Francesco Graziani

Francesco Graziani
V roce 1976.
Osobní informace
Datum narození	16. prosince 1952 (70 let)
Místo narození	Subiaco, Itálie
Výška	180 cm
Hmotnost	76 kg
Přezdívka	Ciccio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1970–1988) Fotbalový trenér (1990–2006)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1970–1973 1973–1981 1981–1983 1983–1986 1986–1988 1988 Arezzo Turín Fiorentina Řím Udinese Leichhardt 0480(11) 2220(97) 0520(14) 0570(12) 03300(8) 00200(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1973 1975–1983 Itálie U21 Itálie 00100(0) 0640(23)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1990 1990 1990–1991 1992 2002 2003–2004 2004–2006 Fiorentina Ascoli Reggina Avellino Catania Montevarchi Cervia
Úspěchy
Mistrovství světa 1982 Itálie 1. italská fotbalová liga 1975/76 Turín Pohár PMEZ 1983/84 Řím Pohár UEFA 1989/90 Fiorentina - trenér
Další informace
Web	www.cicciograziani.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Graziani (16. prosinec 1952, Subiaco, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník a trenér.

Klubová kariéra

Arezzo a Turín

Do Arezza odešel v roce 1970 z malého klubu Bettini Quadraro, kde začínal. V roce 1972 jej koupil Turín, ale ještě rok jej nechali na hostování v Arezzu. V tomhle druholigovém klubu nakonec odehrál celkem 52 utkání a vstřelil 12 branek.

Za býky poté hrál osm let a odehrál za ně celkem 289 utkání a vstřelil 122 branek, což jej řadí na 7. místo v historické tabulce střelců v klubu. Získal s nimi jeden titul a to v sezoně 1975/76. V následující sezoně 1976/77 se stal s 21 góly nejlepším střelcem v lize. Velmi si rozuměl se spoluhráčem Pulicim.

Fiorentina, Řím a Udinese

V roce 1981 spolu s Pessim odešel do Fiorentiny, kde hrál dva roky. Pomohl klubu v sezoně 1981/82 k 2. místu v lize (o 1 bod unikl titul).

V roce 1983 se rozhodl opět odejít. Vybral si Řím, se kterým hrál finále poháru PMEZ 1983/84, kde neproměnil penaltu v penaltovém rozstřelu proti Liverpoolu. V sezoně 1985/86 pomohl opět k 2. místu v lize. Nakonec s vlky získal dvě vítězství v italském poháru (1983/84, 1985/86). Střelecky už nebyl tak efektivní a tak se v roce 1986 rozhodl odejít do menšího klubu Udinese se kterým v sezoně 1986/87 sestoupil do druhé ligy.Následující sezoně odehrál posledních 10 utkání a na novou sezonu 1988/89 odešel do Austrálie, kde odehrál dva zápasy za Leichhardt.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 64 utkání a vstřelil 23 branek.^[1] První utkání odehrál 19. dubna 1975 proti Polsku (0:0)^[2] a první branku vstřelil 7. dubna 1976 proti Portugalsku (3:1).^[3] Byl na dvou turnajích MS. V roce 1978 odehrál tři zápasy z lavičky, ale na zlatém mistrovství v roce 1982 odehrál všechna utkání, i když ve finále odehrál jen sedm minut. Byl také útočníkem číslo jedna na (ME 1980. Dne 29. května 1983 odehrál svůj poslední zápas v reprezentaci proti Švédsku (0:2).^[4]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1978	2 zápas ve skupině	6. 6.	Maďarsko	7	0	3:1[5]
		2 zápas v semifinálové skupině	18. 6.	Rakousko	18	0	1:0[6]
		3 zápas v semifinálové skupině	21. 6.	Nizozemí	13	0	1:2[7]
	ME 1980	1 zápas ve skupině	12. 6.	Španělsko	90	0	0:0[8]
		2 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	1:0[9]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Belgie	90	0	0:0[8]
		o 3. místo	21. 6.	Československo	120	1	1:1 (8:9 na pen.)[10]
	MS 1982	1 zápas v první skupin. fáze	14. 6.	Polsko	90	0	0:0[11]
		2 zápas v první skupin. fáze	18. 6.	Peru	90	0	1:1[12]
		3 zápas v první skupin. fáze	23. 6.	Kamerun	90	1	1:1[13]
		1 zápas ve druhé skupin. fáze	29. 6.	Argentina	90	0	2:1[14]
		2 zápas ve druhé skupin. fáze	5. 7.	Brazílie	90	0	3:2[15]
		Semifinále	8. 7.	Polsko	70	0	2:0[16]
		Finále	11. 7.	NSR	7	0	3:1[17]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz italské ligy (1975/76)
• 2× vítěz italského poháru (1983/84, 1985/86)

Reprezentační

• 2× na MS (1978, 1982 - zlato)
• 1× na ME (1980)

Individuální

• 1x nejlepší střelec italské ligy (1976/77)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)^[18]

Trenérská kariéra

Po fotbalové kariéře se začal věnovat trenéřině. První angažmá měl v roce 1990, když vedl poslední 4 zápasy Fiorentinu a vedl i klub ve finále poháru UEFA 1989/90, kde prohrál s Juventusem. Poté se stal trenérem druholigové Ascoli, ale pár dní před zahajovacím zápasem ligy byl odvolán, kvůli neshodám s prezidentem klubu. Krátce působil v klubech Reggině, Avellinu a Catanii (pomohl v roce 2002 k postupu do druhé ligy). Úplnou sezonu odtrénoval v sezoně 2004/05 a 2005/06 v klubu Cervia v nižších ligách.

Poté se stal komentátorem pro televizi Mediaset, zahrál si několik epizodních filmových rolí.^[19] V roce 1994 neúspěšně kandidoval do Senátu za stranu Patto per l'Italia. V červnu 2014 na koupališti v Arezzu zachránil život dítěti, které se dusilo žvýkačkou.^[20]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Graziani na italské Wikipedii.

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Graziani na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• http://www.fifa.com/worldfootball/statisticsandrecords/players/player=174574/ Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
• http://www.storiedicalcio.altervista.org/francesco-graziani.html
• http://www.lundici.it/2012/02/leroe-francesco-graziani-calciatore/