Francie na Eurovision Song Contest

Francie
Televizní stanice	France Télévisions
Počet účastí
Celkem	66 (66× ve finále)
První účast	1956
Nejlepší výsledek
Finále	1. místo: 1958, 1960, 1962, 1969, 1977
Semifinále	11. místo: 1996
Nejhorší výsledek
Finále	26. místo: 2014
Semifinále	11. místo: 1996
Body
Maximum	499 (finále 2021)
Minimum	1 (finále 1966)
Externí odkazy
	france.tv/france-2/eurovision
	Francie na Eurovision.tv

Francie se zúčastnila 66 ročníků soutěže Eurovision Song Contest, poprvé v roce 1956, byla tak jedním ze sedmi států, které se účastnily prvního ročníku. Země patří do skupiny států, které nejvíce přispívají do Evropské vysílací unie (EVU). Proto je členem Velké pětky a postupuje tak automaticky do finále. Od vstupu do soutěže země vynechala dva ročníky, a to v letech 1974 a 1982.

Francie soutěž vyhrála pětkrát. Poprvé v roce 1958 s písní „Dors, mon amour“ zpěváka Andrého Claveaua. Na prvním místě se země umístila dále v letech 1960 s písní „Tom Pillibi“ od zpěvačky Jacqueline Boyer, 1962 se skladbou „Un Premier Amour“ od Isabelle Aubret, posledního úspěchu 60. let země dosáhla v roce 1969 se skladbou „Un jour, un enfant“ od zpěvačky Fridy Boccary, kdy se o vítězství dělila s Nizozemskem, Spojeným královstvím a Španělskem. Páté vítězství se dostavilo roku 1977, když zvítězila s písní „L’oiseau et l’enfant“ zpěvačka Marie Myriam. Na druhém místě se pak Francie umístila pětkrát, a to v letech 1957, 1976, 1990, 1991 a 2021.

Mezi 5 nejlepších států se Francie během 20. století dostala celkem čtyřiadvacetkrát, úspěchy se však s příchodem 21. století začaly vytrácet. Do pětice zemí s nejvyšším skóre se Francie probojovala pouze třikrát, v roce 2014 dokonce skončila na posledním místě.

Organizace

Soutěž Eurovision Song Contest ve Francii během let představilo hned několik vysílatelů. Mezi ně patří RTF (1956–1964), ORTF (1965–1971) a TF1 (1975–1981). Od roku 1983 byl za organizaci zodpovědná síť televizních stanic France Télévisions, přičemž finále vysílaly dílčí televize France 2 (1983–1998) a France 3 (1999–2014), semifinále potom France 4 (2005–2010, 2016) a France Ô (2011–2015). Semifinále ročníku 2004 vysíláno nebylo, nicméně diváci, kteří se nacházeli v blízkosti Monaka měli možnosti ho mohli sledovat prostřednictvím tamní televize TMC Monte-Carlo. Rádiové vysílání bylo zprostředkováno stanicí France Inter, a to v letech 1971 až 1998, od roku 2001 následně rádio France Bleu.

Francie často měnila způsob národního výběru reprezentantů, tedy jak národní kola, tak i interní výběry, někdy také kombinace těchto dvou.

Historie účasti

Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších účastníků soutěže, který zvítězil celkem pětkrát, čtyřikrát se umístil na stříbrné příčce, na 3. místě skončil sedmkrát. Mezi lety 1960 a 1993 Francie držela prvenství v počtu vítězství, buď sama či v remíze. Blízko vítězství se stát ocitl i v roce 1991 se skladbou „Le Dernier qui a parlé...“ od zpěvačky Aminy, kdy se společně se Švédskem dělila o první místo, díky tehdejším pravidlům ale vyhrálo právě Švédsko. Předchozí rok pak Francie skončila na děleném druhém místě společně s Irskem.

V posledních letech ovšem byly výsledky víceméně neuspokojivé. Od roku 1998, kdy bylo zavedeno taktéž divácké hlasování, se Francie téměř vždy umístila v nejhorší finálové desítce. Se dvěma body v roce 2014 se Francie poprvé umístila na posledním místě.

Mezi lepší výsledky Eurovize 21. století patří reprezentantka kanadského původu Natasaha St-Pier s písní „Je n’ai que mon âme“ z roku 2001, která po vlně nadšení ze strany fanoušků a kladných šancích na vítězství ze strany bookmakerů nakonec skončila čtvrtá. Dobrého výsledku země dosáhla také o rok později, kdy se na pátém místě umístila zpěvačka Sandrine François a píseň „Il faut du temps“ a následně obdržela cenu Marcela Bezençona v kategorii nejlepšího výběru daného ročníku podle tisku. Velký eurovizní boom zažil francouzský show business v roce 2008, kdy v soutěži uspěl zpěvák Sébastien Tellier. To mělo za následek účast interpretky Patricie Kaas v roce 2009 a její následnou slávu. V současnosti se jedná o jednu z nejvýznamnějších francouzsky mluvících hudebnic s více než 16 miliony prodaných desek. Nejvyššího skóre v historii francouzské účasti, 257 bodů, dosáhl v roce 2016 zpěvák Amir, to nicméně zapříčinila především změna pravidel a způsobu bodování.

Absence na soutěži

Od první účasti v roce 1956 Francie nesoutěžila pouze dvakrát, a to v letech 1974 a 1982. V roce 1974 země soutěž vynechala kvůli úmrtí francouzského prezidenta Georgese Pompidou v týden konání soutěže. Jinak by Francii reprezentovala zpěvačka Dani s písní „La vie à vingt-cinq ans“.

V listopadu 1981 se šéf zábavního oddělení vysílatele TF1 řekl, že je znechucen nedostatkem talentu a fádními písněmi, a Eurovizi nazval blbostí. Televize France 2 tak organizaci soutěže v zemi převzala a posléze uspořádala veřejné národní kolo pro ročník 1983.

Francie a „Velká pětka"

Tzv. „Velká pětka“ vznikla v roce 1999, tehdy označována jako „Velká čtyřka“, která byla složena ze čtyř států, které byly největšími finančními přispěvateli Evropské vysílací unie (EVU). Jednalo se právě o Francii, dále o Německo, Spojené království a Španělsko. V roce 2011 se do soutěže vrátila také Itálie a stala se členem nově vzniklé „Velké pětky“.

Výsledky

Rok	Interpret	Píseň	Jazyk	Finále		Semifinále
Rok	Interpret	Píseň	Jazyk	Pořadí	Body	Pořadí	Body
1956	Mathé Altéry	„Le Temps perdu“	francouzština	—^[a]	—^[a]	nekonalo se
1956	Dany Dauberson	„Il est là“	francouzština	—^[a]	—^[a]
1957	Paule Desjardins	„La Belle amour“	francouzština	2.	17
1958	André Claveau	„Dors, mon amour“	francouzština	1.	27
1959	Jean Philippe	„Oui, oui, oui, oui“	francouzština	3.	15
1960	Jacqueline Boyer	„Tom Pillibi“	francouzština	1.	32
1961	Jean-Paul Mauric	„Printemps, avril carillonne“	francouzština	4.	13
1962	Isabelle Aubret	„Un premier amour“	francouzština	1.	26
1963	Alain Barrière	„Elle était si jolie“	francouzština	5.	25
1964	Rachel	„Le Chant de Mallory“	francouzština	4.	14
1965	Guy Mardel	„N'avoue jamais“	francouzština	3.	22
1966	Dominique Walter	„Chez nous“	francouzština	16.	1
1967	Noëlle Cordier	„Il doit faire beau là-bas“	francouzština	3.	20
1968	Isabelle Aubret	„La Source“	francouzština	3.	20
1969	Frida Boccara	„Un jour, un enfant“	francouzština	1.	18
1970	Guy Bonnet	„Marie-Blanche“	francouzština	4.	8
1971	Serge Lama	„Un jardin sur la terre“	francouzština	10.	82
1972	Betty Mars	„Comé-comédie“	francouzština	11.	81
1973	Martine Clémenceau	„Sans toi“	francouzština	15.	65
1974	Dani	„La Vie à vingt-cinq ans“	francouzština	odstoupení
1975	Nicole Rieu	„Et bonjour à toi l'artiste“	francouzština	4.	91	nekonalo se
1976	Catherine Ferry	„Un, deux, trois“	francouzština	2.	147
1977	Marie Myriam	„L'Oiseau et l'Enfant“	francouzština	1.	136
1978	Joël Prévost	„Il y aura toujours des violons“	francouzština	3.	119
1979	Anne-Marie David	„Je suis l'enfant soleil“	francouzština	3.	106
1980	Profil	„Hé, hé M'sieurs dames“	francouzština	11.	45
1981	Jean Gabilou	„Humanahum“	francouzština	3.	125
bez účasti v roce 1982
1983	Guy Bonnet	„Vivre“	francouzština	8.	56
1984	Annick Thoumazeau	„Autant d'amoureux que d'étoiles“	francouzština	8.	61
1985	Roger Bens	„Femme dans ses rêves aussi“	francouzština	10.	56
1986	Cocktail Chic	„Européennes“	francouzština	17.	13
1987	Christine Minier	„Les Mots d'amour n'ont pas de dimanche“	francouzština	14.	44
1988	Gérard Lenorman	„Chanteur de charme“	francouzština	10.	64
1989	Nathalie Pâque	„J'ai volé la vie“	francouzština	8.	60
1990	Joëlle Ursull	„White and Black Blues“	francouzština	2.	132
1991	Amina	„C'est le dernier qui a parlé qui a raison“	francouzština	2.	146
1992	Kali	„Monté la riviè“	francouzština, antilská kreolština	8.	73
1993	Patrick Fiori	„Mama Corsica“	francouzština, korsičtina	4.	121			Kvalifikacija za Millstreet
1994	Nina Morato	„Je suis un vrai garçon“	francouzština	7.	74	nekonalo se
1995	Nathalie Santamaria	„Il me donne rendez-vous“	francouzština	4.	94	nekonalo se
1996	Dan Ar Braz a l'Héritage des Celtes	„Diwanit Bugale“	bretonština	19.	18	11.	55
1997	Fanny	„Sentiments songes“	francouzština	7.	95	nekonalo se
1998	Marie Line	„Où aller“	francouzština	24.	3
1999	Nayah	„Je veux donner ma voix“	francouzština	19.	14
2000	Sofia Mestari	„On aura le ciel“	francouzština	23.	5
2001	Natasha St-Pier	„Je n'ai que mon âme“	francouzština, angličtina	4.	142
2002	Sandrine François	„Il faut du temps“	francouzština	5.	104
2003	Louisa Baïleche	„Monts et merveilles“	francouzština	18.	19
2004	Jonatan Cerrada	„À chaque pas“	francouzština, španělština	15.	40	člen Velké čtyřky
2005	Ortal	„Chacun pense à soi“	francouzština	23.	11
2006	Virginie Pouchain	„Il était temps“	francouzština	22.	5
2007	Les Fatals Picards	„L'Amour à la française“	francouzština, angličtina	22.	19
2008	Sébastien Tellier	„Divine“	angličtina	19.	47
2009	Patricia Kaas	„Et s'il fallait le faire“	francouzština	8.	107
2010	Jessy Matador	„Allez Ola Olé“	francouzština	12.	82
2011	Amaury Vassili	„Sognu“	korsičtina	15.	82	člen Velké pětky
2012	Anggun	„Echo (You and I)“	francouzština, angličtina	22.	21
2013	Amandine Bourgeois	„L'Enfer et moi“	francouzština	23.	14
2014	Twin Twin	„Moustache“	francouzština	26.	2
2015	Lisa Angell	„N'oubliez pas“	francouzština	25.	4
2016	Amir	„J'ai cherché“	francouzština, angličtina	6.	257
2017	Alma	„Requiem“	francouzština, angličtina	12.	135
2018	Madame Monsieur	„Mercy“	francouzština	13.	173
2019	Bilal Hassani	„Roi“	francouzština, angličtina	16.	105
2020	Tom Leeb	„Mon alliée (The Best in Me)“	francouzština, angličtina	ročník zrušen
2021	Barbara Pravi	„Voilà“	francouzština	2.	499	člen Velké pětky
2022	Alvan a Ahez	„Fulenn“	bretonština	24.	17
2023	La Zarra	„Évidemment“	francouzština	16.	104
2024	Slimane	„Mon amour“	francouzština	4.	445

Legenda
1	1. místo
2	2. místo
3	3. místo
◁	poslední místo
X	interpret vybrán, ale nezúčastnil se

Jiná ocenění

Cena Marcela Bezençona

Jedná se o cenu, o níž soutěží účastníci každého ročníku. Je rozdělena do několika kategorií a je udělována od roku 2002. Je pojmenována podle Švýcara Marcela Bezençona, který v roce 1955 poprvé přišel s myšlenkou soutěže Eurovision Song Contest.

Cena tisku

V této kategorii vítězí nejlepší píseň podle výsledků hlasování akreditovaných médií a tisku přítomných na soutěži.

Rok	Píseň	Interpret	Umístění	Body	Město
2002	„Il faut du temps"	Sandrine François	5	104	Tallinn
2018	„Mercy"	Madame Monsieur	13	173	Lisabon

Umělecká cena

Vítězem se v této kategorii stává nejlepší interpret podle výsledků hlasování komentátorů soutěže. Do roku 2009 v této kategorii hlasovali bývalí vítězové soutěže.