Formule 1 v roce 1973

24. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1973)
24. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1973)
	Mistr světa Jackie Stewart
Obecné informace
Počet závodů	15
Počet pilotů	44
Počet týmů	18
Pohár jezdců
První	Jackie Stewart; (Tyrrell–Ford)
Druhý	Emerson Fittipaldi; (Lotus–Ford)
Třetí	Ronnie Peterson; (Lotus–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Lotus–Ford
Druhý	Tyrrell–Ford
Třetí	McLaren–Ford
Formule 1
	◄ 1972 1974 ►

Sezóna Formule 1 1973 byla 24. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských^[1] a 2 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 28. lednem a 7. říjnem.

Mistrovství světa jezdců vyhrál potřetí Jackie Stewart, závodící za Elf Team Tyrrell. Mezinárodní pohár konstruktérů získal John Player Team Lotus.^[1] V posledním závodě sezóny Stewartův týmový kolega Francois Cevert havaroval během sobotního tréninku a byl okamžitě mrtev. Tým Tyrrell ze závodu odstoupil a předal titul konstruktérů Lotusu. Následně Stewart zveřejnil své rozhodnutí z Formule 1 odejít, o kterém ale rozhodl již dříve.

Britský jezdec Roger Williamson zemřel také během sezóny při tragické havárii při Grand Prix Nizozemska, kde traťoví komisaři dorazili na místo nehody příliš pozdě a jeho kolega David Purley nebyl schopen osvobodit Williamsona z hořícího vraku.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdci	Závody
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	72D 72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Emerson Fittipaldi	Vše
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	72D 72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Ronnie Peterson	Vše
Elf Team Tyrrell	Elf Tyrrell-Ford	005 006	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Jackie Stewart	Vše
					François Cevert	Vše
					Chris Amon	14–15
Motor Racing Developments Ceramica Pagnossin Team MRD Hexagon of Highgate	Brabham-Ford	BT37 BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Carlos Reutemann	Vše
					Wilson Fittipaldi	Vše
					Andrea de Adamich	4–6, 8–9
					Rolf Stommelen	11–14
					John Watson	9, 15
Yardley Team McLaren	McLaren-Ford	M19A M19C M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Denny Hulme	Vše
					Peter Revson	1–7, 9–15
					Jody Scheckter	3, 8–9, 14–15
					Jacky Ickx	11
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B2 312B3	Ferrari 001/1 3,0 F12 Ferrari 001/11 3,0 F12	G	Jacky Ickx	1–9, 13
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B2 312B3	Ferrari 001/1 3,0 F12 Ferrari 001/11 3,0 F12	G	Arturo Merzario	1–3, 6, 8, 12–15
Clarke-Mordaunt-Guthrie Racing Team Pierre Robert	March-Ford	721G 731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	Mike Beuttler	1–7, 9–15
Clarke-Mordaunt-Guthrie Racing Team Pierre Robert	March-Ford	721G 731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	Reine Wisell	7–8
STP March Racing Team STP March / Wheatcroft Racing March Racing Team	March-Ford	721G 731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Jean-Pierre Jarier	1–3, 5–8, 12, 14–15
					Henri Pescarolo	4
					Roger Williamson	9–10
Brooke Bond Oxo - Rob Walker Team Surtees Brooke Bond Oxo Team Surtees Ceramica Pagnossin Team Surtees Team Surtees	Surtees FINA-Ford	TS9A TS9B TS14A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Mike Hailwood	Vše
					Carlos Pace	Vše
					Luiz Bueno	2
					Andrea de Adamich	3
					Jochen Mass	9, 11, 15
Marlboro BRM	BRM	P160C P160D	BRM P142 3,0 V12	F	Jean-Pierre Beltoise	Vše
					Clay Regazzoni	1–13, 15
					Niki Lauda	Vše
					Peter Gethin	14
Frank Williams Racing Cars	Iso-Marlboro-Ford	FX3B IR	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Nanni Galli	1–2, 4–6
					Howden Ganley	Vše
					Jackie Pretorius	3
					Tom Belsø	7
					Henri Pescarolo	8, 11
					Graham McRae	9
					Gijs van Lennep	10, 12–13
					Tim Schenken	14
					Jacky Ickx	15
UOP Shadow Racing	Shadow-Ford	DN1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Jackie Oliver	3–15
					George Follmer	3–15
					Brian Redman	15
Scribante Lucky Strike Racing	Lotus-Ford	72D	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Dave Charlton	3
Blignaut Lucky Strike Racing	Tyrrell-Ford	004	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Eddie Keizan	3
Embassy Racing	Shadow-Ford	DN1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	Graham Hill	4–15
Martini Racing Team	Tecno	PA123/6	Tecno Series-P 3,0 F12	F	Chris Amon	5–6, 9–10, 12
LEC Refrigeration Racing	March-Ford	731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	David Purley	6, 9–11, 13
Hesketh Racing	March-Ford	731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	James Hunt	6, 8–10, 12–15
Team Ensign	Ensign-Ford	N173	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	Rikky von Opel	8–10, 12–15

Změny před sezónou

V top týmech došlo k relativně málo změnám, ale ne méně než obvykle dále v pořadí:

Továrně podporovaný tým Matra se stáhl z Formule 1. Už před sezónou 1972 zredukovali svůj provoz na jeden vůz a po sezóně skončil úplně.
S podporou Universal Oil Products a technickou podporou od bývalého designéra BRM Tonyho Southgate vstoupil tým ze série Can-Am Shadow Racing Cars do sezóny 1973 Formule 1. Shadow s sebou přivedl svého jezdce ze série Can-Am Jackieho Olivera a podepsal šampiona série Can-Am z roku 1972 George Follmera. Nakonec tým prodal šasi novému vlastnímu týmu Grahama Hilla - Embassy Racing.
Lotus podepsal Ronnieho Petersona z Marche.
Hill se přestěhoval z Brabhamu, kde jeho místo zaujal Andrea de Adamich. Ital přišel ze Surtees, kde jeho místo zaujal Carlos Pace.
Poté, co Pace a Henri Pescarolo odešli, musel Frank Williams najít dva nové jezdce: Howdena Ganleyho z BRM a Nanniho Galliho z Tecna. Tecno podepsalo posledního jezdce Matry, Chrise Amona.^[2]
BRM podepsalo smlouvu s Clayem Regazzonim^[3] a s Niki Laudou vedle Jeana-Pierra Beltoise. Jednalo se o zlaté trio jezdců, ale podařilo se jim získat pouze dvanáct bodů a tým skončil sedmý v šampionátu konstruktérů. Mírnou útěchou pro Regazzoniho, který přes zimu opustil Ferrari, bylo to, že italský tým skončil jen o jedno místo výše se stejným počtem bodů.
Poté, co Peterson a Lauda opustili March, podepsali tým Jeana-Pierra Jarier. Jarier měl za tým jezdit ve Formuli 2, ale dostal také místo ve Formuli 1. Jeho sezóna ve Formuli 1 byla obtížná a během roku se klasifikoval pouze jednou, ale podařilo se mu získat titul ve Formuli 2 dominantním způsobem.

Změny během sezóny

Budoucí mistr světa James Hunt debutoval při Grand Prix Monaka, řídil soukromý vůz March 731 přihlášený týmem Hesketh Racing. Byl to také debut týmu.
V tomto závodě debutoval také David Purley pro tým LEC Refrigeration Racing, což byl jeho vlastní tým sponzorovaný jeho rodinnou chladicí společností. Stejně jako Hunt řídil March 731. Tým LEC se vrátil s vlastním šasi v roce 1977.
Po pěti závodech Nanni Galli oznámil svůj odchod z Formule 1. Jeho místo v týmu Franka Williamse ve zbývající části sezóny zaujalo sedm různých jezdců.
Šampion britské Formule 3 ze sezóny 1972 Rikky von Opel objednal šasi Formule 1 pro svůj tým ve Formuli 3 Ensign.^[4] Tým debutoval při Grand Prix Francie.
Při Grand Prix Velké Británie debutoval dvojnásobný britský šampion Formule 3 Roger Williamson. Teprve ve svém druhém závodě, Grand Prix Nizozemska, havaroval a zemřel při následném požáru.^[5]
Rolf Stommelen se vrátil do Formule 1, aby v Brabhamu nahradil Andreu de Adamicha. Ital byl těžce zraněn při hromadné nehodě na Silverstone. Trvalo třicet minut, než by vytažen z vozu.^[6]^[7]^[8]
Tým Tecno skončil tři závody před koncem sezóny poté, co po několika sporech vnikla v týmu toxická atmosféra.^[9] Jezdec Chris Amon se přestěhoval do týmu Tyrrell a začal s přípravami svého vlastního závodního týmu.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	28. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	11. únor
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	3. březen
4	Grand Prix Španělska	Montjuïc circuit, Barcelona	29. duben
5	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	20. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	3. červen
7	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	17. červen
8	Grand Prix Francie	Paul Ricard Circuit, Le Castellet	1. červenec
9	Grand Prix Velké Británie	Silverstone Circuit, Silverstone	14. červenec
10	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	29. červenec
11	Grand Prix Německa	Nürburgring, Nürburg	5. srpen
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	19. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	9. září
14	Grand Prix Kanady	Mosport Park, Bowmanville	27. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	7. říjen

Změny v kalendáři

Kalendář byl rozšířen z 12 na 15 závodů:

Grand Prix Brazílie se jela poprvé na Autodromo de Interlagos a Grand Prix Švédska se jela poprvé na Scandinavian Raceway.
Grand Prix Nizozemska se vrátila do kalendáře poté, co byla v roce 1972 zrušena kvůli bezpečnostním opatřením, které nebyly dokončeny včas. Opatření zahrnovala nový asfalt, nové bariéry, změnu uspořádání okruhu a novou řídicí věž závodu.

Další změny:

Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku se jel druhý v sezóně. Belgický závod také přinesl neoficiální označení Grand Prix Evropy pro rok 1973.^[10]
Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Belgie přesunuta z Nivelles-Baulers na Circuit Zolder a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na okruh Paula Ricarda.

Změny předpisů

Technické předpisy

Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 550 kilogramů na 575 kilogramů.^[11]

Sportovní předpisy

Jezdci před závodem absolvovali celé zahřívací kolo. Dříve vozy vytvořily provizorní startovní rošt kousek za oficiálním startovním roštem a poté se jednoduše přesunuly z jednoho startovního roštu na druhý, aby zahájily závod.
Systém číslování týmů byl formalizován:
- Od druhého závodu sezóny byli týmoví kolegové spárováni: jezdci Lotusu dostali čísla 1 a 2, jezdci Tyrrellu čísla 3 a 4 a tak dále.^[12] Čísla přidělená každému týmu se ještě během několika závodů změnila.
- Před pátým závodem v kalendáři bylo stanoveno pevné pořadí číslování týmů na zbytek sezóny.^[13]
- Pro sezónu 1974 byla čísla přidělena na základě umístění v šampionátu konstruktérů ze sezóny 1973. Poté týmy neměnily čísla, pokud nevyhrály šampionát mezi jezdci nebo nepodepsaly úřadujícího mistra světa, nebo pokud tento nebo jiný tým ze soutěže nevypadl.
V sezóně 1973 se poprvé ve Formuli 1 objevil Safety car v podobě Porsche 914 při Grand Prix Kanady.^[14] Pojem safety car byl však oficiálně představen až o dvacet let později, v sezóně 1993.

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Pneumatiky	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Clay Regazzoni	Emerson Fittipaldi	Emerson Fittipaldi	Lotus-Ford	G	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Ronnie Peterson	Emerson Fittipaldi Denny Hulme	Emerson Fittipaldi	Lotus-Ford	G	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Denny Hulme	Emerson Fittipaldi	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
4	Grand Prix Španělska	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Emerson Fittipaldi	Lotus-Ford	G	Výsledky
5	Grand Prix Belgie	Ronnie Peterson	François Cevert	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	Jackie Stewart	Emerson Fittipaldi	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
7	Grand Prix Švédska	Ronnie Peterson	Denny Hulme	Denny Hulme	McLaren-Ford	G	Výsledky
8	Grand Prix Francie	Jackie Stewart	Denny Hulme	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
9	Grand Prix Velké Británie	Ronnie Peterson	James Hunt	Peter Revson	McLaren-Ford	G	Výsledky
10	Grand Prix Nizozemska	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Jackie Stewart	Carlos Pace	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Emerson Fittipaldi	Carlos Pace	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Ronnie Peterson	Jackie Stewart	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	Ronnie Peterson	Emerson Fittipaldi	Peter Revson	McLaren-Ford	G	Výsledky
15	Grand Prix USA	Ronnie Peterson	James Hunt	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a šest nejlepších výsledků z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[15]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	NED	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body
1	Jackie Stewart	3	2	1	Ret	1	1	5	4	10	1	1	2	4	5	DNS	71
2	Emerson Fittipaldi	1	1	3	1	3	2	12	Ret	Ret	Ret	6	Ret	2	2	6	55
3	Ronnie Peterson	Ret	Ret	11	Ret	Ret	3	2	1	2	11	Ret	1	1	Ret	1	52
4	François Cevert	2	10	NC	2	2	4	3	2	5	2	2	Ret	5	Ret	DNS^†	47
5	Peter Revson	8	Ret	2	4	Ret	5	7		1	4	9	Ret	3	1	5	38
6	Denny Hulme	5	3	5	6	7	6	1	8	3	Ret	12	8	15	13	4	26
7	Carlos Reutemann	Ret	11	7	Ret	Ret	Ret	4	3	6	Ret	Ret	4	6	8	3	16
8	James Hunt						9		6	4	3		Ret	DNS	7	2	14
9	Jacky Ickx	4	5	Ret	12	Ret	Ret	6	5	8		3		8		7	12
10	Jean-Pierre Beltoise	Ret	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	11	Ret	5	Ret	5	13	4	9	9
11	Carlos Pace	Ret	Ret	Ret	Ret	8	Ret	10	13	Ret	7	4	3	Ret	18	Ret	7
12	Arturo Merzario	9	4	4			Ret		7				7	Ret	15	16	6
13	George Follmer			6	3	Ret	DNS	14	Ret	Ret	10	Ret	Ret	10	17	14	5
14	Jackie Oliver			Ret	Ret	Ret	10	Ret	Ret	Ret	Ret	8	Ret	11	3	15	4
15	Andrea de Adamich			8	Ret	4	7		Ret	Ret							3
=^[1]	Wilson Fittipaldi	6	Ret	Ret	10	Ret	11	Ret	16	Ret	Ret	5	Ret	Ret	11	NC	3
17	Niki Lauda	Ret	8	Ret	Ret	5	Ret	13	9	12	Ret	Ret	DNS	Ret	Ret	Ret	2
=^[1]	Clay Regazzoni	7	6	Ret	9	10	Ret	9	12	7	8	Ret	6	Ret		8	2
19	Chris Amon					6	Ret			Ret	Ret		DNS		10	DNS	1
=^[1]	Gijs van Lennep										6		9	Ret			1
=^[1]	Howden Ganley	NC	7	10	Ret	Ret	Ret	11	14	9	9	DNS	NC	NC	6	12	1
—	Mike Hailwood	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	8	Ret	Ret	Ret	Ret	14	10	7	9	Ret	0
—	Mike Beuttler	10	Ret	NC	7	11	Ret	8		11	Ret	16	Ret	Ret	Ret	10	0
—	Jochen Mass									Ret		7				Ret	0
—	Henri Pescarolo				8				Ret			10					0
—	Graham Hill				Ret	9	Ret	Ret	10	Ret	NC	13	Ret	14	16	13	0
—	Nanni Galli	Ret	9		11	Ret	Ret										0
—	David Purley						Ret			DNS	Ret	15		9			0
—	Jody Scheckter			9					Ret	Ret					Ret	Ret	0
—	Rolf Stommelen											11	Ret	12	12		0
—	Jean-Pierre Jarier	Ret	Ret	NC		Ret	Ret	Ret	Ret				Ret		NC	11	0
—	Luiz Bueno		12														0
—	Rikky von Opel								15	13	DNS		Ret	Ret	NC	Ret	0
—	Tim Schenken														14		0
—	Eddie Keizan			NC													0
—	Roger Williamson									Ret	Ret^†						0
—	John Watson									Ret						Ret	0
—	Reine Wisell							DNS	Ret								0
—	Dave Charlton			Ret													0
—	Jackie Pretorius			Ret													0
—	Graham McRae									Ret							0
—	Peter Gethin														Ret		0
—	Brian Redman															DSQ	0
—	Tom Belsø							DNS									0
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	NED	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

^† Williamson utrpěl smrtelnou nehodu při Grand Prix Nizozemska.

^† Cevert utrpěl smrtelnou nehodu při kvalifikaci na Grand Prix USA.

Pohár konstruktérů

Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	NED	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body
1	Lotus-Ford^[16]	1	1	3	1	(3)	2	2	1	2	11	6	1	1	2	1	92 (96)
2	Tyrrell-Ford	2	2	1	2	1	1	(3)	2	5	1	1	2	4	5	DNS	82 (86)
3	McLaren-Ford	5	3	2	4	7	5	1	8	1	4	3	8	3	1	4	58
4	Brabham-Ford	6	11	7	10	4	7	4	3	6	Ret	5	4	6	8	3	22
5	March-Ford	10	Ret	NC	7	11	9	8	6	4	3	15	Ret	9	7	2	14
6	Ferrari	4	4	4	12	Ret	Ret	6	5	8	WD	WD	7	8	15	16	12
7	BRM	7	6	Ret	5	5	Ret	9	9	7	5	Ret	5	13	4	8	12
8	Shadow-Ford		WD	6	3	9	10	14	10	Ret	10	8	Ret	10	3	13	9
9	Surtees-Ford	Ret	12	8	Ret	8	8	10	13	Ret	7	4	3	7	9	Ret	7
10	Iso-Marlboro-Ford	NC	7	10	11	Ret	Ret	11	14	9	6	10	9	NC	6	7	2
11	Tecno					6	Ret	WD	WD	Ret	Ret	WD	DNS	WD			1
—	Ensign-Ford				WD	WD		WD	15	13	DNS	WD	Ret	Ret	NC	Ret	0
Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	FRA	GBR	NED	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body
Zdroj:^[17]

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Tým Ensign, který během šampionátu nezískal žádné body, tak nebyl klasifikován v oficiálních výsledcích FIA.^[1]

Nemistrovské závody

Sezóna 1973 zahrnovala dva nemistrovské závody, které byly otevřené pro vozy Formule 1 i vozy Formule 5000.^[18]^[19] Závody se nezapočítávaly do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
VIII Race of Champions	Brands Hatch	18. březen	Peter Gethin	Chevron-Chevrolet
XXV BRDC International Trophy	Silverstone	8. duben	Jackie Stewart	Tyrrell-Ford

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1973 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Results of the 1973 FIA International Championships, 1974 FIA Yearbook, Grey Section, pages 104–105
↑ E. Young. Forza Amon. A biography of Chris Amon. Harper Collins (2003) Auckland, p. 164-6.
↑ Gill (1976) pp.300–301
↑ SMALL, Steve. The Guinness Complete Grand Prix Who's Who. [s.l.]: Guinness, 1994. ISBN 0851127029. S. 273.
↑ Roger Williamson Formula One Fatal Crash [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-12.
↑ MAGAZINE, Motosport. 1973 British GP Race Report. Motorsport Magazine. August 1973. Dostupné online [cit. 2 February 2021].
↑ FEARNLEY, Paul. 1973 British GP – I attended. Motorsport Magazine. 27 June 2013. Dostupné online [cit. 2 February 2021].
↑ HENRY, Alan. 1973 British GP – A look back. McLaren. 27 June 2013. Dostupné online [cit. 2 February 2021].
↑ Tecno, il sogno bolognese della Formula Uno [online]. 6 November 2017 [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2021.
↑ Peter Higham, The Guinness Guide to International Motor Racing, page 71
↑ Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ 1973 Brazilian Grand Prix Entry list [online]. Dostupné online.
↑ 1973 Belgian Grand Prix Entry list [online]. Dostupné online.
↑ KATHRI, Tarun. First ever Safety Car in Formula 1 : Rewind to 1973 [online]. aaFormula1.com, 7 February 2012 [cit. 2015-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2015.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.
↑ Official FIA results, as published in the 1974 FIA Yearbook, Grey Section, page 105, awarded the 1973 International Cup for F1 Manufacturers to "John Player Special"
↑ 1973 – World Championship Result [online]. StatsF1 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
↑ The B24, Powered by Chevrolet, Lost Marques: Chevron, www.uniquecarsandparts.com.au Retrieved on 3 May 2012
↑ It Never Rains, but it Snows: The 1973 BRDC International Trophy, themotorsportarchive.com Retrieved on 3 May 2012

[FIA-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Results of the 1973 FIA International Championships, 1974 FIA Yearbook, Grey Section, pages 104–105

[2] E. Young. Forza Amon. A biography of Chris Amon. Harper Collins (2003) Auckland, p. 164-6.

[Gill_1976_pp.300–301-3] Gill (1976) pp.300–301

[4] SMALL, Steve. The Guinness Complete Grand Prix Who's Who. [s.l.]: Guinness, 1994. ISBN 0851127029. S. 273.

[5] Roger Williamson Formula One Fatal Crash [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-12.

[6] MAGAZINE, Motosport. 1973 British GP Race Report. Motorsport Magazine. August 1973. Dostupné online [cit. 2 February 2021].

[7] FEARNLEY, Paul. 1973 British GP – I attended. Motorsport Magazine. 27 June 2013. Dostupné online [cit. 2 February 2021].

[8] HENRY, Alan. 1973 British GP – A look back. McLaren. 27 June 2013. Dostupné online [cit. 2 February 2021].

[9] Tecno, il sogno bolognese della Formula Uno [online]. 6 November 2017 [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2021.

[10] Peter Higham, The Guinness Guide to International Motor Racing, page 71

[F1Technical-11] Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[12] 1973 Brazilian Grand Prix Entry list [online]. Dostupné online.

[13] 1973 Belgian Grand Prix Entry list [online]. Dostupné online.

[14] KATHRI, Tarun. First ever Safety Car in Formula 1 : Rewind to 1973 [online]. aaFormula1.com, 7 February 2012 [cit. 2015-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2015.

[8WPointsSystems-15] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[16] Official FIA results, as published in the 1974 FIA Yearbook, Grey Section, page 105, awarded the 1973 International Cup for F1 Manufacturers to "John Player Special"

[results-17] 1973 – World Championship Result [online]. StatsF1 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.

[18] The B24, Powered by Chevrolet, Lost Marques: Chevron, www.uniquecarsandparts.com.au Retrieved on 3 May 2012

[19] It Never Rains, but it Snows: The 1973 BRDC International Trophy, themotorsportarchive.com Retrieved on 3 May 2012

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

zelená	rendered as `RGB 000 119 073`	Pantone 3415 C
žlutá	rendered as `RGB 255 184 028`	Pantone 1235 C
červená	rendered as `RGB 224 060 049`	Pantone 179 C
modrá	rendered as `RGB 000 020 137`	Pantone Reflex Blue C
bílá	rendered as `RGB 255 255 255`
černá	rendered as `RGB 000 000 000`

Navigation

Navigace

Tématické portály