Frýdlantské vévodství

Frýdlantské vévodství Herzogtum Friedland Ducatus Friedlandiensis ←  ←  1624–1634  → znak
Geografie
Hlavní město	Jičín
Obyvatelstvo
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Země Koruny české
Vznik	1624 – založení knížectví 1627 – povýšení na vévodství
Zánik	1634 – smrt Albrechta z Valdštejna
Státní útvary a území
Předcházející Frýdlantské panství České království Následující České království

Frýdlantské vévodství (německy Herzogtum Friedland) bylo vévodství v severních a východních Čechách. Vzniklo jako Frýdlantské knížectví (německy Fürstentum Friedland) roku 1624, ale v souvislosti nabytím titulu vévody jeho knížete Albrechta z Valdštejna bylo v roce 1627 povýšeno na vévodství. Zaniklo roku 1634 se smrtí svého jediného panovníka Albrechta z Valdštejna.^[1]

Vznik knížectví a později vévodství byl geneticky spojen s růstem moci Albrechta z Valdštejna. V souvislosti s tím, jak vzrůstala Valdštejnova moc, získával generalissimus postupně rozsáhlé majetkové držby.

V srpnu 1622 byl Valdštejn císařem povýšen na falckraběte a říšského hraběte. Jeho šlechtickým predikátem se stal přídomek „z Frýdlantu“ podle Frýdlantu v severních Čechách, který Valdštejn získal s celým frýdlantským panstvím v roce 1621. Dne 7. září 1623 byl Albrecht povýšen do stavu říšských knížat. Jeho panství ve východních Čechách v té době čítala 49 položek. Následující rok (1624) jich bylo již 64 a císař Ferdinand II. z nich 12. března 1624 učinil sloučené Frýdlantské knížectví. Skutečnost, že Valdštejn získal vévodský titul, se projevila i ve změně stavu jeho majetkových držeb a Knížectví frýdlantské se 4. ledna 1627 stalo Vévodstvím frýdlantským.

Tato skutečnost znamenala v podstatě vytvoření státu ve státě kdy jeho území bylo vyňato z Desk zemských Království českého) a zbaveno daňových povinnosti vůči českému králi. Zároveň na území vévodství platil vlastní právní systém. To se odrazilo například v rozsáhlé přestavbě města Jičína, které se stalo metropolí nově povýšeného hrabství. Valdštejn usiloval o zřízení vlastního biskupství, univerzity a také lokálního sněmu.^[2]

Císařské privilegium z roku 1623 umožnilo Frýdlantskému knížectví mít vlastní právní řád (mimo jiné se započalo s tvorbou zemského zřízení) a majestátem z roku 1627 bylo zavedeno samostatné soudnictví.^[3]

Albrecht z Valdštejna dostal rovněž od císaře Ferdinanda II. právo vydávat erbovní listy a legitimační privilegia, když mu císař udělil palatinát. Erbovní listy vydávala dvorská kancelář frýdlantského panství pro zasloužilé osoby z Albrechtova okolí, důstojníky císařské armády a úředníky vévodských úřadů. Povýšení do šlechtického stavu se takto dostalo třeba kancléři Štěpánovi Ilgenu z llgenau, zkušenému právníku pocházejícímu z Lipska důstojníku Jiřímu Discan z Carlstattu, důstojníkovi jízdy Janu Gantinovi či hejtmanovi libereckého panství Jáchymu Jungovi.

Od roku 1628 měl také právo razit minci, jmenovat šlechtice a povyšovat obce na města. Plán založit univerzitu připravoval Valdštejn pozváním jezuitů do Jičína, kteří zde založili kolej. Přípravu zřízení biskupství v Jičíně zase Valdštejn zajistil výstavbou mohutného (a nikdy nedobudovaného) raně barokního kostela, který dodnes funguje jako hlavní městský kostel svatého Jakuba Staršího. Vedle něj na náměstí stojí i Albrechtem z Valdštejna zbudovaný vévodský palác.

Samo město získalo zvětšením téměř dvojnásobnou velikost. V jeho okolí pak vznikla rozsáhlá síť alejí, jejíž nejvýznamnější a dochovanou částí je alej k tzv. Valdštejnské lodžii s rozsáhlým parkem, jehož pozůstatkem je tzv. Libosad, a která původně vedla až k nedalekému klášter kartuziánů ve Valdicích, v jehož kostele byla umístěna rodová hrobka Valdštejnů. Na přestavbě a budování Jičína se podíleli významní architekti té doby, Italové Giovanni Battista Pieroni a Nicolò Sebregondi.^[2]

Znakem Frýdlantského vévodství se stala korunovaná zlatá orlice se zlatou zbrojí na červeném poli.

• 
  Albrecht z Valdštejna, malba od Anthonia van Dyck
• 
  Jičínský zámek – palác Albrechta z Valdštejna, který se měl stát hlavním sídlem panovníka vévodství.
• 
  Valdštejnovo náměstí v Jičíně, hlavním městě vévodství
• 
  Valdštejnovo náměstí – vpravo ne zcela dostavěný biskupský kostel sv. Jakuba a zcela vpravo část průčelí později přestavěného vévodského paláce
• 
  Hrad a zámek Frýdlant
• 

  (c) Bastian, CC BY 3.0
  Rodový erb Valdštejnů
• 
  Valdštejnův velký erb vévody frýdlantského, meklenburského, zaháňského a hlohovského atd. s Řádem Zlatého rouna

• Morávek, J. – Wirth, Z.: Waldštejnův Jičín, Praha 1946
• Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína, Semily 1997 (sborník z vědecké konference)
• Hojda, Z.: Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, mezníky života, in: Horyna, M. a kol.: Valdštejnský palác. Praha 2002
• STARÝ, Marek. Terra felix. Dějiny Valdštejnova frýdlantského vévodství. 1. vyd. Díl I.. Praha: Auditorium, 2024. 526 s. ISBN 978-80-87284-99-5. 
• Starý, M.: Frýdlantské vévodství a jeho státoprávní postavení v rámci České koruny, in MALÝ, Karel, SOUKUP, Ladislav (eds.) Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918.Praha: Karolinum, 2006, s. 135-157, ISBN 80-246-1209-7 dostupné online
• Starý, M.: Frýdlantská léna v Českém ráji a jejich držitelé (stručný přehled ametodologické zamyšlení). in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém Ráji. Z Českého Ráje a Podkrkonoší – supplementum 13, 2009, s. 281-286, ISBN 978-80-86254-19-7
• Starý M.: „Sondern allein an leib undt leben bestrafft“. Poznámka k likvidaci frýdlantského vévody a jeho vévodství v roce 1634. In: KNOLL, Vilém (ed.) Naděje právní vědy. Býkov 2010. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, s.104-117, ISBN 978-80-7380-323-0
• Buben, M., Pokorný P., Palát, P.: Heraldická ročenka na rok 1977, Heraldický klub České numismatické společnosti /Praha 4 - Podolí, Levá ul. 11/