Formule 1 v roce 1974

25. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1974)
25. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1974)
	Mistr světa Emerson Fittipaldi
Obecné informace
Počet závodů	15
Počet pilotů	62
Počet týmů	29
Pohár jezdců
První	Emerson Fittipaldi; (McLaren–Ford)
Druhý	Clay Regazzoni; (Ferrari)
Třetí	Jody Scheckter; (Tyrrell–Ford)
Pohár konstruktérů
První	McLaren–Ford
Druhý	Ferrari
Třetí	Tyrrell–Ford
Formule 1
	◄ 1973 1975 ►

Sezóna Formule 1 1974 byla 25. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 13. lednem a 6. říjnem.

Obhájce titulu Jackie Stewart v sezóně 1974 nezávodil, protože na konci předchozí sezóny oznámil svůj odchod. Emerson Fittipaldi (McLaren) a Clay Regazzoni (Ferrari) šli do posledního závodu šampionátu se stejným počtem bodů, ale Regazzoni v závodě propadl kvůli problémům s ovladatelností vozu a Fittipaldiho čtvrté místo mu zajistilo druhé vítězství v šampionátu jezdců. Byl to také první titul pro McLaren a první z mnoha titulů pro tým sponzorovaný cigaretovou značkou Marlboro.

V průběhu sezóny zemřeli dva jezdci Formule 1: Peter Revson zemřel během tréninku na Grand Prix Jihoafrické republiky a Helmut Koinigg během Grand Prix USA.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdci	Závody
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	72E 76	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	Ronnie Peterson	Vše
					2	Jacky Ickx	Vše
					31	Tim Schenken	15
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	005 006 007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Jody Scheckter	Vše
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	005 006 007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	4	Patrick Depailler	Vše
Marlboro Team Texaco Yardley Team McLaren	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Emerson Fittipaldi	Vše
					6	Denny Hulme	1–3, 5–15
					33	Mike Hailwood	1–11
						David Hobbs	12–13
						Jochen Mass	14–15
					56	Denny Hulme	4
Motor Racing Developments	Brabham-Ford	BT42 BT44	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	Carlos Reutemann	Vše
					8	Richard Robarts	1–3
						Rikky von Opel	4–9
						Carlos Pace	10–15
					34	Teddy Pilette	5
March Engineering Beta Utensili	March-Ford	741	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Hans-Joachim Stuck	1–6, 8–15
					9	Reine Wisell	7
					10	Howden Ganley	1–2
					10	Vittorio Brambilla	3–15
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B3-74	Ferrari 001/11 3,0 F12	G	11	Clay Regazzoni	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B3-74	Ferrari 001/11 3,0 F12	G	12	Niki Lauda	Vše
Team BRM	BRM	P160E P201	BRM P142 3,0 V12 BRM P200 3,0 V12	F	14	Jean-Pierre Beltoise	Vše
					15	Henri Pescarolo	1–11, 13
					15	Chris Amon	14–15
					37	François Migault	1–6, 8–11, 13
UOP Shadow Racing	Shadow-Ford	DN1 DN3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Peter Revson	1–2
						Brian Redman	4–6
						Bertil Roos	7
						Tom Pryce	8–15
					17	Jean-Pierre Jarier	1–2, 4–15
Team Surtees Bang & Olufsen Team Surtees Memphis International Team Surtees	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	18	Carlos Pace	1–7
						José Dolhem	9, 15
						Derek Bell	10–14
					19	Jochen Mass	1–11
						Jean-Pierre Jabouille	12
						José Dolhem	13
						Helmut Koinigg	14–15
					30	Dieter Quester	12
Frank Williams Racing Cars	Iso-Marlboro-Ford	FW	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	20	Arturo Merzario	Vše
					20	Richard Robarts	7
					21	Tom Belsø	3–4, 7, 10
						Gijs van Lennep	5, 8
						Jean-Pierre Jabouille	9
						Jacques Laffite	11–15
Team Ensign Team Ensign with Theodore Racing Dempster International Team Ensign	Ensign-Ford	N174	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	22	Rikky von Opel	1
						Vern Schuppan	5–11
						Mike Wilds	12, 14-15
					25	Mike Wilds	13
Scribante Lucky Strike Racing	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	23	Dave Charlton	3
Trojan-Tauranac Racing	Trojan-Ford	T103	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	23	Tim Schenken	4, 6, 8, 10–12
					29		13
					41		5
AAW Racing Team	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	23	Leo Kinnunen	7, 9, 13
					43		10, 12
					44		5
Hesketh Racing	March-Ford Hesketh-Ford	731 308	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	24	James Hunt	Vše
Hesketh Racing	March-Ford Hesketh-Ford	731 308	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	31	Ian Scheckter	12
Maki Engineering	Maki-Ford	F101	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	25	Howden Ganley	10–11
Embassy Racing with Graham Hill	Lola-Ford	T370	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	26	Graham Hill	Vše
					27	Guy Edwards	1–2, 4–11
						Peter Gethin	10
						Rolf Stommelen	12–15
John Goldie Racing with Hexagon John Goldie Racing with Radio Luxembourg Allied Polymer Group	Brabham-Ford	BT42 BT44	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	28	John Watson	Vše
				F	34	Carlos Pace	9
				G	208	Lella Lombardi	10
Pinch Plant Ltd	Lyncar-Ford	006	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	29	John Nicholson	10
Team Gunston	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Ian Scheckter	3
Team Gunston	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Paddy Driver	3
Dalton-Amon International	Amon-Ford	AF101	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	30	Chris Amon	4, 6, 11
					22	Chris Amon	13
					30	Larry Perkins	11
Dempster International Racing Team	March-Ford	731	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	35	Mike Wilds	10
Scuderia Finotto	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	31	Carlo Facetti	13
					32	Helmut Koinigg	12
					43	Gérard Larrousse	5, 9
Blignaut Embassy Racing	Tyrrell-Ford	004	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	32	Eddie Keizan	3
Token Racing	Token-Ford	RJ02	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	32	Ian Ashley	11
					35	Ian Ashley	12
					42	Tom Pryce	5
					42	David Purley	10
The Chequered Flag Racing with Richard Oaten	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	42	Ian Ashley	14–15
Team Canada F1 Racing	Brabham-Ford	BT42	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	50	Eppie Wietzes	14
Vel's Parnelli Jones Racing	Parnelli-Ford	VPJ4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F	55	Mario Andretti	14–15
Penske Cars	Penske-Ford	PC1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	66	Mark Donohue	14–15

Změny před sezónou

Během zimní přestávky došlo k poměrně velkému počtu změn mezi jezdci:

Po vítězství v šampionátu v roce 1972, ale poté, co se ve druhé polovině sezóny 1973 trápil, Emerson Fittipaldi odešel z Lotusu do McLarenu. Mike Hailwood se přestěhoval ze Surtees, aby zaujal místo jeho týmového kolegy. Fittipaldiho místo v Lotusu zaujal Jacky Ickx z Ferrari.
Nový šéf Ferrari Luca di Montezemolo podepsal oba jezdce BRM z roku 1973, Claye Regazzoniho a Nikiho Laudu. Bývalý jezdec Ferrari Arturo Merzario našel místo ve Williamsu (zapsán jako Iso-Marlboro), zatímco BRM najal Henriho Pescarola a Françoise Migaulta vedle Jeana-Pierra Beltoise, který u týmu zůstal.
Poté, co Francois Cevert zemřel a Jackie Stewart odešel, tak Tyrrell podepsal Jodyho Schecktera z McLarenu a pilota Formule 2 Patricka Depaillera.
Bývalý jezdec McLarenu Peter Revson našel místo v Shadow vedle Jeana-Pierra Jariera, který přišel z March. Poté, co v roce 1973 jezdil na částečný úvazek, odjel Jochen Mass celou sezónu za Surtees.
Wilson Fittipaldi opustil Brabham, aby založil svůj vlastní tým F1 pro rok 1974. Richard Robarts zaplatil, aby zaujal místo v britském týmu.
March povýšil jejich pilota Formule 2 Hanse-Joachima Stucka do jejich týmu Formule 1 vedle Howdena Ganleyho z Williamsu.
Tým Grahama Hilla Embassy Racing vstoupil do sezóny se šasi od Lola poté, co přestal odebírat šasi od Shadow, které využíval v roce 1973. Tým Hesketh vstoupil do sezóny s vlastnoručně vyrobeným šasi poté, co v předchozí sezóně využíval šasi od March.

Změny během sezóny

Během sezóny debutovalo pět týmů s vlastním šasi:

Při Grand Prix Španělska debutoval Chris Amon se svým prvním vlastním šasi, ale později snahu vzdal a odešel do BRM.
Ve stejném závodě Trojan-Tauranac Racing najal Tima Schenkena, aby řídil jejich vůz, který byl vyvinut z jejich šasi Formule 5000.
Token Racing (název inspirovaný křestními jmény majitelů Tonyho a Kena) debutoval při Grand Prix Belgie s Tomem Prycem za volantem.
Slavný americký závodní tým Penske vstoupil do Grand Prix Kanady a Grand Prix USA s vlastním šasi. K řízení byl najat Mark Donohue.
Ve stejných dvou závodech nastoupil tým Parnelli Jones s vozem inspirovaným Lotusem 72, finančně podporovaným firmou Firestone a budoucím šampionem Mario Andrettim za volantem.

Toto jsou některé ze změn mezi jezdci v průběhu sezóny:

March po dvou závodech nahradil Howdena Ganleyho pilotem Formule 2 Vittoriem Brambillou.
Peter Revson zemřel během tréninku při Grand Prix Jihoafrické republiky, když jeho vůz Shadow utrpěl poruchu zavěšení a narazil do svodidel. Shadow následně najal jezdce Formule 5000 Briana Redmana, jezdce Formule 2 Bertila Roose a Toma Pryce, který debutoval na začátku sezóny s Tokenem.
Richard Robarts byl propuštěn Brabhamem, když přišel lépe finančně zabezpečený Rikky von Opel. Carlos Pace přestoupil ze Surtees, aby dokončil sezónu v Brabhamu.
Mike Hailwood opustil Formuli 1 poté, co těžce havaroval se svým McLarenem při Grand Prix Německa. David Hobbs se vrátil do Formule 1 po třech letech, aby převzal jeho místo, než Jochen Mass přestoupil z týmu Surtees.
Helmut Koinigg zahynul během Grand Prix USA při nehodě připomínající Cevertovu nehodu na stejné trati o rok dříve. Když jeho auto narazilo do bariéry, při nárazu se rozlomilo a Koinigg byl sťat. Surtees snížil svůj provoz na jeden vůz pro příští sezónu.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	13. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	27. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	30. březen
4	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	28. duben
5	Grand Prix Belgie	Nivelles-Baulers, Nivelles	12. květen
6	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	26. květen
7	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	9. červen
8	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	23. červen
9	Grand Prix Francie	Dijon-Prenois, Prenois	7. červenec
10	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, Kent	20. červenec
11	Grand Prix Německa	Nürburgring, Nürburg	4. srpen
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	18. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	8. září
14	Grand Prix Kanady	Mosport Park, Bowmanville	22. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	6. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Španělska byla přesunuta z Montjuïc do Jaramy v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie byla přesunuta ze Silverstone do Brands Hatch.
Grand Prix Nizozemska byla přesunuta z konce července na polovinu června.
Grand Prix Francie byla přesunuta z Charade na nově vybudovaný okruh Dijon-Prenois.^[1]

Změny předpisů

Technické předpisy

Byly nařízeny samotěsnící odlamovací palivové spojky, aby se snížilo riziko požáru při nehodách.^[2]^[3]

Sportovní předpisy

Sezóna 1974 byla první, ve které měly týmy stálá závodní čísla od závodu k závodu poté, co byl tento systém zaveden od Grand Prix Belgie 1973.^[4] Čísla byla přidělována na základě umístění týmů v šampionátu konstruktérů v roce 1973. Od tohoto okamžiku si každý tým měnil čísla pouze v případě, že měl jezdce, který vyhrál mistrovství světa jezdců – vítězný jezdec získal číslo 1 a jeho týmový kolega číslo 2 a tým, který měl tato čísla dříve, přešel na nově uvolněná čísla. (Tím se stal rok 1974 anomálií, protože neexistoval žádný mistr světa, jelikož Jackie Stewart odešel. Ronnie Peterson získal číslo 1 jako lépe umístěný jezdec v týmu Lotus, který získal pohár mezi konstruktéry. Když se tato situace znovu objevila v letech 1993 a 1994, tak bylo použito číslo 0). Tento systém znamenal, že například Tyrrell, který už nikdy nezískal žádný titul, si udržoval čísla 3 a 4 až do změny systému číslování v roce 1996.
Poprvé bylo přesně nařízeno, jak se mají jezdci seřadit na startovním roštu před startem závodu.^[2]^[3]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Pneumatiky	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Ronnie Peterson	Clay Regazzoni	Denny Hulme	McLaren-Ford	G	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Emerson Fittipaldi	Clay Regazzoni	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Niki Lauda	Carlos Reutemann	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky
4	Grand Prix Španělska	Niki Lauda	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	G	Výsledky
5	Grand Prix Belgie	Clay Regazzoni	Denny Hulme	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
6	Grand Prix Monaka	Niki Lauda	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
7	Grand Prix Švédska	Patrick Depailler	Patrick Depailler	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
8	Grand Prix Nizozemska	Niki Lauda	Ronnie Peterson	Niki Lauda	Ferrari	G	Výsledky
9	Grand Prix Francie	Niki Lauda	Jody Scheckter	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
10	Grand Prix Velké Británie	Niki Lauda	Niki Lauda	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	G	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Niki Lauda	Jody Scheckter	Clay Regazzoni	Ferrari	G	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Niki Lauda	Carlos Pace	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	G	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	Emerson Fittipaldi	Niki Lauda	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	G	Výsledky
15	Grand Prix USA	Carlos Reutemann	Carlos Pace	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	G	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a šest nejlepších výsledků z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[5]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body
1	Emerson Fittipaldi	10	1	7	3	1	5	4	3	Ret	2	Ret	Ret	2	1	4	55
2	Clay Regazzoni	3	2	Ret	2	4	4	Ret	2	3	4	1	5	Ret	2	11	52
3	Jody Scheckter	Ret	13	8	5	3	2	1	5	4	1	2	Ret	3	Ret	Ret	45
4	Niki Lauda	2	Ret	16	1	2	Ret	Ret	1	2	5	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	38
5	Ronnie Peterson	13	6	Ret	Ret	Ret	1	Ret	8	1	10	4	Ret	1	3	Ret	35
6	Carlos Reutemann	7	7	1	Ret	Ret	Ret	Ret	12	Ret	6	3	1	Ret	9	1	32
7	Denny Hulme	1	12	9	6	6	Ret	Ret	Ret	6	7	DSQ	2	6	6	Ret	20
8	James Hunt	Ret	9	Ret	10	Ret	Ret	3	Ret	Ret	Ret	Ret	3	Ret	4	3	15
9	Patrick Depailler	6	8	4	8	Ret	9	2	6	8	Ret	Ret	Ret	11	5	6	14
10	Mike Hailwood	4	5	3	9	7	Ret	Ret	4	7	Ret	15					12
=	Jacky Ickx	Ret	3	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	11	5	3	5	Ret	Ret	13	Ret	12
12	Carlos Pace	Ret	4	11	13	Ret	Ret	Ret		DNQ	9	12	Ret	5	8	2	11
13	Jean-Pierre Beltoise	5	10	2	Ret	5	Ret	Ret	Ret	10	12	Ret	Ret	Ret	NC	DNQ	10
14	Jean-Pierre Jarier	Ret	Ret		Ret	13	3	5	Ret	12	Ret	8	8	Ret	Ret	10	6
=	John Watson	12	Ret	Ret	11	11	6	11	7	16	11	Ret	4	7	Ret	5	6
16	Hans-Joachim Stuck	Ret	Ret	5	4	Ret	Ret		Ret	DNQ	Ret	7	11	Ret	Ret	DNQ	5
17	Arturo Merzario	Ret	Ret	6	Ret	Ret	Ret	DNS	Ret	9	Ret	Ret	Ret	4	Ret	Ret	4
18	Vittorio Brambilla			10	DNS	9	Ret	10	10	11	Ret	13	6	Ret	DNQ	Ret	1
=	Graham Hill	Ret	11	12	Ret	8	7	6	Ret	13	13	9	12	8	14	8	1
=	Tom Pryce					Ret			Ret	Ret	8	6	Ret	10	Ret	NC	1
—	Guy Edwards	11	Ret		DNQ	12	8	7	Ret	15	DNQ	DNQ					0
—	David Hobbs												7	9			0
—	Jochen Mass	Ret	17	Ret	Ret	Ret		Ret	Ret	Ret	14	Ret			16	7	0
—	Brian Redman				7	18	Ret										0
—	Mario Andretti														7	DSQ	0
—	Howden Ganley	8	Ret								DNQ	DNQ					0
—	Tom Belsø			Ret	DNQ			8			DNQ						0
—	Rikky von Opel	DNS			Ret	Ret	DNQ	9	9	DNQ							0
—	Henri Pescarolo	9	14	18	12	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	10		Ret			0
—	Chris Amon				Ret		DNS					DNQ		DNQ	NC	9	0
—	Dieter Quester												9				0
—	Tim Schenken				14	10	Ret		DNQ		Ret	DNQ	10	Ret		DSQ	0
—	Helmut Koinigg												DNQ		10	Ret	0
—	Rolf Stommelen												Ret	Ret	11	12	0
—	Derek Bell										DNQ	11	DNQ	DNQ	DNQ		0
—	Mark Donohue														12	Ret	0
—	Ian Scheckter			13									DNQ				0
—	François Migault	Ret	16	15	Ret	16	Ret		Ret	14	NC	DNQ		Ret			0
—	Ian Ashley											14	NC		DNQ	DNQ	0
—	Gijs van Lennep					14			DNQ								0
—	Eddie Keizan			14													0
—	Richard Robarts	Ret	15	17				DNS									0
—	Vern Schuppan					15	Ret	DSQ	DSQ	DNQ	DNQ	Ret					0
—	Jacques Laffite											Ret	NC	Ret	15	Ret	0
—	Teddy Pilette					17											0
—	Dave Charlton			19													0
—	Peter Revson	Ret	Ret														0
—	Leo Kinnunen					DNQ		Ret		DNQ	DNQ		DNQ	DNQ			0
—	Mike Wilds										DNQ		DNQ	DNQ	DNQ	NC	0
—	Gérard Larrousse					Ret				DNQ							0
—	Paddy Driver			Ret													0
—	Reine Wisell							Ret									0
—	Bertil Roos							Ret									0
—	Peter Gethin										Ret						0
—	Eppie Wietzes														Ret		0
—	José Dolhem									DNQ				DNQ		Ret	0
—	Jean-Pierre Jabouille									DNQ			DNQ				0
—	David Purley										DNQ						0
—	Lella Lombardi										DNQ						0
—	John Nicholson										DNQ						0
—	Larry Perkins											DNQ					0
—	Carlo Facetti													DNQ			0
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

FIA neudělila klasifikaci v šampionátu jezdcům, kteří nezískali žádné mistrovské body^[6], a neuplatnila klasifikační systém na jezdce, kteří získali stejný počet mistrovských bodů.^[6]

Pohár konstruktérů

Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body
1	McLaren-Ford	1	1	3	3	1	(5)	4	3	6	2	15	2	2	1	4	73 (75)
2	Ferrari	2	2	16	1	2	4	Ret	1	2	4	1	5	Ret	2	11	65
3	Tyrrell-Ford	6	8	4	5	3	2	1	5	4	1	2	Ret	3	5	6	52
4	Lotus-Ford	13	3	13	Ret	Ret	1	Ret	8	1	3	4	Ret	1	3	Ret	42
5	Brabham-Ford	7	7	1	11	11	6	9	7	16	6	3	1	5	8	1	35
6	Hesketh-Ford			Ret	10	Ret	Ret	3	Ret	Ret	Ret	Ret	3	Ret	4	3	15
7	BRM	5	10	2	12	5	Ret	Ret	Ret	10	12	10	Ret	Ret	NC	9	10
8	Shadow-Ford	Ret	Ret	WD	7	13	3	5	Ret	12	8	6	8	10	Ret	10	7
9	March-Ford	8	9	5	4	9	Ret	10	10	11	Ret	7	6	Ret	Ret	Ret	6
10	Iso-Marlboro-Ford	Ret	Ret	6	Ret	14	Ret	8	Ret	9	Ret	Ret	NC	4	15	Ret	4
11	Surtees-Ford	Ret	4	11	13	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	14	11	9	DNQ	10	Ret	3
12	Lola-Ford	11	11	12	Ret	8	7	6	Ret	13	13	9	12	8	11	8	1
—	Parnelli-Ford														7	DSQ	0
—	Trojan-Ford				14	10	Ret		DNQ		Ret	DNQ	10	Ret			0
—	Penske-Ford														12	Ret	0
—	Token-Ford					Ret				WD	DNQ	14	NC				0
—	Ensign-Ford	DNS	WD	WD		15	Ret	DSQ	DSQ	DNQ	DNQ	Ret	DNQ	DNQ	DNQ	NC	0
—	Amon-Ford				Ret	WD	DNS	WD				DNQ		DNQ			0
—	Maki-Ford						WD				DNQ	DNQ					0
—	Lyncar-Ford					WD					DNQ						0
Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP	BEL	MON	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	CAN	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Výsledky závodů zobrazené tučně ve výše uvedené tabulce ukazují, že body byly uděleny a zachovány. Výsledky závodu uvedené v závorkách znamenají, že body byly uděleny, ale nebyly zachovány.

FIA neudělila klasifikaci v šampionátu konstruktérům, kteří nezískali žádné mistrovské body.^[6]

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
I Presidente Medici Grand Prix	Brasília	3. únor	Emerson Fittipaldi	McLaren-Cosworth
IX Race of Champions	Brands Hatch	17. březen	Jacky Ickx	Lotus-Cosworth
XXVI BRDC International Trophy	Silverstone	7. duben	James Hunt	Hesketh-Cosworth

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1974 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 36
↑ ^a ^b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ 1973 Grand Prix Belgie Entry list [online]. Dostupné online.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.
↑ ^a ^b ^c Results of 1974 FIA International Championships, 1975 FIA Yearbook, Grey section, pages 88–89

[1] David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 36

[F1Technical-2] Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[AtlasF1-3] Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[4] 1973 Grand Prix Belgie Entry list [online]. Dostupné online.

[8WPointsSystems-5] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[FIA-6] Results of 1974 FIA International Championships, 1975 FIA Yearbook, Grey section, pages 88–89

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

zelená	rendered as `RGB 000 119 073`	Pantone 3415 C
žlutá	rendered as `RGB 255 184 028`	Pantone 1235 C
červená	rendered as `RGB 224 060 049`	Pantone 179 C
modrá	rendered as `RGB 000 020 137`	Pantone Reflex Blue C
bílá	rendered as `RGB 255 255 255`
černá	rendered as `RGB 000 000 000`

Navigation

Navigace

Tématické portály