Formule 1 v roce 1956

7 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1956)
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Počet závodů	8
Počet pilotů	27
Pohár jezdců
První	Juan Manuel Fangio (Ferrari)
Druhý	Stirling Moss (Maserati)
Třetí	Peter Collins (Ferrari)
Pohár konstruktérů
První	nebyl
Formule 1
◄ 1955 1957 ►

VII. Mistrovství světa jezdců zahájila 22. ledna Grand Prix Argentiny a po 8 závodech 2. září při Grand Prix Itálie byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1956 se stal Juan Manuel Fangio, který tak získal svůj čtvrtý titul mistra světa.

Fangio se přidal k Ferrari poté, co Mercedes-Benz, s nímž vyhrál tituly 1954 a 1955, ze sportu odešel. Ferrari získalo vozy D50 týmu Lancia a dalo dohromady silný tým jehož součástí byl Juan Manuel Fangio, Eugenio Castellotti, Luigi Musso a Peter Collins. Fangio vyhrál úvodní závod když sdílel Mussův vůz poté, co se jeho vlastní auto porouchalo. Collins a Fangioův týmový kolega z Mercedesu, Stirling Moss - nyní jezdící za Maserati, představoval největší výzvu pro jeho obhajobu titulu, každý vyhrál dva závody. Tato sezóna již nebyla pouze o jednom týmu, ale mimo rychlé Ferrari vyhrálo 2 závody Maserati a britské Connaughts, Vanwall a BRM se také předvedli v dobrém světle.

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. místo – 8 bodů
  • 2. místo – 6 bodů
  • 3. místo – 4 body
  • 4. místo – 3 body
  • 5. místo – 2 body
  • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
• Do konečné klasifikace se započítávají pouze 5 nejlepší výsledky z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Entrant	Constructor	Chassis	Engine	Tyre	Driver	Rounds
Officine Alfieri Maserati	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Stirling Moss	1–2, 4–8
					Jean Behra	1–2, 4–8
					Carlos Menditeguy	1
					Luigi Piotti	1
					Chico Landi	1
					Gerino Gerini	1
					José Froilán González	1
					Cesare Perdisa	2, 4–7
					Paco Godia	4–8
					Mike Hawthorn	4
					Piero Taruffi	5
					Umberto Maglioli	7–8
					Luigi Villoresi	8
					Jo Bonnier	8
Owen Racing Organisation	MaseratiBRM	250F P25	Maserati 250F1 2.5 L6 BRM P25 2.5 L4	PirelliDunlop	Mike Hawthorn	1–2, 6
					Tony Brooks	2, 6
					Ron Flockhart	6
Alberto Uria	Maserati	A6GCM	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Alberto Uria	1
					Óscar González	1
Scuderia Ferrari	Ferrari	D50 555	Ferrari DS50 2.5 V8 Ferrari 555 2.5 L4	Englebert Pirelli	Juan Manuel Fangio	1–2, 4–8
					Eugenio Castellotti	1–2, 4–8
					Luigi Musso	1–2, 7–8
					Peter Collins	1–2, 4–8
					Olivier Gendebien	1, 5
					Paul Frère	4
					André Pilette	4
					Alfonso de Portago	5–8
					Wolfgang von Trips	8
Equipe Gordini	Gordini	T16T32	Gordini 23 2.5 L6 Gordini 25 2.5 L8	Englebert	Robert Manzon	2, 5–8
					Élie Bayol	2
					André Pilette	2, 5, 7
					Hermano da Silva Ramos	2, 5–6, 8
					André Milhoux	7
					André Simon	8
Ecurie Rosier	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Louis Rosier	2, 4–7
Vandervell Products	Vanwall	VW 2	Vanwall 254 2.5 L4	Pirelli	Maurice Trintignant	2, 4, 6, 8
					Harry Schell	2, 4–6, 8
					Mike Hawthorn	5
					Colin Chapman	5
					José Froilán González	6
					Piero Taruffi	8
Gould's Garage (Bristol) H.H. Gould	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Horace Gould	2, 4, 6–7
Giorgio Scarlatti	Ferrari	500	Ferrari 500 2.0 L4	Pirelli	Giorgio Scarlatti	2
Scuderia Centro Sud	MaseratiFerrari	250F 500	Maserati 250F1 2.5 L6 Ferrari 500 2.0 L4	Pirelli	Louis Chiron	2
					Luigi Villoresi	4
					Harry Schell	7
					Giorgio Scarlatti	7
					Toulo de Graffenried	8
Piero Scotti	Connaught-Alta	B	Alta GP 2.5 L4	Pirelli	Piero Scotti	4
Automobiles Bugatti	Bugatti	T251	Bugatti 2.5 L8	Englebert	Maurice Trintignant	5
Luigi Piotti	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Luigi Villoresi	5–7
					Luigi Piotti	7–8
André Simon	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	André Simon	5
Scuderia Guastalla	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Umberto Maglioli	6
					Gerino Gerini	8
Connaught Engineering	Connaught-Alta	B	Alta GP 2.5 L4	PirelliAvon	Archie Scott-Brown	6, 8
					Desmond Titterington	6
					Jack Fairman	6, 8
					Les Leston	8
					Ron Flockhart	8
Bob Gerard	Cooper-Bristol	T23	Bristol BS1 2.0 L6	Dunlop	Bob Gerard	6
Gilby Engineering	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Roy Salvadori	6–8
Bruce Halford	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Bruce Halford	6–8
Jack Brabham	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Jack Brabham	6
Emeryson Cars	Emeryson-Alta	56	Alta GP 2.5 L4	Dunlop	Paul Emery	6
Ottorino Volonterio	Maserati	A6GCM	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Ottorino Volonterio	7

*Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1956.

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 22. leden	Argentina Autódromo Oscar y Juan Gálvez (Výsledky)		Závod	Luigi Musso Juan Manuel Fangio	Ferrari D50	Juan Manuel Fangio
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
2. GP 13. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Maserati 250F
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
3. GP 30. května	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Pat Flaherty	Ferrari 500
			Kolo	Paul Russo	Ferrari 500
			Pole	Pat Flaherty	Ferrari 500
4. GP 3. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Peter Collins	Ferrari D50
			Kolo	Stirling Moss	Maserati 250F
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
5. GP 1. červenec	Francie Remeš (Výsledky)		Závod	Peter Collins	Ferrari D50
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
6. GP 14. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Kolo	Stirling Moss	Maserati 250F
			Pole	Stirling Moss	Maserati 250F
7. GP 5. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50
8. GP 2. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Maserati 250F
			Kolo	Stirling Moss	Maserati 250F
			Pole	Juan Manuel Fangio	Ferrari D50

Po přestupu do Ferrari se Fangio rychel adaptoval na nový vůz a v kvalifikaci získal pole position o celé 2 sekundy před Eugeniem Castellottim. Ze začátku závodu se však propadl hlouběji do pole. Poté, co se ve vedení závodu vystřídali González, Menditéguy a Moss, tak se Fangio v 67. kole vrátil na vedoucí příčku, když se jeho vůz porouchal a on využil vozu Luigiho Mussa a dovezl jej do cíle na prvním místě. I přesto, že Fangio v závodě zvítězil a získal nejrycheljší kolo, tak se do vedení šampionátu přesunul Jean Behra (Fangio a Musso si body zaprvní místo rozdělili na půl).

Závod vyhrál Stirling Moss ve svém Maserati, který vedl od vlajky k vlajce. Juan Manuel Fangio měl problémy se svým Ferrari, ale poté, co nechal Eugenia Castellottiho převzít své auto, on si vzal sesterský vůz Petera Collinse. Moss si v poklidu pro šachovnicouvou vlajku, i přes zuřivou jízdu Fangia, který ztrátu dokázal stáhnout už jen na rozdíl 6 sekund. Jean Behra využil problémů Ferrari a dojel na třetím místě ve svém Maserati.

S náskokem 20 sekund a vedení závodu od 76. kola si pro první vítězství v Indy 500 dojel Pat Flaherty, následovaný Samem Hanksem a Donem Freelandem.

V deštivém závodě ve Spa vedl do 24. kola Juan Manuel Fangio, dokud se na jeho velmi nespolehlivém Ferrari nepoškodila převodovka a on musel z vedení závodu odstoupit. Striling Moss měl v závodě také problémy a odstoupil, ale pak převzal vůz kolegy Cesara Perdisi a dovezl jej na 3. místě. První vítězství ve Formuli 1 získal dominantní Peter Collins a za ním druhý získal první pódium Paul Frère.

Závod byl zvýrazněn vzrušující bitvou mezi dvěma vozy Lancia-Ferrari Petera Collinse a Eugenia Castellottiho, která byla zmařena 10 kol před koncem, když tým nařídil jezdcům držet místa s Collinsem vpředu a Castellottim na druhém místě,aby se předešlo kolizím a přetěžování vozů. Collins nakonec zvítězil o 0,3 sekundy. Téměř o minutu a půl později se umístil na třetím místě Jean Behra v Maserati, jediném dalším autě ve stejném kole jako vedoucí závodu.

Po ročním výpadku se Silverstone zase vrátil do Formule 1 a zvítězil na něm Juan Manuel Fangio. Druhý dojel Peter Collins, který si vzal vůz od Alfonsa de Portaga. Sterling Moss vedl v průběhu závodu přes 50 kol, ale poté, co ho Fangio předjel začal klesat polem a nakonec pár kol před koncem odstoupil kvůli problíému s osou. Fangio se dotáhl za Collinse na rozdíl jediného bodu.

V Německu neměl Fangio soupeře a poté, co Peter Collins dvakrát odstoupil ho v šampionátu přeskočil na rozdíl osmi bodů. Druhý byl Strling Moss a třetí Jean Behra. Celkem dojelo pouze 5 jezdců.

Jean Behra a Peter Collins měli oba ztrátu 8 bodů na Fangia a proto aby vyhráli šampionát musel jeden z nich vyhrát závod a Fangio nedokončit nebo dojet mimo body. Závod vyhrál Stirling Moss v Maserati, ale v neuvěřitelném projevu sportovního ducha předal Peter Collins svou Lancii-Ferrari Fangiovi, což mu umožnilo podělit se s Collinsem o druhé místo a zajistit si čtvrté mistrovství světa. Třetí místo obsadil Ron Flockhart v Connaughtu, jediném umístění na stupních vítězů pro tuto značku.

* Pilot ARG MON 500 BEL FRA GBR GER ITA body 1 Juan Manuel Fangio 1† / Ret 2† / 4† Ret 4 1 1 (2)† / 8† 30 (33) 2 Stirling Moss Ret 1 3† / Ret 5† / Ret (Ret) 2 1 27 (28) 3 Peter Collins Ret 2† 1 1 2† / Ret Ret† / Ret 2† 25 4 Jean Behra 2 3 7 3 3 3 Ret† / Ret 22 5 Pat Flaherty 1 8 6 Eugenio Castellotti Ret 4† / Ret Ret 2 10† Ret† / Ret 8† / Ret 7.5 7 Sam Hanks 2 6 = Paul Frère 2 6 9 Paco Godia Ret 7 8 4 4 6 10 Jack Fairman 4 5 5 11 Luigi Musso 1† Ret Ret† Ret 4 = Mike Hawthorn 3 DNS DNS 10† Ret 4 = Ron Flockhart Ret 3 4 = Don Freeland 3 4 15 Alfonso de Portago Ret 2† / 10† Ret† Ret 3 = Cesare Perdisa 7 3† 5† 7 DNS 3 = Harry Schell Ret 4 10† / Ret Ret Ret Ret 3 = Johnnie Parsons 4 3 19 Louis Rosier Ret 8 6 Ret 5 2 = Luigi Villoresi 5 Ret 6 Ret Ret† 2 = Hermano da Silva Ramos 5 8 Ret Ret 2 = Horace Gould 8 Ret 5 Ret 2 = Olivier Gendebien 5 Ret 2 = Dick Rathmann 5 2 25 Gerino Gerini 4† 10 1.5 = Chico Landi 4† 1.5 27 Paul Russo Ret 1 — André Pilette 6† 6 11 DNS 0 — Luigi Piotti Ret DNS 6 0 — Bob Sweikert 6 0 — Óscar González 6† 0 — Alberto Uria 6† 0 — Élie Bayol 6† 0 — Bob Veith 7 0 — Toulo de Graffenried 7 0 — Rodger Ward 8 0 — Robert Manzon Ret 9 9 Ret Ret 0 — André Simon Ret 9 0 — Jimmy Reece 9 0 — Cliff Griffith 10 0 — Roy Salvadori Ret Ret 11 0 — Gene Hartley 11 0 — Bob Gerard 11 0 — Fred Agabashian 12 0 — Bob Christie 13 0 — Al Keller 14 0 — Eddie Johnson 15 0 — Billy Garrett 16 0 — Duke Dinsmore 17 0 — Pat O'Connor 18 0 — Jimmy Bryan 19 0 — Ottorino Volonterio NC 0 — Maurice Trintignant Ret Ret Ret Ret Ret 0 — Umberto Maglioli Ret Ret Ret† 0 — Bruce Halford Ret DSQ Ret 0 — José Froilán González Ret Ret 0 — Piero Taruffi Ret Ret 0 — Tony Brooks DNS Ret 0 — Giorgio Scarlatti DNQ Ret 0 — Carlos Menditeguy Ret 0 — Jim Rathmann Ret 0 — Johnnie Tolan Ret 0 — Tony Bettenhausen Ret 0 — Jimmy Daywalt Ret 0 — Jack Turner Ret 0 — Keith Andrews Ret 0 — Andy Linden Ret 0 — Al Herman Ret 0 — Ray Crawford Ret 0 — Johnny Boyd Ret 0 — Troy Ruttman Ret 0 — Johnny Thomson Ret 0 — Piero Scotti Ret 0 — Desmond Titterington Ret 0 — Archie Scott-Brown Ret 0 — Paul Emery Ret 0 — Jack Brabham Ret 0 — André Milhoux Ret 0 — Les Leston Ret 0 — Ed Elisian Ret† 0 — Eddie Russo Ret† 0 — Jo Bonnier Ret† 0 — Louis Chiron DNS 0 — Colin Chapman DNS 0 — Wolfgang von Trips DNS 0 * Polot ARG MON 500 BEL FRA GBR GER ITA body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

• Historie Formule 1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1956 na Wikimedia Commons