Francisco Cabral
| Francisco Cabral | |
|---|---|
| Stát |  Portugalsko |
| Datum narození | 8. ledna 1997 (26 let)[1] |
| Místo narození | Porto, Portugalsko[1] |
| Výška | 86 cm[1] |
| Hmotnost | 191 kg[1] |
| Profesionál od | 2015[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 274 696 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–0 |
| Nejvyšší umístění | 862. místo (5. března 2018) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 37–26 |
| Tituly | 2 ATP, 11 challengerů, 13 ITF |
| Nejvyšší umístění | 45. místo (12. září 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2023) |
| French Open | 3. kolo (2023) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022, 2023) |
| US Open | 2. kolo (2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20. srpna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Francisco Cabral (* 8. ledna 1997 Porto) je portugalský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet čtyři titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2018 na 862. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 45. místě.[1]
V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 portskou baráží 1. světové skupiny proti Polsku, v níž s Nunem Borgesem vyhráli čtyřhru nad Walkówem a Zielińskim. Poláci zvítězili 4:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval ve 25 letech čtyřhrou na antukovém Estoril Open 2022, do níž obdržel s krajanem Nunem Borgesem divokou kartu. V semifinále přehráli nejvýše nasazené Jamieho Murrayho s Michaelem Venusem. V boji o titul zdolali argentinsko-švédskou dvojici Máximo González a André Göransson. Bodový zisk oba poprvé posunul do světové stovky deblové klasifikace, Cabral na 80. místo a Borges na 99. příčku.[4]
Do grandslamu premiérově zasáhl s Borgesem v deblu Wimbledonu 2022. Po pětisetové bitvě přehráli Filipínce Treata Hueye a Chorvata Franka Škugora, než je vyřadili kolumbijské turnajové šestky Juan Sebastián Cabal a Robert Farah Maksúd.[5] Druhou trofej přidal na červencovém Swiss Open Gstaad 2022, kde s Hercegovcem Tomislavem Brkićem ve finále zvítězili nad nizozemsko-rakouskou dvojici Robin Haase a Philipp Oswald. Na túře ATP odehráli po červnovém BOSS Open 2022 druhý společný turnaj.[6]
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 4 (2–2)
|
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | duben 2022 | Estoril, Portugalsko | antuka | Nuno Borges |  Máximo González André Göransson | 6–2, 6–3 |
| Vítěz | 1. | červenec 2022 | Gstaad, Švýcarsko | antuka |  Tomislav Brkić |  Robin Haase Philipp Oswald | 6–4, 6–4 |
| Finalista | 1. | duben 2023 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka |  Oleksandr Nedověsov |  Jamie Murray Michael Venus | 5–7, 2–6 |
| Finalista | 1. | červenec 2023 | Bastad, Švédsko | antuka |  Rafael Matos |  Gonzalo Escobar Oleksandr Nedověsov | 2–6, 2–6 |
Tituly na challengerech ATP
Čtyřhra (11 titulů)
| Legenda |
|---|
| Challengery (11) |
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 11. dubna 2021 | Oeiras, Portugalsko | antuka | Nuno Borges |  Pavel Kotov Ceng Čchun-sin | 6–1, 6–2 |
| 2. | 25. září 2021 | Braga, Portugalsko | antuka | Nuno Borges | Jesper de Jong Bart Stevens | 6–3, 6–7(4–7), [10–5] |
| 3. | 6. listopadu 2021 | Tenerife, Španělsko | tvrdý | Nuno Borges |  Džívan Nedunčežijan Purav Radža | 6–3, 6-4 |
| 4. | 27. listopadu 2021 | Manamá, Bahrajn | tvrdý | Nuno Borges | Maximilian Neuchrist Michail Pervolarakis | 7–5, 6–7(5–7), [10–8] |
| 5. | 11. prosince 2021 | Maia, Portugalsko | antuka | Nuno Borges |  Andrej Martin Gonçalo Oliveira | 6-3, 6-4 |
| 6. | 18. prosince 2021 | Maia, Portugalsko | antuka (h) | Nuno Borges |  Piotr Matuszewski David Pichler | 6-4, 7-5 |
| 7. | 2. dubna 2022 | Oeiras, Portugalsko | antuka | Nuno Borges |  Sandžar Fajzijev Markos Kalovelonis | 6–3, 6–0 |
| 8. | 9. dubna 2022 | Oeiras, Portugalsko | antuka | Nuno Borges |  Zdeněk Kolář Adam Pavlásek | 6–4, 6–0 |
| 9. | 23. dubna 2022 | Stromovka, Praha, Česko | antuka | Szymon Walków |  Tristan Lamasine Lucas Pouille | 6–2, 7–6(14–12) |
| 10. | 7. května 2022 | Štvanice, Praha, Česko | antuka | Nuno Borges | Andrew Paulson Adam Pavlásek | 6–4, 6–7(3–7), [10–5] |
| 11. | 29. dubna 2023 | Řím, Itálie | antuka |  Nicolás Barrientos | Andrej Golubjev Denys Molčanov | 6–3, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francisco Cabral na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Francisco Cabral na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20. srpna 2023
- ↑ Francisco Cabral na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20. srpna 2023
- ↑ Francisco Cabral na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20. srpna 2023
- ↑ Nuno Borges & Francisco Cabral Win Home Title In Estoril. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-01 [cit. 2023-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-02. (anglicky)
- ↑ Francisco Cabral | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tomislav Brkic/Francisco Cabral Ease To Gstaad Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-24 [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Francisco Cabral na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Francisco Cabral na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Francisco Cabral na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Francisco Cabral na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
