François Fénelon
| Jeho Excelence Mons. François Fénelon | |
|---|---|
| Arcibiskup z Cambrai | |
 François de Salignac de la Mothe-Fénelon | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | cambraiská |
| Sídlo | Cambrai |
| Předchůdce | Jacques-Théodore de Bryas |
| Nástupce | Jean d'Estrées |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 6. srpna 1651 |
| Místo narození | Sainte-Mondane,  Francouzské království |
| Datum úmrtí | 7. ledna 1715 |
| Místo úmrtí | Cambrai, Francouzské království |
| Národnost | francouzská |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |  Římskokatolický duchovní |
| Významné dílo | Les Aventures de Télémaque |
| Citát | „Milovat znamená nepovznášet se na toho druhého, ale snižovat se k němu.“ |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François Fénelon, plným jménem François de Salignac de la Mothe-Fénelon[1] (6. srpna 1651 – 7. ledna 1715) byl francouzský teolog, básník a spisovatel, od roku 1696 arcibiskup v Cambrai. Byl zastáncem kvietismu.
Dílo
Jeho nejznámějším literárním dílem jsou Příhody Telemachovy (francouzsky Les Aventures de Télémaque; 1693-94), jež napsal jako vychovatel burgundského vévody Ludvíka, vnuka Ludvíka XIV., pro svého svěřence. Další spisy jsou filozofické, pedagogické či politické.
Ohlas ve výtvarném umění
Scény z románu Příhody Telemachovy měly ohlas ve výtvarném umění 18. a 19. století. Angelica Kauffmanová se jim věnovala opakovaně. Namalovala například obletování Telemacha nymfami, jež byly dcerami Kalypso a Odysea, tedy Telemachovými sestrami. Láska nymfy Eucharis k Telemachovi posloužila jako námět obrazu J. L. Davida z roku 1818.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Fénelon na anglické Wikipedii.
- ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Francois Fenelon. www.newadvent.org [online]. [cit. 2016-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Gettyho institut v Malibu
Literatura
- BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8. [Stať „Fénelon" je na str. 292–294.]
- CIPRO, Miroslav. Fénelon a výchova: k 300. výročí vydání příběhů Telemachových. 1. vyd. Praha: M. Cipro, 1999. 19 s. ISBN 80-238-3881-4.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. [Stať „Fénelon" je na str. 88–90; autor František Xaver Šalda.] Dostupné online.
- ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. cnb000656461. [Stať „Fénelon" je na str. 323–341.]
- TEREZIE, M. Fénelon, labuť cambraiská: obraz křesťanského vychovatele. V Brně: Tiskem a nákladem Papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1898. 99 s. cnb002116564.
- TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 4., F – Holbecke (sešity 83–130). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926–1930. 1002 s. [Stať „Fénelon" je na str. 65–66.]
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je François Fénelon
Obrázky, zvuky či videa k tématu François Fénelon na Wikimedia Commons 
Osoba François Fénelon ve Wikicitátech- Fénelon online (francouzsky)
- Plné texty děl autora François Fénelon na projektu Gutenberg (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.