Fluorid praseodymitý

Fluorid praseodymitý
Obecné
Systematický názevFluorid praseodymitý
Anglický názevPraseodymium(III) fluoride
Německý názevPraseodym(III)-fluorid
Sumární vzorecPrF3
Vzhledzelené krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13709-46-1
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-254-9
PubChem50925288
SMILES[F-].[F-].[F-].[Pr+3]
InChIInChI=1S/3FH.Pr/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: BOTHRHRVFIZTGG-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost197,90 g/mol
Teplota tání1399 °C
Teplota varu2300 °C
Hustota6,267 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděnerozpustné
Struktura
Krystalová strukturahexagonální/trigonální
Hrana krystalové mřížkya = 0,7078 nm, c = 0,7239 nm, Z = 6
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
[2]
H-větyH301, H311, H331, EUH032[2]
P-větyP261, P264, P280, P301+310, P302+352+312, P304+340+311[2]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid praseodymitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PrF3. Je to nejstabilnější fluorid praseodymu.

Příprava

Fluorid praseodymitý lze připravit reakcí dusičnanu praseodymitého s fluoridem sodným:[3]

Pr(NO3)3 + 3 NaF → 3 NaNO3 + PrF3

V literatuře existují zprávy o reakci mezi fluoridem chloritým a různými oxidy praseodymu, kde fluorid praseodymitý je jediným produktem. Reakce mezi fluoridem bromitým a oxidy praseodymu na vzduchu po určité době tvoří fluorid praseodymitý, ale reakce není úplná. Reakcí mezi hydrátem šťavelanu praseodymitého a fluoridem bromitým lze také připravit fluorid praseodymitý a jako vedlejší produkt je uhlík.[4] Fluorid praseodymitý lze také připravit reakcí oxidu praseodymitého a fluoridu sírového při 584 °C.[5]

Vlastnosti

Fluorid praseodymitý tvoří bledě zelené krystaly v trigonální[6] (nebo hexagonální[7]) soustavě s prostorovou grupou P3c1[6] (nebo P63/mcm[7]) s parametry mřížky a = 0,7078 nm, c = 0,7239 nm, Z = 6 a strukturou typu fluoridu ceritého.

Fluorid praseodymitý je zelená hygroskopická pevná látka bez zápachu, která je nerozpustná ve vodě.[8]

Využití

Fluorid praseodymitý(III) se používá jako dopující materiál pro laserové krystaly.[9]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Praseodymium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Praseodym(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ KRIVANDINA, E. A.; ZHMUROVA, Z. I.; SOBOLEV, B. P. Growth of R 1 − y Sr y F3 − y crystals with rare earth elements of the cerium subgroup (R = La, Ce, Pr, or Nd; 0 ≤ y ≤ 0.16) and the dependence of their density and optical characteristics on composition. Crystallography Reports. 2006-10, roč. 51, čís. 5, s. 895–901. Dostupné online [cit. 2024-01-05]. ISSN 1063-7745. DOI 10.1134/S106377450605021X. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Praseodymium(III) fluoride [online]. Sigma-Aldrich [cit. 2024-01-05]. 432091. Dostupné online. 
  3. ↑ MA, Lin; CHEN, Wei-Xiang; ZHENG, Yi-Fan. Microwave-assisted hydrothermal synthesis and characterizations of PrF3 hollow nanoparticles. Materials Letters. 2007-05, roč. 61, čís. 13, s. 2765–2768. Dostupné online [cit. 2024-01-05]. DOI 10.1016/j.matlet.2006.04.124. (anglicky) 
  4. ↑ POPOV, Alexander I.; GLOCKLER, George. Observations on the Fluorination of Praseodymium and Neodymium Compounds. Journal of the American Chemical Society. 1952-03, roč. 74, čís. 5, s. 1357–1358. Dostupné online [cit. 2024-01-05]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01125a521. (anglicky) 
  5. ↑ OPALOVSKII, A. A.; LOBKOV, E. U.; ERENBURG, B. G. ChemInform Abstract: RK. VON SF6 MIT SELTENERDMETALLOXIDEN. Chemischer Informationsdienst. 1973-01-16, roč. 4, čís. 3. Dostupné online [cit. 2024-01-05]. ISSN 0009-2975. DOI 10.1002/chin.197303045. (anglicky) 
  6. ↑ a b ЗЕФИРОВ, Н. С. Химическая энциклопедия: Пол-Три [Полимерные-Трипсин]. [s.l.]: Большая российская энциклопедия 648 s. Dostupné online. ISBN 978-5-85270-092-6. (rusky) 
  7. ↑ a b Справочник химика. Vol. 1 (2-е изд., испр ed.). М.-Л.: Химия. Редкол.: Никольский Б.П. и др. 1966. (rusky)
  8. ↑ Praseodymium(III) fluoride, anhydrous, REacton™, 99.9895% (REO), Thermo Scientific Chemicals. www.thermofisher.com [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ SHALIBEIK, Hotan. Rare-Earth-Doped Fiber Lasers and Amplifiers. [s.l.]: Cuvillier Verlag 197 s. Dostupné online. ISBN 978-3-86727-467-8. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

UCl3 without caption.png
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Crystal structure of UCl3-type