Fluorid xenonatý

Fluorid xenonatý
Obecné
Systematický název	Fluorid xenonatý
Anglický název	Xenon(II) fluoride
Německý název	Xenondifluorid
Sumární vzorec	XeF2
Vzhled	Bezbarvá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	13709-36-9
SMILES	FXeF
Vlastnosti
Molární hmotnost	169,3 g/mol
Teplota tání	129 °C
Teplota sublimace	114 °C
Hustota	4,32 g/cm³
Rozpustnost ve vodě	2,5 g/100 g (0 °C, pozvolný rozklad)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	Rozpustný v kapalném fluorovodíku
Tlak páry	0,6 kPa (25 °C)
Ionizační energie	11,5 eV
Struktura
Krystalová struktura	Čtverečná tělesově centrovaná
Tvar molekuly	Lineární
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−176 kJ/mol
Entalpie sublimace ΔHsub	376 J/g
Bezpečnost
	; GHS03 ; GHS05 ; GHS06; Nebezpečí
R-věty	R8, R23/24/25, R34
S-věty	S17, S26, S36/37/39, S45
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid xenonatý (též xenon difluorid) je bílá krystalická látka, zápachem připomínající ozón, která se skládá z paralelních lineárních tříatomových molekul Xe F₂. Lze jej připravit přímou syntézou z prvků, reakcí xenonu s nadbytkem fluoru v zatavené niklové nádobě nebo ozařováním této směsi slunečním světlem:

Xe + F₂ → XeF₂.

Lineární strukturu si molekuly zachovávají i v parách po sublimaci. Je to mírné fluorační činidlo. Ve vodném roztoku působí jako silné oxidační činidlo, např. oxiduje Ce^III na Ce^IV. Tyto roztoky jsou stálé, ovšem pouze v nepřítomnosti zásaditých látek. Je mírně žíravý, proto při práci s ním je třeba dbát opatrnosti.

Fluorid xenonatý poskytuje s pentafluoridy fosforu, arsenu, antimonu a jodu komplexní soli se strukturou vyjádřenou vzorci:

[XeF]⁺[MF₆]⁻,

[XeF]⁺[M₂F₁₁]⁻,

[Xe₂F₃]⁺[MF₆]⁻,

(M = P, As, Sb, nebo I).

Použití

Fluorid xenonatý v plynném skupenství se průmyslově používá k leptání při litografické výrobě integrovaných obvodů na bázi křemíku.^[2] Kromě toho slouží v chemických laboratořích při anorganických syntézách jako mírné fluorační nebo silné oxidační činidlo.

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Reference

↑ ^a ^b Xenon difluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ BRAZZLE, J.D.; DOKMECI, J.R.; MASTRANGELO, C.H. Modeling and characterization of sacrificial polysilicon etching using vapor-phase xenon difluoride. 17th IEEE International Conference on Micro Electro Mechanical Systems (MEMS). Roč. 2004, s. 737–740. DOI 10.1109/MEMS.2004.1290690.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid xenonatý na Wikimedia Commons

[pubchem_cid_83674-1] Xenon difluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[2] BRAZZLE, J.D.; DOKMECI, J.R.; MASTRANGELO, C.H. Modeling and characterization of sacrificial polysilicon etching using vapor-phase xenon difluoride. 17th IEEE International Conference on Micro Electro Mechanical Systems (MEMS). Roč. 2004, s. 737–740. DOI 10.1109/MEMS.2004.1290690.

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály

Fluorid xenonatý

Obsah

Použití

Literatura

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce