Fran Saleški Finžgar

Fran Saleški Finžgar
Narození	9. února 1871 Doslovče
Úmrtí	2. června 1962 Lublaň
Místo pohřbení	Centralno pokopališče Žale, Ljubljana
Pseudonym	Basnigoj
Povolání	jazykovědec, básník, spisovatel, katolický kněz, překladatel, autor dětské literatury, dramatik a editor
Národnost	slovinská
Alma mater	Univerzita v Lublani
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fran Saleški Finžgar (9. února 1871, Doslovče – 2. června 1962, Lublaň) byl slovinský kněz, spisovatel, dramatik a překladatel.

Ve slovinské literatuře je důležitým a slavným především díky svým delším i kratším povídkám o venkovském a městském životu; psal také lidové hry. Jeho díla byla určena jak pro mladou, tak pro starší populaci.

Životopis

Spisovatel se narodil v Doslovčah, vesnici pod Stolom v Goreňsku v rodině chudého chalupníka. Jako malý chlapec vyrůstal doma za účasti otcovské moudrosti, šibalství a při hrách s vesnickými dětmi. Bezstarostnosti bylo konec, když musel nastoupit do jednotřídní školy v Breznici. Protože právě tam přitáhl učitelovu a farářovu pozornost, přesvědčili otce, aby ho později poslal do 3. třídy základní školy v Radovljici. Naučil se tam německý jazyk. Ačkoli většinu svého času trávil na pastvinách, prospíval s vyznamenáním. Po dokončení základní školy doma a později v Radovljici začal od roku 1882 do roku 1891 navštěvovat gymnázium v Lublani. Na gymnáziu pocítil posměch ostatních dětí, z tohoto důvodu začal poprvé trpět těžkou vnitřní krizí. Ty byly později během jeho života několikrát přítomny. První ročník musel opakovat, avšak potíže, které měl na začátku, překonal a roku 1891 s vyznamenáním odmaturoval. Dále pokračoval v bohosloveckém semináři Lublaň. Vysvěcen byl roku 1894. Jako kněz působil v Bohinji, v Jesenicích, Kočevji, v Idrii, Sori a jinde. Jeho posledním pracovním místem se roku 1918 stalo Trnovo při Lublani. Zde byl roku 1936 pensionován, avšak stále velmi aktivně pracoval jako kněz a spisovatel. Do konce života pobýval v Lublani, v domě na Koleziji, který byl navržen architektem Jožem Plečnikem. Když byl Finžgar knězem v Trnové, byli s Plečnikem sousedy. Finžgar Plečnika také požádal o obnovu kostela Trnovo ve dvacátých letech dvacátého století. Ulice, kde se nachází dům Finžgara, se dnes jmenuje Finžgarjeva ulica. Byl také politicky činný. Velice blízcí mu byli Janez Evangelist Krek a Ivan Cankar.

Literární činnost

Pro Finžgarova díla je typické, že jsou úzce spojena s jeho životem. Díky úzkému spojení s venkovským obyvatelstvem vznikly plnokrevné literární výtvory.

Na počátku literární kariéry psal Finžgar také básně, které později opustil. Pokračoval s povídkami z venkovského a měšťanského života. V opravdu nejznámějším díle Pod svobodnim soncem s podtitulem Povest davnich dedov (1906 – 1907) zobrazil bitvu mezi Slovany (v díle jsou pojmenováni Sloveni) a Byzancí. Má napínavý a rozsáhlý příběh, který povzbuzuje národ. Za první světové války vznikla válečná kronika Prerokovana, která obsahuje povídky Boji, Prerokbe zore, Kronika gospoda Urbana a jiné.

Finžgara velice proslavily jeho lidové pověsti, ve kterých vytvořil svět, který znal z mládí (pověsti Strici, Dekla Ančka, Beli ženin). Jeho lidové hry vycházejí z tohoto tematického rámce (Divji lovec, Veriga, Rozvalina življenja). Vzpomínky na mládí představil v díle Leta mojega popotovanja (1957). Dále v mládí psal: Študent naj bo, Gospod Hudournik, Makalonca), v jeho dílech je vidět tendence k mateřství.

Vybraná díla

Překlady

Překládal z němčiny (Peter Rosegger). V roce 1928 byl přeložen do češtiny romám Pod svobodným sluncem

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fran Saleški Finžgar na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fran Saleški Finžgar na slovinské Wikipedii.