Folikulární dendritická buňka

Folikulární dendritická buňka (FDB) je buňkou imunitního systému, která se nachází v primárních a sekundárních lymfoidních folikulech B buněčných oblastí lymfoidní tkáně.[1] Tyto buňky byly popsány v roce 1965 a kvůli přítomnosti mnohočetných dendritických výrůstků na svém povrchu byly zařazeny ke skupině dendritických buněk (DB). Na rozdíl od lymfoidních a myeloidních DB však FDB nepocházejí z pluripotentní hematopoetické kmenové buňky, ale z mezenchymální prekurzorové buňky.[2][3]

Lokalizace a molekulární markery

Folikulární DB je nemigrující populace buněk, které osidlují primární a sekundární folikuly B buněčných oblastí uzlin, sleziny a slizničního imunitního systému. Pomocí mnohočetných výrůstků FDB vytvářejí stabilní sítě, jimiž putují převážně B lymfocyty.[2][4] Tyto sítě tvoří centra lymfoidních folikulů a nezasahují do interfolikulárních a T buněčných oblastí. Předpokládá se, že taková izolace zabraňuje předčasnému rozkladu a pohlcení antigenu opsonizovaného a vystaveného na povrchu FDB. Folikulární dendritická buňka exprimuje receptory komplementu CR1(CD35) a CR2 (21) a Fc receptory FcγRIIb (CD32). Další specifické markery folikulárních dendritických buněk jsou molekuly FDC-M1, FDC-M2 a C4.[3] Na rozdíl od všech ostatních DB, folikulární dendritická buňka neexprimuje molekuly MHC II. třídy a nemá schopnost vázat a prezentovat neopsonizovaný antigen.[4]

Rozvoj

Folikulární DB se odvíjí od mezenchymálních prekurzorů.[3] Na myších modelech těžké kombinované imunodeficience (SCID) byla prokázána možnost přenosu prekurzorů FDB od dárce kostní dřeně k příjemci štěpu. V tomto případě se v lymfoidních orgánech příjemce objevují FDB sítě pocházející od prekurzorů dárce-[5] Interakce FDB prekurzorů a lymfoidních buněk, zprostředkovaná TNF-α a lymfotoxinem (LT) je rozhodujícím faktorem v rozvoji a údržbě FDB a jejích sítí. U myší s poruchou produkce TNF-a a lymfotoxinu FDB nejsou k nalezení.[6][7]

Funkce

Organizace lymfoidního mikroprostředí

Za normálních okolností, recirkulující neaktivní B buňky putují skrz FDB sítě, zatímco lymfocyty aktivované antigenem B se v těchto sítích zachycují a procházejí klonální expanzí, což vede k vytvoření germinálních center (GC). FDB produkují velké množství chemokinu CXCL13, který navozuje migraci a organizaci lymfocytů.[8]

Zachycení a prezentace antigenů a podpora B paměťových buněk

Folikulární DB se pomocí receptorů CR, CR2 nebo FcγRIIb zachycují a dlouhodobě udržují antigeny opsonizované protilátkami nebo komplementem. Pevná vazba mezi antigenem vystaveným na povrchu FDB a aktivovanou B buňkou je nezbytná pro přežití B buňky a její následnou transformaci v paměťový B lymfocyt. Jinak B buňka dostává signál k zahájení apoptózy.

Odstranění apoptotických tělísek

Folikulární DB produkují Mfge8 faktor, který zprostředkovává a zrychluje interakci mezi apoptotickými tělísky a fagocyty, což vede k urychlenému a efektivnějšímu odstranění debris z germinálních center.[9],[10]

Boj proti autoimunitě

Faktor Mfge8 produkovaný FDB zrychluje odstranění apoptotických tělísek. Deficit tohoto faktoru u myší vede ke rozvoji stavu připomínajícímu systémový lupus erythematodes. Takže u myší s poruchou produkce LT a LT receptorů byly pozorovány generalizované lymfotické infiltráty, které se mohou podílet na vzniku autoimunitních reakcí. Tyto nálezy ukazují, že FDB možná jsou důležitým faktorem, zabraňujícím rozvoji autoimunity.[9]

Spolupráce s B lymfocyty

Pro vykonávání svých funkcí, včetně uspořádání folikulárních struktur, DB musí dostat stimulaci lymfotoxinem, vyprodukovaným B lymfocyty. B lymfocyty také fungují jako přepravci opsonizovaných antigenů k FDB. B buňky zachycují imunitní komplexy pomocí receptorů CR1/2 buď přímo z krve nebo je přebírají od makrofágů a putují do lymfoidní tkaně, kde předávají opsonizovaný antigen FDB. Folikulární DB produkují chemoatraktant CXCL13, který reaguje s receptorem CXCR5 na povrchu B lymfocytů a přitahuje B buňky do FDB sítí. B buňky, kterým chybí receptor CXCR5, přestože se dostávají do lymfoidních tkání, jsou organizačně neschopné a jejich pohyby nejsou systematické. Stimulace CXCR5 na B lymfocytech zvyšuje produkci LT, což vede k stimulaci FDB a následnému zvýšení koncentrace CXCL13. Tím se začíná vytváření GC, kde se zachycují aktivované B lymfocyty a procházejí somatickou mutaci, pozitivní a negativní selekci a pak diferenciaci do vysoce afinních plazmatických buněk a paměťových B lymfocytů. Adheze mezi FDB a B buňkami se uskutečňuje prostřednictvím molekul ICAM-1 (CD54-LFA-1(CD11a) a VCAM-VLA-4.[3] Aktivované B lymfocyty s nízkou afinitou k antigenu zakotvenému na povrchu FDB, stejně jako autoreaktivní B buňky, dostávají od FDB signál k zahájení apoptózy, zatímco B lymfocyty vázané na FDB přes antigenový komplex přežívají.

Nemoci

Byly popsány vzácné primární FDC tumory. Tyto sarkomy často postihují lymfatickou tkáň, ale v mnoha případech byly nalezeny i v játrech, žlučovodech, pankreatu, štítné žláze, nosohltanu, na patře v dutině ústní, v submukóze žaludku a tenkého střeva. V řadě chronických zánětlivých stavů, ve kterých buňky produkují CXC 13 chemokin a nesou markery FDC jako VCAM-1 a CD21, byly pozorovány v poměrně nečekaných místech, včetně synoviální tkáně u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), slinných žlázách u Sjögrenova syndromu a v kůži pacientů s pseudobuněčným lymfomem B.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Follicular dendritic cells na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Liu Y, Grouard G, de Bouteiller O, Banchereau J. Follicular dendritic cells and germinal centers. Int Rev Cytol. 1996, s. 139–79. ISBN 9780123645708. DOI 10.1016/S0074-7696(08)62508-5. PMID 8881775. (anglicky) 
  2. ↑ a b Banchereau J, Steinman RM. Dendritic cells and the control of immunity. Nature. 1998, s. 245-52. DOI 10.1038/32588. PMID 9521319. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e van Nierop K, de Groot C. Human follicular dendritic cells: function, origin and development. Semin Immunol. 2002, s. 251–7. DOI 10.1016/S1044-5323(02)00057-X. PMID 12163300. (anglicky) 
  4. ↑ a b Male D, Brostoff J, Roth D, Roitt I. Immunology, 7th edition. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 9780323033992. (anglicky) 
  5. ↑ Kapasi ZF, Qin D, Kerr WG, Kosco-Vilbois MH, Shultz LD, Tew JG, Szakal AK. Follicular dendritic cell (FDC) precursors in primary lymphoid tissues. The Journal of Immunology. 1998, s. 1078-84. PMID 9570519. (anglicky) 
  6. ↑ Wang Y, Wang J, Sun Y, Wu Q, Fu YX. Complementary effects of TNF and lymphotoxin on the formation of germinal center and follicular dendritic cells. J Immunol. 2001, s. 330-7. PMID 11123309. (anglicky) 
  7. ↑ Ettinger R, Mebius R, Browning JL, Michie SA, van Tuijl S, Kraal G, van Ewijk W, McDevitt HO. Effects of tumor necrosis factor and lymphotoxin on peripheral lymphoid tissue development. Int Immunol. 1998, s. 727-41. PMID 9678753. (anglicky) 
  8. ↑ Cyster JG. B cell follicles and antigen encounters of the third kind.. Nat Immunol.. 2010, s. 989-96. DOI 10.1038/ni.1946. PMID 20959804. (anglicky) 
  9. ↑ a b Aguzzi A, Krautler NJ. Characterizing follicular dendritic cells: A progress report.. Eur J Immunol.. 2010, s. 2134-8. DOI 10.1002/eji.201040765. PMID 20853499. (anglicky) 
  10. ↑ Kranich J, Krautler NJ, Heinen E, Polymenidou M, Bridel C, Schildknecht A, Huber C, Kosco-Vilbois MH, Zinkernagel R, Miele G, Aguzzi A. Follicular dendritic cells control engulfment of apoptotic bodies by secreting Mfge8.. J Exp Med.. 2008. DOI 10.1084/jem.20071019. PMID 18490487. (anglicky)