Fluorid uranylu
fluorid uranylu | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Fluorid uranylu |
Anglický název | Uranyl fluoride |
Německý název | Uranylfluorid |
Sumární vzorec | UO2F2 |
Vzhled | světle žlutá, nazelenalá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13536-84-0 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-898-8 |
PubChem | 6432077 |
SMILES | O=[U+2]=O.[F-].[F-] |
InChI | InChI=1S/2FH.2O.U/h2*1H;;;/q;;;;+2/p-2 Key: KCKICANVXIVOLK-UHFFFAOYSA-L |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 308,02 g/mol |
Teplota tání | 300 °C (rozkládá se) |
Teplota varu | sublimuje |
Rozpustnost ve vodě | 64,4 g/100 g |
Bezpečnost | |
H-věty | H300, H330, H373, H411 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid uranylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem UO2F2.
Příprava
Fluorid uranylu vzniká hydrolýzou fluoridu uranového:
- UF6 + 2 H2O → UO2F2 + 4 HF
Lze jej také připravit fluorací oxidu uranového:[1]
- UO3 + 2 HF → UO2F2 + H2O
Vlastnosti
Fluorid uranylu je radioaktivní světle žlutá, nazelenalá pevná látka, intenzita barvy se mění.[2][3] Fluorid uranylu je velmi rozpustný ve vodě a je hygroskopický. Podle rentgenové krystalografie jsou uranylová centra (UO 2+
2 ) zaplněny šesti fluoridovými ligandy.[4] Při teplotě nad 300 °C se fluorid uranylu rozkládá v závislosti na teplotě a tlaku kyslíku na fluorovodík, oxid uranový nebo oxid uraničito-uranový (U3O8). Fluorid uranylu je toxický, kvůli přítomnosti fluoridových iontů, žíravý a nebezpečný při vdechování, či požití.[5]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Uranyl fluoride na anglické Wikipedii a Uranylfluorid na německé Wikipedii.
- ↑ JANG, Harry; LOUIS-JEAN, James; POINEAU, Frederic. Synthesis and Morphological Control of UO 2 F 2 Particulates. ACS Omega. 2023-06-20, roč. 8, čís. 24, s. 21996–22002. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 2470-1343. DOI 10.1021/acsomega.3c01999. PMID 37360455. (anglicky)
- ↑ KATZ, J. J.; RABINOWITCH, E. eds. Chemistry of uranium. Collected Papers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4261677. S. 564–577. (English)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1218. (německy)
- ↑ ZACHARIASEN, W. H. Crystal chemical studies of the 5 f -series of elements. III. A study of the disorder in the crystal structure of anhydrous uranyl fluoride. Acta Crystallographica. 1948-12-01, roč. 1, čís. 6, s. 277–281. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 0365-110X. DOI 10.1107/S0365110X48000764.
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1185–1189. (německy)
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for substances hazardous to human health.
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for environmentally hazardous substances
Autor: Materialscientist, Licence: CC BY-SA 3.0
UO2F2. Pearson symbol hR15 Space group R-3m No. 166. M. Atoji and M. J. McDermott (1970). "The structure of some alkaline-earth metal uranates". Acta Cryst. B26: 1540. DOI:10.1107/S0567740870004454.