Fosfatidylinositol-4-fosfát

Fosfatidylinositol-4-fosfát
Chemická struktura fosfatidylinositol-4-fosfátu
Chemická struktura fosfatidylinositol-4-fosfátu
Obecné
Systematický název1,2-Diacyl-sn-glycero-3-fosfo-(1-D-myo-inositol-4-fosfát)
Sumární vzorecC₁₁H₂₀O₁₆P₂
Vlastnosti
Molární hmotnost470,022 658 Da
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosfatidylinositol-4-fosfát (PI4P) je fosfoinositid odvozený od fosfatidylinositolu, s fosfátovou skupinou na čtvrté pozici inositolového kruhu. Jedná se o minoritní, ale funkčně významnou složku buněčných membrán živočichů i rostlin.[1] V živočišných buňkách se hromadí zejména v membráně Golgiho aparátu, u rostlin se v největší míře vyskytuje v plazmatické membráně,[1] u kvasinek se nachází v obou zmíněných membránách.[2]

Biosyntéza

PI4P vzniká v buňkách zejména aktivitou fosfatidylinositol-4-kináz (PI4 kináz) z fosfatidylinositolu, případně přeměnou z difosfatidylinositidů (například činností PTEN fosfatázy z PI(3,4)P2 nebo různých PI5 fosfatáz z PI(4,5)P2).[2]

Výskyt v buňce

Hlavním buněčným poolem PI4P je v živočišných (např. lidských) buňkách Golgiho aparát. PI4P je zde nezbytný pro správný transport váčků z a do Golgiho aparátu a zejména pro tvorbu sekretorických váčků směřujících na plazmatickou membránu.[2]

Kromě toho se však PI4P vytváří za určitých okolností v celé řadě jiných organel. Na endozómech se PI4P lokálně hromadí ve chvíli, kdy má dojít k tubulaci recyklačních váčků na kontaktních místech mezi těmito endozómy a endoplazmatickým retikulem.[3] Také jistá populace lysozómů hromadí PI4P, zejména pokud buňky hladoví a lysozómy tak musí zvýšit svou proteolytickou aktivitu, aby za těchto okolností buňce poskytly dostatek živin.[4] V neposlední řadě se PI4P hromadí na zrajících autofagozómech a jeho přítomnost je signálem pro splynutí těchto váčků s lysozómy.[5]

Reference

  1. ↑ a b MARKOVIĆ, Vedrana; JAILLAIS, Yvon. Phosphatidylinositol 4‐phosphate: a key determinant of plasma membrane identity and function in plants. New Phytologist. 2022-08, roč. 235, čís. 3, s. 867–874. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.18258. (anglicky) 
  2. ↑ a b c DE CRAENE, Johan-Owen; BERTAZZI, Dimitri; BÄR, Séverine. Phosphoinositides, Major Actors in Membrane Trafficking and Lipid Signaling Pathways. International Journal of Molecular Sciences. 2017-03-15, roč. 18, čís. 3, s. 634. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18030634. PMID 28294977. (anglicky) 
  3. ↑ WENZEL, Eva Maria; ELFMARK, Liv Anker; STENMARK, Harald. ER as master regulator of membrane trafficking and organelle function. Journal of Cell Biology. 2022-10-03, roč. 221, čís. 10. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0021-9525. DOI 10.1083/jcb.202205135. PMID 36108241. (anglicky) 
  4. ↑ EBNER, Michael; PUCHKOV, Dmytro; LÓPEZ-ORTEGA, Orestes. Nutrient-regulated control of lysosome function by signaling lipid conversion. Cell. 2023-11, roč. 186, čís. 24, s. 5328–5346.e26. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. DOI 10.1016/j.cell.2023.09.027. (anglicky) 
  5. ↑ SHINODA, Saori; MIZUSHIMA, Noboru. Electrostatic maturation of the autophagosome. Autophagy. 2024-07-06, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 1554-8627. DOI 10.1080/15548627.2024.2375082. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Phosphatidylinositol-4-phosphate.png
Structure du phosphatidylinositol-4-phosphate.