Formule 1 v roce 1975

26. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1975)
26. sezóna; mistrovství světa vozů Formule 1; (1975)
	Mistr světa Niki Lauda
Obecné informace
Počet závodů	14
Počet pilotů	54
Počet týmů	21
Pohár jezdců
První	Niki Lauda; (Ferrari)
Druhý	Emerson Fittipaldi; (McLaren-Ford)
Třetí	Carlos Reutemann; (Brabham-Ford)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari
Druhý	[Brabham]]-Ford
Třetí	McLaren-Ford
Formule 1
	◄ 1974 1976 ►

Sezóna Formule 1 1975 byla 26. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 12 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 12. lednem a 5. říjnem.

Po silném zakončení sezóny 1974 se mnoho fanoušků domnívalo, že tým Brabham je favoritem v nové sezóně. První emocionální vítězství Carlose Paceho v jeho rodném São Paulu to mělo potvrdit, ale velké opotřebení pneumatik často brzdilo vozy a původní očekávání se nenaplnilo.^[1] Ve svém druhém roce u Ferrari dostal Niki Lauda vůz Ferrari 312T, který byl technicky mnohem lepší než jakákoliv konkurence. S ním získal svůj první titul mezi jezdci s pěti výhrami a obrovským náskokem na druhé místo v šampionátu. Ferrari si domů odvezlo mistrovskou trofej pro konstruktéry. Lauda často označoval rok 1975 za „neuvěřitelný rok“.

Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.^[2]^[3]^[4] Po sezóně, na konci listopadu, havarovalo letadlo týmuz Embassy Hill v Anglii a všech šest osob na palubě zahynulo, včetně majitele týmu Grahama Hilla a jezdce Tonyho Brise.^[5]^[6]^[7]

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdci	Závody
Marlboro Team Texaco	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	Emerson Fittipaldi	Vše
Marlboro Team Texaco	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	2	Jochen Mass	Vše
Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Jody Scheckter	Vše
					4	Patrick Depailler	Vše
					15	Jean-Pierre Jabouille	9
					15	Michel Leclère	14
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Ronnie Peterson	Vše
					6	Jacky Ickx	1–9
						Jim Crawford	10, 13
						John Watson	11
						Brian Henton	12, 14
					15	Brian Henton	10
Martini Racing	Brabham-Ford	BT44B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	Carlos Reutemann	Vše
Martini Racing	Brabham-Ford	BT44B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	8	Carlos Pace	Vše
Beta Team March Lavazza March	March-Ford	741 751	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Vittorio Brambilla	Vše
					10	Lella Lombardi	3–9
					10	Hans-Joachim Stuck	10–14
					29	Lella Lombardi	10–13
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B3-74 312T	Ferrari 001/11 3,0 F12 Ferrari 015 3,0 F12	G	11	Clay Regazzoni	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312B3-74 312T	Ferrari 001/11 3,0 F12 Ferrari 015 3,0 F12	G	12	Niki Lauda	Vše
Stanley-BRM	BRM	P201	BRM P200 3,0 V12	G	14	Mike Wilds	1–2
Stanley-BRM	BRM	P201	BRM P200 3,0 V12	G	14	Bob Evans	3–9, 12–13
UOP Shadow Racing	Shadow-Ford	DN3B DN5	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Tom Pryce	Vše
	Shadow-Ford	DN3B DN5	Ford Cosworth DFV 3,0 V8		17	Jean-Pierre Jarier	1–11, 14
	Shadow-Matra	DN7	Matra MS73 3,0 V12		17	Jean-Pierre Jarier	12–13
Matchbox Team Surtees National Organs Team Surtees	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	18	John Watson	1–10, 12
Matchbox Team Surtees National Organs Team Surtees	Surtees-Ford	TS16	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	19	Dave Morgan	10
HB Bewaking Team Ensign	Ensign-Ford	N174 N175	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	19	Gijs van Lennep	11
					31	Gijs van Lennep	8–9
						Roelof Wunderink	4–5, 10, 13–14
						Chris Amon	12
					32	Chris Amon	13
					33	Roelof Wunderink	12
Frank Williams Racing Cars Williams Ambrozium H7 Racing	Williams-Ford	FW FW04	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Arturo Merzario	1–6
						Damien Magee	7
						Ian Scheckter	8
						François Migault	9
						Ian Ashley	11
						Jo Vonlanthen	12
						Renzo Zorzi	13
						Lella Lombardi	14
					21	Ian Scheckter	7
						Jacques Laffite	1–3, 5–6, 8–14
						Tony Brise	4
Embassy Racing with Graham Hill	Lola-Ford	T370 T371	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Graham Hill	1–3
	Lola-Ford	T370 T371			23	Rolf Stommelen	1–3
	Hill-Ford	GH1			22	Rolf Stommelen	4, 12–13
						François Migault	6
						Vern Schuppan	7
						Alan Jones	8–11
					23	François Migault	4
						Graham Hill	5
						Tony Brise	6–14
Hesketh Racing Warsteiner Brewery Polar Caravans	Hesketh-Ford	308 308B 308C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	James Hunt	Vše
					25	Torsten Palm	5
						Harald Ertl	11
						Brett Lunger	12–14
					32	Torsten Palm	7
					32	Harald Ertl	12
					34	Harald Ertl	13
Custom Made Harry Stiller Racing	Hesketh-Ford	308B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Alan Jones	4
Custom Made Harry Stiller Racing	Hesketh-Ford	308B	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	26	Alan Jones	5–7
Vel's Parnelli Jones Racing	Parnelli-Ford	VPJ4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	Šablona:Firestone G	27	Mario Andretti	1–5, 7, 9–14
First National City Bank Team	March-Ford	751	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	Mark Donohue	10–12
	Penske-Ford	PC1				Mark Donohue	1–9
	Penske-Ford	PC1				John Watson	14
Oreste Berta	Berta-Ford	F1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Nestor García-Veiga	1–2
Copersucar Fittipaldi	Fittipaldi-Ford	FD01 FD02 FD03	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Wilson Fittipaldi	1–12, 14
Copersucar Fittipaldi	Fittipaldi-Ford	FD01 FD02 FD03	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	30	Arturo Merzario	13
Lucky Strike Racing	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Dave Charlton	3
Lexington Racing	Tyrrell-Ford	007	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	32	Ian Scheckter	3
Pinch Plant (Ltd)	Lyncar-Ford	006	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	32	John Nicholson	10
Team Gunston	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	33	Eddie Keizan	3
Team Gunston	Lotus-Ford	72E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	34	Guy Tunmer	3
Citizen Maki F1 Citizen Maki Engineering Citizen Maki F1-Team	Maki-Ford	F101C	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	F G	35	Dave Walker	6-7
						Hiroši Fušida	8, 10
						Tony Trimmer	11–13

Změny před sezónou

Williams ztratil sponzorství od Iso a Marlboro a poprvé přihlásil oba dva vozy pod svým vlastním jménem.
Wilson Fittipaldi, který jezdil za Brabham v letech 1972 a 1973, vstoupil do této sezóny s vlastním týmem a šasi. Vůz sám řídil a během roku stihl uvést dvě nové verze vozu.
Denny Hulme odešel na konci sezóny 1974. Jochen Mass, který už jel poslední dva závody minulé sezóny za McLaren, s týmem podepsal smlouvu na celou sezónu.
March podepsal Lellu Lombardi, čímž se stala první ženou, která se kvalifikovala v závodě Formule 1 od Marie Teresy de Filippis v roce 1958.
John Watson podepsal smlouvu se Surtees poté, co v roce 1974 nastoupil do všech závodů v soukromém Brabhamu.

Změny během sezóny

Po dvou závodech Bob Evans nahradil Mikea Wildse v BRM, Jacky Ickx opustil Lotus v polovině sezóny.
Společnost Embassy Racing, vlastněná Grahamem Hillem, přihlásila do prvních tří závodů šasi Lola a poté své první šasi Hill. Jediným rozdílem však bylo zaměstnání jejich konstruktéra a následné pojmenování šasi.^[8]^[9]^[10]
Ensign vynechal první část sezóny, ale vrátil se s duem nizozemských jezdců Roelofem Wunderinkem a Gijsem van Lennepem po novém sponzorství nizozemskou bezpečnostní společnosti HB Bewaking.
John Nicholson vyhrál v letech 1973 a 1974 British Formula Atlantic Championship s Lyncarem 005, než debutoval Grand Prix Velké Británie 1975 s šasi Formule 1 provozovaným Lyncarem. Zkoušel to také v sezóně 1974, ale nepodařilo se mu to kvalifikovat.
Tým Shadow vyzkoušel motor V12 Matry ve dvou závodech, ale Jean-Pierre Jarier v obou případech odstoupil.
Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.^[2]^[3]^[4] John Watson byl propuštěn ze Surtees, aby jezdil za Penske a zůstal u amerického týmu i v roce 1976.
Ke konci roku 1974 Chris Amon opustil svůj vlastní tým a odjel dva závody pro tým BRM. Ke konci sezóny 1975 se vrátil do Formule 1 s Ensignem.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	12. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	26. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	1. březen
4	Grand Prix Španělska	Montjuïc circuit, Barcelona	27. duben
5	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	11. květen
6	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	25. květen
7	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	8. červen
8	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	22. červen
9	Grand Prix Francie	Paul Ricard Circuit, Le Castellet	6. červenec
10	Grand Prix Velké Británie	Silverstone Circuit, Silverstone	19. červenec
11	Grand Prix Německa	Nürburgring, Nürburg	3. srpen
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	17. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	7. září
14	Grand Prix USA	Watkins Glen International, New York	5. říjen

Změny v kalendáři

Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Francie přesunuta z Dijon-Prenois na Circuit Paul-Ricard a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku následoval po závodě v Belgii.
Grand Prix Kanady měla být původně předposledním závodem sezóny 1975, ale byla zrušena kvůli malému sporu mezi Asociací konstruktérů Formule 1 a Mosport Parkem ohledně plateb.^[11]

Změny předpisů

Byly povinné ohnivzdorné závodní obleky.^[12]^[13]^[14]
Na různých okruzích byla vytvořena a realizována koncepce stanovišť traťových komisařů s obslužnými komunikacemi vedoucími na ně a z nich. Od nynějška také museli traťoví komisaři nacvičovat vyprošťování jezdců z vozu.^[13]^[14]

Shrnutí sezóny

První dva závody v sezóně, které se jely na jihoamerickém kontinentu, byly ve znamení brazilských pilotů. V Argentině zvítězil úřadující mistr světa Emerson Fittipaldi a na domácí půdě dojel na druhém místě za svým krajanem Carlosem Pacem. Celý kolotoč velkých cen se přesunul do Jihoafrické republiky, kde celý závod ovládl domácí idol Jody Scheckter.

Poté přišla na řadu Evropa a i evropští jezdci. První evropský závod, Grand Prix Španělska, nedopadl vůbec dobře. Stávka jezdců, přerušený závod, chyby pořadatelů a funkcionářů FIA, ale především pět mrtvých a devět zraněných diváků. Jezdci ještě před zahájením prvního tréninku protestovali proti nedostatečným bezpečnostním opatřením na trati, kde upozorňovali především na chybějící svodidla nebo na jejich nedostatečné upevnění a odmítli startovat. Situace byla napjatá, na protest proti uskutečnění závodu nestartoval Emerson Fittipaldi. Nakonec do závodu nastoupilo 25 jezdců spolu s jedinou ženou Lelou Lombardiovou. Obavy jezdců se naplnily v 25. kole závodu, kdy došlo k tragické nehodě, vůz týmu Grahama Hilla řízený Rolfem Stommelenem, přišel v rychlosti okolo 200 km/h o stabilizátor, havaroval a dopadl mezi diváky. Bilance byla hrozivá na místě přišlo pět lidí o život a dalších devět bylo zraněno. Stommelen byl se zlomenou rukou a nohou dopraven do nemocnice. Závod pokračoval dál a až ve 29. kole byl zastaven.

Mistrovství světa pokračovalo závody v Monaku, Belgii a Švédsku, kde si pořadatelé vzali ponaučení z tragické Grand Prix Španělska a všechna bezpečnostní opatření byla bezchybná. Ve všech třech závodech exceloval Niki Lauda na novém Ferrari 312T a dostal se tak do vedení šampionátu. Dalším evropským závodem byla Grand Prix Nizozemska, která začínala na mokré trati a končila na suchu, v jejím průběhu proto jezdci přezouvali na pneumatiky do sucha. Překvapivě zvítězil James Hunt o pouhou sekundu před Laudou. Ve Francii znovu dominoval způsobem start–cíl Niki Lauda a zvýšil tak svůj náskok v čele šampionátu na 22 bodů.

Nejzajímavějším závodem sezóny byla Grand Prix Velké Británie. Na okruhu v Silverstone pršelo a čelo závodu se celkem devětkrát změnilo a navíc v 56. kole došlo k hromadné havarii osmi jezdců a závod byl proto 12 kol před koncem ukončen. Jezdci pak byli klasifikováni podle umístění v jakém projeli 55. kolem. Zvítězil tedy Emerson Fittipaldi a oživil tak naději na obhajobu titulu, protože Lauda dojel až osmý. Do Německého Zeleného pekla, jak je nazýván Nürburgring, nastoupil jako favorit Niki Lauda, který také až do poloviny závodu vedl, ale pak přišly problémy s pneumatikami a Lauda nakonec dojel třetí. Z vítězství se radoval Carlos Reutemann. Během Grand Prix Německa bylo oznámeno, že se z finančních důvodů ruší Grand Prix Kanady. Österreichring, který hostil Grand Prix Rakouska, byl opět svědkem tragické události, během tréninku havaroval Američan Mark Donohue a svým zraněním později v nemocnici podlehl.^[15] Donohue died two days later, and one of the marshals also died.^[2]^[3]^[4] Další nepříjemnou událostí, která ovlivnila samotný závod, byl hustý déšť a závod musel být ve 29. kole ukončen a stejně jako ve Španělsku, byl udělován jen poloviční počet bodů. Vítězem se stal Vittorio Brambilla. Bylo více než pravděpodobné, že se o mistru světa opět rozhodne v italské Monze, kde Niki Lauda potřeboval získat alespoň půl bodu. V kvalifikaci nenechal nic náhodě a vybojoval si pole position. V závodě jel velmi obezřetně, neutočil na vedoucího Claye Regazzoniho a bez jakéhokoliv odporu přepustil druhé místo Fittipaldim, čímž mu třetí místo zajistilo titul. Ve Watkins Glen šlo už jen o prestiž a Niki Lauda dokázal, že titul mistra světa získal oprávněně a závod ovládl.

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Jean-Pierre Jarier^{[pozn. 1]}	James Hunt	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Jean-Pierre Jarier	Jean-Pierre Jarier	Carlos Pace	Brabham-Ford	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Carlos Pace	Carlos Pace	Jody Scheckter	Tyrrell-Ford	Výsledky
4	Grand Prix Španělska	Niki Lauda	Mario Andretti	Jochen Mass	McLaren-Ford	Výsledky
5	Grand Prix Monaka	Niki Lauda	Patrick Depailler	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
6	Grand Prix Belgie	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
7	Grand Prix Švédska	Vittorio Brambilla	Niki Lauda	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
8	Grand Prix Nizozemska	Niki Lauda	Niki Lauda	James Hunt	Hesketh-Ford	Výsledky
9	Grand Prix Francie	Niki Lauda	Jochen Mass	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky
10	Grand Prix Velké Británie	Tom Pryce	Clay Regazzoni	Emerson Fittipaldi	McLaren-Ford	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Carlos Reutemann	Brabham-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Niki Lauda	Vittorio Brambilla	Vittorio Brambilla	March-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Niki Lauda	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Ferrari	Výsledky
14	Grand Prix USA	Niki Lauda	Emerson Fittipaldi	Niki Lauda	Ferrari	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a šest nejlepších výsledků z kol 8-14.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:^[16]

Pořadí jedzců

Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP^‡	MON	BEL	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT^‡	ITA	USA	Body
1	Niki Lauda	6	5	5	Ret	1	1	1	2	1	8	3	6	3	1	64.5
2	Emerson Fittipaldi	1	2	NC	DNS	2	7	8	Ret	4	1	Ret	9	2	2	45
3	Carlos Reutemann	3	8	2	3	9	3	2	4	14	Ret	1	14	4	Ret	37
4	James Hunt	2	6	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	1	2	4	Ret	2	5	4	33
5	Clay Regazzoni	4	4	16	NC	Ret	5	3	3	Ret	13	Ret	7	1	Ret	25
6	Carlos Pace	Ret	1	4	Ret	3	8	Ret	5	Ret	2	Ret	Ret	Ret	Ret	24
7	Jody Scheckter	11	Ret	1	Ret	7	2	7	16	9	3	Ret	8	8	6	20
8	Jochen Mass	14	3	6	1	6	Ret	Ret	Ret	3	7	Ret	4	Ret	3	20
9	Patrick Depailler	5	Ret	3	Ret	5	4	12	9	6	9	9	11	7	Ret	12
10	Tom Pryce	12	Ret	9	Ret	Ret	6	Ret	6	Ret	Ret	4	3	6	NC	8
11	Vittorio Brambilla	9	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	Ret	Ret	6	Ret	1	Ret	7	6.5
12	Jacques Laffite	Ret	11	NC		DNQ	Ret		Ret	11	Ret	2	Ret	Ret	DNS	6
13	Ronnie Peterson	Ret	15	10	Ret	4	Ret	9	15	10	Ret	Ret	5	Ret	5	6
14	Mario Andretti	Ret	7	17	Ret	Ret		4		5	12	10	Ret	Ret	Ret	5
15	Mark Donohue	7	Ret	8	Ret	Ret	11	5	8	Ret	5	Ret	DNS			4
16	Jacky Ickx	8	9	12	2	8	Ret	15	Ret	Ret						3
17	Alan Jones				Ret	Ret	Ret	11	13	16	10	5				2
18	Jean-Pierre Jarier	DNS	Ret	Ret	4	Ret	Ret	Ret	Ret	8	14	Ret	Ret	Ret	Ret	1.5
19	Tony Brise				7		Ret	6	7	7	15	Ret	15	Ret	Ret	1
20	Gijs van Lennep								10	15		6				1
21	Lella Lombardi			Ret	6	DNQ	Ret	Ret	14	18	Ret	7	17	Ret	DNS	0.5
—	Rolf Stommelen	13	14	7	Ret								16	Ret		0
—	John Watson	DSQ	10	Ret	8	Ret	10	16	Ret	13	11	Ret	10		9	0
—	Harald Ertl											8	Ret	9		0
—	Hans-Joachim Stuck										Ret	Ret	Ret	Ret	8	0
—	Bob Evans			15	Ret	DNQ	9	13	Ret	17			Ret	Ret		0
—	Wilson Fittipaldi	Ret	13	DNQ	Ret	DNQ	12	17	11	Ret	19	Ret	DNS		10	0
—	Graham Hill	10	12	DNQ		DNQ										0
—	Brett Lunger												13	10	Ret	0
—	Torsten Palm					DNQ		10								0
—	Arturo Merzario	NC	Ret	Ret	Ret	DNQ	Ret							11		0
—	Guy Tunmer			11												0
—	Chris Amon												12	12		0
—	Ian Scheckter			Ret				Ret	12							0
—	Jean-Pierre Jabouille									12						0
—	Jim Crawford										Ret			13		0
—	Eddie Keizan			13												0
—	Dave Charlton			14												0
—	Damien Magee							14								0
—	Renzo Zorzi													14		0
—	Brian Henton										16		DNS		NC	0
—	John Nicholson										17					0
—	Dave Morgan										18					0
—	Roelof Wunderink				Ret	DNQ					DNQ		NC	DNQ	Ret	0
—	François Migault				NC		Ret			DNS						0
—	Mike Wilds	Ret	Ret													0
—	Vern Schuppan							Ret								0
—	Ian Ashley											DNS				0
—	Jo Vonlanthen												Ret			0
—	Michel Leclère														Ret	0
—	Hiroši Fušida								DNS		DNQ					0
—	Tony Trimmer											DNQ	DNQ	DNQ		0
—	Nestor García-Veiga	WD	WD
—	Dave Walker						WD	WD
Poř.	Jezdec	ARG	BRA	RSA	ESP^‡	MON	BEL	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT^‡	ITA	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pohár konstruktérů

Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP^‡	MON	BEL	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT^‡	ITA	USA	Body
1	Ferrari	4	4	5	NC	1	1	1	2	1	8	3	6	1	1	72.5
2	Brabham-Ford	3	1	2	(3)	3	3	2	4	14	2	1	14	4	Ret	54 (56)
3	McLaren-Ford	1	2	6	1	2	7	8	Ret	3	1	Ret	4	2	2	53
4	Hesketh-Ford	2	6	Ret	Ret	Ret	Ret	10	1	2	4	8	2	5	4	33
5	Tyrrell-Ford	5	Ret	1	Ret	5	2	7	9	6	3	9	8	7	6	25
6	Shadow-Ford	12	Ret	9	4	Ret	6	Ret	6	8	14	4	3	6	NC	9.5
7	Lotus-Ford	8	9	10	2	4	Ret	9	15	10	16	Ret	5	13	5	9
8	March-Ford	9	Ret	Ret	5	Ret	Ret	Ret	14	18	5	7	1	Ret	7	7.5
9	Williams-Ford	NC	11	NC	7	DNQ	Ret	14	12	11	Ret	2	Ret	14	DNS	6
10	Parnelli-Ford	Ret	7	17	Ret	Ret		4		5	12	10	Ret	Ret	Ret	5
11	Hill-Ford				NC	DNQ	Ret	6	7	7	10	5	15	Ret	Ret	3
12	Penske-Ford	7	Ret	8	Ret	Ret	11	5	8	Ret					9	2
13	Ensign-Ford					DNQ	WD	WD	10	15	DNQ	6	12	12	Ret	1
—	Lola-Ford	10	12	7		DNQ										0
—	Surtees-Ford	DSQ	10	Ret	8	Ret	10	16	Ret	13	11		10			0
—	BRM	Ret	Ret	15	Ret	DNQ	9	13	Ret	17	WD	WD	Ret	Ret		0
—	Fittipaldi-Ford	Ret	13	DNQ	Ret	DNQ	12	17	11	Ret	19	Ret	DNS	11	10	0
—	Lyncar-Ford										17					0
—	Shadow-Matra												Ret	Ret		0
—	Maki-Ford						WD	WD	DNS		DNQ	DNQ	DNQ	DNQ		0
—	Berta-Ford	WD	WD
Poř.	Konstruktér	ARG	BRA	RSA	ESP^‡	MON	BEL	SWE	NED	FRA	GBR	GER	AUT^‡	ITA	USA	Body

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
X Race of Champions	Brands Hatch	16. březen	Tom Pryce	Shadow-Cosworth
XXVII BRDC International Trophy	Silverstone	13. duben	Niki Lauda	Ferrari
XV Grand Prix Švýcarska	Dijon-Prenois	24. srpen	Clay Regazzoni	Ferrari

Jihoafrické mistrovství Formule 1

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
Cape South Easter Trophy	Killarney	8. únor	Dave Charlton	McLaren-Cosworth
Goldfields 100	Goldfields	22. březen	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth
Natal Mercury 100	Roy Hesketh	29. březen	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth
Brandkop Winter Trophy	Brandkop	3. květen	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth
South African Republic Trophy	Kyalami	31. květen	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth
False Bay 100	Killarney	5. červenec	Guy Tunmer	Lotus-Cosworth
Rand Winter Trophy	Kyalami	26. červenec	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth
Natal Spring Trophy	Roy Hesketh	1. září	Dave Charlton	McLaren-Cosworth
Rand Spring Trophy	Kyalami	4. říjen	Ian Scheckter	Tyrrell-Cosworth

Odkazy

Poznámky

↑ Jean-Pierre Jarier zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, ale do závodu neodstartoval. Pole position zůstala na startovním roštu volná. Carlos Pace na druhém místě byl prvním jezdcem na startovním roštu. Jarier je stále považován za držitele pole position.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1975 Formula One season na anglické Wikipedii.

↑ Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. ISBN 0-362-00254-1
↑ ^a ^b ^c Donohue dies after operation. Beaver County Times. (Pennsylvania, U.S.): 20 August 1975, s. D-4. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Donohue dies of injuries. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 20 August 1975, s. 1, part 2. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Donohue dies after surgery. Eugene Register-Guard. (Oregon, U.S.): 20 August 1975, s. 1C. Dostupné online.
↑ Plane crash kills driver Graham Hill. Pittsburgh Press. (Pennsylvania, U.S.): 30 November 1975, s. D-1. Dostupné online.
↑ Racing mourns death of Graham Hill. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 1 December 1975, s. 5, part 2. Dostupné online.
↑ After cheating death 20 years, Hill killed in air crash. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 1 December 1975, s. 1C. Dostupné online.
↑ Lola's Formula One heritage [online]. December 1996 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.
↑ Hill GH1 Cosworth [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online.
↑ EWALD, Klaus. Hill Ford GH2 [online]. 2006 [cit. 2015-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015.
↑ Cancelled Grands Prix of Canada - 1975 and 1987 [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.
↑ Anna Duxbury. History of safety devices in Formula 1: The halo, barriers & more [online]. 4 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ Donahue seriously injured. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 18 August 1975, s. 4B. Dostupné online.
↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[pole_argentina-16] Jean-Pierre Jarier zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, ale do závodu neodstartoval. Pole position zůstala na startovním roštu volná. Carlos Pace na druhém místě byl prvním jezdcem na startovním roštu. Jarier je stále považován za držitele pole position.

[1] Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. ISBN 0-362-00254-1

[mdobtnupi-2] Donohue dies after operation. Beaver County Times. (Pennsylvania, U.S.): 20 August 1975, s. D-4. Dostupné online.

[msapobt-3] Donohue dies of injuries. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 20 August 1975, s. 1, part 2. Dostupné online.

[ergddasgy-4] Donohue dies after surgery. Eugene Register-Guard. (Oregon, U.S.): 20 August 1975, s. 1C. Dostupné online.

[pckdpu-5] Plane crash kills driver Graham Hill. Pittsburgh Press. (Pennsylvania, U.S.): 30 November 1975, s. D-1. Dostupné online.

[rmdthms-6] Racing mourns death of Graham Hill. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 1 December 1975, s. 5, part 2. Dostupné online.

[dbmj-7] After cheating death 20 years, Hill killed in air crash. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 1 December 1975, s. 1C. Dostupné online.

[8] Lola's Formula One heritage [online]. December 1996 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.

[9] Hill GH1 Cosworth [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online.

[10] EWALD, Klaus. Hill Ford GH2 [online]. 2006 [cit. 2015-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015.

[11] Cancelled Grands Prix of Canada - 1975 and 1987 [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.

[12] Anna Duxbury. History of safety devices in Formula 1: The halo, barriers & more [online]. 4 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[F1Technical-13] Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[AtlasF1-14] Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

[djsrsinj-15] Donahue seriously injured. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 18 August 1975, s. 4B. Dostupné online.

[8WPointsSystems-17] World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[pozn. 1]

[16]

zelená	rendered as `RGB 000 119 073`	Pantone 3415 C
žlutá	rendered as `RGB 255 184 028`	Pantone 1235 C
červená	rendered as `RGB 224 060 049`	Pantone 179 C
modrá	rendered as `RGB 000 020 137`	Pantone Reflex Blue C
bílá	rendered as `RGB 255 255 255`
černá	rendered as `RGB 000 000 000`

Navigation

Navigace

Tématické portály