Formule 1 v roce 1971
22. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1971) | |
---|---|
Mistr světa Jackie Stewart | |
Obecné informace | |
Počet závodů | 11 |
Počet pilotů | 50 |
Počet týmů | 22 |
Pohár jezdců | |
První | Jackie Stewart (Tyrrell–Ford) |
Druhý | Ronnie Peterson (March–Ford) |
Třetí | François Cevert (Tyrrell–Ford) |
Pohár konstruktérů | |
První | Tyrrell–Ford |
Druhý | BRM |
Třetí | Ferrari |
Formule 1 | |
◄ 1970 1972 ► |
Sezóna Formule 1 1971 byla 22. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 11. mistrovských a 8 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 6. březnem a 3. říjnem.
Jackie Stewart, závodící za Tyrrell, vyhrál svůj druhý šampionát jezdců.[1] Tyrrell vyhrál svůj první a jediný pohár konstruktérů.[2] Jejich vůz poháněl slavný Cosworth DFV V8, zatímco soupeři BRM a Ferrari využívali samostatně navržené motory V12. Mistrovský tým z roku 1970 Lotus měl po smrti svého jezdce a šampiona Jochena Rindta slabou sezónu, ve které experimentoval s motorem s plynovou turbínou a pohonem všech čtyř kol, ale skončil jen pátý v celkovém pořadí.
Dva piloti Formule 1 přišli v této sezóně o život při závodění: Pedro Rodríguez havaroval se svým Ferrari 512 v červenci při závodě Interserie na okruhu Norisringu a Jo Siffert zemřel v říjnu při ohnivé havárii během Victory Race v Brands Hatch.
Byla to první sezóna, kde v každém mistrovském závodě startovalo minimálně 22 vozů, kromě Grand Prix Monaka, kde startovalo pouze 18 vozů.
Týmy a jezdci
Účastník | Konstruktér | Šasi | Motor | Pneumatiky | Jezdci | Závody |
---|---|---|---|---|---|---|
Gold Leaf Team Lotus World Wide Racing | Lotus-Ford | 72C 72D | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Emerson Fittipaldi | 1–3, 5–8, 10–11 |
Reine Wisell | 1–5, 7–8, 10–11 | |||||
Dave Charlton | 4, 6 | |||||
Lotus-Pratt & Whitney | 56B | Pratt & Whitney STN76 tbn | David Walker | 4 | ||
Reine Wisell | 6 | |||||
Emerson Fittipaldi | 9 | |||||
Scuderia Ferrari SpA SEFAC | Ferrari | 312B 312B2 | Ferrari 001 3,0 F12 Ferrari 001/1 3,0 F12 | F | Jacky Ickx | Vše |
Clay Regazzoni | Vše | |||||
Mario Andretti | 1–4, 7, 10–11 | |||||
STP March Racing Team | March-Ford | 711 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Ronnie Peterson | 1–4, 6–11 |
Alex Soler-Roig | 1–5 | |||||
Nanni Galli | 5–6, 9–11 | |||||
Niki Lauda | 8 | |||||
Mike Beuttler | 10 | |||||
March-Alfa Romeo | 711 | Alfa Romeo T33 3,0 V8 | Andrea de Adamich | 1–2, 5–7, 9, 11 | ||
Nanni Galli | 3–4, 7–8 | |||||
Ronnie Peterson | 5 | |||||
Elf Team Tyrrell | Elf Tyrrell-Ford | 001 002 003 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Jackie Stewart | Vše |
François Cevert | Vše | |||||
Peter Revson | 11 | |||||
Bruce McLaren Motor Racing | McLaren-Ford | M19A M14A | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Denny Hulme | 1–8, 10–11 |
Peter Gethin | 1–7 | |||||
Jackie Oliver | 6, 8–9 | |||||
Penske/K.F. White Racing | McLaren-Ford | M19A | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Mark Donohue | 10–11 |
David Hobbs | 11 | |||||
Motor Racing Developments | Brabham-Ford | BT33 BT34 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Graham Hill | Vše |
Tim Schenken | 2–11 | |||||
Ecurie Evergreen | Brabham-Ford | BT33 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Chris Craft | 10–11 |
Scribante Lucky Strike Racing | Brabham-Ford | BT33 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Dave Charlton | 1 |
Yardley Team BRM | BRM | P160 P153 | BRM P142 3,0 V12 | F | Pedro Rodríguez | 1–5 |
Jo Siffert | Vše | |||||
Howden Ganley | Vše | |||||
Vic Elford | 7 | |||||
Helmut Marko | 8–11 | |||||
Peter Gethin | 8–11 | |||||
George Eaton | 10 | |||||
John Cannon | 11 | |||||
Équipe Matra Sports | Matra | MS120B | Matra MS71 3,0 V12 | G | Chris Amon | 1–7, 9–11 |
Jean-Pierre Beltoise | 2–6, 10–11 | |||||
Brooke Bond Oxo - Rob Walker Auto Motor und Sport Eifelland Team Surtees Team Surtees | Surtees-Ford | TS9 TS7 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | John Surtees | Vše |
Rolf Stommelen | 1–10 | |||||
Brian Redman | 1 | |||||
Derek Bell | 6 | |||||
Mike Hailwood | 9, 11 | |||||
Sam Posey | 11 | |||||
Gijs van Lennep | 11 | |||||
Frank Williams Racing Cars | March-Ford | 701 711 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Henri Pescarolo | Vše |
Max Jean | 5 | |||||
Ecurie Bonnier | McLaren-Ford | M7C | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Jo Bonnier | 1, 7–9, 11 |
Helmut Marko | 7 | |||||
Team Gunston | March-Ford | 701 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | John Love | 1 |
Brabham-Ford | BT26A | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | Jackie Pretorius | 1 | ||
Gene Mason Racing | March-Ford | 711 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Skip Barber | 3–4, 10–11 |
Stichting Autoraces Nederland | Surtees-Ford | TS7 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Gijs van Lennep | 4 |
Jo Siffert Automobiles | March-Ford | 701 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | François Mazet | 5 |
Clarke-Mordaunt-Guthrie Racing | March-Ford | 711 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Mike Beuttler | 6–9 |
Shell Arnold Team | March-Ford | 701 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Jean-Pierre Jarier | 9 |
Jolly Club of Switzerland | Bellasi-Ford | F1 70 | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | G | Silvio Moser | 9 |
Pete Lovely Volkswagen Inc. | Lotus-Ford | 69 Special | Ford Cosworth DFV 3,0 V8 | F | Pete Lovely | 10–11 |
Změny před sezónou
Zatímco Lotus a Tyrrell si ponechali svou sestavu z roku 1970, dále se v sestavách odehrálo poměrně hodně změn:
- Ferrari podepsalo Maria Andrettiho vedle svých jezdců z roku 1970 Jackyho Ickxe a Claye Regazzoniho.
- March podepsal zbrusu novou sestavou: Ronnie Peterson, který předtím řídil soukromě přihlášeného Marche, Àlex Soler-Roig, pro kterého to byla první jízda na plný úvazek, a Andrea de Adamich. Ital jezdil v roce 1970 s Alfou Romeo poháněnou McLarenem a spolu s projektem Alfa Romeo se pro tento rok přesunul do týmu March. Peterson a Soler-Roig mezitím nadále používali motory Cosworth.
- Jo Siffert přestoupil z týmu March do týmu BRM, vedle stálého jezdce Pedra Rodrígueze a debutanta Howdena Ganleyho.
- Jack Brabham přestal závodit a najal dvojnásobného šampiona Grahama Hilla, aby jezdil za jeho tým. Ve druhém monopostu byl místo Rolfa Stommelena najat Tim Schenken, který se přestěhoval do týmu Surtees. Schenken předtím jezdil za tým Franka Williamse, ale přilákal Henri Pescarola z Matry. Williams také přešel ze šasi De Tomaso na March.
Změny během sezóny
- Andrea de Adamich sdílel pohon March-Alfa Romeo s Italem Nanni Gallim. Galli také nahradil Àlexe Soler-Roiga, když Španěl opustil tým.[3] Při Grand Prix Rakouska debutoval budoucí šampion Niki Lauda.
- Lotus experimentoval s vozem 56B s pohonem všech čtyř kol, poháněným plynovou turbínou. Přestože motor nedosáhl konkrétního úspěchu, vynikající šasi a klínovitá karoserie v nadcházejících letech posloužily jako inspirace pro několik vítězných týmů v šampionátu.
- Dne 11. července byl na Norisringu v Norimberku v Západním Německu zabit Pedro Rodríguez, když řídil Ferrari 512 M v závodě sportovních vozů Interserie. V té době byl čtvrtý v šampionátu Formule 1.
- Před Grand Prix Rakouska přešel Peter Gethin z McLarenu do BRM. Jeho místo obsadil Jackie Oliver a poté Mark Donohue. Pro Gethina to vypadalo jako úspěšný krok, protože jen o měsíc později vyhrál Grand Prix Itálie s nejvyšší průměrnou rychlostí v historii Formule 1. Ukázalo se však, že to bylo jeho jediné umístění na stupních vítězů a ironicky nikdy nevedl ani kolo, když v posledním kole tohoto závodu v Monze poskočil ze čtvrtého místa na první.
Kalendář
Pořadí | Grand Prix | Okruh | Datum |
---|---|---|---|
1 | Grand Prix Jihoafrické republiky | Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand | 6. březen |
2 | Grand Prix Španělska | Montjuïc circuit, Barcelona | 18. duben |
3 | Grand Prix Monaka | Circuit de Monaco, Monte Carlo | 23. květen |
4 | Grand Prix Nizozemska | Circuit Zandvoort, Zandvoort | 20. červen |
5 | Grand Prix Francie | Paul Ricard Circuit, Le Castellet | 4. červenec |
6 | Grand Prix Velké Británie | Silverstone Circuit, Silverstone | 17. červenec |
7 | Grand Prix Německa | Nürburgring, Nürburg | 1. srpen |
8 | Grand Prix Rakouska | Österreichring, Spielberg | 15. srpen |
9 | Grand Prix Itálie | Autodromo Nazionale di Monza, Monza | 5. září |
10 | Grand Prix Kanady | Mosport Park, Bowmanville | 19. září |
11 | Grand Prix USA | Watkins Glen International, New York | 3. říjen |
Změny v kalendáři
- Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mont-Tremblant do Mosport Parku.
- Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na nově vybudovaný okruh Paula Ricarda.
- Grand Prix Německa se vrátila na Nürburgring po zásadních bezpečnostních změnách na okruhu. Akace byla přesunuta na Hockenheimring v roce 1970 poté, co jezdci odmítli závodit na Nürburgringu ve stavu, v jakém byl.
Zrušené závody
- Grand Prix Argentiny byla pravděpodobně omylem uvedena v předběžném kalendáři plánovaném na 24. ledna. Okruh Autódromo Oscar y Juan Gálvez se však po desetileté nepřítomnosti musel nejprve osvědčit v závodě mimo Formuli 1.[4]
- Grand Prix Belgie byla původně naplánována na 6. června, ale byla zrušena, protože majitelé tratí a úřady nedokázaly uvést okruh Circuit de Spa-Francorchamps do souladu s povinnými bezpečnostními standardy, což znamenalo, že venkovský okruh byl považován za nevhodný pro závody vozů Formule 1.
- Grand Prix Mexika byla původně naplánována na 24. října, ale v srpnu byla zrušena kvůli organizačním problémům a nezájmu kvůli nedávné smrti mexického jezdce Pedra Rodrígueze. Dále se objevily velké obavy o bezpečnost návštěvníků, které vyvstaly z Grand Prix Mexika 1970.[4]
Změny předpisů
Sportovní předpisy
Maximální závodní vzdálenost pro Grand Prix byla snížena ze 400 km na 325 km.
Bezpečnostní předpisy
Bylo nařízeno, že jezdec by měl být schopen se evakuovat nebo být evakuován ze svého kokpitu do 5 sekund.[5][6]
Výsledky a pořadí
Grands Prix
Bodový systém
Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-6 a čtyři nejlepší výsledky z kol 7-11.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. |
---|---|---|---|---|---|---|
Body | 9 | 6 | 4 | 3 | 2 | 1 |
Zdroj:[7] |
Pořadí jedzců
|
|
Pohár konstruktérů
|
|
- Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.
Nemistrovské závody
V roce 1971 se také konala řada dalších závodů Formule 1, které se do mistrovství světa nepočítaly. Grand Prix Questor a poslední tři britské závody byly otevřeny pro vozy Formule 1 i Formule 5000.
Závod | Okruh | Datum | Vítěz závodu | Vítězný konstruktér |
---|---|---|---|---|
XIV Grand Prix Argentiny | Buenos Aires | 24. leden | Chris Amon | Matra |
VI Race of Champions | Brands Hatch | 21. březen | Clay Regazzoni | Ferrari |
Questor Grand Prix | Ontario Motor Speedway | 28. březen | Mario Andretti | Ferrari |
XII Spring Trophy | Oulton Park | 9. duben | Pedro Rodriguez | BRM |
XXIII BRDC International Trophy | Silverstone | 8. květen | Graham Hill | Brabham-Cosworth |
Jochen Rindt Gedächtnisrennen | Hockenheim | 13. červen | Jacky Ickx | Ferrari |
XVIII International Gold Cup | Oulton Park | 22. srpen | John Surtees | Surtees-Cosworth |
I World Championship Victory Race | Brands Hatch | 24. říjen | Peter Gethin | BRM |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Mistrovské body byly uděleny na základě 9–6–4–3–2–1 šesti nejlepším jezdcům v každém závodě.
- ↑ Do šampionátu se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z prvních 6 kol a 4 nejlepší výsledky z posledních 5 kol. Čísla bez závorek jsou body mistrovství; čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1971 Formula One season na anglické Wikipedii.
- ↑ 1971 Driver Standings [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ 1971 Constructor Standings [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ ALEX SOLER-ROIG [online]. 29 October 2006 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge records and trivia since 1950 – 2nd Edition, 2021, page 35.
- ↑ Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
- ↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.
Média použitá na této stránce
The new Formula One logo, introduced on 26 November 2017.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Rhodesia (11 November 1968 – 31 May 1979) and Zimbabwe Rhodesia (1 June – 1 September 1979).