Fotometrické veličiny

Fotometrické veličiny jsou fyzikální veličiny používané ve fotometrii. Kvantitativně popisují vizuální vjem světla, které je částí elektromagnetického záření viditelného lidským okem.

Přestože popisují subjektivní vnímání, jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Vztah k radiometrickým veličinám (charakteristikám elektromagnetického záření nezávislým na lidském vnímání) je dán normativní spektrální světelnou účinností, tedy průběhem světelné účinnosti monochromatického záření odpovídajícího normálnímu lidskému vidění. Její standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (Commission Internationale de l’éclairage, CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy (Comité international des poids et mesures, CIPM) v roce 1972.[1]

V soustavě SI mají vlastní základní veličinu, a sice svítivost se základní jednotkou kandela, a tedy i specifický fyzikální rozměr.

Fotometrické veličiny
veličinasymboljednotka SIoznačenípoznámka
světelná energieQVlumen sekundalm·szářivá energie vyvolávající světelný vjem ohodnocená velikostí vjemu
světelný tokΦ
nebo
F
lumenlm (= cd·sr)světelná energie za jednotku času procházející určitou plochou, někdy označovaný jako světelný výkon
svítivostI
nebo
IV
kandelacd (= lm·sr−1)základní jednotka SI
jasL
nebo
LV
kandela na metr čtverečnýcd·m−2světelný tok do jednotkového prostorového úhlu na "promítnutou" jednotkovou plochu zdroje
intenzita osvětleníEVluxlx (= lm·m−2)světelný tok dopadající na plochu
intenzita světleníHV
nebo
MV
lumen na metr čtverečnýlm·m−2světelný tok emitovaný plochou zdroje
světelná účinnostKlumen na wattlm·W−1poměr světelného toku k zářivému toku

Integrální veličiny

Integrální veličiny popisují celkový účinek viditelného světla na celém rozsahu vlnové délky viditelného světla.

  • světelný tok Φ, [Φ] = lm (=cd·sr)
  • světlení H, [H] = lm·m−2
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
  • osvětlení E, [E] = lx (=lm·m−2)
kde S je osvětlená plocha
Prostorový úhel Ω
  • svítivost I, [I] = cd
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí, [Ω] = sr
pro kuželový osvětlený prostor platí
Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí
  • jas L, [L] = cd·m−2

Spektrální veličiny

Spektrální veličny popisují účinek viditelného světla na určité vlnové délce λ.

  • spektrální světelný tok Φλ, [Φλ] = lm·m−1
  • spektrální světlení Hλ, [Hλ] = lm·m−3
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
  • spektrální osvětlení Eλ, [Eλ] = lm·m−3
kde S je osvětlená plocha
  • spektrální svítivost Iλ, [Iλ] = lm·m−1·sr−1
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí
  • spektrální jas Lλ, [Lλ] = cd·m−3

Reference

  1. ČSN ISO 31-6 VELIČINY A JEDNOTKY, Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření. Položky 6-36, 6-37. Český normalizační institut, Praha. Listopad 1995.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Solid Angle.png
Autor: Haade, Licence: CC BY-SA 3.0
Solid angle definition