Fluorovodík
Fluorovodík | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Fluoran |
Triviální název | Fluorovodík |
Anglický název | Hydrogen fluoride |
Německý název | Fluorwasserstoff |
Sumární vzorec | HF |
Vzhled | Bezbarvý plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7664-39-3 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-634-8 |
Indexové číslo | 009-002-00-6 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 20,006 g/mol |
Teplota tání | −83,01 °C |
Teplota varu | 19,54 °C |
Hustota | 1,749 g/cm3(−191 °C) 1,653 g/cm3 (−94 °C) 0,991 g/cm3 (19,54 °C) |
Dynamický viskozitní koeficient | 0,53 cP (0 °C) |
Index lomu | 1,9 (20 °C) |
Kritická teplota Tk | 188 °C |
Kritický tlak pk | 6 488 kPa |
Kritická hustota | 0,29 g/cm3 |
Relativní permitivita εr | 175 (−73 °C) 134 (−42 °C) 111 (−27 °C) 84 (−1 °C) |
Tlak páry | 209 kPa |
Součinitel elektrického odporu | 0,000 16 K−1 |
Měrná magnetická susceptibilita | 83,6×10−6 cm3 g−1 (0 °C) |
Ionizační energie | 15,77 eV |
Povrchové napětí | 10,1 mN/m (0 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | Kosočtverečná (pevná látka) |
Hrana krystalové mřížky | a= 342 pm b= 432 pm c= 541 pm |
Tvar molekuly | Rovinný |
Dipólový moment | 6,37×10−30 Cm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −269,8 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 196,4 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 374,4 J/g |
Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 3 039 J/g |
Standardní molární entropie S° | 173,7 J K−1 mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −271,8 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 2,4 JK−1g−1 (0 °C) 1,456 JK−1g−1 (25 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H330 H310 H300 H314 |
R-věty | R26/27/28, R35 |
S-věty | S1/2, S7/9, S26, S36/37/39, S45 |
NFPA 704 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorovodík, systematicky fluoran, je za normální teploty bezbarvý, jedovatý plyn. Vzniká přímým slučováním vodíku s fluorem:
- H2 + F2 → 2HF
za vývoje tepla (exotermní reakce). Průmyslově se vyrábí rozkladem minerálu fluoritu (kazivce) (fluoridu vápenatého) kyselinou sírovou za vysoké teploty (okolo 250 °C):
- CaF2 + H2SO4 → CaSO4 + 2HF.
Snadno se rozpouští ve vodě na bezbarvý, silně žíravý roztok kyseliny fluorovodíkové. Fluorovodík je silně žíravý a při styku s kůží nebo sliznicemi působí velmi bolestivé a špatně se hojící rány. Leptá sklo.
Použití
Fluorovodík se používá při výrobě hliníku a uranu a v organické syntéze zejména při výrobě polymerů (například teflonu) a chladicích směsí freonů.
Reference
- ↑ a b Hydrofluoric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorovodík na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for corrosive substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.