Franck Lagorce

Franck Lagorce
StátFrancieFrancie Francie
Narození1. září 1968 (54 let)
L'Haÿ-les-Roses
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny1994
TýmyLigier
Závody2
Mistr světa0
Vyhrané závody0 (nejlépe 11. místo)
Stupně vítězů0
Pole positions0 (nejlépe 20. místo)
Nejrychlejší kola0
Body celkem0
První závodGrand Prix Japonska 1994
Poslední závodGrand Prix Austrálie 1994
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franck Lagorce (* 1. září 1968 L'Haÿ-les-Roses) je bývalý francouzský automobilový závodník, účastník formule 1 v roce 1994.

Biografie

Franck Lagorce se narodil 1. září 1968 v L'Haÿ-les-Roses nedaleko Paříže. K závodění se dostal již v útlém dětství a ve svých 13 letech získal titul francouzského šampióna v motokárách, v roce 1985 byl 10. na mistrovství světa a o rok později druhý na mistrovství Evropy.

V roce 1987 se umístil jako 7 na mistrovství Francie v motokárách v kubatuře 125cc, zároveň vstoupil do francouzského šampionátu Formule Ford, ale daleko důležitější pro jeho kariéru bylo druhé místo Volant Elkron Scholarship Award, což mu zajistilo účast i v následující sezóně ve Formuli Ford. S vozem Reynard 88 skončil na celkově 5. místě , když nejlépe dojel druhý na trati Le Mans Bugatti. Ve Formuli Ford setrvává i pro rok 1989, kdy je 4 a přestoupil do Formule Renault pro rok 1990. S vozem Orion 90 skončil celkově na 2 místě a šestkrát vystoupal na pódium. To mu vyneslo účast ve francouzském mistrovství F3, do kterého vlétl, s vozem Dallara F391, fenomenálním způsobem, zvítězil ve dvou závodech a získal 81 bodů, což mu v celkovém součtu vyneslo 4. místo. V roce 1992 udělal další krok k místu ve formuli 1, zvítězil ve francouzském mistrovství formule 3 s vozem Dallara F392 po vítězstvích v Ledenonu, Dijonu a Magny-Cours, získal 100 bodů. Svou všestrannost prokázal pěti starty v Porsche Carrera Cup, kde ukázal, že není jen jezdcem pro monoposty.

Dalším krokem v jeho kariéře byla účast ve formuli 3000 v letech 1993 a 1994. V týmu DAMS doplnil pozdějšího vítěze celé série, Oliviéra Panise. V úvodu sezóny se nejprve potýkal s nedostatečnou rychlostí vozu Reynard 93D Cosworth, v prvních 7 závodech byl jeho nejlepším výsledkem 4. místo v Silverstone. Vítězství se dočkal až v posledních dvou závodech v Magny-Cours a Nogaru a zajistil si tak čtvrté místo v šampionátu. Toto umístění ho řadilo mezi hlavní uchazeče na titul v následující sezóně, což potvrdil hned v úvodním závodě na okruhu Silverstone, kde zvítězil. Pravidelným umístěním na bodovaných pozicích a druhým vítězstvím v Německu si udržoval vedení v šampionátu až do posledního závodu. Jean-Christophe Boullion ho připravil o titul vítězstvím v posledních třech závodech a Franck se tak musel spokojit s druhým místem.

V roce 1994 poprvé okusil závod na 24 hodin v Le Mans, ve voze Courage Competition C32 LM Porsche se střídal s Henri Pescarolem a Alainem Gertem, po 142 kolech odstoupily.

Formule 1

Po stabilních výkonech dostal místo testovacího pilota u týmu Ligier. Benetton F1 s Tomem Walkinshawem a Flavio Briatorem koupili podíly v týmu Ligier a rozehráli rošádu s jezdci. Benetton měl Michaela Schumachera, JJ Lehta a Jos Verstappena. Ligier měl Lagorce, Panise a Erica Bernarda. Před Grand Prix Evropy 1994 Briatore vyměnil s Lotusem Bernarda za Johnny Herberta. Lehta poslal do týmu Sauber. Pro poslední dva závody sezóny se znovu měnilo jezdecké složení v obou týmech, Johnny Herbert doplnil Michaela Schumacher v Benettonu a v týmu Ligier na uvolněné místo po Herbertovi přišel právě Lagorce. Byl to ovšem ukvapený tah, Franck Lagorce neměl dostatek času se s vozem Ligier JS39B sžít a musel naskočit do závodního víkendu pro Grand Prix Japonska. Přesto jeho vstup do formule 1 nebyl tak děsivý, na technicky náročné trati v Suzuce se kvalifikoval na 20 místě se ztrátou půl sekundy na týmového kolegu Panise na 19. místě a 3,3 s na Michaela Schumachera, který získal pole positions. Osud se k němu otočil zády, když v den závodu pršelo a v desátém kole dostal smyk a narazil do vozu Minardi Pierluigi Martiniho.

V ulicích australského města Adelaide si Lagorce vybojoval znovu 20 pozici na startu, tentokrát, ale ztratil přes sekundu na Panise, ale pod tři sekundy na pole. Lagorce absolvoval skvělí závod a průměrný Ligier dokázal protlačit na 11. místo v cíli se ztrátou dvou kol na vítězného Mansella.

Tento výkon mu nezajistil závodní místo týmu pro rok 1995. Flavio Briatore i Tom Walkinshaw pokračovali v započatém kolotoči s jezdci i v dalším roce, u Benettonu si nechali Schumachera i Herberta, Verstappena půjčili do týmu Simtek. V týmu Ligier si podrželi Panise a přijali Martina Brundleho od McLarenu. Situaci dále zkomplikoval nový dodavatel motorů Mugen Honda, který se dožadoval závodního místa pro Aguri Suzukiho. Lagorce nakonec zůstal bez místa a i místo testovacího pilota bylo u Ligier obsazeno. Franck nakonec získal místo testmena u Forti. Italský tým se ale koncem roku dostal do finančních problémů a zanikl, tím končí i kariéra Francka Lagorseho ve formuli 1.

Kariéra po formuli 1

Přestože byl pro rok 1995 vázán smlouvou u týmu Forti jako testovací pilot, účastnil se i jiných motoristických událostí jako Porsche Supercup nebo 24 h Le Mans spolu s Pescarolem a Bernardem. V roce 1996 byl již pravidelným účastníkem série Renault Spider Elf Trophy, kterou, po vítězných závodech v Barceloně, Magny Cours (dvakrát), Hockenheimu a Nogaru, vyhrál. V Le Mans obsadil 7. místo na voze Courage C36, zároveň se pouští na obchodní dráhu, když založil FLF1 Competition Centre.

V roce 1997, kdy byl již smířen s koncem kariéry ve formuli 1, se pustil do závodů vozů FIA GT, připojil se k týmu DAMS, který provozoval vozy Panoz GTR Ford. Ale nespolehlivost vozu a především motoru byla příčinou 7 odstoupení v deseti závodech. V následující sezóně jezdí v sérii GTS s vozem Panoz GTR-1, byl pátý v Suzuce a 7. na A1 Ringu. V závodě 24 h Le Mans zaznamenal své nejlepší umístění, když s vozem Nissan R390 GT1 dojel pátý. Současně se účastní Belgian Procar championship ve voze Renault Megane se střídal s dcerou známého jezdce F1 Jacky Ickxe, Vaninou. V belgickém šampionátů vozů procar pokračoval i v roce 1999, a dočkal se také vítězství ve Spa.

Pro rok 2000 se znovu pokoušel v týmu DAMS o úspěch v amerických sériích Grand – Am a American Le Mans Series s vozem Cadillac Northstart LMP.

Kompletní výsledky ve formuli 1

Legenda k tabulce
BarvaVýsledek
ZlatáVítěz
Stříbrná2. místo
Bronzová3. místo
ZelenáBodované umístění
ModráNebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
FialováOdstoupil (Ret)
ČervenáNekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
ČernáDiskvalifikován (DSQ)
BíláNestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modráPouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvyNetrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
OznačeníVýznam
TučnostPole position
KurzívaNejrychlejší kolo
FFanBoost
GNejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
RokTýmŠasiMotor12345678910111213141516UmístěníBody
1994Ligier Gitanes BlondesLigier JS39BRenault V10BRA
PAC
SMR
MON
ESP
CAN
FRA
GBR
GER
HUN
BEL
ITA
POR
EUR
JPN
Ret
AUS
11
-0

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

SezónaSérieTýmVůzZávodyVítězstvíPole positionPodiumBodyKonečné umístění
1981Motokáry (Francie)1. místo
1985Motokáry (Svět)10. místo
1986Motokáry (Evropa)2. místo
1987Motokáry (Francie)7. místo
Formule Ford (Francie)
Volant Elkron Scholarship Award2. místo
1988Formule Ford (Francie)Graff RacingReynard 885. místo
1989Formule Ford (Francie)Graff RacingReynard 894. místo
1990Formule Renault (Francie)Orion 90162. místo
1991Formule 3 (Francie)PromatecmeDallara F391 Opel2814. místo
1992Formule 3 (Francie)PromatecmeDallara F392 Opel31001. místo
1993Formule 3000DAMSReynard 93D9212214. místo
1994Formule 3000ApomatoxReynard 94D8244342. místo
1996Renault Spider Elf TrophyApomatoxReynard 94D51. místo
1997FIA GTDAMSPanoz GTR Ford
1998FIA GTDAMSPanoz GTR-12224. místo
1999Sports Racing World CupRiley & Scott EuropeR&S Mk III3
2000Grand-AmCadillac Northstart LMP34337. místo
ALMSCadillac Northstart LMP2
2001ALMSPanoz LMP-1 Roadster S67515. místo
ELMSPanoz LMP0711718. místo

Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans

RokKategorieTýmVůzSpolujezdciUmístění
1994LMP1 /C90Courage CompetitionCourage C32LM – PorscheFrancie Henri Pescarolo, Francie Alain Ferténedokončil
1995WSCCourage CompetitionCourage C34 – PorscheFrancie Bob Wollek, USA Mario Andrettinestartoval (Tým dojel 2. celkově a 1. ve třídě)
1995WSCCourage CompetitionCourage C41 – ChevroletFrancie Henri Pescarolo, Francie Eric Bernardnedokončil
1995WSCCourage CompetitionCourage C41 – ChevroletBelgie Eric van der Poele, Francie Olivier Berettanestartoval
1996P1La Filiere ELF / ATSCourage C36 – PorscheFrancie Henri Pescarolo, Francie Emmanuel Collard7. místo (2. místo ve třídě P1)
1997GT1Ste DAMSPanoz Esperante GTR1 – FordFrancie Eric Bernard, Francie Jean-Christophe Bouillonnedokončil
1997GT1Ste DAMSPanoz Esperante GTR1 – FordFrancie David Velay, Francie Jean-Christophe Bouillonnestartoval
1998GT1Nissan Motorsports / TWRNissan R390 GT1Dánsko John Nielsen, Německo Michael Krumm5. místo (5. místo ve třídě GT1)
1999LM GTPAMG MercedesMercedes CLRNěmecko Bernd Schneider, Portugalsko Pedro Lamynedokončil
2000LMP900Team Cadillac / Bill RileyCadillac Northstar LMPUSA Butch Leitzinger, Itálie Andy Wallace21. místo (11. ve třídě LMP900 )
2001LMP900Panoz MotorsportsPanoz LMP07Německo Klaus Graaf, Jižní Afrika Gary Formatonestartoval
2001LMP900Panoz MotorsportsPanoz LMP07Austrálie David Brabham, Dánsko Jan Magnussennedokončil
2002LMP900Pescarolo SportCourage C60 – PeugeotFrancie Sébastiaen Bourdais, Francie Jean-Christophe Boullion10. místo (10. ve třídě LMP900 )
2003LMP900Pescarolo SportCourage C60 – PeugeotFrancie Stéphane Sarrazin, Francie Jean-Christophe Boullion8. místo (8. ve třídě LMP900 )

Externí odkazy

Formule 3 - Mistr Francie
Předchůdce:
Christophe Bouchut
1992
Franck Lagorce
Nástupce:
Didier Cottaz

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Mozilla.svg
Autor: David Vignoni, icon-king.com, Licence: LGPL
From GNOME version of Nuvola icon theme. May be included in the PNG version under Nuvola/apps.
Franck Lagorce - Mondial de l'Automobile de Paris 2016 - 003.jpg
Autor: Thesupermat, Licence: CC BY-SA 4.0
Franck Lagorce lors du mondial de l'automobile de Paris 2016.