Focke-Wulf Fw 56

Focke-Wulf Fw 56 Stösser
(c) Bundesarchiv, Bild 146-2007-0107 / Klinke & Co. / CC-BY-SA 3.0 Focke-Wulf Fw 56 Stösser (D-IPAI)
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Focke-Wulf
Šéfkonstruktér	Kurt Tank
První let	1933
Uživatel	Luftwaffe Rakousko, Maďarsko
Vyrobeno kusů	~ 1000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Focke-Wulf Fw 56 Stösser byl německý jednomotorový vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu. Vznikl v 30. letech 20. století, původně jako lehký stíhací letoun, ale posléze sloužil především jako pokračující cvičný stroj pro výcvik stíhacích pilotů nacistické Luftwaffe.

Vznik

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1995-044-03A / CC-BY-SA 3.0

Fw 56 vznikl na příkaz C-Amtu Luftfahrtkommisariatu z roku 1933 ke stavbě prototypů lehkých stíhacích letounů, adresovaný společnostem Arado, Focke-Wulf, Heinkel a Henschel. Stroje měly být poháněny motorem Argus As 10 a jejich hlavňovou výzbroj měl tvořit jeden synchronizovaný kulomet MG 17 ráže 7,9 mm.

O rok později byly specifikace upraveny a jako definitivní výzbroj byly zvoleny dva kulomety MG 17 se zásobou po 250 nábojích a tři 10kg pumy svisle zavěšené ve vnitřní pumovnici. Tým konstruktérů pod vedením vedoucího inženýra Blasera a za dohledu Kurta Tanka vybral pro tento letoun hornoplošné uspořádání.

Firma Focke-Wulf uzavřela s Technickým úřadem Říšského ministerstva letectví kontrakt na stavbu tří prototypů letounu označeného Fw 56.

Vývoj

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1997-002-31A / Klinke & Co. / CC-BY-SA 3.0

První prototyp FW 56a (D-JSOT) byl dokončen v listopadu 1933. Pohon zajišťoval motor Argus As 10 C o vzletovém výkonu 176 kW. Zanedlouho byl dokončen i druhý prototyp Fw 56b (D-IIKA), lišící se od prvního novým vylepšeným podvozkem.

Od roku 1934 se v Německu změnilo označování prototypů a v souladu s novým standardem byly označeny rovněž první dva stroje Fw 56. Z Fw 56a se stal FW 56 V1 (D-ISOT) a z Fw 56b Fw 56 V2. V únoru 1934 byl dokončen rovněž třetí prototyp Fw 56 V3 (D-ILAR), který měl odpovídat případné sériové variantě.

Ještě v roce 1934 byly zkonstruovány tři letouny předsériové verze Fw 56 A-0, nazvané Krahujec. Tyto letouny navíc obdržely i prototypová označení. Čtvrtý vyrobený Fw 56 (D-ITAU) měl jinak tvarovaný motorový kryt a výfuk na pravé straně trupu nebyl, což mělo zabránit vnikání výfukových plynů do pilotního prostoru. Letoun byl vybaven také malými aerodynamickými brzdami pod křídlem určenými pro střemhlavý let. Spojení křídla s trupem bylo zesíleno ocelovými lanky umístěnými mezi vzpěrami a trupem. Stalo se tak po havárii prvního prototypu při testech střemhlavého letu nad letištěm v Johannisthalu. Zalétávací pilot Siewelcke zahynul v troskách stroje. Tento letoun byl také jako první opatřen kompletní hlavňovou výzbrojí včetně možnosti nést trojici pum.

Druhý stroj předsériové verze byl identický s V4 a nesl označení Fw 56 A-02 (D-IGEU). Poslední předsériový Fw 56 A-03 měl střeleckou výzbroj cvičné verze, kterou představoval jeden kulomet MG 17 uložený na pravé straně trupu.

V roce 1934 se na Fw 56 zkoušela také přídavná střelecká výzbroj složená ze dvou samopalů Bergmann, upevněných ke vzpěrám tvaru písmene V, které spojovaly křídlo s trupem. Samopaly střílely mimo okruh vrtule. Testy nové výzbroje skončily neúspěšně a Bergmany byly krátce na to demontovány.

V létě 1935 C-Amt rozhodl o sériové výrobě Fw 56, i když svými výkony mírně zaostával za konkurenčními stroji Arado Ar 76 a Heinkel He 74.

Sériová verze Fw 56 A-1 se v podstatě shodovala s předchozími letouny. Pohonnou jednotku tvořil motor Argus 10C s pevnou dvojlistou dřevěnou vrtulí.

Nasazení

Sériové letouny byly zařazeny do škol stíhacích pilotů vojenského letectva a stroje bez výzbroje používala branná organizace NSFK.

Druhý prototyp zůstal jako zkušební letoun u mateřské společnosti a později ho používal Oberst Ernst Udet ke zkouškám a předvádění střemhlavého bombardování. Za tímto účelem stroj obdržel novou stavitelnou vrtuli a na vnější stranu vzpěr pumové závěsníky pro tři 10 kg kouřové pumy pod každou polovinou křídla. Během jedné z prvních zkoušek střemhlavého bombardování svrhl pilot V2 Flugkapitän Wolfgang Stein 40 % pum přesně na cíl.

V roce 1938 uskutečnil německý akrobat Gerd Achgelis turné po USA, při kterém předváděl možnosti Fw 56A-1 (D-IKNI). Jeho Stösser byl vybaven silnějším motorem Argus As 10 E s maximálním výkonem 198 kW ve výšce 2100 m. Předvádění letounu sponzorovala americká firma Gilmore Oil Company.

V roce 1937 byl Fw 56 uvolněn pro export. První zemí, která objednala 12 letounů Fw 56 A-1, bylo Rakousko. Maďarsko obdrželo v letech 1937-38 celkem 18 kusů.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 1
• Rozpětí: 10,50 m
• Délka: 7,60 m
• Výška: 2,55 m
• Hmotnost prázdného letounu: 665 kg
• Vzletová hmotnost: 977 kg
• Pohonná jednotka: 1 × invertní osmiválcový vidlicový motor Argus As 10C
• Výkon pohonné jednotky:

Výkony

• Maximální rychlost u země: 267 km/h
• Maximální rychlost ve výšce 5000 m: 233 km/h
• Cestovní rychlost: 245 km/h
• Stoupavost: 8,4 m/s
• Doba výstupu do výšky 1000 m: 2,4 min
• Doba výstupu do výšky 2000 m: 5 min
• Doba výstupu do výšky 3000 m: 8,3 min
• Praktický dostup: 6200 m
• Dolet: 370 km

Výzbroj

• 2 × synchronizovaný kulomet MG 17 ráže 7,92 mm
• 3 × 10kg letecká puma

Odkazy

Literatura

• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 252. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Focke-Wulf Fw 56 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Focke-Wulf Fw 56 Stösser Archivováno 12. 5. 2016 na Wayback Machine.