Fluorid uranylu

fluorid uranylu
Obecné
Systematický názevFluorid uranylu
Anglický názevUranyl fluoride
Německý názevUranylfluorid
Sumární vzorecUO2F2
Vzhledsvětle žlutá, nazelenalá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13536-84-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)236-898-8
PubChem6432077
SMILESO=[U+2]=O.[F-].[F-]
InChIInChI=1S/2FH.2O.U/h2*1H;;;/q;;;;+2/p-2
Key: KCKICANVXIVOLK-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost308,02 g/mol
Teplota tání300 °C (rozkládá se)
Teplota varusublimuje
Rozpustnost ve vodě64,4 g/100 g
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-větyH300, H330, H373, H411
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid uranylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem UO2F2.

Příprava

Fluorid uranylu vzniká hydrolýzou fluoridu uranového:

UF6 + 2 H2O → UO2F2 + 4 HF

Lze jej také připravit fluorací oxidu uranového:[1]

UO3 + 2 HF → UO2F2 + H2O

Vlastnosti

Fluorid uranylu je radioaktivní světle žlutá, nazelenalá pevná látka, intenzita barvy se mění.[2][3] Fluorid uranylu je velmi rozpustný ve vodě a je hygroskopický. Podle rentgenové krystalografie jsou uranylová centra (UO 2+
2
 ) zaplněny šesti fluoridovými ligandy.[4] Při teplotě nad 300 °C se fluorid uranylu rozkládá v závislosti na teplotě a tlaku kyslíku na fluorovodík, oxid uranový nebo oxid uraničito-uranový (U3O8). Fluorid uranylu je toxický, kvůli přítomnosti fluoridových iontů, žíravý a nebezpečný při vdechování, či požití.[5]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Uranyl fluoride na anglické Wikipedii a Uranylfluorid na německé Wikipedii.

  1. JANG, Harry; LOUIS-JEAN, James; POINEAU, Frederic. Synthesis and Morphological Control of UO 2 F 2 Particulates. ACS Omega. 2023-06-20, roč. 8, čís. 24, s. 21996–22002. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 2470-1343. DOI 10.1021/acsomega.3c01999. PMID 37360455. (anglicky) 
  2. KATZ, J. J.; RABINOWITCH, E. eds. Chemistry of uranium. Collected Papers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4261677. S. 564–577. (English) 
  3. BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1218. (německy) 
  4. ZACHARIASEN, W. H. Crystal chemical studies of the 5 f -series of elements. III. A study of the disorder in the crystal structure of anhydrous uranyl fluoride. Acta Crystallographica. 1948-12-01, roč. 1, čís. 6, s. 277–281. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 0365-110X. DOI 10.1107/S0365110X48000764. 
  5. BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1185–1189. (německy) 

Média použitá na této stránce

UO2F2.PNG
Autor: Materialscientist, Licence: CC BY-SA 3.0
UO2F2. Pearson symbol hR15 Space group R-3m No. 166. M. Atoji and M. J. McDermott (1970). "The structure of some alkaline-earth metal uranates". Acta Cryst. B26: 1540. DOI:10.1107/S0567740870004454.