Francouzská Indočína
| Indočínská federace Fédération indochinoise
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hymna: La Marseillaise | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Motto: Liberté, égalité, fraternité | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
rozloha: | 750 000 km² (v roce 1945) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
národnostní složení: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
měna: | Francouzský indočínský piastr | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
vznik: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
zánik: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Francouzská Indočína (francouzsky L'Indochine française, vietnamsky Liên bang Đông Dương), oficiálně Indočínská federace (francouzsky Fédération indochinoise), bylo koloniální území náležející Francouzské koloniální říši (francouzsky Empire colonial français) v jihovýchodní Asii. Francouzská Indočína byla federací skládající se ze čtyř hlavních koloniálních protektorátů: Tonkinu, Annamu, Kambodže a Laosu a jedné přímé francouzské kolonie Kočinčíny. Pod správu Francouzské Indočíny spadalo mezi roky 1900 a 1943 i území Kuang-čou-wan. Hlavním městem Francouzské Indočíny byla střídavě Hanoj a Saigon.
Federace
Francouzská Indočína vznikla v říjnu roku 1887 spojením území Annamu, Tonkinu, Kočinčíny (z těchto dřívějších koloniálních území se skládá dnešní Vietnam) a Kambodžského království (tzv. „království“ bylo přímo závislé na francouzské koloniální moci). Po francouzsko-siamské válce se v roce 1893 připojil k Indočíně i Laos. Ve čtyřech protektorátech byla Francouzi ponechána určitá moc v rukách místních vládců, tj. vietnamských císařů a laoských a kambodžských králů. Místní vládcové měli de iure v rukách veškerou moc, ale ve skutečnosti byli jen figurkami francouzského vlivu v zemi. V roce 1897 bylo připojeno k Indočínské federaci také království Sedang. Od roku 1900 k Indočíně patřilo i čínské území Kuang-čou-wan.
Historie
Konec 19. a počátek 20. století
Od roku 1885 do roku 1895 vietnamský revolucionář Phan Đình Phùng vedl povstání proti francouzské koloniální moci. Jeho povstání bylo sice potlačeno, ale nacionalistické hnutí se Francouzům vymýtit nepodařilo, ba především během první světové války zesílilo. Avšak všechna povstání Vietnamců i pokusy o vyjednávání nepřinesly žádný výsledek alespoň částečné nezávislosti na francouzském zámoří.
10. února 1930 došlo ke vzpouře vietnamských příslušníků francouzských koloniálních sil v pevnosti Yên Bái. „Yên Báijské povstání“ bylo podporováno Vietnamskou nacionalistickou stranou (Việt Nam Quốc Dân Đảng) a útoky povstalců byly největším projevem odporu proti nadvládě kolonistů od časů Phana Đình Phùnga a „Can Viongova royalistického hnutí“ na konci 19. století. Pokus o převrat a vidina svržení cizí nadvlády, započatý v Yên Bái, získal velký ohlas mezi širokými masami vietnamské populace. Vietnamská nacionalistická strana se již dříve snažila tajnými aktivitami podkopávat francouzskou vládu. Nicméně zvyšující se francouzský přehled nad aktivitami nacionalistů přinutili vůdce skupiny podstoupit riziko a zinscenovat masivní vojenský útok v deltě Rudé řeky v severním Vietnamu.
Ve třicátých letech dvacátého století začal Siam vyjednávat o navrácení území, která obsadila po siamsko-francouzské válce Francie zpět k Siamu. Roku 1938 Francie souhlasila s vyklizením Angkor Vatu, Angkor Thomu, Siem Reapu a Siem Pangu. Ještě před uzavřením dohody Siam nad spornými oblastmi převzal kontrolu v očekávání nadcházející dohody v prospěch Siamského království. Vyjednávači obou zúčastněných stran odjeli k podepsání smlouvy o předání území do Tokia.
Druhá světová válka
V září 1940, po porážce Francie v druhé světové válce se vlády ve Francii ujal fašistický Vichistický režim. Japonsko provedlo invazi do Indočíny a japonská armáda pronikla do Tonkinu. Obsazení oblastí Indočíny dovolovalo Japonsku lépe pronikat ve válce s Čínou na čínské území a bojovat s Čankajškovou armádou. Japonci dále vedli a udržovali státní aparát Indočíny namísto Francouzů, kteří před Japonci ustoupili z Indočíny.
Thajsko poznalo nyní slabost Francouzů a pokusilo se připojit svá dříve thajská území, které Thajsku odňala Francie. V říjnu 1940 proto vypukla thajsko-francouzská válka, která skončila 9. května 1941, Japonci zprostředkovaným, příměřím.
9. března 1945, s osvobozením Francie, ústupem Německa a převahou Spojených států v Pacifiku se Japonci rozhodli převzít kontrolu nad celým územím Francouzské Indočíny. Japonská armáda zahájila druhou indočínskou kampaň. Japonci Francouzskou Indočínu drželi až do srpna 1945, kdy japonská vláda kapitulovala.
Vietnamská válka za nezávislost
Po druhé světové válce Francie anulovala siamsko-francouzskou smlouvu z roku 1938 a pokusila se znovu intervenovat do oblasti. Francouzská koloniální armáda však narazila na odpor jednotek Viet Minhu, koalice komunistů a vietnamských nacionalistů, vedených Ho Či Minem. Hnutí v roce 1945 převzalo kontrolu převážně nad venkovskými oblastmi, neboť ve velkých městech pořádek hlídaly francouzské jednotky. Poté, co poslední vietnamský císař Bảo Đại abdikoval, Ho Či Min 2. září vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku, v jejímž čele stanul coby prezident. Ale ještě před koncem září britské, francouzské a indické jednotky, mezi nimiž bojovalo i množství zajatých japonských vojáků, obnovily francouzskou vládu v oblasti. Tvrdé boje následně vyústily v první indočínskou válku. V roce 1950 Ho Či Min znovu deklaroval nezávislou Vietnamskou demokratickou republiku, jejíž vládu diplomaticky uznaly komunistické vlády Číny a Sovětského svazu.
Boje mezi povstalci a francouzskou armádou trvaly až do roku 1954, kdy Viet Minh zvítězil v bitvě u Dien Bien Fu. Dekolonizace vedla k rozdělení Francouzské Indočíny na Severní Vietnam, ovládaný Viet Minhem a komunisty, a Vietnamský stát na jihu, podporovaný Spojenými státy, Spojeným královstvím a Francií. Porážka u Dien Bien Fu znamenala konec francouzské vlády nad jihovýchodní Asií a nastoupil vliv USA v Jižním Vietnamu a SSSR a Číny na severu, který nakonec později vyústil ve válku ve Vietnamu.
Galerie
Mapa Francouzská Indočína v roce 1913
Mapa Indočíny mezi světovými válkami
Topografická mapa Francouzské Indočíny
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku French Indochina na anglické Wikipedii.
Literatura
- Werner Draguhn/Peter Schier (Hrsg.): Indochina - Der permanente Konflikt? (1987).
- Oskar Weggel: Indochina - Vietnam, Kambodscha, Laos. (1990).
- Peter Scholl-Latour: Der Tod im Reisfeld - Dreißig Jahre Krieg in Indochina. (1980).
Související články
- Kolonialismus
- Jihovýchodní Asie
- Dekolonizace
- Francouzská Indie
- Britská Indie
- Portugalská Indie
- Dánská Indie
- Nizozemská východní Indie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzská Indočína na Wikimedia Commons - (francouzsky) ANAI - Association nationale des anciens et amis de l'Indochine et du souvenir indochinois Archivováno 19. 2. 2020 na Wayback Machine.
- (francouzsky) Les Français en Indochine, des années 1830 à la fin de la Seconde Guerre mondiale Archivováno 27. 11. 2004 na Wayback Machine par Jean-Pierre Duteil, professeur à l'université de Paris VIII.
- (francouzsky) L'Indochine française et la guerre d'Indochine
- (francouzsky)La gendarmerie d'Indochine, de l'ère des amiraux au coup de force japonais - Général Louis BEAUDONNET, Revue historique des armées, numéro spécial gendarmerie, 1998
- (anglicky) World Statesmen.org. « Viêt Nam », adresse URL: http://www.worldstatesmen.org/Vietnam.html
- (česky) Válka v Indočíně
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Cambodia as a French protectorate.
Flag of Laos
.svg)
Flag of North Vietnam (Democratic Republic of Vietnam) from 1945 to 1955. Adopted by Vietminh in 1941.
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
News Magazine of the Screen, The (Vol. 2, Issue 9) (1952/05/00): "In Indo-China, France's costly six-year-old war against the Communists rages on."
.svg)
Sa Majesté Bao-Daï fit le pèlerinage aux Tombeaux des ancêtres de la Dynastie à Thanh-Hóa le 17e jour du 10e mois (4 novembre 1932).
.svg)
Flag of the Chinese Empire under the Qing dynasty (1889-1912), details per the restoration of Beiyang fleet researcher [1].
![[1]](https://web.archive.org/web/20170407183830/http://img.univs.cn/20140430/1/201404300753451203180850.jpg){kind=link}
Map of French Indochina after the First World War. The descriptions are in Czech.
.svg)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Kingdom of Champasak (ຈຳປາສັກ), used since 1713 to 1947.
Autor: Flappiefh, Licence: CC BY-SA 4.0
Carte topographique vierge de l'Indochine française de 1900 (annexion du territoire de Kouang-Tchéou-Wan) à 1945 (rétrocession du même territoire), destinée à la géolocalisation.
Flag of North Vietnam (Democratic Republic of Vietnam) from 1945 to 1955. Adopted by Vietminh in 1941.
.svg)
Flag of Central Vietnam (1885-1890)
French "Marsouins" (Troupes de Marine) in Indo-China in 1888.
.jpg)
A map of French Indochina prior to the First World War. Unfortunately there is part of western Laos which is cut off in this scan.
.svg)
"The White Elephant Flag" Thai national flag from 1855 to 1916, 31 December. It has a white elephant (based on Image:Naval Ensign of Thailand.svg) on red plain rectangular flag.
.svg)
A localised version of the Great Seal of France designed for French Cochinchina and (later) French Indo-China. The Great Seal of France with minor localisations. On the colonial seal a sheaf of rice replaces the traditional French symbols for agriculture (a sheaf of wheat), the arts (painter's tools), and science (burning lamp). On the right side of the seal the branches of oak were replaced by an anchor. The anchor symbolises the tact that colony of French Cochinchina was initially under the supervision of the Ministry of the Navy and the Colonies. and the removal of the Gallic cock on the rudder. Furthermore, and of symbolic importance, the urn symbolising universal suffrage on the French Great Seal was omitted from the colonial seal.
Autor: Flappiefh, Licence: CC BY-SA 4.0
Mapa administratiu de la Indoxina francesa des del 1900 (adhesió del territori xinès de Kouang-Tchéou-Wan) fins al 1945 (retrocessió del mateix territori).
Flag of Cambodia as a French protectorate.
.svg)
Flag of the Empire of Vietnam, used from 12 June to 30 August, 1945