Frédéric François-Marsal

Frédéric François-Marsal
Narození	16. března 1874 Paříž
Úmrtí	20. května 1958 (ve věku 84 let) nebo 28. května 1958 (ve věku 84 let) Gisors
Povolání	politik a novinář
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie Válečný kříž
Politická strana	Republikánská federace
Funkce	senátor Třetí Francouzské republiky (1921–1930) prezident Rady ministrů (1924) prezident Francie (1924)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frédéric François-Marsal (16. března 1874 Paříž – 20. května 1958 Gisors) byl francouzský podnikatel a pravicový politik, jehož politická kariéra vyvrcholila šestidenním působením ve funkci premiéra Francie v roce 1924.^[1] Byl též ministrem financí (1920–1921, 1924). Byl představitelem liberálně-konzervativní strany Fédération républicaine, kde to dotáhl na místopředsedu. Jeho politická kariéra skončila finančním skandálem, který ho přivedl i do vězení.

Život

Začínal jako voják, působil v Indočíně, kde se nakonec dostal i do kabinetu guvernéra.^[2] Poté odešel z armády v hodnosti kapitána a vstoupil do světa obchodu. V roce 1914 se stal generálním ředitelem Soukromé průmyslové, obchodní a koloniální banky. Ve stejném roce byl mobilizován a do 15. ledna 1919 působil jako velitel praporu pěších myslivců. Na frontě ale nepobyl, byl povolán do generálního velitelství armád a pověřen studiem ekonomických otázek souvisejících s válkou. Po válce byl finančním expertem francouzské delegace na pařížské mírové konferenci (1919). Spolupracoval s deníkem L'Écho de Paris, pod pseudonymem Custos tam napsal řadu článků vyzývajících k tvrdému přístupu k poraženému Německu. V květnu 1919 nastoupil do představenstva mocné investiční banky Banque de l'Union Parisienne. Stal se ředitelem různých společností napojených na tuto banku, jako byly Société Maritime des Petroles a Société pour l'Exploitation des Petroleums. V roce 1920 byl jmenován ministrem financí, i když nebyl členem parlamentu, což byla v systému třetí republiky věc dosud nevídaná. Ač byl nenáviděn levicí, která ho líčila jako „muže z 27 správních rad“, mnozí ekonomičtí historikové upozorňují, že to byl právě on, kdo v pozici ministra financí roku 1920 radikálně zvedl daň z příjmu, a to v nejvyšší sazbě až na 50 procent, ačkoli maximální úroveň, o níž se diskutovalo před první světovou válkou, byla 5 procent.^[3] Je tak otcem francouzského ekonomického etatismu. Nicméně i díky tomuto opatření se mu podařilo vyrovnat francouzské rozpočty a zároveň zkrotit poválečnou inflaci.

V listopadu 1931 jedna ze společností, které vedl, Electro-Câble, zkrachovala a strhla sebou do propasti další čtyři společnosti. To ukončilo jeho politickou kariéru. V květnu 1932 byl obviněn z porušení zákona o obchodních společnostech, z falšování rozvah a vyplácení fiktivních dividend, čímž mohl uvést v omyl investory. Následující rok byl jako prezident Západoafrické obchodní společnosti obžalován z porušení důvěry. V roce 1934 byl jako prezident společnosti Railway Equipment Company obžalován z porušení zákonů o obchodních společnostech. V lednu 1935 byl odsouzen k 18 měsícům vězení a pokutě 20 000 franků. Po odvolání mu byl trest snížen na 8 měsíců vězení a pokutu 5 000 franků. V listopadu 1936 byl v kauze Electro-Câble odsouzen na 2 roky vězení a k pokutě 2000 franků. Rozsudek byl potvrzen 4. dubna 1938. Navzdory snaze svého právníka a politického spojence Alexandra Milleranda byl v červnu 1939 vyloučen z Národního řádu Čestné legie.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frédéric François-Marsal na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frédéric François-Marsal na Wikimedia Commons