Folimanka (usedlost)

Folimanka
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba18. století
Přestavbapolovina 19. století
Zánik60. léta 20. století
Poloha
Adresapark Folimanka, Praha 2 - Vinohrady, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Folimanka je zaniklá usedlost a mlýn v Praze 2-Vinohradech, jižně pod Karlovem na pravém břehu potoka Botiče, na pomezí Vinohrad, Nuslí a Nového Města.[1]

Historie

Vinice zde bývala již ve 14. století, kdy patřila staroměstskému měšťanovi Jakubovi Folimanovi, po kterém získala jméno. Foliman držel vinici podle viničních knih roku 1353. Roku 1391 přešla vinice koupí do majetku apatykáře z Florencie Ludvíka Angela, který ji roku 1415 rozšířil o sousední východní vinice. Jeho strýc, Angelo z Florencie, byl dvořanem Karla IV. a zakladatelem v Praze první lékárnické zahrady v místech pošty v Jindřišské ulici. Ludvík jako jeho nástupce v této zahradě dál pěstoval koření a byliny.

Jako odúmrť přešla Folimanka do majetku koruny a král Jiří z Poděbrad ji roku 1452 prodal Heřmanovi ze Zhořce. Součástí tohoto prodeje byl i meruňkový sad, který byl roku 1477 prodán majiteli sousední vinice v Nuselském údolí.

Usedlost zde byla postavena v 18. století a uvádí se k ní 13 strychů polí a 8 strychů vinic jako deskový statek. Jejím majitelem byl lékař Ludvík Jindřich Voss s manželkou. Dalšími majiteli byli zapsáni roku 1808 rodina Wimmerů a roku 1841 JUDr. Václav Josef Mayer, který dal hlavní budovu usedlosti přestavět. Jeho dědicům náležela až do roku 1918.

Po roce 1918

V tu dobu koupil Folimanku s pozemky Spolek pro zřízení ortopedického pavilonu dětského v Praze a budovu nechal přestavět. Během 2. světové války byl Spolek rozpuštěn a roku 1944 budova s pozemky přidělena městu Praze za náhradu 80.000 Kč. Přestože Praha pozemek nepřevzala a náhradu nezaplatila, byla zapsána jako vlastník.

Po roce 1945

Plán postavit na pozemcích ortopedický pavilon a jesle s mateřskou školkou sice stále existoval, ale k jeho realizaci nedošlo. V 60. letech 20. století byla budova zbořena a místo s pozemky upraveno jako park. Roku 1977 zde byla postavena a otevřena sportovní hala Folimanka pro košíkovou, odbíjenou, stolní tenis, volejbal a judo. V současné době (r.2018) slouží SH FOLIMANKA výhradně basketbalu a judu sportovního klubu USK PRAHA.

Mlýn

Před výstavbou usedlosti stál v těchto místech severně od náhonu vodní mlýn se třemi vodními koly. Je zaznamenán na Huberově Plánu Prahy z roku 1769 v oblasti Nuslí. Zanikl ještě před rokem 1841 a jeho náhon byl zasypán.[2][3]

Odkazy

Reference

  1. Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. VI. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
  2. Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online.
  3. mlýn na Folimance. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.

Literatura

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 80 – 81.
  • RAIS, Karel Václav a TUREK, Antonín: Politický a školní okres vinohradský a paměti i rozvoj národních jeho škol. Praha, 1898, vl.n. 646 s. S. 88. [cit. 2017-08-29] Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“