑ GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, Alan; GREENWOOD, N. N. Chemie der Elemente. 1. korrigierter Nachdr. d. 1. Aufl. vyd. Weinheim Basel (Schweiz) Cambridge New York, NY: VCH 1707 s. ISBN 978-3-527-26169-7. (německy)
↑ ^a ^b ^c WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. Příprava vydání Arnold F. Holleman, Gerd Fischer. 102., stark umgearbeitete und verbesserte Auflage. vyd. Berlin New York: Walter de Gruyter 2149 s. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy)
↑ SMITH, D. F. Chlorine Pentafluoride. Science. 1963-09-13, roč. 141, čís. 3585, s. 1039–1040. Dostupné online [cit. 2023-08-24]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.141.3585.1039. (anglicky)
↑ PUBCHEM. Nickel fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky)