Forza Italia (2013)

Forza Italia
Logo
ZkratkaFI
Datum založení16. listopadu 2013
PředsedaAntonio Tajani
ZakladatelSilvio Berlusconi
SídloPiazza San Lorenzo in Lucina 4, Řím
PředchůdceLid svobody
Ideologieliberální konzervatismus[1]
křesťanská demokracie[1]
liberalismus[2]
populismus[3][4]
proevropanismus[5]
Politická pozicestředopravice[6]
Evropská stranaEvropská lidová strana[7]
Politická skupina EPEvropská lidová strana[8]
KoaliceStředopravicová koalice
Stranické novinyIl Mattinale
Počet členů106 000 (2015)[9]
Barvy
     modrá
Volební výsledek8,1 % (Volby 2022)
Oficiální webforzaitalia.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
45/400
Senát republiky
17/200
Evropský parlament
10/76
Regionální parlamenty
70/897
Guvernéři regionů
4/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Forza Italia (překlad „Vzhůru Itálie“, „Vpřed Itálie“ nebo „Pojď Itálie“; FI) je italská středopravicová politická strana, jejíž ideologie zahrnuje prvky liberálního konzervatismu, křesťanské demokracie a liberalismu.

Od založení strany až do své smrti v červnu 2023 byl vůdcem a předsedou strany Silvio Berlusconi (bývalý trojnásobný premiér Itálie). V současnosti stranu dočasně vede její místopředseda a národní koordinátor Antonio Tajani (místopředseda vlády Giorgie Meloniové, ministr zahraničí a bývalý předseda Evropského parlamentu, 2017–2019). Mezi další přední členy patří Marta Fascina (poslankyně a někdejší partnerka Berlusconiho), stejně jako ministři Gilberto Pichetto Fratin, Anna Maria Bernini, Paolo Zangrillo a Elisabetta Casellati (přesedkyně Senátu, 2018-2022). Do svého odchodu ze strany roku 2019 byl druhým mužem FI guvernér Ligurie Giovanni Toti.

Strana Forza Italia, zformovaná z Lidu svobody (PdL) v roce 2013, je oživením zaniklé Forza Italia (FI), aktivní v letech 1994 až 2009, kdy byla sloučena s Národní aliancí (AN) a několika menšími stranami, čímž vznikl PdL. Současná Forza Italia je mnohem menší strana než původní PdL, který utrpěl tři ničivé rozkoly: oddělily se z něj strany Budoucnost a svoboda (2010), Bratři Itálie (2012) a Nová středopravice (2013). Ve všeobecných volbách v roce 2018 byla FI předstižena Ligou severu jako největší strana Středopravicové koalice a od roku 2019 zaostává v průzkumech veřejného mínění také za Bratry Itálie. Podpora FI v průzkumech dlouhodobě klesá a v současnosti činí asi osm procent.[8]

Od strany se v poslední době oddělila uskupení Cambiamo! (2019) a Coraggio Italia (2021).[10] Někdejší ministryně ve vládě Maria Draghiho Mara Carfagna a Mariastella Gelmini stranu opustily kvůli jejímu postoji vůči Draghimu a ruské invazi na Ukrajinu.[11][12]

FI je členem Evropské lidové strany (EPP).[7]

Současné vedení

Volební výsledky

Poslanecká sněmovna

VolbyHlasyMandátyPozicePostavení
Abs.%Abs.±
20184 596 95614.0
106/630
▲8▼4.Opozice[p 1]
20222 278 2178.1
45/400
▼▼5.Vláda

Senát

VolbyHlasyMandátyPozice
Abs.%Abs.±
20184 358 00414.4
58/315
▼40▼3.
20222 279 8028.3
18/200
▼▼5.

Evropský parlament

VolbyHlasyMandátyPozice
Abs.%Abs.±
20144 614 36416.8
13/73
▼16▼3.
20192 351 6738.8
7/76
▼6▼4.

Regionální parlamenty

RegionRokHlasy%Mandáty±
Údolí Aosty2020V koalici s FdI
0/35
▬0
Piemont2019161 1378.4
3/51
▼3
Lombardie2023208 4207.2
6/80
▼8
Jižní Tyrolsko20231 6250.6
0/35
▬0
Tridentsko20234 6802.0
0/35
▼1
Benátsko202073 2443.6
2/51
▼1
Furlansko-Julské Benátsko202326 3296.7
3/49
▼2
Emilia-Romagna202055 3172.6
1/50
▼1
Ligurie202033 0405.3
1/31
▼2
Toskánsko2020V koalici s UDC
1/41
▼14
Marche202036 7165.9
2/31
▬0
Umbrie201922 9915.5
1/21
▼1
Lazio2023130 3688.4
3/51
▼3
Abruzzo201954 2239.0
3/31
▼2
Molise202316 92412.0
4/21
▬0
Kampánie2020121 6955.2
2/51
▼5
Apulie2020149 3998.9
4/51
▼1
Basilicata201926 4579.1
3/21
▬0
Kalábrie2021131 88217.3
8/31
▲3
Sicílie2022275 73614.8
13/70
▼1
Sardinie201956 4508.0
6/60
▼5

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V letech 2021 až 2022 byla Forza Italia zastoupená ve vládě Maria Draghiho.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Forza Italia (2013) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ TAORMINA, Carlo. Silvio rialza la bandiera liberale e liberista. Il Tempo [online]. 2013-11-30 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ WOODS, Dwayne. The Many Faces of Populism in Italy: The Northern League and Berlusconism. The Many Faces of Populism: Current Perspectives. [s.l.]: Emerald Group, 2014. S. 28 a 41 až 44. (anglicky) 
  4. ↑ IGNAZI, Pietro. Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole. Il Fatto Quotidiano [online]. 2015-08-30 [cit. 2021-12-28]. [Piero Ignazi: “Chi sono i populisti? Lega e Forza Italia. M5s difende le regole” Dostupné online]. (italsky) 
  5. ↑ Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ CONTI, Nicolò. The Routledge Handbook of Contemporary Italy: History, Politics, Society. [s.l.]: Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-317-48755-5. Kapitola No Longer Pro-European? Politicisation and contestation of Europe and Italy, s. 139. (anglicky) 
  7. ↑ a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ DI CARP, Paola. Forza Italia, i tormenti di un partito. Corriere della Sera [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ↑ ROBERTS, Hannah. Silvio Berlusconi’s party hit by mass defections as new group gains traction. Politico [online]. 2021-05-27 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Dopo Gelmini anche Brunetta lascia Forza Italia, Flavio Tosi: «Spero in un Draghi bis a traino centrodestra». Verona Serra [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ Elezioni politiche 2022, ultime notizie. Corriere della Sera [online]. 2022-07-29 [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Logo Forza Italia.svg
Logo originale di Forza Italia