Francouzské království

Francouzské království
Royaume de France (fr)
Reaume de France (fro)
Royaulme de France (frm)
Regnum Franciæ (la)
9871792
18141815
18151848 (Restaurace)
Vlajka státu
vlajka

znak
Hymna: Domine, salvum fac regem (de facto)
Marche Henri IV. / Vive Henri IV. (1590–1792; 1814–1830, česky „Dobrý král Jindřich“),
La Parisienne (1830–1848)
Motto: Montjoie Saint Denis!
geografie
Mapa
Francouzské království v roce 1000
Mapa2
Francouzské království v roce 1789
obyvatelstvo
starofrancouzština, francouzština (úřední), latina, bretonština, franko-provensálština, normanština, okcitánština, pikardština, champeonština, gallo, burgundština, poitevin-saintongeaiština, baskičtina, alsasština
státní útvar
vznik:
987 – nástup Huga Kapeta na západofranský trůn
zánik:
1792Národní konvent vyhlásil republiku
Royal Standard of the King of France.svg Francouzská koloniální říše (Nová Francie, Saint-Domingue)
státní útvary a území
předcházející:
Západofranská říšeZápadofranská říše
Anjouovská říšeAnjouovská říše
Toulouské hrabstvíToulouské hrabství
Akvitánské vévodstvíAkvitánské vévodství
Normandské vévodstvíNormandské vévodství
Gaskoňské vévodstvíGaskoňské vévodství
Hrabství ChampagneHrabství Champagne
Avignonské papežstvíAvignonské papežství
Bretaňské vévodstvíBretaňské vévodství
Navarrské královstvíNavarrské království
Burgundsko-vlámské státyBurgundsko-vlámské státy
Štrasburské knížecí biskupstvíŠtrasburské knížecí biskupství
Dolnoalsaské lankrabstvíDolnoalsaské lankrabství
Hornoalsaské lankrabstvíHornoalsaské lankrabství
Burgundské hrabstvíBurgundské hrabství
DécapoleDécapole
Lotrinské vévodstvíLotrinské vévodství
Korsická republikaKorsická republika
Bigorrské hrabstvíBigorrské hrabství
První Francouzské císařstvíPrvní Francouzské císařství
následující:
Francouzské království (1791–1792)Francouzské království (1791–1792)
Hrabství ArtoisHrabství Artois
Avignonské papežstvíAvignonské papežství

Francouzské království (francouzsky Royaume de France, středofrancouzsky Reaume de France, starofrancouzsky Royaulme de France) byl mocný stát v západní Evropě pod vládou rodu Kapetovců v letech 9871793 a poté 18151848. Francouzské království bylo nástupcem Západofranské říše a předchůdcem dnešní Francie.

Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Francie.

Dědictví franské říše

Francouzské království navazuje na tradici franské říše založené roku 481 franským králem Chlodvíkem. Francouzští králové se i po roce 987 nazývali rex Francorum, „král Franků“ a teprve od sjednocení Francie za Filipa Augusta (1180–1223) se prosadil titul rex Franciae, „král Francie“, v doslovném původním významu „král země Franků“.

Jako první udělal z Paříže hlavní město království Chlodvík po dobytí Syagriovy říše. Francouzské královské pohřebiště v bazilice Saint-Denis u Paříže bylo založeno králem Dagobertem I. († 639). Posvátný, náboženský charakter korunovace francouzských králů (konsekrace) se datuje od Pipina Krátkého, který se nechal korunovat a pomazat biskupy v Soissons roku 751 a znovu roku 754 v Saint-Denis papežem Štěpánem II., aby pomohl legitimizaci svržení dynastie Merovejců. Zvyk korunovace francouzských králů v katedrále v Remeši zavedl Ludvík Pobožný roku 816 jako připomínku, že na jejím místě byl biskupem Remigiem pokřtěn král Chlodvík.

Západofranská říše (843–987)

Dějiny Francie jako jednotného státu začínají roku 843 rozdělením Franské říše verdunskou smlouvou. Synové císaře Ludvíka I. Pobožného rozdělili Franskou říši na východní, střední a západní část. Prvním králem Západofranské říše, jejíž kořeny sahaly k někdejším územím Neustrie a Austrasie, byl Karel II. Holý. Tu je možné považovat za základ dnešní Francie. Část společnosti se však hlásila a hlásí už k prvnímu franskému králi Chlodvíku I. jakožto k zakladateli fr. státu.

Zprvu jednotná říše se brzy rozpadá na jednotlivé domény: vévodství Frankie, Akvitánie (Guyenne), Gaskoňsko, Bretaň a Normandie, hrabství Champagne, hrabství Toulouse, Barcelona, Flandry, jakož i markrabství Gothie. Původně bylo království ve Francii rozděleno mezi všechny syny. K tomuto pravidlu se zpočátku přihlíželo i ve třech franských říšských částech. To se však již brzy změnilo a došlo k dělení podle státní identity na západě, východě a také v Itálii. Severní část střední říše, Lotharingie resp. tehdy již vévodství lotrinské, přitom byla definitivně připojena k východní říši (roku 925). S těmito změnami bylo spojeno i s dynastickými změnami, zavedením nových názvů říší, jakož i změnou dědičné monarchie ve volební. Díky praxi, kdy byli korunováni jako panovníci synové ještě za života otců a podíleli se na výkonu moci, byl v Západo- a Východofranské říši rozhodující dynastický původ. Na rozdíl od Východních Frank/Německa, kde Karlovci roku 911 vymřeli a během celého středověku po sobě nikdy nenásledovalo více než pět nepřerušených generací panovníků jedné dynastie, hrály v Západních Frankách/Francii dynastická kontinuita a rodové právo až do 19. století významnou roli, a králové docílili na počátku 13. století dokonce zřízení dědičné monarchie.

Zpočátku měly Západní Franky v rámci karolinské říše silnou pozici. Karel II. Holý získal Itálii a roku 875 byl korunován císařem. Vinou brzké smrti jeho syna a obou vnuků se však říše rozpadla: roku 877 vznikly Dolní Burgundy a roku 888 Horní Burgundy, samostatná království (později sloučená do Arelatska); rovněž vláda v Itálii byla neudržitelná. V roce 880 muselo být upuštěno od nároku na Lotharingii, ta posléze připadla východofranské říši. V letech 885887 byl původně východofranský král a císař Karel III. Tlustý vládcem rovněž říše západofranské. Pro svou pasivitu vůči normanské hrozbě byl však říšským sněmem v Triburu donucen odstoupit a v roce 888 byl v osobě hraběte Odona Pařížského zvolen první vzdorokrál. Karlovci se sice v Západních Frankách udrželi ještě sto let, nicméně moc už v té době měli v rukou Robertovci, potomci hraběte Odona.

Počátek vlády Kapetovců (987–1328)

Francouzské království roku 1477

Jeden z Robertovců, vévoda Hugo, zvaný Kapet („Čapka“, „Pláštík“), byl barony zvolen králem Franků a stal se zakladatelem dynastie, která definitivně vystřídala na trůnu Karlovce. Po celý život byl ve vleku mocné šlechty (řada jeho nominálních leníků měla mnohonásobně větší území a moc než on), politicky takřka bezmocný. Jeho třem nástupcům (Robert II., Jindřich I. a Filip I.) se jen pomalu dařilo upevnit královskou moc a zvolna ji rozšiřovat za hranice původně malé královské domény (Île-de-France, Francouzský ostrov).

Mocenský vzestup Kapetovců začíná Ludvíkem VI. Tlustým, jenž se v severní části země prosadil už jako skutečný suverén. Zavedením lenního práva a privilegováním měst mohl začít postupný proces upevňování koruny na náklady nižší šlechty. Francouzská národní hrdost a uvědomění se zformovaly v 1. čtvrtině 12. století, zejména během hrozícího vpádu římského císaře Jindřicha V. (1124) a během 2. křížové výpravy, po níž se francouzští rytíři začali považovat za „vyvolené nástroje Boží“. Ludvík navázal své království těsně na papežství, což v následujících staletích velmi pomohlo prestiži a moci Francie. Jeho kancléř a pravá ruka, cisterciácký opat Suger, se stal rozhodujícím tvůrcem správního a daňového systému země a propracované státní ideologie. Jeho přestavba chrámu v Saint-Denis (starém pohřebišti franských a francouzských králů) představuje počátek gotického slohu, jenž bude po následujících 250 let dominovat evropské architektuře.

Kapetovci postupně upevňovali svou moc, např. Filip IV. Sličný, čímž se Francie ve 12. století stala centralizovaným státem.

Filip IV. Sličný byl král neobyčejně silný a mocný, ale vedl poměrně agresivní politiku, dostával se do sporů s různými vrstvami obyvatel: sužoval prostý lid daněmi, aby měl prostředky na válku s Anglií (spory o území při pobřeží Atlantiku), doloval peníze z italských bankéřů a když nebyl schopen své dluhy splácet, vyhostil je ze země, zadlužoval se u Židů, místo splácení pak dělal pogromy, dluhů u templářů se zbavil tak, že přinutil papeže, aby řád obvinil z kacířství a zrušil. Svou moc Filip posiloval také na úkor církve, odebral jí desátky, které napříště šly do královské pokladny. Papež Bonifác VIII. nechtěl nic takového připustit, dostali se do sporu, Filip papeže urazil, papež zemřel, na jeho místo byl zvolen Kliment V.(bývalý arcibiskup z Bordeaux), na nátlak krále se usadil v Avignonu, období 1309–1378 bývá nazýváno Avignonským zajetím papežů, hlava církve podléhala vlivu francouzského krále. Filip IV. také založil generální stavy, sněm zástupců měst, církve a šlechty, které hrály důležitou roli v dalších dějinách Francie.

Filipovým nástupcem byl jeho syn, Karel IV., ten umírá roku 1328 a jeho smrtí končí vláda přímé linie Kapetovců. Po jeho smrti došlo ke střetům o francouzský trůn, které v roce 1337 přerostly ve stoletou válku.

Stoletá válka

Související informace naleznete také v článku Stoletá válka.
Stoletou válkou rozdělená Francie v roce 1382

Stoletá válka byla válka mezi Anglií a Francií v letech 13371453, jejíž hlavní příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii a záminkou neuznání nástupnictví Edvarda III. na francouzský trůn. Pro zpřehlednění se průběh války tradičně rozděluje do tří etap, ale toto rozdělení není chápáno nijak dogmaticky (jde o to, kdo měl v dané etapě převahu, jakým způsobem byla válka vedena; etapy jsou od sebe odděleny důležitými mírovými ujednáními).

První etapa

Na počátku konfliktu se Anglie (kterou vedl král Eduard III.) snažila především o posílení svého obchodního postavení ve Flandrech, které byly paradoxně jejími spojenci, a udržení svých držav ve Francii. Na straně Francie (král Filip VI. Francouzský) stálo Skotsko. Anglii se dařilo především v námořních bitvách (Bitva u Sluis v roce 1340 jí zajistila dlouhodobou kontrolu nad kanálem La Manche), avšak v roce 1346 porazila francouzské vojsko v bitvě u Kresčaku. V roce 1347 Angličané dobyli město Calais. A přestože téhož roku byl uzavřen mír (v jehož průběhu nastoupil na francouzský trůn král Jan II.), už za osm let válka znovu započala a Francouzi byli roku 1356 poraženi v bitvě u Poitiers. V nastalých zmatcích se vlády chopil Karel V., který zlikvidoval odpor vzbouřené Paříže a v roce 1360 uzavřel mír v Brétigny, jímž první etapa války skončila. Král Edward III. se zřekl francouzské koruny a Flandry zůstaly v moci Francie. Většina francouzského území však nadále patřila Anglii.

Armády

Francouzská vojska sestávala ze šlechtické jízdy; šlechta odmítala pouštět do bitvy měšťany a žoldnéře. Naproti tomu armáda anglická disponovala skvělou jízdou a výbornými lučištníky z Walesu, kteří mohli francouzské jezdce postřílet dříve, než stihli použít svá dlouhá kopí. Navíc byla anglická armáda mnohem disciplinovanější (francouzské rytířstvo totiž často neuposlechlo rozkazy, vyjeli jinam než jim bylo přikázáno, nebo nevyjeli vůbec, což velmi narušovalo celistvost armády), velkým důkazem jejich svéhlavosti jsou následky bitvy u Kresčaku, francouzská bojová šlechta si nedokázala přiznat, že by je porazili neurození lučištníci a rozhodujícím faktorem určili anglické rytíře sesednuvší z koně (aby mohli lépe bránit právě lučištníky) a hned do další bitvy vyrazilo francouzské rytířstvo do boje pěšmo.

Konec války

Válka skončila v podstatě vítězstvím Francouzů. Angličané totiž ztratili všechna francouzská území, která před válkou vlastnili, kromě Calais a Normanských ostrovů, což učinilo z Anglie ostrovní stát, neboť ještě před začátkem války jim patřila celá Normandie.

Na počátku novověku

Související informace naleznete také v článku Francie v raném novověku.

Ze stoleté války vyšla Francie jako vítěz a do novověku tak vstoupila jako velmoc. V této době se začalo posilovat postavení panovníka a upevnilo se státní zřízení. Feudální režim ve Francii začala pozvolna nahrazovat centralizovaná vláda soustřeďující se kolem absolutisticky vládnoucího dvora. Během tohoto období se Francie postupně proměnila z feudálního státu středověkého typu ve vysoce centralizovanou monarchii s mocnou absolutistickou vládou soustředěnou v rukou krále, opírajícího se o mohutný úřednický aparát, silné vojsko a církev.

Italské války a habsburské nebezpečí

Italské války: Bitva u Pavie
Karel V. Habsburský v bitvě u Mühlbergu, Tizian, 1548

Celé první polovině 16. století dominují války o Itálii. Tyto války byly vyvolané sporem o nástupnictví v království Neapolském a vévodství Milánském, Francie tu válčila zejména se Španělskem, ale i se samotnými italskými městy. Francie měla o posílení moci v Itálii zájem z několika důvodů; předně italská města byla velice bohatá a kulturně vyspělá, navíc jejich získání by umožnilo postavit se rozpínavosti Španělska a Habsburků. Neapol i Milán Francouzi několikrát získali a několikrát zase ztratili. Po 60 letech vyčerpávajících válek se nakonec roku 1559 mírem v Cateau-Cambrésis jakýchkoliv snah o ovládnutí Itálie vzdali (království Neapolské získali španělští Habsburkové).

Právě Habsburkové se v 16. století stali pro Francii největším nepřítelem. V předchozích letech totiž nebývale vzrostla jejich moc; od roku 1437 prakticky bez přestání drželi císařskou korunu Svaté říše římské, roku 1477 navíc pronikli do západní Evropy a těsného sousedství Francie, když Maxmilián I. získal sňatkem s Marií Burgundskou nejen Burgundsko, ale taktéž Lucembursko a celé Nizozemí (tedy i území dnešní Belgie). Sňatkem Filipa I. Sličného Habsburského s Johanou Šílenou Kastilskou navíc Habsburkové získali Španělsko a jeho zámořské kolonie. Syn Filipa a Johany – Karel V. Habsburský – se tak stal zdaleka nejmocnějším monarchou Evropy 16. století. A Francie se octla v habsburském obležení – na francouzské severní a západní hranici ovládali Habsburkové Burgundsko, Nizozemí a Německo, na jihu Španělsko.

Renesanční Francie a upevnění panovnické moci

František I. od Cloueta

Spolu s francouzskými zásahy v Itálii do Francie dorazila renesance. Ztělesněním rozkvětu a moci Francie v této době se stal král František I. (François Ier). Všichni životopisci Františka I. zdůrazňují, že podporoval umění, udržoval přepychový dvůr a posiloval moc krále. A přitom rozhodně nezapomínal na zahraniční politiku. Po celý život byl rivalem španělského krále a německého císaře Karla V., s nímž se utkal v četných válkách o Apeninský poloostrov a na němž získal zpět Burgundsko. Právě války o Itálii se Španělskem dominovaly celé jeho vládě. Humanisty byl František milován, do úst mu vložili slova: „Nevzdělaný král je korunovaný osel.“, opěvována byla jeho pěkná postava, hlas, výřečnost a šarm.

zámek Chambord na Loiře

František neměl žádnou stálou rezidenci, místo toho brázdil spolu se svým kočujícím královstvím Francii. Ačkoliv byl tento typ řízení státu v tehdejší době obvyklý, ukazuje také na nedostatečnou funkci Paříže jako hlavního města. Jelikož však Františkův dvůr byl obrovský a přepychový (a v celé tehdejší Evropě neměl obdoby), a jeho neustálé stěhování se dosti prodražovalo, František započal se stavbou královských rezidencí; vznikly tak opěvované zámky na Loiře (Chambord, Chenonceau, Blois), zámek Fontainebleau a František také nechat několikrát přebudovat pařížský Louvre.

Na Františkově dvoře se plně rozvinula renesanční a manýristická kultura; působili tu básníci Pierre de Ronsard, Michel de Montaigne či François Rabelais, František sem pozve Leonarda da Vinci, Michelangela, Rafaela a Tiziana.

Za Františkovy vlády Verrazano a Jacques Cartier objevili pro Francii Kanadu; ve Francii se také začal rozvíjet obchod (v Lyonu je založena první burza).

Avšak ta obrovitá sláva Františkova dvora a namáhavé války v Itálii měly také svou odvrácenou stranu. Za Františkovy vlády se Francie nesmírně zadlužila, a tak rostly daně, ceny a nespokojenost lidu. A v té době do Francie pronikla reformace.

Velké století

Podrobnější informace naleznete v článcích Velké století, Ancien régime a Régence.
Ludvík XIV. překračuje Rýn během francouzské invaze do Nizozemí roku 1672

Za Ludvíka XIV. Velikého (16381715) se francouzské hospodářství slibně rozvíjelo, navzdory tomu se však situace prostého obyvatelstva příliš nezlepšovala. Ačkoliv Francie představovala jednu z nejbohatších zemí světa, nedokázala plně uspokojit potřeby svého panovníka, který neustále trpěl nedostatkem financí, které potřeboval jak na své honosné stavby, tak zejména na válečné účely. Smrtící se pro stát ukázaly dvě věci: stavba a následný provoz zámku ve Versailles a ne příliš úspěšné války o dědictví španělské, v níž se střetl s koalicí Velké Británie, Svaté říše římské národa německého a rakouských Habsburků. Výsledkem bylo obrovské zadlužení země, které vyústilo za vlády Ludvíka XV. ve všeobecný úpadek, který se ještě prohloubil za Ludvíka XVI. (17741792). Nastaly hospodářské problémy. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, nejvíce lidí žilo na venkově (20 milionů obyvatel, tedy asi 4/5). Půda byla drahá. Rolníci i velkostatky měly jen malé výnosy a cena potravin stoupala. Těsně před revolucí tvořili 1/5 národa žebráci. Řemeslo bylo řízeno cechy. Ozývaly se hlasy po jejich zrušení, někteří řemeslníci chtěli vyrábět svobodně. Průmyslníci se zasazovali o právo na svobodné podnikání. Obchod se nejvíce vyplácel na pobřeží, protože se platilo vnitřní clo. Ani obchodníci na pobřeží ale nebyli spokojeni.

Od dob Ludvíka XIV. vládl francouzský panovník absolutisticky, jeho moci byl přisuzován božský původ. Dvůr Ludvíka XVI. měl obrovskou spotřebu a vysoké dluhy. Aby měl na splátky, zvýšil stávající a zavedl speciální daně, například z komínů, šatů a oken. Daně platilo 97 % obyvatelstva, takzvaný třetí stav. Ten navíc platil desátky a clo.

Velká francouzská revoluce

Podrobnější informace naleznete v článku Velká francouzská revoluce.

První republika

Podrobnější informace naleznete v článku První Francouzská republika.

Restaurace Bourbonů

Podrobnější informace naleznete v článcích Restaurace Bourbonů, Červencová revoluce a Červencová monarchie.

Galerie

Státní symbolika

Odkazy

Literatura

  • EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of France (XII-XIII).svg
flag of the France sec. XII-XIII
Royal Standard of the King of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Armas de Borbón y Navarra.svg
Autor: Gotosokarsholva, Licence: CC BY-SA 4.0
Escudo de armas de Borbón y Navarra
Bandera de Reino de Navarra.svg
Autor: Miguillen, Licence: CC BY-SA 4.0
Bandera de Navarra (versión antigua)
Royal Standard of King Louis XIV.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Standard of King Louis XIV
843-870 Europe.jpg
The Division of the Carolingian Empire: Verdun 843 and Mersen, 870 (Col)
Montsegur.jpg
Autor: Yeza, Licence: CC-BY-SA-3.0
Montsegur
Flag of Artois.svg
Autor: Patricia.fidi, Licence: CC0
Flag of the region Artois in France
Flag of France (1790-1794).svg
Flag of France, 1790-1794
Flag of Hautes-Pyrénées.svg
Flag of the French departement Hautes-Pyrénées.
Carlos V en Mühlberg, by Titian, from Prado in Google Earth.jpg
Portrait of Charles V on horseback, painted by Titian in Augsburg (1548) to celebrate the Battle of Mühlberg, located in the Museo del Prado of Madrid.
Royal Flag of France.svg
Autor: Oren neu dag (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Royal flag of France before the Revolution (heraldic banner of "France modern")
Bandera de Borgoña.svg
Top left and bottom right: New Burgundy—blue, gold fleurs de lys, red and white border. Top right: Old Burgundy—blue and gold stripes with red border and Brabant—gold lion with red tongue and claws, on black. Bottom left: Old Burgundy as above and Limburg—red lion, gold claws and crown, on white. Center shield: Duchy of Flanders—black lion with red tongue and claws, on gold.
Kingdom of France (1789).svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
The Kingdom of France in 1789.
Cathédrale Notre-Dame de Paris - 12.jpg
(c) Carlos Delgado, CC BY-SA 3.0
West facade of the Cathedral of Notre-Dame of Paris, France.
Oriflamme of Constantine VI (version 2).png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Red Oriflamme standard attributed to the Byzantine emperor Constantine VI on the Triclinum mosaic. According to eleventh-century ballad the Chanson de Roland, the oriflamme was a royal banner of Charlemagne, first called Romaine and then Montjoie. Nothing is known about its use by the Byzantine emperor Constantine VI or others.
Avignon-palais 2.jpg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Flag of the Papal States (pre 1808).svg
Flag of the Papal States before 1808.
Drapeau de la province de Bretagne (1532).svg
Autor: This image has been made by GwenofGwened and released under the licenses stated below. You are free to use it for any purpose as long as you credit me as author, Wikimedia Commons as site and follow the terms of the licenses. Could you be kind enough to leave me a message on this page to inform me about your use of this picture., Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the province of Brittany in 1532 (Ermine plain)
Arms of the Kingdom of France (Moderne).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Kingdom of France (Moderne)
Royal Banner of England.svg
Royal Banner of England at 3:5 ratio. Vlastní tvorba založená na: Flag of the Duchy of Lancaster.svg.
Western Europe 1700.jpg

Western Europe in year 1700

"Courtesy of the University of Texas Libraries, The University of Texas at Austin."

http://www.lib.utexas.edu/

Quote:

"No permissions are needed to copy them. You may download them and use them as you wish."
Flag of Occitania.svg
Flag of Occitània
Flag of Normandie.svg
Flag of the French province of Normandy
Oriflamme.svg
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
oriflamme
Battle of Pavia, oil on panel.jpg
A painting depicting the Battle of Pavia, a military engagement of February 24, 1525.
Flag of Gers.svg
Autor: Diades, Licence: CC BY-SA 3.0
The flag of department of Gers. The lion is from the blason by Syryatsu in the file "Blason département fr Gers.svg"
Flag of Basse-Alsace.svg
Flag of the French province of Basse-Alsace
Coat of arms of France 1515-1578.svg
Autor: Mlkh1234, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of France under the Valois-Angouleme dynasty.
Banner of France (10th century-12th century).svg
Plain blue banner of France. Used from late 10th century until early 12th century.
Map France 1477-fr.svg
Autor: Zigeuner, Licence: CC-BY-SA-3.0
Map of France in 1477.
English conquests in france 1382.jpg
University of Texas at Austin. From The Public Schools Historical Atlas edited by C. Colbeck, 1905. http://www.emersonkent.com/map_archive/france_1382_1453.htm
Kingdom of France 1000.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
A map of the Kingdom of France within Europe circa 1000 CE. The main subdivisions of the Byzantine Empire, Holy Roman Empire, Burgundy, France and Poland are also shown.
Flag of France (XIV-XVI).svg
flag of the France during the 14th through 16th centuries
Flag of Lorraine.svg
Autor: Patricia.fidi, Licence: CC0
Flag of the region Lorraine in France.
Pavillon royal de France.svg
A white flag sown with fleurs de lis, which served as the flag of the royal family of France according to the royal decree of Charles X of the du 11th of june 1828. Some consider it as the flag of the kingdom of France from 1815-1830, but that claim is contested.
Drapeau Bas-Rhin.svg
(c) I, Mortadelo2005, CC BY-SA 2.5
Bandera del Haut-Rhin, Alsacia, Francia.
Royal flag of France during the Bourbon Restoration.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Royal flag of France during the Bourbon Restoration
Flag of Champagne-Ardenne.svg
Autor: Patricia.fidi, Licence: CC0
Flag of the region Champagne-Ardenne in France
Flag of Aquitaine.svg
Autor: Patricia Fidi, Licence: CC0
Regional flag of the french province Aquitaine
Banner of the Prince-Bishopric of Strassbourg I (3^2).svg
Banner of the Prince-Bishopric of Strassbourg, in 3:2 proportion.
France Loir-et-Cher Chambord Chateau 03.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Calips assumed (based on copyright claims)., Licence: CC-BY-SA-3.0

France Loir-et-Cher Château de Chambord

Photographie prise par GIRAUD Patrick
Royal Coat of Arms of France.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Grand Royal Coat of Arms of the Kingdom of France
Naval Flag of the Kingdom of France (Civil Ensign).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Naval Flag of the Kingdom of France (Civil Ensign)