Francisco Craveiro Lopes

Francisco Craveiro Lopes
Narození	12. dubna 1894 Lisabon
Úmrtí	2. září 1964 (ve věku 70 let) Lisabon
Alma mater	Colégio Militar
Povolání	politik a důstojník
Ocenění	Královský Viktoriin řetěz (1957) Officer of the Military Order of Avis rytíř Řádu věže a meče Grand Officer of the Military Order of Avis velkokříž Stuhy tří řádů … více na Wikidatech
Politická strana	União Nacional
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Berta da Costa Ribeiro Arthur
Děti	Nuno Craveiro Lopes
Rodiče	João Carlos Craveiro Lopes
Příbuzní	Francisco Xavier Craveiro Lopes (praděd) Francisco Higino Craveiro Lopes (dědeček)
Funkce	prezident Portugalska (1951–1958)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco Higino Craveiro Lopes (12. dubna 1894 Lisabon – 2. září 1964 Lisabon) byl portugalský voják a politik. V letech 1951–1958 byl prezidentem Portugalska. V letech 1936–1938 byl guvernérem Portugalské Indie.

Život

Byl synem João Carlose Craveira Lopese, portugalského armádního generála a 122. generálního guvernéra Portugalské Indie (1929–1936). V roce 1911 dokončil studia na střední vojenské škole Colégio Militar v Lisabonu. Poté studoval v Lisabonu polytechniku, ale jen kurz umožňující vstup do důstojnického sboru. Jakmile to bylo možné, zahájil kariéru v armádě.^[1] Nejprve sloužil v jezdectvu, později přešel k letectvu. První světovou válku strávil zejména v Mosambiku. V roce 1917 absolvoval vojenský pilotní kurz na francouzské letecké škole v Chartres. V té době byl také povýšen na poručíka, v březnu 1922 na kapitána. V roce 1926 byl jmenován ředitelem instruktážního oddělení vojenské školy, tuto funkci zastával do roku 1929. Do funkce se vrátil znovu v roce 1932 a na krátkou dobu také v roce 1939. Roku 1933 odjel do Portugalské Indie. V roce 1936 vystřídal svého otce ve funkci jejího generálního guvernéra. Byl jím až do roku 1938. Byl povýšen na majora (1930), podplukovníka (1939), plukovníka (1942), brigádního generála (1947) a generála (1949).

Premiér a vůdce režimu António de Oliveira Salazar si ho v roce 1951, poměrně nečekaně, vybral jako kandidáta na prezidenta, po smrti Óscara Carmony. Patrně tím chtěl uklidnit armádu, v níž se začala se salazarovskou diktaturou rodit nespokojenost.^[2] Craveiro Lopesova apolitičnost také tolik nedráždila opozici. Měl kandidovat proti námořnímu důstojníkovi Manuelu Quintão Meirelesovi, ale ten den před lidovým hlasováním z voleb odstoupil a Craveiro Lopes byl hladce zvolen. Podle ústavy měl jako prezident téměř diktátorské pravomoci. V praxi však moc držel premiér Salazar. Craveiro Lopes však nebyl ochoten dát Salazarovi úplně volnou ruku, kterou mu dával Carmona. Prezident, stále více frustrovaný z toho, že je vládou ignorován, dokonce navázal jisté nesmělé kontakty s opozicí. Salazar byl kvůli tomu stále více nespokojený a s blížícími se volbami v roce 1958 zesílil v médiích proti prezidentovi kampaň - byl líčen jako nepružný, strnulý, nepřístupný. Nakonec si Salazar v roce 1958 vybral pro prezidentské volby jiného, poddajnějšího kandidáta, ministra námořnictva América Tomáse, ačkoli Craveiro Lopes o kandidaturu usiloval. Demokratická opozice pak nabídla Craveiro Lopesovi, aby v následujícím lidovém hlasování kandidoval proti Tomásovi s její podporou, ale Craveiro Lopes věděl, že volby budou zmanipulované a odmítl. Režim ho za to povýšil na maršála. Přesto se Craveiro Lopes v roce 1961 podílel na neúspěšném vojenském pokusu o svržení Salazara, který vedl ministr obrany Júlio Botelho Moniz. Plán důstojníků počítal s tím, že se do čela státu vrátí Craveiro Lopes a předsedou vlády by se mohl stát reformista Marcelo Caetano. Spiknutí bylo rozprášeno dříve než mohlo dojít k ozbrojené konfrontaci.

Craveiro Lopes postižen nebyl, bylo mu umožněno odcestoval do kolonií, aby navštívil své děti (jeden syn žil v Mosambiku, druhý v Angole). Na začátku roku 1963 utrpěl infarkt. Když se uzdravil, mírně se zapojil do veřejného dění, když v rozhovoru pro Diário de Notícias žádal „postupný vývoj režimu“, „zrušení cenzury“, „svobodu projevu a diskuse“ a „zdravý rozum v koloniálních otázkách“. 2. září 1964 ho znovu zradilo srdce, infarkt byl tentokrát smrtelný. Byl mu uspořádán státní pohřeb, ale nebyl vyhlášen státní smutek a ministerstvo obrany oproti zvyklostem neuhradilo náklady na pohřeb.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francisco Craveiro Lopes na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Francisco Craveiro Lopes na Wikimedia Commons