Focke-Wulf Fw 44

Fw 44 Stieglitz
Focke-Wulf Fw 44 J Stieglitz
(c) Markus Kress, CC BY-SA 3.0
Focke-Wulf Fw 44 J Stieglitz
UrčeníCvičný letoun
VýrobceFocke-Wulf
ŠéfkonstruktérKurt Tank
První letsrpen 1932
Zařazeno1932
UživatelLuftwaffe
Rumunské království Švédsko Finsko Argentina Brazílie Bulharské carství Chile Československo Čína Turecko Bolívie Slovenský štát
Vyrobeno kusů4000 až 5000[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz (stehlík) byl německý dvojmístný dvouplošný cvičný letoun smíšené konstrukce z počátku 30. let 20. století.

Vývoj

První prototyp stroje Fw 44 ještě nesl označení A 44a (imatrikulace D-2409) a vzlétl v srpnu roku 1932[2] poháněný hvězdicovým sedmiválcovým vzduchem chlazeným motorem Siemens Sh 14a o maximálním výkonu 110 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Testování prototypu se ujal Gerd Achgelis, poté sám Kurt Tank. V roce 1933 RLM zavedlo nový systém označování typů letadel a z A 44a se stal Fw 44a.[1]

Motor Argus As 8

Druhý prototyp Fw 44b měl pokusně instalovánu invertní čtyřválcovou pohonnou jednotku Argus As 8 o výkonu 99 kW.[1] V rychlém sledu byly dokončeny další prototypy s hvězdicovým Siemensem Fw 44c, Fw 44d a Fw 44f. Jako záložní vznikl ještě prototyp Fw 44e s motorem Argus.[1]

Letoun měl vynikající letové vlastnosti, proto byl v obměně používán i jako akrobatický stroj Ernstem Udetem, Gerdem Achgelisem a Emilem Kopfem.[3]

První předsériové Fw 44 A byly používány především jako akrobatické.[3]

Následující varianta Fw 44 B, vyrobená v malém počtu, byla poháněna invertním řadovým čtyřválcem Argus As 8 chlazeným kapalinou o výkonu 88 kW.[3]

Tuto verzi v roce 1933 nahradila varianta Fw 44 C s hvězdicovým sedmiválcem BMW-Bramo/Siemens Sh 14A o výkonu 110 kW.[3]

Další sériovou verzí byla Fw 44 D s jedním společným kruhovým sběračem výfukových plynů a zavazadlovým prostorem v trupu za zadním pilotním prostorem.[3]

Desetikusová série Fw 44 E byla verze shodná s variantou B, avšak se zavazadlovým prostorem jako "déčko".[3]

Letouny Fw 44 F odpovídaly variantě D, ale byly vybaveny ostruhovým kolečkem místo jednoduché ostruhy.[3]

Fw 44 J bylo označení pro exportní typ D z roku 1936.[3] V Bulharsku se Stieglitz licenčně vyrobilo 60 kusů jako DAR-9 Siniger, přes 80 kusů postavila Švédská firma ASJA jako typ Sk-12 a 40 brazilská továrna Fabrica de Galeo. Nejvíce licenčních Fw 44 bylo vyrobeno v Argentině u firmy FMA, celkem 500.[1]

Nasazení

Fw 44 Stieglitz (E.e-122)

Před válkou Fw 44 sloužil v leteckých školách v Magdeburgu, Oldenburgu a Stettinu, u školy dopravních pilotů DVS v Berlíně, Würzburgu a Schleissheimu a také u řady aeroklubů Deutsche Luftsportverband.[1]

Byl s úspěchem vyvážen na zahraniční trhy a používal se až do konce druhé světové války v mnoha pilotních školách Luftwaffe. Např. v FFS A/B 4 se základnou Praha-Kbely, A/B 14 v Klagenfurtu, A/B 23, která byla umístěna v Kaufbeurenu, A/B 43 v Crailsheimu, A/B 51 se základnou v Elbingu, A/B 72 v Detmoldu, A/B 112 v Langeleben, A/B 113 v Brně, A/B 125 v Neukuhrenu a C22 v Oelsu.[3] Za okupace se vyráběl od poloviny roku 1939 do poloviny roku 1940 v počtu 150 kusů v Českomoravských strojírnách v Praze-Karlíně. Část z této produkce byla dodána do Švédska (12 kusů) a do Finska (nejméně 30).[4] Po válce byly letouny používány v Československu pod označením C-14.[1]

Specifikace (Fw 44J)

Pilotní prostor letounu Focke-Wulf Fw 44J pilota Berta Filippise (VH-FBU)

Údaje podle[1]

Technické údaje

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 9,00 m
  • Délka: 7,30 m
  • Výška: 2,70 m
  • Nosná plocha: 20,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 560 kg
  • Vzletová hmotnost: 900 kg
  • Pohonná jednotka:

Výkony

  • Maximální rychlost u země: 188 km/h
  • Cestovní rychlost: 174 km/h
  • Přistávací rychlost: 74 km/h
  • Stoupavost u země: 4,10 m/s
  • Dostup: 4400 m
  • Dolet: 540 km

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h BALOUS, Miroslav. Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 21, s. 43. 
  2. Riccardo Niccoli, Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy, 2001, str. 104
  3. a b c d e f g h i MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0. 
  4. Jan Máče, Stieglitz z Prahy, Letectví+Kosmonautika, 2001, str. 87, č. 5

Literatura

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 252. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
  • BALOUS, Miroslav. Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 21, s. 43. 
  • MÁČE, Jan. Stieglitz z Prahy. Letectví a kosmonautika. Květen 2010, roč. 86., čís. 5, s. 86 a 87. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

VH-FBU Cockpit of Bert Filippis Focke-Wulfe FW44J. (6952188621).jpg
Autor: Ken Hodge from Darwin, Australia, Licence: CC BY 2.0
The cockpit of Bert Filippi's Focke-Wulfe FW44J This FW44J was the basic trainer for the German Luftwaffe leading up to WWII. This aircraft was manufactured in 1940 is owned by Bert Filippi and based at Serpentine airstrip in Western Australia. The airfield at Serpentine is owned and managed by members of the Sport Aircraft Builders Club.
Fw 44 Buenos Aires 070308.jpg
(c) aeroprints.com, CC BY-SA 3.0
At Moron Museo Nactional De Aeronautica
Fliegerwerft 2008 Borkum 061.jpg
(c) Markus Kress, CC BY-SA 3.0
Focke Wulf Fw 44 "Stieglitz" über Norderney
Argus As 8 1.jpg
Autor: Kogo, Licence: GFDL 1.2
Argus As 8