Formule 1 v roce 1962

13 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1962)
Mistr světa - Graham Hill
Obecné informace
Počet závodů	9
Počet pilotů	19
Pohár jezdců
První	Graham Hill (BRM)
Druhý	Jim Clark (Lotus–Climax)
Třetí	Bruce McLaren (Cooper–Climax)
Pohár konstruktérů
První	BRM 42 bodů
Formule 1
◄ 1961 1963 ►

XIII. Mistrovství Světa Formule 1 a 5. ročník poháru konstruktérů, byl zahájen 20. května Velkou cenou Nizozemska na okruhu Zandvoort. Posledním závodem ve kterém se bojovalo o mistrovské body byla jihoafrická Grand Prix pořádaná v East Londonu 29. prosince. Třináctého ročníku mistrovství světa se zúčastnilo celkem 61 pilotů, z tohoto počtu bylo 22 nováčků. Dvanáct konstruktérů představilo celkem 24 modelů či různých specifikací svých vozů. Oficiální kalendář mistrovství světa obsahoval 9 závodů, z toho se jich 7 pořádalo v Evropě a po jednom na americkém a africkém kontinentě. Sezóna 1962 zahrnovala krom, závodu započítávaných do mistrovství světa i dalších 22 nemistrovských Grand Prix, dále pak mezinárodní mistrovství Jihoafrické republiky, které sestávalo z dalších 12 Grand Prix.

Formule 1 zahájila sezónu již 2. ledna v Jihoafrické republice, závod zde vyhrál Trevor Taylor. Největší událostí však byl závod v Goodwoodu, kde se jely hned dva podniky, Lavant Cup a Glover Trophy. Při závodě těžce havaroval Stirling Moss, který utrpěl mnohačetné zlomeniny a to byl konec jeho kariéry pilota formule 1. Dále byla sezóna poznamenána krizí uvnitř stáje Ferrari, kterou opustilo celé vedení a tým musel zahájit sezónu se starým modelem. První závody sezony ukázaly, že loňský vítězný tým Ferrari na konkurenci z britských ostrovů nestačí.

Stáj BRM přišla s novým motorem V8 a jezdeckou dvojicí Graham Hill a Richie Ginther, který přišel od Ferrari. Také Lotus renovoval celou koncepci vozu a přišel s revolučním řešením šasi u vozu Lotus 25, jako motor používal Climax V8, který používalo i několik dalších týmů. Lotus také experimentoval s motorem od BRM, což se posléze ukázalo jako ne příliš vhodné spojení. Ferrari se snažilo navázat na předešlé úspěchy a místo dosud úspěšného šestiválce zkoušelo i osmiválec a dvanáctiválec. Nic však nevedlo k výsledkům a tak se Ferrari posledních dvou závodů v USA a Jihoafrické republice nezúčastnil. Nováčkem byla stáj Lola, která najala Johna Surteese a Roye Salvadoriho.

Sezóna začala v květnu v nizozemském Zandvoortu, který byl vypsán zároveň jako Grand Prix Evropy. V závodě zvítězil Graham Hill s vozem BRM a protože tento úspěch v sezóně zopakoval ještě třikrát, získal titul. V Monaku zvítězil Bruce McLaren s vozem Cooper před úřadujícím mistrem světa Philem Hillem na Ferrari, který tak zaznamenal nejlepší výsledek pro Ferrari toho roku. V Belgii se poprvé prosadil Jim Clark na voze Lotus, v prvních třech závodech zvítězili tři různí piloti a tři různé značky. Ve stejném duchu se pokračovalo i ve Francii, kde zvítězil Dan Gurney na Porsche, v podstatě jen díky odstoupení svých soupeřů.

Prvním kdo dokázal zvítězit podruhé byl Jim Clark, který získal prvenství v Aintree před Surteesem a Mclarenem. Graham Hill to vyrovnal hned v dalším závodě v Německu. Rozhodující krok k titulu učinil Hill v italské Monze, kterou vyhrál a Clark odstoupil. Jim Clark vykřesal teoretickou šanci na titul v USA, kde zvítězil před Hillem a snížil náskok konkurenta z BRM na 9 bodů, což znamenalo, že k titulu by ho dovedlo jedině vítězství a odstoupení Hilla. Vše, ale dopadlo přesně naopak, z vítězství a prvního titulu se tak radoval Graham Hill.

Závody formule 1 si vyžádaly další život. Při tréninku na Grand Prix Mexika, který se jel mimo šampionát, zahynul nadějný Ricardo Rodríguez, který dojel čtvrtý v Belgii a ve věku 20 let byl novou vycházející hvězdou.

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

1. místo – 9 bodů
2. místo – 6 bodů
3. místo – 4 bodů
4. místo – 3 bodů
5. místo – 2 body
6. místo – 1 bod

• Do šampionátu se započítává pouze 5 nejlepších výsledků.
• Motory se mohou používat atmosférické o objemu v rozmezí 1300 cm³ – 1500 cm³.
• Minimální hmotnost vozu byla stanovena na 450 kg
• V poháru konstruktérů může bodovat pouze jeden vůz z týmu a to ten, který v dané Grand Prix dojede na lépe bodované pozici. Lotus se do poháru zapsal na dvou pozicích, dle komisařů byl rozdělen na Lotus se specifikací motoru od Climax a se specifikací motoru od BRM. Zákaznické vozy jsou z poháru konstruktérů vyloučeny. Bodový systém je stejný jako u jezdců.

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 20. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P57	Graham Hill
			Kolo	Bruce McLaren	Cooper-Climax T55
			Pole	John Surtees	Lola-Climax Mk4
2. GP 3. červen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Bruce McLaren	Cooper-Climax T60
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
3. GP 17. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Graham Hill	BRM P57
4. GP 8. červenec	Francie Rouen-les-Essarts (Výsledky)		Závod	Dan Gurney	Porsche 804
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
5. GP 21. červenec	Velká Británie Aintree (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25	Jim Clark
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
6. GP 5. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P57	Graham Hill
			Kolo	Graham Hill	Cooper-Climax T51
			Pole	Dan Gurney	Lotus-BRM 24
7. GP 16. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P57
			Kolo	Graham Hill	BRM P57
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
8. GP 7. srpen	USA Watkins Glen (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
9. GP 29. prosinec	Jihoafrická republika East London (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P57
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25

Tým BRM vstoupil do sezóny s nadějným vozem a slibným jezdcem Grahamem Hillem. Jmenovec mistra z minulé sezóny Phila Hilla. se kterým však nemá mimo příjmení nic společného, odstartoval novou sezónu jak nejlépe jen mohl. V kvalifikaci sice nestačil na Johna Surteese (Lola), kde je dělila pouze desetina sekundy, v závodě však vedl 66 kol z 80 a v cíli měl náskok na druhého Trevora Taylora 27 sekund. Třetí Phil Hill dojel do cíle se ztrátou 81 sekund. Zbytek pole předjel Graham Hill minimálně o kolo.

V ulicích středomořského knížectví se na jedno kolo nejlépe dařilo jezdci Lotusu Jimu Clarkovi. Start mu však nevyšel a do první zatáčky vedl nový jezdec Ferrari, Belgičan Willy Mairesse. Ten ale zabrzdil příliš pozdě a zatáčku projel rovně. Zbytek závodníku se mu snažil vyhnout, což vedlo k hromadné kolizi kvůli které musel ze závodu odstoupit Dan Gurney (Porsche), Maurice Trintignant (Lotus), Richie Ginther (BRM), Innes Ireland (Lotus) a Trevor Taylor (Lotus). Utrhnuté kolo z vozu Richieho Ginthera po srážce s Trintignantem vyletělo mimo trať a zasáhlo maršála Ange Baldoniho, na místě zemřel. Prvních 6 kol závodu vedl mladý Novozélanďan Bruce McLaren (Cooper), kterého však vzápětí předjel Graham Hill. Brit si jel pro vítězství, jenže 8 kol před cílem mu selhal motor a byl nucen ze závodu odstoupit. Protože však v závodě dojelo jen 5 jezdců do cíle a body se udělovaly prvním 6, Graham Hill i přesto, že závod nedokončil, získal 1 bod za 6. místo. Mladý Bruce McLaren převzal vedení závodu zpět a do cíle ho nepustil. Za ním dojel Phil Hill (Ferrari) se ztrátou 1 sekundy a třetí příčku získalo další Ferrari Lorenza Bandiniho.

Na 14 kilometrů dlouhém okruhu ve Spa startoval z pole position Graham Hill. Ten však z celého závodu vedl pouze první kolo. Od druhého kola až do osmého se o vedení závodu přetahovali Trevor Taylor a Willy Mairesse. V 9. kole je oba předjel Jim Clark, což jejich bitvu neukončilo a vyeskalovala až do situace kdy se oba jezdci srazili. Jejich vozy vyletěly z tratě a Ferrari vzplálo. Oba jezdci byli vymrštěni ze svých vozů, ale vyvázli bez zranění. Jim Clark si dojel pro pohodlné vítězství s náskokem na druhého Grahama Hilla 44 sekund a třetího Phila Hilla. Ricardo Rodríguez (Ferrari) na 4. místě se stal rekordmanem, když jako doposud nejmladší jezdec získal body v šampionátu (20 let a 123 dní), tento rekord pokořil až v roce 2000 Jenson Button při Velké ceně Brazílie.

Kvůli stávce železáren v Itálii se Ferrari nemohlo účastnit Velké ceny Francie a jejich vedoucí jezdec Phil Hill, který byl doposud v šampionátu druhý, pouze sledoval závod z tribuny. Jim Clark sice v kvalifikaci zvítězil, ale v závodě byl jednoznačně nejrychlejší Graham Hill, který měl nakročeno k dalšímu vítězství, ale 10 kol před cílem odstoupil kvůli problémům se vstřikováním. Jack Brabham (Lotus) odstoupil již v 9. kole, když se na jeho voze zlomilo zadní zavěšení. Bruce McLaren zase přišel o 4 převodový stupeň, což mělo za následek roztočení a když se vrátil zpět do závodu, byl již velmi daleko od vedoucích jezdců. Jim Clark musel také odstoupit, když si podobně jako Brabham zlomil přední zavěšení. Poté co ostatní kandidáti na vítězství odstoupili, Dan Gurney se ocitl ve vedení závodu a bezchybnou jízdou zajistil jedinou výhru Porsche v šampionátu Formule 1. Druhý dokončil Jihoafričan Tony Maggs (Cooper) se ztrátou jednoho kola a třetí Richie Ginther se ztrátou dvou kol.

Velká cena Británie nebyla pro diváka nijak zvláště zajímavá, ale znamenala jedno nejdominantnějších vítězství Jima Clarka vůbec. Pole position získal o 0,6 sekundy před Johnem Surteesem, vedl od prvního a až do posledního kola a k tomu navíc získal nejrychlejší kolo závodu. To znamenalo jeho první Grand Slam. Druhá příčka pódia nakonec připadla Johnu Surteesovy, který dojel o 49 sekund pozadu a třetí byl Bruce McLaren o 104 sekund za Clarkem. Tímto výkonem se Jim Clark dotáhnul za vedoucího Grahama Hilla pouze na rozdíl jediného bodu.

Závod byl kvůli silnému dešti a bahnu na trati zpožděn o hodinu, ale ani tak trať neuschla a závod se tak jel za mokrých podmínek. Den předtím si start z pole position zajistil Dan Gurney, 3 sekundy před Grahamem Hillem. Brit však Američana ve 3. kole předjel a skvělou jízdou na mokru si dojel pro vítězství, druhý skončil John Surtees a Dan Gurney se musel spokojit s bronzovou medailí. Jim Clark dokončil až čtvrtý, poté co na startu zapomněl zapnout čerpadlo, kvůli čemuž se propadl na 26. místo. Hned v prvním kole sice předjel 17 jezdců, ale v průběhu závodu měl několik nebezpečných okamžiků, které ho donutili zpomalit a jet bezpečněji.

Závodní víkend začal děsivě pro Lotus, když museli na vozech Jima Clarka a Trevora Taylora projít všechny své dostupné převodovky a dokonce na rychlo dovézt z Británie dvě bedny náhradních součástek. Oba jezdci závod nedokončili. Jim Clark si alespoň do statistik připsal pole position, které získal před Grahamem Hillem o 0,03 sekundy. V závodě neměl Graham Hill nejmenší problém, když jeho hlavní rival Jim Clark odjel jen 2 kola. Tým BRM si v cíli dojel pro umístění 1–2 s Richiem Gintherem na druhém místě a třetí místo okázal uzmout Bruce McLaren po tuhé bitvě s Ferrari Willyho Mairese.

Po třetí sezónu v řadě se Ferrari rozhodlo neodcestovat do USA. Pro tým to byl mizerný ročník, když v poháru konstruktérů skončili 6. z 8. Jim Clark si z pole position dojel pro vítězství a udržel si teoretické šance v boji o titul i přesto, že Hill dojel druhý. Se ztrátou jednoho kola protnul cílovou čáru Bruce McLaren.

Aby Jim Clark zvítězil v poháru jezdců, musel zvítězit, nezávisle na výsledku Grahama Hilla. Jim Clark sice byl nejrychlejší v kvalifikaci, ale nebylo mu to nic platné, když v 62. kole z 82 odstoupil z vedení z důvodu unikajícího oleje. Graham Hill přebral vedení a s náskokem 49 sekund na druhého McLarena si dojel pro vítězství v poháru jezdců. Třetí dojel domácí závodník Tony Maggs.

*	Jezdec	NED	MON	BEL	FRA	GBR	GER	ITA	USA	RSA	b.
1	Graham Hill	1	(6)	2	9	(4)	1	1	(2)	1	42 (52)
2	Jim Clark	9	Ret	1	Ret	1	4	Ret	1	Ret	30
3	Bruce McLaren	Ret	1	Ret	(4)	3	(5)	3	3	2	27 (32)
4	John Surtees	Ret	4	5	5	2	2	Ret	Ret	Ret	19
5	Dan Gurney	Ret	Ret		1	9	3	13	5		15
6	Phil Hill	3	2	3		Ret	Ret	11			14
7	Tony Maggs	5	Ret	Ret	2	6	9	7	7	3	13
8	Richie Ginther	Ret	Ret	Ret	3	13	8	2	Ret	7	10
9	Jack Brabham	Ret	8	6	Ret	5	Ret		4	4	9
10	Trevor Taylor	2	Ret	Ret	8	8	Ret	Ret	12	Ret	6
11	Giancarlo Baghetti	4		Ret			10	5			5
12	Lorenzo Bandini		3				Ret	8			4
13	Ricardo Rodríguez	Ret		4			6	14			4
14	Willy Mairesse		7	Ret				4			3
15	Joakim Bonnier	7	5		Ret	Ret	7	6	13		3
16	Innes Ireland	Ret	Ret	Ret	Ret	16		Ret	8	5	2
17	Carel Godin de Beaufort	6	DNQ	7	6	14	13	10	Ret	11	2
18	Masten Gregory	Ret	DNQ	WD	Ret	7		12	6		1
19	Neville Lederle									6	1
20	Maurice Trintignant		Ret	8	7		Ret	Ret	Ret		0
21	Jackie Lewis	8	DNQ		Ret	10	Ret				0
22	John Love									8	0
23	Nino Vaccarella		DNQ				15	9			0
24	Lucien Bianchi			9			16				0
25	Roger Penske								9		0
26	Bruce Johnstone									9	0
27	Jo Siffert		DNQ	10	Ret		12	DNQ			0
28	Rob Schroeder								10		0
29	Ernie Pieterse									10	0
30	Ian Burgess					12	11	DNQ			0
31	Tony Settember					11		Ret			0
32	John Campbell-Jones			11							0
33	Hap Sharp								11		0
34	Heini Walter						14				0
35	Jay Chamberlain					15	DNQ	DNQ			0
—	Wolfgang Seidel	NC				Ret	DNQ				0
—	Roy Salvadori	WD	Ret		Ret	Ret	Ret	Ret		Ret	0
—	Tony Shelly					Ret	DNQ	DNQ			0
—	Keith Greene						Ret	DNQ			0
—	Ben Pon	Ret									0
—	Heinz Schiller						Ret				0
—	Bernard Collomb						Ret				0
—	Timmy Mayer								Ret		0
—	Doug Serrurier									Ret	0
—	Mike Harris									Ret	0
—	Günther Seiffert						DNQ				0
—	Gerry Ashmore							DNQ			0
—	Ernesto Prinoth							DNQ			0
—	Roberto Lippi							DNQ			0
—	Nasif Estéfano							DNQ			0
*	Jezdec	NED	MON	BEL	FRA	GBR	GER	ITA	USA	RSA	b.

*	Konstruktér	Body
1	BRM	42 (56)
2	Lotus-Climax	36 (38)
3	Cooper-Climax	29 (37)
4	Lola-Climax	19
5	Porsche	18 (19)
6	Ferrari	18
7	Brabham-Climax	6
8	Lotus-BRM	1
9	De Tomaso-Osca	0
10	De Tomaso	0
11	LDS-Alfa Romeo	0
12	Gilby-BRM	0
13	ENB-Maserati	0
14	Emeryson-Climax	0
15	Cooper-Alfa Romeo	0

Datum	Grand Prix	Okruh	Vítěz	Vůz	Výsledky
20. leden	Pat Fairfield Trophy	Roy Hesketh	Trevor Blokdyk	Cooper	Výsledky
17. březen	Rand Autumn Trophy	Kyalami	John Love	LDS	Výsledky
23. duben	Coronation 100	Roy Hesketh	Ernest Pieterse	Lotus	Výsledky
22. červen	Royal Show Races	?	Syd van der Vyver	Lotus	Výsledky
30. červen	Republic Festival	Kyalami	Ernest Pieterse	Lotus	Výsledky
9. červenec	Border 100	East London	Ernest Pieterse	Lotus	Výsledky
15. červenec	Westmead 120	Westmead	Doug Serrurier	LDS	Výsledky
22. červenec	Governor General Cup	Lourenço Marques	Pieter de Klerk	Alfa Special	Výsledky
4. srpen	Rand Winter Trophy	Kyalami	Ernest Pieterse	Lotus	Výsledky
10. říjen	Rand Spring Trophy	Kyalami	Gary Hocking	Lotus	Výsledky
24. listopad	Total Cup	Zwartkops	Gary Hocking	Lotus	Výsledky
2. prosinec	Grand Prix Rhodesie	Kumalo	Gary Hocking	Lotus	Výsledky

Datum	Grand Prix	Okruh	Vítěz	Vůz	Výsledky
2. leden	Cape Grand Prix	Killarney	Trevor Taylor	Lotus 21	Výsledky
6. leden	Nový Zéland	Ardmore	Stirling Moss	Lotus 21	Výsledky
1. duben	Grand Prix de Bruxelles	Heysel	Willy Mairesse	Ferrari 156	Výsledky
14. duben	Lombank Trophy	Snetterton	Jim Clark	Lotus 24	Výsledky
23. duben	Lavant Cup	Goodwood	Bruce McLaren	Cooper T55	Výsledky
23. duben	Glover Trophy	Goodwood	Graham Hill	BRM P57	Výsledky
23. duben	Grand Prix de Pau	Pau	Maurice Trintignant	Lotus 18/21	Výsledky
29. duben	B.A.R.C. 200	Aintree	Jim Clark	Lotus 24	Výsledky
12. květen	BRDC	Silverstone	Graham Hill	BRM P57	Výsledky
20. květen	Gran Premio di Napoli	Posillipo	Willy Mairesse	Ferrari 156	Výsledky
11. červen	International 2000 Guineas	Mallory Park	John Surtees	Lola T4	Výsledky
11. červen	Crystal Palace Trophy	Crystal Palace	Innes Ireland	Lotus 24	Výsledky
1. červenec	Grand Prix de Reims	Reims	Bruce McLaren	Cooper T60	Výsledky
15. červenec	Großer Preis der Solitude	Stuttgart	Dan Gurney	Porsche 804	Výsledky
12. srpen	Kannonloppet	Karlskoga	Masten Gregory	Lotus 24	Výsledky
19. srpen	Gran Premio del Mediterraneo	Enna Pergusa	Lorenzo Bandini	Ferrari 156	Výsledky
25. srpen	Grote Prijs van Danske	Roskildering	Jack Brabham	Lotus 24	Výsledky
1. září	International Gold Cup	Oulton Park	Jim Clark	Lotus 25	Výsledky
4. listopad	Mexiko	Magdalena Mixhuca	Jim Clark	Lotus 25	Výsledky
18. listopad	Austrálie	Caversham	Bruce McLaren	Cooper T62	Výsledky
15. prosinec	Rand Grand Prix	Kyalami	Jim Clark	Lotus 25	Výsledky
22. prosinec	Natal Grand Prix	Westmead	Trevor Taylor	Lotus 25	Výsledky

• Historie Formule 1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1962 na Wikimedia Commons