Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany

Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany, zapsaná v obchodním rejstříku 5. dubna 1912, vlastnila největší pekařské impérium v Českých zemích Rakouska-Uherska, které svým uceleným a moderním provozem patřilo mezi evropské špičky tehdejších velkopekáren vůbec. Otcem myšlenky byl pražský židovský velkoobchodník a průmyslník z Královských Vinohrad Alexander Schück, který se inspiroval zejména projektem velkopekárny Hammerbrotwerke ve Vídni od architekta Huberta Gessnera. Jemu také svěřil realizaci továrny ve Vysočanech a později i její stavební rozšíření. K úspěšné realizaci celého projektu A. Schückovi pomohlo akcionování již známé pražské pekařské firmy František Odkolek za spolupůsobení Pražské úvěrní banky a pražské filiálky Anglo-rakouské banky.

Ve 30. letech 20. století získala majoritu v akciové společnosti agrárnická „Kooperativa“ (obchodní centrála hospodářských družstev). Po druhé světové válce byla společnost v roce 1947 znárodněna a nesla název Odkolek, národní podnik, který byl v roce 1950 přejmenován na Pražské pekárny a mlýny, národní podnik (PPaM). Po převzetí družstevních pekáren vznikl v roce 1953 Pražský pekárenský trust, jehož součástí se staly Vysočanské pekárny, národní podnik. V roce 1958 došlo k vyčlenění Smíchovských pekáren a Středočeských mlýnů, které po sloučení s Vysočanskými pekárnami utvořily Pražské pekárny a mlýny, národní podnik.

Na základě privatizačního projektu z roku 1992 a následně na základě usnesení vlády ČR č. 510 ze dne 15. září 1993 o privatizaci formou přímého prodeje 30 % akcií předem určené společnosti s ručením omezeným ATOST byla Fondem národního majetku ČR zřízena firma Odkolek, akciová společnost, zapsaná do obchodního rejstříku 1. ledna 1994. Tato společnost si 1.12.1994 nově zaregistrovala ochrannou známku Odkolek. Tuto známku od roku 2007 vlastní česká společnost United Bakeries a.s.

Výroba v továrnách na chleba na zač. 20. století

Majitelé strojních velkopekáren se stávali se zavedením strojní výroby do jisté míry nezávislými na zručnosti a dobré vůli pekařských dělníků, přičemž dosahovali mnohem lépe jednotné a stálé jakosti chleba. Nemohli však vyrábět rozmanité druhy pečiva jako pekárny ruční. Levnější výroby dosahovali nejen využitím strojního zařízení, ale také nepřetržitým provozem pecí. Právě nepřetržitý chod pecí se vyplácel, pokud továrna produkovala jeden nebo několik druhů chleba. Pekárny se tak stávaly továrnami na chléb a podle toho musely být též řízeny.

V případě nepřetržitého chodu pecí bylo zapotřebí nepřetržitého odbytu pečiva, tak aby čerstvý chléb byl včas rozprodán. Do zásoby či na sklad mohla továrna vyrábět jen pečivo nepodléhající rychlé zkáze (sušenky, suchary). Velkopekárny se proto často uchylovaly k produkci černého žitného chleba, který vydržel déle. Majitel továrny na chleba musel počítat se zvýšenými výlohami na distribuci k zákazníkovi. Strojní pekárna se tedy vyplácela v případě, že výlohy na distribuci byly eliminovány na nejnižší možnou míru, budovaly se při velkých městech, kde byl zaručen stálý a pravidelný odběr, při železnici. Další podmínkou bylo, aby velkopekárna zpracovávala stále stejnou mouku. Jen tak mohla docílit stejné a stálé jakosti výrobku. To byl také důvod, proč areály továren na chleba budovaly vlastní mlýny.^[1]

Velkopekárna ve Vysočanech

Pražští židovští obchodníci Alexander Schück (* 30. září 1871, † 2. listopad 1935 Praha),^[2] Gustav Langendorf (* 9. listopad 1872 Praha, † 15. dubna 1943 KT Treblinka)^[3] a Alfréd Katz (* 27. leden 1873 Praha),^[4][5] spolčení ve firmě „Schück, Katz a spol.“, se rozhodli v Praze postavit moderní parní mlýn s pekárnou, přičemž využili nabídky JUDra. Lad. Pinkase a vzoru nové vídeňské dělnické pekárenské továrny Hammerbrotwerke podle projektu Franze a Huberta Gessnera, uvedené do provozu 20. června 1909.^[6][7]

V srpnu 1911 se v tisku objevila zpráva, že bude firma František Odkolek přeměněna Pražskou úvěrní bankou a Anglo-rakouskou bankou na akciovou společnost, přičemž při akciové společnosti bude vybudována nová moderní továrna na chléb.^[8][9] Během slavnostního otevření nové radniční budovy ve Vysočanech v lednu 1912 zprávu potvrdil také starosta Vysočan Jan Němec.^[10]

Firma Fr. Odkolek akciovou společností. Známá pražská mlynářská firma Fr. Odkolek bude za spolupůsobení Pražské úvěrní banky a pražské filiálky Anglo-rakouské banky přeměněna v akciovou společnost. Stanovy této společnosti byly úřadně již schváleny. Nová společnost vystaví ve Vysočanech u Prahy velký parní mlýn a pekárnu, pro něž pozemky byly již koupeny. Stavba mlýna bude začata letošního jara; mlýn má býti ještě během tohoto roku uveden v činnost.

—Mlynář, 02.02.1912, s. 38^[11]

Následně ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem obchodu povolilo Pražské úvěrní bance v Praze ve spojení s filiálkou Anglo-Rakouské banky v Praze a firmou „F. Odkolek“ v Praze zřízení akciové společnosti pod firemním názvem: František Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb / Fr. Odkolek, Aktiengesellschaft, Dampfmühle a Brotfabrik se sídlem ve Vysočanech u Prahy.^[12] Výnosem c. k. místodržitelství pro království české v Praze ze dne 12. února 1912 byly nové akciové společnosti schváleny stanovy a k jejímu založení došlo 3. března 1912.^[13] Dne 5. března 1912 oznámil akcionování firmy „Fr. Odkolek“ předseda Vilém Götzl na 42. valné hromadě Pražské úvěrní banky, kde mimo jiného uvedl, že akciová společnost pekáren spojená s parním mlýnem povede po převzetí firmy „Fr. Odkolek“ pod touto firmou obchod ve zvětšených rozměrech.^[14]

Zakládající valná hromada

Fr. Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech u Prahy, konala svou ustavující valnou hromadu dne 3. března 1912. Valná hromada schválila zřízení společnosti a přijala schválené stanovy, dále schválila převzetí podniku firmy Fr. Odkolek v Praze, od které převzala nejenom veškeré krámy v Praze a předměstích, ale i veškeré zásoby zboží, živý a mrtvý inventář. Také schválila zakoupení rozsáhlého staveniště ve Vysočanech v sousedství železničních tratí severní a severozápadní dráhy a erární silnice, vedoucí k Brandýsu n. Lab.^[15]

Základní kapitál 1 000 000 K byl rozdělen na 5 000 akcií po 200 K nom., z nichž 4 700 bylo hotově splaceno. Přínosy fy Fr. Odkolek částkou 60 000 K byly vloženy na akciový kapitál. Členy představenstva se stali: JUDr. Ladislav Pinkas, advokát v Praze čp. 503-III, Bohumil Ryšánek, burzovní rada v Praze čp. 97-V, Hugo Schwarz, komerční rada, ředitel Anglo-rakouské banky ve Vídni I., Zelinkagasse 6, Vincenc Götzl, spolumajitel velkostatku v Praze čp. 503-III, Karel Pohl, ředitel cukrovaru v Libňovsi, Alexander Schück, obchodník na Král. Vinohradech, Božetěchova ul. č. 8, Alfred Katz, obchodník v Praze II., Olivová ulice čp. 10, Gustav Langendorf, obchodník na Král. Vinohradech, Žižkova ul. čp. 8 a Jan Němec, starosta obce ve Vysočanech.^[16] Většinu kapitálu drželi společníci Schück, Katz, Langendorf.^[17] Vrchním ředitelem závodu se stal Alexander Schück (* 30. září 1871, † 2. listopadu 1935),^[18] V srpnu 1913 proběhl výmaz původní fy Fr. Odkolek.^[19]

Slavnostní otevření a spuštění provozu

Stavba velkopekárny byla svěřena karlínskému stavitelství Matěje Blechy (zastávajícího post místopředsedy Pražské úvěrní banky) a architektonický projekt vypracoval Hubert Gessner.^[20] Po zakoupení pozemků na začátku roku 1912 přistoupila akciová společnost 1. dubna 1912 k prvním výkopovým pracím. Nejprve byla vybudována pro dovoz stavebního materiálu spojovací kolej se stanicí Vysočany, která pak sloužila jako vlečná kolej pro dovoz obilí. Dne 5. dubna 1912 byla v obchodním rejstříku Obvodního soudu pro Prahu firma «Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany» zapsána.^[21][22] Částečný provoz závodu byl spuštěn 31. ledna 1913, kolaudace proběhla v dubnu 1913 a slavnostní otevření 8. května 1913.

Fr. Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech u Prahy. Jak jsme svého času sdělili, byla za podpory Pražské úvěrní banky a filiálky Anglo-rakouské banky v Praze utvořena akciová společnost pod hořejší firmou, stanovy její vládou schváleny a společnost konstituována. Se stavbou podniku bylo právě započato a byla svěřena firmě Blechově v Karlíně. Závod bude sestávati z parního automatického mlýna, zařízeného na denní zpracování 500 metrů žitného zrna a spojeného se silem na uložení 100 vagonů žita. Továrna na chléb bude zpracovávati pouze výrobek vlastního mlýna a postavena bude tak, aby hned na počátku mohla popř. celou jeho výrobu spéci.

—Čas, 06.04.1912, s. 10-11

Slavnostního otevření se účastnili: nejvyšší zemský maršálek princ Ferdinand Lobkowitz, policejní ředitel Karel Křikava, starosta Prahy JUDr. Karel Groš se svými náměstky (MUDr. František Kašpar a císařský rada Josef Schrötter), Ladislav Pinkas, americký konzul Josef Brittain a vicekonzul John L. Bouchal, prezident Obchodní a živnostenské komory v Praze Václav Němec a Emil Sýkora, ředitel České severní dráhy Josef Fortwängler (s inspektory a přednostou stanice Vysočan), komerční rada Rudolf Bárta, generální ředitel Emil Kolben, ředitel c.k. všeobecné nemocnice v Praze vládní rada dr. Tichý, předseda správní rady Pražské úvěrní banky Vilém Götzl, velkoprůmyslníci Frey z Freyenfelsu, Mořic Ehrenreich, Štěpán Staffen, mnoho velkoobchodníků a továrníků, zástupci zásobujících firem, stavební projektant architekt Matěj Blecha a stavební vedoucí architekt Hubert Gessner, za žižkovský okres starosta Winter, za město Žižkov náměstek Kotlan, za městskou radu v Karlíně císařský rada Josef Engelmann a vrchní rada Paul, za městskou radu v Bubenči Václav Zářecký a Bohdan Bouček, všichni členové městského zastupitelstva ve Vysočanech v čele se starostou Němcem, za burzovní radu sekretář Bedřich Fischel a Karel Mandl, za grémium krupařů Karel Gehorsam, zástupci vojenského zásobovacího sboru, zástupci všech pražských deníků a mnoho dalších.^[23][24]

Přítomné hosty uvítal jménem správní rady Fr. Odkolek AS Ladislav Pinkas, který je po svém proslovu pozval na prohlídku závodu, přičemž uvedl, že zhlédnou provoz továrny od zpracování obilí až po hotový chléb, kterého se až na jediný hmat lidská ruka (od obilí, přes mouku až k těstu) nedotkne. Nejprve si prohlédli 30 metrů vysoké silo, potom samotný automatický mlýn s denní kapacitou na 50 000 kg mouky. Mlýn v nejvyšším patru spojoval s pekárnou most krytý skleněnou střechou. Přes něj se dopravovala mouka z nádrží mlýna do nádrží v nejvyšších patrech pekárny. Zde byla znova prosívána a předehřívána na určenou teplotu. Samočinné váhy pak odměřovaly množství mouky, které padalo do hnětacích strojů. Po pěti minutách se zadělané těsto dopravovalo širokým potrubím o patro níže, kde bylo strojově odměřováno a strojově formováno do bochníků. Teprve zde přicházelo vytvarované těsto do rukou pekařů, kteří je odebírali a kladli na rákosové ošatky, putující nejprve do kvasírny a potom do pekárny s velkokapacitními pecemi vytápěných párou. Následně se hotový chléb dopravoval do skladišť a nakládal do vozů.^[23][24]

Projížďka 20 nových dopravních vozů na chléb firmy Fr. Odkolek, akciová společnost, Prahou vzbudila značnou pozornost. Vkusné vozy poukazují na přísné dodržování hygienického vedení nového závodu. Obyvatelstvu má se skýtati záruka, že v takovýchto vozech jest chléb při dopravě ulicemi dostatečně chráněn zvláště před uličním prachem.

—Čech. Der Böhme, 18. května 1913, s. 12

V přízemí pekárny byla hned při vchodu umístěna dělnická šatna s větratelnými skříňkami a bíle vykachlovaná koupelna s mramorovými vanami. Naproti se nacházela odpočinková místnost, která mimo přestávek sloužila také jako jídelna. V prvním patře nad místnostmi, určenými pro zotavení a zdravotní požadavky dělníků, se nalézala chemická laboratoř ke zkoušeni obilí a sledování průběhu kvašení. Chodba, kde se chléb nakládal, propojovala pekárnu s třípatrovou kancelářskou budovou. Opodál stály stáje pro 50 koní a kůlny, za mlýnem strojovna s parním strojem a elektrická centrála.^[23][24]

Strojní zařízení dodala brunšvická firma G. Luther AG (např. válcovou stolici mlýna, dva hnětací a mísící stroje „Universal“ s kapacitou 800 l, 8 dvojposchoďových pecí „Telescocar“ vytápěné párou na 240 metrických centů chleba za 24 hod.), parní stroj dodala První československá továrna na stroje, generátor k výrobě elektrického světla a k pohonu mlýna i pekárny „Elektrotechnická akciová společnost“ (dříve Kolben a spol.)^[25][26] Zprvu disponovala velkopekárna jen nově označenými filiálkami, které převzala od bývalé firmy František Odkolek:

Praha I. Martinská ulice čp. 418

Praha I., Bazar, Ovocný trh 573

Praha II., Václavské nám. čp. 820

Praha II., Žitná ul. čp. 1656

Praha II., Vodičkova ul. čp. 677

Praha III., Severovy mlýny čp. 503

Praha III., Radeckého nám. 272

Praha VII., Belcrediho tř. čp. 601

Libeň, „Na Palmovce“ čp. 305

Žižkov, Prokopovo nám. čp. 472

Král. Vinohrady, Havlíčkova 141

Král. Vinohrady, Slezská ulice 760

Smíchov, Jakubské nám. čp. 1029

Smíchov, Kinského třída čp. 316

Karlín, Královská třída čp. 240^[27]

Odkolkův chléb, který nesl od počátku ochrannou tovární značku ozubeného kola (tzv. Odkolky) a uvnitř ve třech polích iniciály F (František), O (Odkolek) a V (velkopekárny),^[28][29] bylo možné dostat také v lepších prodejnách s potravinami. V roce 1914 už pekárna dodávala 135 až 147 tun chleba týdně.

Protest české Zemské jednoty společenstev pekařů

Na zřízení akciové společnosti Fr. Odkolek ostře zareagovala Zemská jednota společenstev pekařů s českou řečí jednací v království Českém v Praze (ustavena 5. října 1911),^[30] která svolala na 7. května 1912 na Žofín schůzi pekařských maloživnostníků a k tomu vydala rezoluci. Ta v úvodu uváděla, že „zřízením ohromné továrny na chléb pod firmou Akciová společnost dříve Fr. Odkolek, továrna na chléb a žitný mlýn ve Vysočanech, způsobena bude nejtěžší soutěž všem českým maloživnostníkům, zejména pekařům, krupařům a hokynářům, z nichž mnoho bude tím zničeno. Továrna tato jest úplně zbytečná a svým rozsahem na pražské poměry se nehodící, neboť staré pekárny spotřebu pražskou snadno krýti postačují.“

Čeští maloživnostníci nevynechali ani národnostní otázku, kdy advokátovi Ladislavovi Pinkasovi vyčítali, že jako český předák a zemský poslanec zprostředkoval prodej fy Fr. Odkolek a opatřil účastenství Pražské úvěrní banky, která ho (spolu s B. Ryšánkem, Václavem Štěpánkem a starostou Němcem) za to navrhla do správní rady.

Odsuzujeme Jednání těchto činitelů jako zcela nevlastenecké a žádáme, aby vystoupili z tohoto německého podniku, který pod falešnou českou firmou Fr. Odkolek již od 1. ledna tohoto roku pracuje a našemu obecenstvu chléb svůj jako český výrobek dodává. Ve službách cizího velkokapitálu rafinovaným způsobem na ubíjení českého živnostníka se vrhnuvšího nesmí zůstati žádný poctivý český vlastenec, tím méně pan JUDr. Lad. Pinkas, který tolika veřejnými funkcemi je pověřen.

—Čech / Der Böhme, 19. Mai 1912, s. 15

Dále vyzvala stranu mladočeskou (v níž byla většina maloživnostníků organizována), aby její pekařští členové vystoupili z tohoto německého podniku. K tomu interpelovala pražskou obec, že bez veřejného konkurzu pronajala své pekárny na ostrově Kampě novému cizímu podniku, přičemž ji vyzvala, aby nájemní smlouvu zrušila.^[31][32]

Válečná produkce za 1. světové války

Zájem o Odkolkův chléb (Odkolek-Brot) během 4 měsíců stoupl natolik, že akciová společnost hodlala přikoupit ke stávajícím 8 parním dvojpecím dalších pět. Počet prodejních filiálek stoupl na 30 a denní odbyt vzrostl na 17 000 bochníků.^[33] Do slibného rozvoje zasáhla 1. světová válka. Už na podzim 1914 musela společnost sáhnout k výrobě jednotného míchaného chleba. Bochník o váze 1 kg 40 dkg stál 74 haléřů.^[34]

Dle cís. nařízení ze dne 29. listopadu 1914 smí býti žito semíláno pouze na jednu mouku. Následkem toho vyrábíme čtvrtým prosincem počínaje, na místo dosavadních dvou druhů chleba (bílého a černého) pouze jeden střední druh Odkolkova chleba téže výborné jakosti, jakou měly oba druhy dosud vyráběné, takže jistě také tento druh získá si náležité obliby obecenstva. Odkolkův chléb lze koupiti všude v Praze i celém pražském okolí. - Fr. Odkolek, akc. spol. parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech

—Venkov, 04.12.1914, s. 11

V roce 1915 pekla firma Odkolek chleby z mouky žitné, smíšené s ječnou (2:1), mouky pšeničné s ječnou, mouky kukuřičné dobré jakosti a mouky bramborové.^[35]

Při prodeji mouky obce smíchovské v tamní radnici ve čtvrtek i v pátek dopoledne byl veliký nával obecenstva. Na Malé Straně mouka z obecních zásob se prodávala, aniž nastala tlačenice, za to však tam u obchodu firmy Frant. Odkolek večer byla taková, tlačenice, že vymáčknuta okenní tabule.

—Večer, 02.04.1915^[36]

V létě 1916 měla být zavedena výroba chleba s obsahem 50% kukuřičné mouky, 10% žitné mouky, 20% pšeničné a 20% ječné mouky chlebové a 20% bramborů, přičemž magistrát král. hlav. města Prahy rozhodl, že množství kukuřičné mouky bude v chlebové směsi prozatím sníženo, aby si obyvatelstvo mohlo na nový kukuřičný chléb zvyknout. Nakonec byla svolána porada zástupců společenstva pekařů v Praze a továren na chléb firem F. Odkolek, dr. F. Zátka, Dělnické pekárny a Obecní pekárny, na které se všichni výrobci chleba dohodli, že od středy 14. června 1916 budou vyrábět chléb ze 40% kukuřičné mouky, 10% žitné mouky, 20% pšeničné mouky chlebové, 20% ječné mouky a 10% bramborů. Mouky pšeničné chlebové mohlo být podle zásob použito i více, tak aby dohromady s ječnou moukou nepřekročily 40%, místo 10% bramborů mohli výrobci chleba použít 6% bramborové mouky.^[37]

Od února 1917 převzal dozor nad výrobou a prodejem chleba magistrát král. hlav. města Prahy (aprovizační referát XVI.). Na svou schůzi 31. ledna 1917 přizval zástupce velkopekáren: Fr. Odkolek, Dělnické pekárny, dr. Ferdinand Zátka,^[38] Obecní pekárny na Kampě a pekárny p. Hlasivce na Pankráci.^[39][40]

V jednom z posledních týdnů byla výroba chleba v Praze následující: Pro Staré město s Josefovem 41.420 bochníků, pro Nové město s Vyšehradem 92.400, pro Malou Stranu a Hradčany 31.138, pro Holešovice-Bubny 48.636 а prо Libeň 32.517 bochníků; úhrnem tedy 246.111 bochníků, napečených z příkazu magistrátu. Co do výdaje chleba je dnes Praha rozdělena v 10 čtvrtních komisí. Jaký díl z celé spotřeby chleba v určitém chlebovém okresu má ten který pekař upéci, stanoveno je dle dobrozdání společenstva s ohledem na výši daní a rozsah živnosti. Ostatní spotřebu hradí pět velkopekáren: Dělnická, Hlasivce, Obecní, Odkolek a Zátka. Potřebnou mouku přidělují pekařům aprovisační ústavy obecní, velkopekárnám dodává mouku přímo Válečný obilní ústav, ovšemže se toto množství odečte z přídělu pro Prahu.

—Večer, 29.08.1917^[41]

Dne 8. února 1918 byla ve Vídni z válečných důvodů povolena noční práce v pekařských závodech firem Ankerbrot, Hammebrot a Fr. Odkolek, akciová společnost, dále pak na Kladně Pražské železářské společnosti a v Plzni Škodovým závodům (vedle toho ještě třem závodům v jiných korunních zemích).^[42]

V noci z 1. na 2. května 1918 došlo v hlavní budově mlýna k požáru, který nabyl v malé chvíli tak ohromného rozsahu, že již při zahájení hasičských prací bylo jasné, že mlýn se zachránit nepodaří. Přivolaní hasiči z pražské centrály, všech odboček, z Libně, Holešovic a okolí použili k zásahu několik stříkaček, z Prahy všechny automobilové i parní stříkačky, dostavila se pomoc i z okolních továren a k ránu též vojsko. Dosah neočekávané požární katastrofy byl ve válečné době katastrofický, jelikož mlýn do rána i s vnitřním zařízením a moukou lehl popelem. Velké skladištní silo obili i hotové mouky a vedlejší mnohem nižší budovu parních pekáren se podařilo zachránit.^[43] V důsledku požáru se akciová společnost rozhodla závod stavebně rozšířit. Vrchní ředitel A. Schück stavbu zadal opět Hubertu Gessnerovi.^[44]

P. T. Široké kruhy pražského obyvatelstva i vysoké úřady vyslovily nám vřelou účast nad vyhořením našeho parního mlýna. Četní naši věrní zákazníci sdělili s námi, že bolestně dotklo se jich zničení našeho tak moderně vypraveného závodu. Všem projevujeme za to své díky. Vyhořely nám parní mlýn a obilní skladiště, ostatní budovy a továrna na chléb zůstaly úplně zachovány, takže v továrně na chléb bude se i nadále pracovati, ovšem v mezích přikázaného nám množství mouky. Doufáme, že podaří se nám mlýn v dohledné době opět znovuzříditi. Vzhledem k všeobecnému nedostatku nebude nám možno plně uspokojiti veškeré své vážené odběratele. Jakost chleba odpovídá přikazovaným nám materiáliím; neodpovídá-li však tato často snaze naší a přáním našich odběratelů, pak prosíme, aby příčina toho hledána byla v nynějších poměrech, a obtížích, které se vyskytují při zpracování kukuřičné mouky a ostatních náhražek. — FR. ODKOLEK, akc. spol., parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech.

—Večer, 07.05.1918^[45]

Jak velká ztráta to byla, lze zjistit z dobového pražského tisku, kdy továrna nebyla schopná po 14 dní splnit dodávky chleba. V prvním týdnu nemohla dodat městu 5700 bochníků a následující týden pekla jen pro nemocnice).^[46][47] Odkolkova zásoba mouky činila ve 165. přídělovému týdnu (na konci května 1918) pouhý 1 vagon mouky.^[48] Na začátku června 1918 už byla Odkolkova továrna schopna v rámci válečné situace dodávky plnit a dodala městu 6000 bochníků chleba.^[49]

Meziválečné období

Na valné hromadě akcionářů dne 12. května 1918 byla odsouhlasena změna stanov, které Ministerstvo vnitra schválilo v polovině března 1919.^[50]

Majorita Pražské úvěrní banky (1919)

V letech 1918-1919 převzala nově vzniklá Československá republika soustavu obchodních bank z Rakouska-Uherska. U bank, které byly z větší části v rukou zahraničních vlastníků, docházelo k jejich repatriaci, tzn. nucenému odkupu a převzetí většiny kapitálu českými firmami, osobami a institucemi. Tímto způsobem získala na začátku roku 1919 také Pražská úvěrní banka (Prager Kreditbank) větší položku akcií Odkolkova parního mlýna a továrny na chléb a tím i majoritu ve skupině akcionářů. Ve spojitosti s touto transakcí byly do správní rady kooptováni čeští zástupci: JUDr. Antonín Schauer a JUDr. Josef Bromovský, dále byli jmenováni: obchodním ředitelem Emil Parthon, dosavadní přednosta mlýnského oddělení Státního obilního ústavu, technickým ředitelem inž. chem. dr. Josef Spousta, vrchní úředník firmy a vrchnímu úředníku Františkovi Slavíkovi byla udělena prokura.^[51]

Zvýšení kapitálu akciové společnosti Fr. Odkolek. Na programu řádné valné hromady akciové společnosti Fr. Odkolek, parní mlýn a továrna na chléb jest mimo jiné návrh správní rady na zvýšení závodního kapitálu z 2 000 000 K na 3 000 000 K vydáním nových 5000 kusů hotově a úplně splacených akcií po 200 K a zmocnění správní rady ke stanovení modalit nové emisse. Mimo to bude jednat valná hromada o provedené kooptaci dvou členů správní rady pp. JUDra. Ant. Schauera a JUDra. J. Bromovského a o propachtování kruhové pece na cihly čís. 57 ve Vysočanech, společnosti s. r. o.

—Národní listy, 7.6.1919^[52]

Na valné hromadě akciové společnosti dne 22. května 1919 se akcionáři dohodli, aby ze zisku 323 165,35 K byla na akcii vyplácena dividenda 30 K, rezervnímu fondu bylo přiděleno 16 158,26 K, pomocnému fondu pro úřednictvo 10 000 K, podpůrnému fondu pro dělnictvo 15 000 K a fondu pro znovuzřízení bylo rezervováno 150 000 K. Vyhořelý mlýn byl znovu vybudován a měl být spuštěn se začátkem nové kampaně. U továrny na chléb se počítalo s novou přístavbou prostorného skladišti a expedice.^[53] Navýšení kapitálu z 2 000 000 K na 3 000 000 K a k vydání 5000 nových akcii po 200 korunách s upisovací cenou 300 K (na každé 2 akcie připadla jedna nová) schválilo ministerstvo až ke konci listopadu 1919.^[54]

Vázané hospodářství

První dva poválečné roky procházela Odkolkova továrna další zatěžkávací zkouškou pokračujícího vázaného hospodářství. V listopadu 1919 byl v Praze zrušen rajonový prodej chleba.

S povděkem zaznamenáváme zprávu Městské aprovisační komise na Král. Vinohradech o odstranění závady ve příčině dodávky chleba do tamější obce a sdělujeme svým ct. odběratelům, že tamější aprovisační komise vyhověla přání obyvatelstva, čímž nám je umožněno, dodávati alespoň do Král. Vinohradů dřívější množství chleba, až na nepatrný zlomek, skutečnost to, kterou u ostatních aprovisačních míst pohříchu dosud zaznamenati nemůžeme. Žádáme své ct. odběratele v jiných předměstích, kteří si přejí našeho chleba, aby upustili od reklamací, zasílání dopisů a návštěv, poněvadž jest to bezúčelné. My sami nemůžeme ve příčině přídělu chleba do jiných svých filiálek docíliti žádné změny, neboť oprávněna k tomu jsou jedině dotyčná aprovisační místa a chlebové komise. — FR. ODKOLEK akc. spol., parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech

—Národní listy, 18.5.1919^[55]

Československá obchodní beseda v Praze, ve které byl Odkolkův prodejní personál organizován, a Československá obec dělnická 24. září 1919 se s akciovou společností Fr. Odkolka dohodly na úpravě platů prodejního personálu a to s platností od 1. července 1919, kdy byl prodavačkám poskytován tzv. příbytečný příplatek. Na konci dubna 1919 si ČOB vymohla pro prodavačky tzv. vybavovací příspěvek.^[56][57] Pražští pekaři od konce října 1919 vyhrožovali, že pokud budou Odkolkovy pekárny stále upřednostňovány, vyhlásí generální stávku, v čemž je podpořilo pekařské dělnictvo.^[58] Na podzim 1920 dohodla ČOB pro prodavačky v odkolkových prodejnách kolektivní smlouvu.^[59]

P. T. Dle zpráv denních listů zamýšlejí pražští pekaři stávkovati, poněvadž se domnívají, že Státní obilní ústav dělá nám nějaké výhody, na základě kterých vyrábíme lepší chléb, nežli oni. K tomu prohlašujeme, že Státní obilní ústav přikazuje nám obiloviny téže jakosti, jako všem ostatním mlýnům, a že semílání jich u nás provádí se přesně dle předpisů platných pro veškeré smluvní mlýny. Získaná tak mouka zpracuje se v naší továrně na chléb se vší možnou péčí a za použití nejmodernějších pomůcek, následkem čehož je také možné, vyráběti to nejlepší. Proto nelze nám však činiti nějakých výtek, třeba že je to naší konkurenci nepříjemné. Prospěch z toho mají spotřebitelé. Ostatně pekou též někteří pekaři v Praze dobrý chléb, jak vidíme z předložených vzorků, důkaz to, že řádným zpracováním dá se vyrobiti produkt uspokojující. Ujišťujeme své odběratele, že i přes hrozby pekařů budeme i nadále vyrábět jen chléb nejlepší. — Fr. Odkolek, akc. spol., parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech.

—Národní listy, 23.10.1919^[60][61]

Podzim 1919 přinesl další katastrofu, kdy továrny kvůli nedostatku uhlí zavíraly své provozy. V říjnu 1919 zaslala Odkolkova pekárna Ministerstvu sociální péče hlášení, že ačkoliv potřebuje měsíčně asi 900 tun uhlí, byla mu přidělena pouhá polovina (450 tun). Hlášení pak uzavřela výhrůžkou, že pokud mu nebude okamžitě dodáno větší množství uhlí, uzavře své provozy, čímž bude rázem 235 dělníků bez práce a dalším důsledkem bude i vyživovací kalamita.^[62] Dne 1. listopadu 1919 byl provoz skutečně zastaven.^[63] Ve stavebnictví scházel hlavně cement, což značně znemožňovalo dostavbu nových provozů. V květnu 1920 si firma dokonce podala inzerát na nákup několika vagonů portlandského cementu.^[64]

Dne 6. ledna 1920 sdělovala velkopekárna zákazníkům, že se jí nepodařilo sehnat sůl, ačkoliv podnikla doslova všechno možné, proto se zákazníkům v tisku omlouvala za chléb nedobré chuti a doporučovala chléb při konzumaci osolit.^[65][66] To se opakovalo i na konci dubna 1920, kdy v oznámení přiostřila a zákazníkům vysvětlila, že jejich závod je opětovně bez soli a produkuje neslaný chléb, jelikož sůl smí obstarávat pouze čsl. úřady.^[67]

Odkolek bez mouky na chléb. Firma Odkolkova oznamuje, že již od několika dní nemůže vyráběti více než asi 20 procent své normální výroby, a to proto, že, nedostává již vůbec žádného obilí ani žádné mouky, žě závod je úplně bez zásob. Firma se obává, že bude nucena v několika dnech úplně zastaviti výrobu, nezlepší-li se tento stav co nejrychleji.

—Večer: lidový deník, 09.04.1920^[68]

Odkolek bez chleba. Firma Odkolkova sděluje, že ode dneška nebude ve většině svých filiálek prodávati chleba, neboť nemá obilí.

—Večer: lidový deník, 29.04.1920^[69]

Po tzv. hladových bouřích v řadě českých a moravských měst v lednu až červnu 1919^[70] stálo nové Československo od dubna 1920 před další vyživovací krizí, kdy zásoby obilí a mouky stačily stěží do konce května a zásilky z Ameriky nebyly dosud zajištěny. Odkolkova továrna, která byla největším zásobovatelem Prahy moukou a chlebem, zastavila provoz a před obchody se tvořily dlouhé fronty, jaké Praha od války neviděla.^[71] Ve dnech 14. a 15. dubna 1920 nedodávala pekárna do Prahy z důvodů prázdných skladů chléb vůbec.^[72] Dělníci z Odkolkovy pekárny vyhlásili 23. června 1920 stávku ze mzdových důvodů, takže továrna stála opět a chleba pro Prahu nedodala.^[73] Dne 10. a 22. července 1920 přerušila továrna provoz kvůli nedostatku obilí a mouky.^[74][75] Výpadky dodávek mouky omlouval Zemský obilní ústav v Praze tím, že na ochranu drobných pekáren stanovil velkopekárnám v Praze maximální výrobní kontingenty (což pro Odkolkovy pekárny znamenalo výrobní kontingent 6000 q na 4 týdny), k jejichž plnění obdržely potřebné množství mouky a že pokud velkopekárny spekly mouku dříve, další už tedy neobdržely.^[76]

Situace s dovozem obilí a mouky se začala lepšit až od ledna 1921, kdy bylo založeno „Obchodní a úvěrní družstvo jednatelů a velkoobchodníků s mlýnskými výrobky, zemědělskými plodinami, tovary a tuky, v Československé republice, zapsané společenstvo s ručením obmezeným“, kde akciovou společnost Fr. Odkolek zastupoval Alfréd Katz a Alexandr Schück. Následně bylo utvořeno konsorcium Parlamentního výboru pro obor obchodu s plodinami, kde bylo ustavené družstvo účastno.^[77][78][79] Díky vlivu Odkolkovy pekárny na dovoz surovin tak mohla být ke konci července 1921 snížena cena chleba bez chlebenek z původních 8 korun na 6,60 a od 14. listopadu na 6,40.^[80] Chleba byl k dostání ve všech jeho označených filiálkách.^[81] O měsíc později byl ve firemních prodejnách k dostání nový medový perník.^[82]

Dokončení stavebního rozšíření

V březnu 1921, tedy skoro po dvou letech, byla dostavba závodu dokončena. V nových budovách se nacházelo velké skladiště na chléb, výpravna a čtyřpatrová pekárna na bílé pečivo a suchary podle karlovarského receptu, samozřejmě se značkou »Odkolek« . V roce 1928 se velkopekárna Odkolek stala největším podnikem tohoto druhu v ČSR. V továrním areálu o rozloze přibližně 10 000 čtverečních sáhů se nacházel parní mlýn (jeden z nejmodernějších mlýnů nejen u nás, ale i v Evropě a s denní kapacitou 10 vagonů pšenice nebo žita), dále továrna na chléb a bílé pečivo, továrna na perníky, sušenky, oplatky a čokoládové výrobky. V továrně na chléb a bílé pečivo (reklama zdůrazňovala, že ve vzorově hygienicky zařízené) se nacházelo 29 dvojitých pecí na chléb a 4 pece na bílé pečivo, z nichž jedna byla automatická, samočinně pečivo sázející i vypékající (jediná toho druhu v ČSR) a pekla 10 000 housek za hodinu. Továrna na chléb a bílé pečivo mohla spéci denně 4 vagony mouky. V továrně na perníky, sušenky a oplatky pracovalo 5 automatických pecí. Kromě toho měla akciová společnost v závodě kompletní zařízení pro výrobu čokolády a čokoládových výrobků. Vozový park čítal 28 automobilů a 14 povozů. Své výrobky dodávala do celé republiky, přičemž disponovala 52 vlastními prodejnami. Celkový roční obrat obnášel více než 70 000 000 Kč. Při akciovém kapitálu 8 000 000 Kč dosáhly rezervy výše 5 000 000 Kč (kromě amortizačního fondu 13 000 000 Kč).^[83]

Sortiment výrobků

Už v březnu 1921 byl sortiment s otevřením nových provozů rozšířen o další dietetické potraviny jako pravý Grahamův chléb (podle receptu amerického faráře Sylvestra Grahama), Grahamův suchar a Grahamovy tyčinky a dětské suchary. Odkolkovo bílé pečivo i Odkolkův suchar se vyráběl z nejjemnější americké mouky, Graham z vlastního připravovaného šrotu.^[84] Později přibyla i výroba konglutinové (bezlepkové) mouky.^[85] Na podzim přišel do prodeje pocukrovaný mandlový suchar (balíček za 5,50 Kč)^[86][87] a každou středu a sobotu na objednávku vánočky.^[88] Rozjel se prodej mouky Excelsior^[89] a od nového roku 1922 jemné mouky na vaření (1 kg 5 Kč).^[90]

Ve všech našich prodejnách lze obdržeti vždy ve středu a v sobotu jemné vánočky. Račte si napřed objednati, poněvadž pečeme pouze omezené množství. — Fr. Odkolek, akc. spol., parní mlýn a továrna na chléb ve Vysočanech.

—Večer: lidový deník, 14.10.1921^[91]

V novém roce 1922 si mohla velkopekárna dovolit i zlevnění běžného pečiva. Výhodné nákupy obilí v cizině firmě umožňovaly měsíc co měsíc své zákazníky doslova bombardovat nějakou novinkou. Na konci ledna 1922 nabízela Odkolkova pekárna bochník bílého žitného chleba již za 5,50 Kč, housky po 30 halířích a 1 kg mouky k vaření za 4,80 Kč, tedy za tak nízké ceny, jaké si nemohl v Praze a okolí nikdo dovolit. Firma navázala rozsáhlá obchodní spojení ve vnitrozemí i v cizině.^[92] Velikonoce se nesly na vlně další nové nabídky. Od 10. dubna 1922 vedly všechny Odkolkovy filiálky záznamy objednávek na jemné mazance v ceně 8,50 Kč, 17,— Kč a 25,— Kč.^[93]

Oznamujeme svým váženým odběratelům toto zlevnění cen:

Odkolkův chléb volně bez lístků.... Kč 6,—

Šišky volně bez lístků............. Kč 6,60

Odkolkův chléb volně bez lístků.... Kč 3,80

Housky sypané ..................... Kč 0,40

Rohlíky ........................... Kč 0,40

Žemle ............................. Kč 0,35

Koupiti lze v našich filiálkách a u všech obchodníků, kterým jsme prodej svých výrobků svěřili, od 7. ledna t. r. — Fr. Odkolek, akc. spol, parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany.

—Večer: lidový deník, 05.01.1922^[94]

Od poloviny dubna 1922 se na pultech objevil velký žitný bochník a v květnu pod novou značkou „Odma“ perník a marcipán (zkratka Odkolkův marcipán), dále karlovarské a dětské suchary.^[95] Během prázdnin 1922 byla v nabídce levnější mouka (1 kg jemné na vaření 4,50 Kč a 1 kg Excelsior Odkolek 5,60 Kč)^[96] a od srpna zase housky (po 25 a 30 haléřích).^[97] V září 1922 reagovala firma na nižší cenu obilí a začala u některých druhů chleba nabízet větší bochníky s nižší cenou, ale zlevnila i ceny mouky, luštěnin i všech ostatních druhů zboží, jak tomu nasvědčovaly nové ceníky v prodejnách. Expanze a obliba Odkolkova pečiva vedla k napodobování pečiva a tak stále častěji firma inzerovala, že zákazníci mají sledovat na chlebu ochrannou známku a vyznačenou cenu.^[98]

Kromě našeho osvědčeného bílého žitného chleba račte okusiti náš nový druh: tmavší žitný chléb. 1 velký bochník Kč 10,– - Budete jistě velice spokojeni. — Fr. ODKOLEK, AKC. SPOL., parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany.

—Večer: lidový deník, 19.04.1922^[99]

Fa. Fr. Odkolek upozorňuje, že bílý bochník chleba je označen její známou ochranou značkou a každý domácí bochník vedle této ochranné značky ještě malou hvězdou *. Na každém bochníku je cena vyznačena.

—Večer: lidový deník, 23.08.1922^[100]

V létě 1923 byl rozšířen sortiment sucharů a jemného pečiva k o nejjemnější suchar č. 7, vyráběný dle holandského způsobu (1 balíček 3,80 Kč), jemné máslové Arosa-sušenky (1/4 kg balení 4,20 Kč), jemné mandlovky Odma „Ma-mi“ (kulaté za 3,50 Kč. čtverhranné za 3 Kč).^[101] Na podzim přišla firma s vlastním práškem do pečiva, tehdy pod názvem pečící prášek s ozubeným kolem, od ledna 1924 Odkolek pečící prášek, k čemuž přibyl i Odkolek vanilinový cukr.^[102][103] Na pultech se objevily šestidílné žemle po 1,20 Kč.^[104] Zimní sezona v roce 1925 přinesla čajové keksy LOLA,^[105] nový rok 1926 Vita-chléb,^[106]

P. T. Doporučujeme svým ctěným odběratelům naše perníky a marcipány, obzvláště nové druhy marcipánů s čokoládou čísla: 29 a 30. Ujišťujeme, že budete velice spokojeni. — FR. ODKOLEK, akc. spol. parní mlýn a továrna na chléb. Praha Vysočany

—Večer: lidový deník, 04.10.1923^[107]

Po dokončení Paláce Avion na Václavském náměstí č. 49 zde byla zřízena hlavní Odkolkova prodejna, kde byly k dostání veškeré výrobky a to i zboží čokoládové, perníčky, marcipány, oplatkové zboží, jemná pečiva.^[108]

Majoritní zastoupení Kooperativy (1928)

Koncern Anglo-československé banky sestával v roce 1927 z velkoakcionářů:

• Fr. Odkolek, akc. spol., parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany
• Železárny Rotava-Nejdek, Karlovy Vary
• „Epiag“, první česká akciová společnost pro průmysl porculánový, Karlovy Vary
• Josefa Rindskopf a synové, sklárny v Košťanech, Duchcově a Mstišově^[109]
• Sedlecké kaolinové závody
• „Meva“, akcivá společnost pro průmysl zbožím kovovým, Praha-Smíchov
• Ostatní podniky koncernu Anglobanky, jejichž akcie nebyly obchodovány na burze^[110]

Na začátku roku 1928 získala agrárnická Kooperativa, nákupní jednota hospodářských družstev^[111] většinu velkoakcií fy «Fr. Odkolek AS». Za pomoci Anglo-československé banky (bývalé Anglo-rakouské banky) odkoupila od několika majoritních akcionářů 10.000 Odkolek-akcií a vzhledem k tomu, že akciový kapitál sestával ze 40 000 akcií, získalo společenství Anglobanka-Kooperativa majoritu a vliv na vedení tohoto významného podniku.^[112]

Ve správní radě obsadila Kooperativa tři místa, přičemž vrchní ředitel správní rady Alfred Katz složil funkci a stal se členem správní rady. Vedení podniku zůstalo v rukou dosavadního vrchního ředitele Alexandra Schücka.^[83] Valná hromada akc. společnosti Fr. Odkolek, parního mlýnu a továrny na chléb ve Vysočanech se konala 20. března 1928, na které byla konstatována bilance za rok 1927, končící čistým ziskem 1 690 000 Kč, s vyplácením dividendy 25 Kč proti 20 Kč za rok 1926.^[113]

V dubnu 1928 byl jmenován novým komerčním ředitelem Odkolkovy firmy obchodní a burzovní rada František Koukolík, místopředseda a komerční konzultant Svazu velkomlýnů v Čechách.^[114] V roce 1929 byla podnikovému disponentovi Josefu Hruškovi udělena kolektivní prokura a Josef Tauš byl povýšen na místo disponenta.^[115]

Vliv na akciovou společnost získal i československý stát, kterému v Anglo-československé bance náleželo 25 procent (zbytek držela Kooperativa, Škodovy závody, firma J. Schicht AS, Ignatz G. Petschek v Ústí, kníže Lichtenstein, ze zahraničí Samuel a Co. v Londýně, Anglo-International Bank v Londýně а А. V. Harrymann a Co. v Novém Yorku). Prezidentem Anglo-československé banky byl agrárník Kuneš Sonntag.^[116]

Fr. Odkolek a. s. v Praze-Vysočanech konala 20. t. m. za předsednictví Dra Pinkase řádnou valnou hromadu, čistý zisk vykázán částkou Kč 1.053.310,70. Bude z něho vyplacena dividenda Kč 25.— na akcii (jako loni), 25.000 Kč bylo přikázáno pomocnému fondu úřednickému, 30.000 podpůrnému fondu dělnickému a částka 516.273,75 bude převedena na nový účet. Valná hromada se usnesla na zvýšení akciového kapitálu o 4 milióny Kč.

—Venkov, 21.04.1929^[117]

Výstraha.

Byli jsme upozorněni, že se napodobuje již naše pečivo »Odkolka«. Každá naše »Odkolka« má naspodu naši tovární značku. Jen tato značka poskytuje plnou záruku, že obdržíte z nepreparované mouky a dobrého plnotučného mléka vyrobenou pravou »Odkolku«. Odmítněte proto ve vlastním zájmu podobné pečivo bez naší ochranné značky.

Odkolek.

—Polední vydání časopisu Večerní list. Praha: 29.01.1929, s. 3.

K dalšímu navýšení státního vlivu na fy «Fr. Odkolek AS» došlo v roce 1930, kdy fúzovala Anglo-československé banka s Pražkou úvěrní za pomoci menšího institutu České komerční banky (a to se zpětnou platností od 1. ledna 1929) do nové banky s názvem „Anglo-Československá a Pražská úvěrní banka“.^[118] Akcie Pražské úvěrní a České komerční převzal stát, čímž navýšil svůj akciový kapitál u Anglo-Československé banky na 40 procent.^[119][120] Jednalo se v podstatě o československou majoritu za účasti státu, Škodovky a skupiny agrárního kapitálu (Kooperativy).^[118]

Valná hromada Akciové společnosti Fr. Odkolek v Praze konala se dne 26. dubna t. r. Čistý zisk Kč 796.000.—, dividenda Kč 16,— (loni Kč 25,—). Kromě statutárních dotací bude přiděleno Kč 25.000,— pomocnému fondu pro úřednictvo, Kč 30.000,— podpůrnému fondu pro dělnictvo a na nový účet Kč 515.824,75. Do správní rady byl nově zvolen ředitel JUDr. Jar. Kratoška.

—Venkov, 27.04.1930^[121]

Akciová společnost Fr. Odkolek dovážela k výrobě vlastní mouky speciální pekařskou kanadskou pšenici „Manitoba Atlantic“ (bohatou na lepek). S nastupující mlynářskou krizí podnikla firma mezi zemědělci rozsáhlou pokusnou akci s domácím osevem (v Čechách, na Moravě i na Slovensku) kanadské pšenice „Manitoba Atlantic“. Účelem této akce bylo „emancipovat republiku od tohoto dovozu“.^[122][123]

Majorita agrárnické Kooperativy se odrazila i v názvech sortimentu. Od roku 1928 nesl pečící prášek a vanilinový cukr značku ODAK (ODkolek Aglobanka Kooperativa).^[124] V lednu 1932 uvedla na trh bochníky s názvem Selský chléb^[125] a v roce 1934, kdy byla odkoupena pekárna V. Zářeckého na Václavském náměstí v Praze,^[126] se začal vyrábět žitný chléb Pražan-Odkolek^[127] a sortiment čajového pečiva podle anglických receptů.^[128]

V polovině 30. letech došlo také k vyostření konkurenčního boje mezi velkopekárnami Odkolek, Zátka a Dělnickými pekárnami, kdy klesl odběr mouky a pečiva odběrateli. Po zákazu noční práce v pekárnách se začali v Praze také objevovat prodejci pečiva z blízkého okolí, kteří zákaz nedodržovali. Částečné oživení vnitřního trhu přišlo až se zřízením protektorátu. S válkou přišly problémy se zajišťováním surovin a výroba opět klesala.^[126]

Závod po úmrtí Alexandra Schücka

V roce 1935 sestávaly Odkolkovy závody z parního mlýna a továrny na kroupy, továrny na chléb a bílé pečivo, továrny na jemné pečivo, perník, perníčky a oplatky, továrny na čokoládu a továrny na pečící prášek. Závody zaměstnávaly 700 zaměstnanců a provozovaly 90 vlastních prodejen.^[129] Dne 2. listopadu 1935 postihla velkopekárny velká personální ztráta, kdy zemřel ve věku 64 let vrchní ředitel, spoluzakladatel a spolubudovatel Alexander Schück, člen burzovní rady Pražské plodinové burzy, dozorčí rady Anglo-československé a Pražské úvěrní banky, místopředseda Svazu československých obchodních mlýnů, člen ředitelství Ústředního družstva obchodních mlýnů, atd.^{[130][131][132][133]}

Dne 28. února 1936 zemřel dlouholetý předseda správní rady Ladislav Pinkas.^[134] Na jeho místo nastoupil dosavadní místopředseda Ing. Ferdinand Klindera. Na sezení správní rady 10. prosince 1936 byl vrchním ředitelem akciové společnosti jmenován dosavadní vedoucí ředitel Josef Spousta,^{[pozn. 1]} vedoucími řediteli jmenováni dosavadní ředitelé Josef Hofrichter a Josef Hruška. Disponentovi Bohdanovi Auerspergovi byla udělena prokura.^[135]

Správní radu firmy Fr. Odkolek AS tvořili v roce 1942: předseda Ing. Ferdinand Klindera, místopředsedové Dr. Josef Hartmann a JUDr. Josef Trčka, členové Josef Götzl-Odkolek (syn Ludmily a Vincence Götzla), JUDr. Jaroslav Kratoška, JUDr. Ladislav Pinkas (syn), JUDr. Antonín Schauer (syn),^[136] Václav Štěpánek. — Členy výkonného výboru byli jmenováni: Ing. Ferdinand Klindera, JUDr. Jaroslav Kratoška, JUDr. Josef Trčka, JUDr. Ladislav Pinkas (syn), vrchní ředitel Ing. Dr. Chem. Josef Spousta, ředitelé Josef Hofrichter, Josef Hruška, Auersperg Bohdan.^[137]

Od ledna 1943 zastával post vrchního ředitele Němec Wilhelm Georg Hennings (bytem v Praze na Okružní / Holleschowitzer Ringstraße 173), který byl zároveň kooptován do správní rady namísto JUDr. Josefa Trčky, který byl z obchodního rejstříku vymazán. Zápis u Krajského soudu obchodního v Praze proběhl dne 14. ledna 1943.^[138][139]

Reklamní a prodejní strategie

Akciová společnost Fr. Odkolek se nechala už od svého počátku inspirovat reklamní a prodejní strategií vídeňské velkopekárny Hammerbrotwerke. Zavedla značení svého chleba Odkolkův chléb ochrannou známkou ⟨obdobně jako Hammerbrot, Hammermehl, Hammersemmelbrösel, Hammermilchbrot, Hammer Expres-Strudelblätter⟩,^[140] k rozvozu využívala vlastní firemní povozy (obdoba červených Hammerbrot Orion-Automobilů), prodej ve vlastních firemních filiálkách. Dne 1. března 1937 vydaly Hammerbrotwerke první číslo reklamního časopisu „Werkszeitung der Hammerbrotwerke“ a pro děti bohatě ilustrovaný časopis „Hammerbrot-Schlaraffenland“.^{[141][142][143]} Už 1. září 1937 se ve všech odkolkových prodejnách objevily zdarma reklamní noviny Odkolkovy táčky.

Odkolkovy táčky vycházely dvacetkrát do roka v měsíčním nákladu dvaceti tisíc kusů. Poslední číslo vyšlo 1. června 1940, kdy byly vymazány ze seznamu periodických tisků.^[144][145] Vedle toho firma pravidelně komunikovala se svými zákazníky v denním tisku, často formou dopisů.^{[146][147][148]} V roce 1927 byl natočen nově založenou firmou „Elekta-Journal“ u fy Odkolek reklamní film „O výrobě chleba“, který režíroval Theodor Pištěk s kameramany Václav Vích a Karel Kopřiva.^[149] Odkolkova velkopekárna měla i vlastní hudební odbor a od roku 1932 vlastní Dechovou hudbu zaměstnanců společnosti Odkolek (Blasmusik der Angestellten der Firma Odkolek). Odkolkova dechová hudba se pravidelně objevovala ve vysílání československého i rakouského rozhlasu.^[150][151]

Hudební odbor fy Odkolek pořádá v sobotu 1. října o 20. hod. v Národním domě v Karlíně koncertní a taneční večer a zve své příznivce k hojné účasti. Účinkuje ODKOLKOVA dechová hudba.

—Polední list. Praha: 29.09.1932, s. 2.

Aniž by to bylo záměrem Karla Hašlera, tak jeho písnička „Já mám holku od Odkolků“ z roku 1928, působila doslova jako lidová kampaň pro pekárny. Stala se takovým hitem, že „hřměla všemi kavárnami, tanečními sály i bary“.^[152] V německé verzi „Mein Mäderl frisch und keck, das ist von Odkolek“ byla zařazena mezi taneční šlágry na gramofonovou desku.^[153] Mezi prodavačkami a zaměstnankyněmi firmy Odkolek měla podle listu národních socialistů naopak vzbudit pohoršení.

Všechny prodavačky a vůbec zaměstnankyně Odkolkova velikého závodu pekařského v Praze podaly prý žalobu na mistra Karla Hašlera, jenž učinil je světoznámými ve své nejnovější písničce «Já mám holku od Od kolků», která hřmí všemi kavárnami, tanečními sály i bary.

—Večerní list: 15.02.1928^[154]

Téma Odkolkových pekáren se objevilo také v roce 1914 v románu Egona Erwina Kische „Der Mädchenhirt“^[155] nebo v povídce Od Odkolka k Odradkovi od Johanna Urzidila. Josef Mühlberger jej vzpomněl v románu „Bogumil, das schuldlose Leben und schlimme Ende des Edvard Klíma“.^[156]

Odkolek, národní podnik

Dne 5. května 1945 převzala správu Odkolkových pekáren revoluční závodní rada, která sesadila zbylé české vedení (Spousta, Novák, Valentin) a ředitel Josef Hruška se ujal vedení závodu. 1. ukrajinský front maršála Koněva si v areálu pekáren zřídil svůj hlavní zásobovací štáb.^[157] V červnu 1945 byla do závodu dosazena národní správa. Dne 13. září 1946 se Národní shromáždění republiky Československé usneslo na zákoně č. 177, kterým upravovalo pracovní dobu v pekárnách, v době od 22. hodiny do 6. hodiny ranní se nesmělo v pekárnách pracovat. Zákaz se nevztahoval na přípravné práce (topení v pecích a práce nutné k přípravě těsta včetně jeho odvažování k výrobě bílého pečiva), s kterými se mohlo započít při výrobě bílého pečiva nejdříve ve 3 hodiny a při výrobě chleba nejdříve o půlnoci.^[158]

Znárodnění a zřízení mlynářského podniku

Znárodnění akciové společnosti Fr. Odkolek, podporované zejména Revolučním odborovým hnutím, schválila vláda Československé republiky 19. února 1947. Na znamení dělnického souhlasu byly na budově Odkolkovy pekárny vyvěšeny prapory.^[159] Následně vydal ministr výživy Václav Majer 24. února 1947 vyhlášku č. 191/1947 Ú.l.I o znárodnění podniku průmyslu mlynářského, jejímž doručením byl na podkladě § 1, odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského ze dne 24. října 1945, mlýn firmy Fr. Odkolek, a.s. v Praze - Vysočanech znárodněn. Vyhláška dále uváděla, že znárodněný podnik náležel k obzvláště kapitálově silné společnosti, proto byl znárodněn nejen veškerý majetek této společnosti, ale i koncernové podniky, u kterých jí náleželo více než polovina kapitálu nebo na které měla rozhodující vliv.^[160] Slavnostní vyhlášení znárodnění podniku Odkolek proběhlo ve vysočanském pekárenském závodě 1. března 1947 v hale černé pekárny za účasti předsedy vlády Klementa Gottwalda, předsedy ÚRO Antonína Zápotockého, primátora Dr. Václava Vacka a dalších.

Další vyhláškou ministra výživy č. 433 ze dne 11. dubna 1947 o zřízení národního podniku průmyslu mlynářského byl Odkolek, národní podnik podřízen ústřednímu orgánu pro mlynářský průmysl a na základě vládního nařízení č. 77 ze dne 9. dubna 1946, kterým se vydává statut národních podniků potravinářských, určil ministr výživy Václav Majer s účinností od 1. ledna 1946 mlýnu Fr. Odkolek a.s. statut národního podniku s názvem firmy Odkolek, národní podnik se sídlem v Praze.^[161][162]

Předmětem podnikání národního podniku Odkolek byl nákup a zpracování obilí všeho druhu, nákup pomocných látek, nákup a prodej mlýnských výrobků všeho druhu a výkon živnostenských oprávnění znárodněných podniků, které byly nebo budou do firmy Odkolek, národní podnik začleněné. Představenstvo sestávalo ze 6 členů a 6 náhradníků. Čistá hodnota majetkové podstaty, kterou Odkolek, národní podnik převzal ke dni 1. ledna 1946, byla tvořena jeho základním majetkem.^[161] Před parlamentními volbami v roce 1946 vlála na střeše továrny Odkolek agitační komunistická volební jednička.^[163]

Vyhláškou ministra výživy č. 499 ze dne 30. prosince 1947 o začlenění znárodněného podniku mlynářského do národního podniku převedl Československý stát zpětně ke dni 1. ledna 1946 na Odkolek, národní podnik majetkovou podstatu znárodněného mlýna v Kralupech nad Vltavou, náležejícího před tím firmě Mlýnské závody, akciová společnost v Praze II, Václavské náměstí čp. 25.^[164]

Dělnice firmy Odkolek zakoupily dorty a mazance pro ruské vojáky, kteří spolu s ruskou ošetřovatelkou jsou ještě v rekonvalescenci od r. 1945 v Masarykových domovech v Praze.

—Rudé právo, 5.4.1947^[165]

V dubnu 1947 navštívil Klement Gottwald pekárny znovu. Svůj projev tehdy zakončil k shromážděným dělnicím a zaměstnankyním takto: „Pracujte tak, aby s ještě větší hrdostí si mohl váš mládenec říci: Já mám holku od Odkolků.“^[166] Dne 13. listopadu navštívil plenární schůzi osazenstva národního podniku ministr informací Václav Kopecký.^[167]

Pražští pekaři z národního podniku Odkolek pozvali si na svoji plenární schůzi pana ministra informací, aby jim řekl něco o situaci. A pan ministr přišel a vykládal. O všeličems. A poněvadž řeči pana ministra mívají vždy svoje zvláštnosti, měla je i řeč, kterou měl k pekařům od Odkolků. Pan ministr se také mimo jiné zmínil o brněnském sjezdu sociálních demokratů. V této části své řeči pravil: — Jestliže se tento sjezd jasně a nekompromisně vysloví pro spolupráci sociálních demokratů s KSČ, pak poklesnou všechny naděje reakce domácí i zahraniční na nulu... Ale jedno chceme ještě připomenout. Zpráva vydaná o této schůzi pekařů končí: Plenární schůze byla zakončena holdem SSSR a jeho hrdinné armádě. Dobře! A na naši republiku a jejího presidenta se zapomnělo? — Václav Rohlík.

—Národní obroda, 15.11.1947, s. 3.

Odkolek po únoru 1948

Pekárny Fr. Zátka, akciová společnost, ve kterých byla 1. prosince 1945 zavedena národní správa a vyhláškou ministra výživy z 3. července 1948 znárodněné, přešly vyhláškou ministerstva výživy se zpětnou platností od 1. ledna 1948 s veškerou majetkovou podstatou do národního podniku Odkolek. V té době měla firma (už jako závod 11 Pražských pekáren a mlýnů). Po únorovém puči KSČ v roce 1948 byla pod národní podnik Odkolek začleněna celá řada dalších zestátněných pekáren. Ve druhé polovině roku 1948 to byly znárodněné pekárny: Bonis v majetku Č. Kozla (Spálená 41, Praha 2), Vojtěch Janovský, (Praha-Smíchov), J. Kašpar (Praha-Hostivař), Pospíšilovo pekařství (Krakovská 19, Praha 2), Antonín Vosátka (Vodičkova ul., Praha 2). Výměrem ministerstva výživy ze dne 16. prosince 1948 byly podle zákona č. 115/48 znárodněny Dělnické pekárny a od 1. ledna 1949 byly přičleněny k n. p. Odkolek.

Ve středu 25.2.1948 o 3. hod. odpolední se dostavily na ministerstvo výživy akční výbory ministerstva výživy, pražských jatek, národ. podniku Odkolek aj. a požádaly ministra výživy, aby okamžitě opustil úřad. Ministr Majer jejich žádosti vyhověl.

—Rudé právo, 26.2.1948^[168]

Na začátku dubna 1948 ohlásila závodní rada ROH národního podniku Odkolek, že od března jsou všichni pracující organizováni v odborovém hnutí.^[169] V říjnu 1948 byla založena závodní sokolská jednota Odkolek, která v listopadu sestávala z 8 oddílů se 130 členy, mezi nimi se nacházel jeden šachový a jeden divadelní oddíl.^[170][171] Ve čtvrtek 29. dubna 1948 došlo v garážích národního podniku během startování automobilu k výbuchu, který poničil 5 železobetonových garážových boxů a 7 dodávkových automobilů. Škoda byla odhadnuta na 1 a půl milionu Kčs.^[172]

Na podzim 1948 byl do továrny zakoupen nový švýcarský stroj na výrobu těstovin,^[173] které se vyráběly z hrubé mouky (spotřebitelé ji mohli koupit na normální ústřižky potravinových lístků na hladkou mouku). Vedle toho se vyráběly tři druhy trvanlivého pečiva: perníčky, sušenky a plněné oplatky s čokoládovou nádivkou (pišingry).^[174]

Byly jsme se podívat u firmy Odkolek ve Vysočanech, jak se po továrensku těstoviny vyrábějí. Při jejich výrobě jsou zaměstnány hlavně ženy. Dělají je ovšem jinak, než jak si asi naše hospodyně představují a jak jsou zvyklé dělat je doma. Žádné válení těsta a krájení, je tu prostě veliký stroj, do něhož se automaticky sype mouka předem prosátá a ostatní přísady, a ven vycházejí už hotové nudle, flíčky, kolínka, podle toho, jaká matrice se do stroje dá. Hotové těstoviny se suší na lískách teplým vzduchem, usušené se odvažují po 25 kg do papírových pytlů. Denně se zpracuje 4000–5000 kg hrubé mouky.

—Časopis Vlasta, 09.12.1948^[175]

Po roce 1949 se přistoupilo na základě vládní směrnice k další etapě postupného převádění soukromých živnostenských pekáren pod národní podniky nebo podle dohodnuté delimitace pod družstevní sféru.

Pražské pekárny a mlýny, národní podnik

Dne 13. dubna 1950 vydalo vedení Čsl. mlýnů Praha směrnici pro přejímání, likvidování a jiné nakládání s pekařskými a cukrářskými provozy. Z celkového počtu 14 000 pekárenských dílen v celé republice se jich na území Velké Prahy nacházelo 507 s více než pěti tisíci zaměstnanci. V rámci akce socializace pekáren a cukráren se rozhodovalo, která pekárna zůstane nadále v provozu a která bude v krátké době likvidována. Zároveň byl národní podnik Odkolek přejmenován na Pražské pekárny a mlýny, národní podnik (PPaM). V působnosti Pražských pekáren a mlýnů, n. p. se k 1. lednu 1951 nacházelo v Praze 49 pekáren. Ke dni 26. října 1952 byly do PPaM zařazeny 23 pekárny s 46 pecemi a 289 zaměstnanci z družstevního sektoru. Celkově bylo pro Pražské pekárny a mlýny určeno 369 pekárenských provozů a k 89 znárodněným prodejnám Odkolek bylo znárodněním připojeno zpočátku 40 prodejen a později dalších 273. Dalších 273 prodejny byly předány nově založenému podniku státní distribuce Pramen-pečivo.

Pražský pekárenský trust

Počet pekáren v Československu poklesl na třetinu. Až na několik drobných soukromníků existoval v pekárenství sektor národní (asi dvě pětiny z celkového počtu) a silnější družstevní. Ostatní provozy byly v pronájmu, který byl vyplácen původním majitelům. První znárodněné velké a živnostenské pekárny se přičleňovaly ke krajským mlýnským národním podnikům, které byly zřízeny u dříve znárodněných velkých mlýnů. Krajské mlýnské národní podniky celostátně řídilo Generální ředitelství mlýnů Praha.

V prosinci 1952 byl zřízen s účinností od 1. ledna 1953 Pražský pekárenský trust (VHJ - Výrobní hospodářská jednotka). Ministerskými výměry byly následně z jednotlivých závodů Pražských pekáren a mlýnů zřízeny:

• Vysočanské pekárny, n. p., Praha 9, Ke Klíčovu 1 (ředitelem byl jmenován A. Kouba),
• Nuselské pekárny n. p., Praha Karlovo náměstí 24 (ředitel A. Millek), později Tylovo náměstí 33/15,
• Vinohradské pekárny, n. p., Praha (ředitel V. Roubal),
• Holešovické pekárny n. p., Praha 7, Přívozní (ředitel Vl. Kostka),
• Smíchovské pekárny n. p., Praha 5, Plzeňská 17 (ředitel Václav Fiala) a
• Pražské cukrárny n. p., Praha 2, Vodičkova 28 (ředitel V. Rezáč).

Koncem roku 1954 byly krajské pekárenské trusty zrušeny a podniky řídila Hlavní správa pekáren a mlýnů Praha. Vrcholným řídícím orgánem bylo příslušné ministerstvo (Ministerstvo potravinářského průmyslu, později Ministerstvo zemědělství a výživy). Holešovické pekárny, n. p., Smíchovské pekárny, n. p. a Vinohradské pekárny, n. p. byly v roce 1955 začleněny do Nuselských pekáren, n. p. V roce 1956 byly Nuselské pekárny zrušeny a začleněny do Vysočanských pekáren, přičemž došlo ke zrušení podniku Doprava pečiva a dopravní prostředky, které byly rozděleny a přiřazeny do Smíchovských a Vysočanských pekáren. V roce 1958 byly nakonec všechny mlýnské, pekárenské a těstárenské provozy začleněny do Pražských pekáren a mlýnů, národní podniky. Sloučené Smíchovské pekárny, Středočeské mlýny a Vysočanské pekárny změnily od 1. dubna 1958 název opět na Pražské pekárny a mlýny, národní podnik.^[176]

Od 1. ledna 1961 byly pekárenské podniky (podnikové ředitelství, závody a výrobní střediska) řízeny krajskými národními výbory a převzaly veškerou cukrárenskou výrobu. K tomu si národní podniky zřizovaly specializovaná střediska (např. údržbářské dílny, vývojová a realizační střediska, střediska dopravy, prodejny, stavebně-montážní čety, učňovská střediska).

Vážení soudruzi! V průběhu obrodného procesu, k němuž dochází v naší socialistické republice, se pokusily některé živly zneužít svobody projevu k výstřelkům, jež by mohly narušit vřelý a soudružský poměr našeho lidu k národům SSSR. My, členové ZO KSČ Pražských pekáren a mlýnů, veškeré takové projevy příkře odmítáme a ujišťujeme Vás o svém přátelství k SSSR i o svém odhodlání bojovat po Vašem boku za upevnění světového míru a vybudování komunistické společnosti. Naši příslušnost k socialistickému táboru a státům Varšavské smlouvy považujeme za základní otázku existence a svobody občanů naší země. Přijměte toto naše ujištění s přáním, abyste je tlumočili sovětským lidem, kteří přinesli tolik obětí pro osvobození naší vlasti. — Čest práci! Celozávodní výbor KSČ Pražské pekárny a mlýny Praha 9

—Dopis celozávodního výboru KSČ podniku Pražské pekárny a mlýny velvyslanectví SSSR v ČSSR 22. května 1968^[177]

Pražské pekárny a mlýny, závod 03 v Michli

V roce 1971 začala výstavba nové velkoprůmyslové pekárny, která byla v Praze první pekárenskou stavbou na tzv. zelené louce. Stranická organizace KSČ byla v závodě ustavena krátce po spuštění zkušebního provozu v roce 1975. Pracovní kolektiv byl z padesáti procent tvořen kádrovými pracovníky, kteří do Michle přešli ze zrušených pražských pekáren.^[178] Ředitelem byl jmenován výrobní náměstek Josef Stoulil (nar. 29. října 1936), absolvent průmyslové školy mlynářské v Pardubicích, který působil v letech 1963-73 jako vedoucí okresního pekárensko-cukrárenského závodu v Benešově, kdy následně převzal vedení tamního nového budovaného pekárensko-cukrárenského kombinátu a v roce 1975 vedl výrobu v n. p. Pražské pekárny a mlýny v závodě 03 Praha-Michle. Závod v Michli tehdy představoval technickou i technologickou špičku v pekárenském oboru ČSR.^[179]

Pražské pekárny a mlýny, státní podnik

Pražské pekárny a mlýny, státní podnik byl založen zakládací listinou Ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky ze dne 15. prosince 1988 č.j. 1913/88-323. Jmění státního podniku činilo k 1. lednu 1989 828 320 377 Kčs. Ke stejnému datu přešel veškerý majetek, práva a závazky v oblasti hospodářských, pracovních a jiných právních vztahů národního podniku Pražské pekárny a mlýny na založený státní podnik Pražské pekárny a mlýny.^[180]

K 31. prosinci 1988 došlo ke zrušení generálního ředitelství Mlýnského a pekárenského průmyslu (MPP), přičemž už k 1. lednu 1987 vzniklo z Výrobně hospodářské jednotky Mlýnského a pekárenského průmyslu (VHJ MPP Mlýny a těstárny n.p.) sedm státních mlýnských podniků s krajskou působností, Pražské pekárny a mlýny a z pražského GŘ vznikl státní podnik Mlýny a pekárny, podnik vědeckotechnických a obchodních služeb (PVTOS). Bratislavské GŘ bylo spojeno s dvěma národními podniky – Mlyny a cestovinárňami Piešťany a Mlyny a pekárňami Bratislava – do jednoho s názvem Mlynsko-pekársky kombinát Bratislava. Pekárensko-cukrárenské podniky, řízené Krajskými národními výbory, zůstaly v původním rozsahu.^[181]

Privatizační projekt Pražské pekárny a mlýny, státní podnik

Privatizační projekt PRAŽSKÉ PEKÁRNY A MLÝNY, státní podnik se sídlem v Praze-Vysočany, schválila vláda svým usnesením č. 66 ze dne 29. ledna 1992.^[182] Jednalo se o převod majetku státního podniku na akciovou společnost a následný převod či prodej majetkových účastí. Projekt zahrnoval i výstavbu pekárny Butovice. Na základě usnesení vlády č. 510 ze dne 15. září 1993 vydala vláda České republiky rozhodnutí o privatizaci a to formou přímého prodeje akcií předem určeným nabyvatelům. Hodnota základního jmění činila 546 281 tis. Kč.^[183]

Akcie byly rozděleny na: 3 % akcií RIF (Restitučního investičního fondu), 1 % akcií NIF (Národního investičního fondu), 10 % akcií na restituční nároky, 56 % akcií kupónovou metodou, 30 % akcií pro přímý prodej firmě ATOST, s.r.o. Nominální hodnota 1 akcie byla 1 000 Kč. Kupní cena 1 akcie se rovnala nominální hodnotě zvýšené o podíl na vytvářených fondech společnosti. Nabyvatelem se stala firma ATOST, s.r.o. se sídlem v Praha-Vysočany, Ke Klíčovu čp. 1, zapsaná 22. dubna 1992 u Městského soudu v Praze.^{[184][pozn. 2][185][186]}

Na základě vládního nařízení č. 318 ze dne 29. března 2000 a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, měl být majetek „státního podniku Pražské pekárny a mlýny a majetek výstavby pekárny Butovice“ vložen do nově založené společnosti ODKOLEK a. s. Základní kapitál činil 569 495 000 Kč, 1,7 % akcií (9 698 kusů) tvořily restituční nároky paní Jany Poláškové, 9,3 % akcií (52 947 kusů včetně 1 ks akcie, který zbyl z kupónové privatizace) bylo veřejně nabídnuto.^[187]

Odkolek, akciová společnost

Společnost ODKOLEK a.s. („Odkolek“) byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B., vložky 2396, dne 1. ledna 1994. Jediným zakladatelem společnosti byl Fond národního majetku České republiky se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, na který přešel majetek státního podniku ve smyslu § 11 odst. 3 zák. č.92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. V zakladatelské listině ze dne 8. prosince 1993 bylo rozhodnuto o schválení jejich stanov a jmenování členů představenstva a dozorčí rady.^[188]

Předmětem podnikání bylo podle výpisu z obchodního rejstříku: koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, mlynářství, výroba pekárenská a těstárenská včetně výroby trvanlivého pečiva, výroba komponentů a speciálních výrobků pro zušlechťování poživatin - zlepšující přípravky do chleba a pečiva, poradenská činnost v oblasti výroby potravin a krmiv, poradenská činnost v řízení jakosti výroby potravin a krmiv, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu, silniční motorová doprava nákladní.

Budova bývalých pekáren Odkolek se znakem ochranné známky (ozubené kolo s písmeny F.O.V.) r. 2011

Hodiny na budově r. 2010

Správní budova pekárny Odkolek, vyhlášená r. 2006 kulturní památkou ČR

Koncern Ramill a.s.

Od roku 1999 vlastnil koncern Ramill prostřednictvím své dceřiné společnosti SH-JONATHANN, a. s. rozhodující podíly ve společnostech Odkolek, a.s. Dne 20. října 1999 uzavřela ODKOLEK a.s. se společností RAMILL a.s. licenční smlouvu (č. 185030), jejímž předmětem bylo poskytnutí výkonných práv z ochranné známky slovní s grafickou úpravou „odkolek“ a z ochranné známky slovní „ODKOLEK“. V roce 2000 uzavřela se společností RAMILL a.s. franchisingovou smlouvou, podle které mohla do velkých prodejních sítí prodávat zboží značky ODKOLEK.^[189]

Výrobní provoz mlýna, těstáren a pekáren byl probíhal ve Vysočanech (Praha, ul. Ke Klíčovu), v pekárně JZM (Praha, ul. Pekařská). V roce 2000 byla zahájena výroba v pronajaté pekárně v Pardubicích, v roce 2001 zakoupila výrobní provozy od společnosti Kralupské mlýny a.s. (v holdingu Ramill) podnik mlýn Kralupy nad Vltavou, od společnosti Boleslavské mlýny s.r.o. podnik mlýn Mladá Boleslav a od společnosti UNIMON a.s. část podniku mlýn Litoměřice. V letech 1996 až 2001 otevřela 14 vlastních prodejen. Organizačně se společnost členila na: sekretariát Generálního ředitelství, personální útvar, ekonomický útvar, technický útvar, obchodní útvar, útvar řízení jakosti, útvar informatiky a právní útvar. Ve společnostech EMKA spol. s.r.o., TECHLER s.r.o. a ODKOLEK SLOVAKIA s.r.o, (Bratislava) měla ODKOLEK a.s. 100% podíl na základním kapitálu.^[190]

Česká firma Ramill a.s. se na jaře roku 2002 stala dceřinou společností lucemburské akciové společnosti Bakeries International Luxembourg (BIL), která v Ramillu získala nejprve majoritní podíl ve výši 57 procent a na začátku roku 2003 dokoupila zbytek akcií do sto procent. Ramill, který původně vznikl jako mlýnská společnost, držel v Odkolku 90 procent, zbylých deset procent drobní akcionáři.^[191][192]

Unimills, akciová společnost

Dne 28. dubna 2003 založila ODKOLEK a.s. 100% dceřinou společnost UNIMILLS a.s., do které vložila část podniku ODKOLEK a.s. (mlýn Kralupy nad Vltavou, mlýn Mladá Boleslav, mlýn Litoměřice a mlýn Vysočany). V témže roce získala společnost UNIMILLS a.s. (Odkolek a.s.) obchodní podíl ve společnosti DELTA MLÝNY s.r.o. Tímto rozšířila své kapacity o pšenično-žitný mlýn v Kyjově a prostřednictvím společnosti DELTA MLÝNY s.r.o., která měla obchodní podíl na společnosti AMPA s.r.o., též o pšenično-žitný mlýn v Pardubicích.^[193] Společnost UNIMILLS a.s. se tak stala součástí koncernu RAMILL a.s.

Na základě smlouvy ze dne 26. září 2003 vložila ODKOLEK a.s. další část podniku do společnosti EURECA SHOPS s.r.o. se sídlem v Brně. Jednalo se o soubor deseti provozoven - maloobchodních prodejen sítě ODKOLEK (na adresách: Praha 1, Rytířská 12; Praha 1, Štěpánská 20; Praha 1, Vodičkova 30; Praha 5, Mukařovského 7; Praha 9, Metro Rajská zahrada; Praha 9, Mochovská 535; Praha 9, Sokolovská 312; Praha 10, Korunní 90; Praha 10, Žitomírská 38; Benešov, Tyršova 2070).^[194]

Eureca Shops naše prodejny zatím jen řídí, ale brzy se očekává skutečná fúze. K tomu bylo třeba provést ocenění našich prodejen soudním znalcem. Vzhledem k tomu, že jsme byli ve většině míst pouze v nájmu, nejde o částku nijak závratnou, řádově o miliony korun. Předpokládáme, že v Eurece získáme podíl kolem 40 procent. S činností Eureky spokojeni jsme, dokázala naše prodejny rychle dostat do černých čísel. Ovšem určitý marketingový dohled nad celým konceptem si chceme zachovat. Jde totiž o naši značku a v oblasti pekařských výrobků prodává výhradně náš sortiment. — Ivan Flek, ředitel

—www.euro.cz: Uždibují oba dva, 10. září 2003^[195]

Dne 14. března 2004 rozhodl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, že DELTA PEKÁRNY a.s., ODKOLEK a.s. a PENAM spol. s.r.o. porušili zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, čímž ve vzájemné shodě narušili hospodářskou soutěž na trhu čerstvého běžného pečiva a chleba a na trhu čerstvého cukrářského pečiva a to tím, že od 26. září 2003 (prokazatelně přinejmenším do 12. listopadu 2003) jednali ve vzájemné shodě při určování prodejních cen pekárenských výrobků. Společnosti DELTA PEKÁRNY a.s. byla vyměřena pokuta ve výši 55.000.000 Kč, společnosti ODKOLEK a.s. ve výši 35.000.000 Kč, společnosti PENAM spol. s.r.o. ve výši 30.000.000 Kč.^[196]

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Pekárna Odkolek, Praha 5, Pekařská 1

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Pekárna Odkolek (r. 2011)

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Pekárna Odkolek, pohled od Bucharovy ulice

V roce 2004 opustila společnost ODKOLEK a.s. výrobu těstovin a s vyčleněním mlýnské výroby do společnosti UNIMILLS a.s. v roce 2003 se zaměřila na výrobu a prodej pekařských výrobků, kterou realizovala v závodech: pekárna JZM v Praze na Pekařské ulici (pekárna Odkolek), pekárna Brandýs nad Labem, pekárna Pardubice, pekárna Karviná. Dále společnost provozovala pro zásobování Moravy distribuční sklad v Prostějově (do poloviny roku 2005).^[197] V závodě ve Vysočanech se již nepeklo, jelikož Odkolek přesídlil do Jinonic - do nové pekárny Odkolek na Vidouli na okraji sídliště Nové Butovice (pekárna JZM) a dne 24. června 2005 rozhodla valná hromada o změně adresy společnosti Praha 5, Pekařská 1, PSČ 155 00. Odkolek, a.s. ještě před fúzí stačila vyjádřit svůj nesouhlas s prohlášením továrny za kulturní památku, přičemž stav továrny doložila stavem, který sama způsobila. Kulturní památkou byla nakonec v roce 2006 vyhlášena jen třípodlažní správní budova (oproti silu, mlýnici a moučnici).^[198]

V roce 2005 vydala společnost ke 155. výročí založení firmy František Odkolek ve svém čtvrtletně vydávaném OK magazínu přílohu „Speciál 155“, ve které byli zákazníci seznámeni s historií firmy, v Sovových mlýnech na Kampě se konala tisková konference a ve spolupráci s Českou televizí a historikem Karlem Čáslavským připravila historický dokument, který byl odvysílán v rámci pořadu Hledání ztraceného času.^{[199][200][201]}

Areál bývalé Odkolkovy pekárny ve Vysočanech odkoupila FIN Group (Finanziaria Immobiliare Monferini), která kromě Itálie operuje v Bulharsku, Černé Hoře a České republice. V roce 2007 vypracovalo «Studio Capelli Architettura & Associati» ve spolupráci s českou společností HELIKA pro FIM Development „Projekt Odkolek“. V květnu 2019 se nacházel areál, nyní v majetku společnosti „Rezident Park 1 s.r.o.“ (svázána s „Metrostav Development“), stále prázdný.^[202]

United Bakeries

Dne 7. prosince 2006 sepsala ODKOLEK a.s. smlouvu o vkladu části podniku do společností UNITED BAKERIES a.s., se sídlem v Brně, na jejímž základě převedla svoji pekárnu v Jinonicích jako nepeněžitý vklad na společnost UNITED BAKERIES a.s., přičemž převod majetku nabyl účinnosti dne 31. prosince 2006. Následně ODKOLEK a.s. 1. ledna 2007 fúzovala s firmou DELTA PEKÁRNY a.s. (nástupnické společnosti po fúzi se zanikající společností RAMILL a.s.), čímž vznikla akciová společnost UNITED BAKERIES a.s., jejímiž zakladateli byli bratři Jaroslav Michael Pařík a Marko Pařík.

V souvislosti se vznikem United Bakeries řešil Úřadu na ochranu hospodářské soutěže 3 žádosti o spojení soutěžitelů. První žádost ÚOHS rozhodoval v roce 2003, kdy vydal povolení spojit společnost ODKOLEK a.s. (nepřímo kontrolované společností RAMILL a.s., která byla taktéž nepřímo kontrolovaná lucemburskou společností Bakeries Luxembourg S.A) se společností DELTA MLÝNY s.r.o. V roce 2004 ÚOHS rozhodoval o spojení DELTA PEKÁRNY a.s. a Bakeries International Luxembourg S.A., přičemž fúzi nakonec nepovolil.^[203][204] Společnost zamítnutí fúze vyřešila tím, že se na konci roku 2005 společnost United Bakeries Luxembourg S.A. stala 100% akcionářem společnosti DELTA PEKÁRNY a.s. V roce 2006 ÚOHS obdržel žádost o spojení United Bakeries Luxembourg S.A. (Delta) a Bakeries International Luxembourg S.A. (Odkolek), kdy úřad spojení vlastníků Delty a Odkolku do European United Bakeries povolil. Vzniklo pekárenské uskupení ovládající nejméně čtvrtinu českého trhu.

Pekárenská skupina United Bakeries vyrábí pečivo pod značkami Delta, Odkolek, Tosttip a Cerea, má ve 13 pekárnách v ČR přes 1 000 zaměstnanců, většina výrobních kapacit se nachází v Čechách.^[205] V roce 2009 společnost zavedla Cenu Františka Serafína Odkolka pro nejlepší pekárnu roku ve skupině United Bakeries. Jako první ji získala pekárna ve Znojmě, která tak obdržela putovní pohár se jménem Františka Odkolka.^[206] United Bakeries vydává také vlastní časopis United Bakeries magazín, který vychází čtyřikrát do roka. V roce 2010 vyšla k 160. výročí založení firmy František Odkolek speciální příloha United Bakeries magazínu.^[207]

Holding Agrofert

V roce 2009 začal holding Agrofert usilovat o spojení United Bakeries se svou firmou Penam, přičemž vyplatil UNITED BAKERIES a.s. zálohu ve výši 100 milionů korun. První dohoda byla uzavřena v prosinci 2010 a konečná smlouva podepsána v září 2011.^[208] Dne 22. července 2010 byl název název ODKOLEK a.s. změněn na OK REST a.s.^[188]

Ke spojení nakonec nedošlo, jelikož slovenský antimonopolní úřad v roce 2012 spojení neschválil. Následně Agrofert po pekárnách požadoval vrácení stomilionové zálohy. V dubnu 2017 rozhodl Vrchní soud v Praze, že United Bakeries musí Agrofertu zálohu i s úroky vrátit. Podle Paříka už United Bakeries v této době spoluřídili manažeři z Agrofertu a firma se tím ocitla ve složité situaci.^[209]

Společnost United Bakeries se nejprve dovolala k Nejvyššímu soudu, ale v létě 2018 dovolání stáhla.^[210] Deník Neovlivní.cz uvedl, že poté, co v roce 2013 spojení Penamu a United Bakeries definitivně padlo, si Agrofert některé pekárny na Slovensku (ODKOLEK SLOVAKIA, s.r.o.)^[211] od bratrů Paříků stejně přes prostředníka koupil.^[212] Jaroslav Pařík během soudního procesu v roce 2014 náhle zemřel^[213] a jeho bratr Marko nakonec pekárny prodal lucemburské firmě.^[214]

Největší tuzemská pekárenská skupina United Bakeries mění většinového majitele. Bude jím lucemburská Moulins de Kleinbettingen. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) změnu schválil, rozhodnutí zatím není pravomocné, řekl předseda ÚOHS Petr Rafaj. Dosud pekárny ovládal podnikatel Marek Pařík. Společnost vlastní 13 výroben po celém Česku, jejím největším konkurentem je Penam z Babišovy skupiny Agrofert.

—ČTK, 22. prosince 2015

S účinností ke dni 1. prosince 2016 došlo k převodu celého obchodního závodu OLBAK a.s. (dříve UNITED BAKERIES a.s.) na společnost UNITED BAKERIES a.s. (od 2009 do 2016 UB REAL ESTATE a.s.)^[215] Jediným akcionářem United Bakeries se stala UB HOLDING a.s.^[216]

V červnu 2019 se společnosti Penam z koncernu Agrofert podařilo na druhý pokus koupit jediného akcionáře United Bakeries společnost UB Holding, ovládanou lucemburskou rodinnou firmou Moulins de Kleinbettingen. Po dokončení fúze se United Bakeries a.s. stala členem koncernu Agrofert, ovládaného skrze svěřenecké fondy Andrejem Babišem.^[217][218] Dne 14. června 2019 proběhla výměna statutárního orgánu: předsedou představenstva se stal Ing. Jaroslav Kurčík (Praha - Šeberov), člen představenstva Agrofertu a jednatel Odkolek s.r.o., místopředsedou Mgr. Georgios Koulisianis, MBA (Brno - Bystrc)^[219] a členem Ing. Jan Stoklasa (Louňovice)^[220], zástupce vedoucího na Oddělení podpory THS Fyzikálního ústavu AV ČR,^[221] a výměna dozorčí rady: novým předsedou se stal Ing. Stanislav Alt,^[222] členy Ing. Miloš Hingar a Zdeněk Dundáček.^[223] Zároveň byl propuštěn ředitel UB Ivan Flek. Ten se k propuštění pro internetový týdeník EURO vyjádřil slovy: „... v pátek se uzavřelo převzetí firmy. V pondělí přišli do firmy a během 30 minut jsem byl venku.“^[224]

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Penamu předtím nařídil několik závodů prodat. Na základě rozhodnutí ze dne 23. května 2019 bylo Agrofertu spojení s UB HOLDING a.s. povoleno, jelikož se zavázal k rozdělení společnosti PENAM a.s. formou odštěpením sloučením s nástupnickou společností PEK GROUP a.s. a to do 1. ledna 2020.^[225]

Spor o užívání jména Odkolek

Lucie Frederika Groene Odkolek, zakladatelka Nadačního fondu Odkolek na opravu hrobky rodu Odkolek na Malostranském hřbitově, se u Městského soudu v Praze dožaduje změny obchodního jména firmy Odkolek s.r.o., kterou jako jediný jednatel a společník založil Mgr. Martin Hájek. Ten firmu Odkolek s.r.o. po podání žaloby přenechal United Bakeries a.s., které mezitím koupil Penam.^[218] Hájek na rozdíl od Groene Odkolek není ani přímým potomkem rodiny a dokládání souhlasu s užíváním příjmení Odkolek obešel založením firmy notářským zápisem. Ve sporu Groene Odkolek podpořil další z přímých potomků roudnické větve, Slobodan Soldán, syn Ladislava Soldána. V rozhovoru pro E15 uvedl stejně jako Groene Odkolek, že se i on původně mylně domníval, že firma Odkolek byla řádně prodána posledními majiteli.

Po založení Odkolek, s.r.o byla pod pohrůžkou žaloby vyzvána, aby z názvu svého nadačního fondu slovo Odkolek odstranila. Kontrovala požadavkem, aby právník změnil název Odkolek, s.r.o.. Je přesvědčena, že ho založil jen proto, aby zabránil existenci stejnojmenného nadačního fondu. Právník to odmítl a Groene Odkolek ho obratem zažalovala.

—Agrofert se musí soudit o značku Odkolek, 11. října 2019^[218]

Nadační fond Odkolek vznikl ke konci února 2019 s tím, že bude počátkem března 2019 zapsán v nadačním rejstříku. Vzhledem k tomu, že Groene Odkolek musela k zapsání dodatečně předložit čestné prohlášení o souhlasu s užíváním jména Odkolek a potvrdit příslušnost k rodové linii, došlo k zápisu teprve 25. března 2019. Zakladatelka se před tím několikrát sešla s vedením United Bakeries, kterému svůj záměr oznámila. Po poslední společné schůzce právník United Bakeries založil, aniž by musel pro zakládající firmu doložit souhlas s užíváním jména Odkolek a potvrzení příslušnosti k rodové linii, společnost Odkolek s ručením omezeným, která byla 19. března 2019 notářsky zapsána (ODKOLEK a.s. byla 27. července 2010 přejmenována na OK REST a.s.) Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka uvedl, že společnost United Bakeries je výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky Odkolek.^[218] Groene Odkolek tento výrok komentovala slovy:

Je to, jako by si někdo v 90. letech koupil opuštěný znárodněný zámek, zalíbil se mu erb nad vchodem a od té doby viděl sám sebe jako jediného pokračovatele rodu, podotkla ke sporu s United Bakeries s poukazem na akciovou společnost Odkolek, která byla jediným doloženým právním nástupcem mlýna a pekárny Františka Odkolka.

—Agrofert se musí soudit o značku Odkolek, 11. října 2019^[218]

Ochranná známka Odkolek

Ochranná známka slovní s grafickou úpravou „odkolek“ a ochranná známka slovní „ODKOLEK“ byla zapsána u Úřadu průmyslového vlastnictví 23. května 1995, 31. července 1996 převedena na majitele ATOST s.r.o. a 10. září 1999 převedena na společnost RAMILL a.s. Od 26.07.2007 je v držení české společnosti UNITED BAKERIES a.s, která vznikla spojením Delta Pekárny a Odkolek.^[226]

Odkazy

Literatura

• Jahrbuch der österreichischen Industrie 1913, Compassverlag, 1912, s. 566.
• Průmysl potravinářský, svazek 10, vyd. Svaz průmyslu potravinářského, Praha, 1931: В. Červinka, Historický vývoj Odkolkových mlynů až do založení akciové společnosti, s. 514.
• Čamra, Jiří Josef: Organisace výrobních hospodářských jednotek v průmyslu, Praha: Orbis, 1958.
• Vejsada, Václav: Pražské pekárny a mlýny, národní podnik, Praha, vyd. Pražské pekárny a mlýny, n.p., 1960.
• Tematické úkoly n.p. Pražské pekárny a mlýny, Praha: Sborník námětů pro navrhovatele na rok 1961, vyd. Pražské pekárny a mlýny, 1960.
• Sborník ÚVTIZ. Vědecký časopis 6. Potravinářské vědy, vyd. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství (09.1985/136, 03.1986/2, 06.1986/82).
• Mlýnsko-pekárenský průmysl a technika skladování obilí: technicko-ekonomický měsíčník Ministerstva zemĕdĕlství a výživy, svazek 35-36, 1989.
• Broncová, Dagmar: Historie pekárenství v Českých zemích. [Ed.]: Broncová, Dagmar. Praha: Milpo Media, 2001. 271 s., il., fot. (Z historie průmyslu.)^[230]

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Fotobanka ČTK: historické fotografie pekáren Odkolek. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. 
• GALERIE: Odkolkův areál ve Vysočanech zboří: Podívejte se ještě naposledy dovnitř. Blesk.cz. www.blesk.cz [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.