Francouzské námořnictvo
| Francouzské námořnictvo | |
|---|---|
.svg) Znak francouzského námořnictva | |
| Země |  Francie |
| Vznik | 1624 |
| Velikost | 36 500 osob 129 lodí (1 letadlová loď 21 fregat 9 korvet 4 velké výsadkové lodě) 206 letadel 8 ponorek |
| Přezdívka | La Royale |
| Motto | Honneur, patrie, valeur, discipline |
| Podřízené jednotky | Aéronavale |
| Nadřazené jednotky | Ozbrojené síly Francie |
| Účast | |
| Války | Třicetiletá válka (1618-1648) Španělsko-Francouzská válka (1635–1659) Americká válka za nezávislost Krymská válka První světová válka Druhá světová válka Indočínská válka Alžírská válka Suezská krize |
Francouzské námořnictvo (francouzsky Marine Nationale) je součástí francouzských ozbrojených sil. Námořnictvo čítá přes 40 000 osob a provozuje jednu letadlovou loď s jaderným pohonem, 13 torpédoborců, 11 fregat, 9 korvet, 4 velké výsadkové lodě a 10 ponorek s jaderným pohonem, z nichž čtyři nesou balistické rakety s jadernou hlavicí.
Historie
Vznik
Od dob středověku dodávaly lodě pro válečná tažení francouzskému králi poddaná knížata, šlechtici a obchodní města. Tento systém roku 1624 zanikl a francouzská loďstvo se začalo vytvářet z cíleně postavených válečných lodí (nikoliv adaptovaných obchodních plavidel).
Ludvík XIII.
Roku 1635 nechal král Ludvík XIII. a jeho rádce, kardinál de Richelieu postavit válečnou loď Couronne o výtlaku 2 000 t a vyzbrojenou 72 děly. Nenesla sice tak těžkou výzbroj jako španělské nebo anglické lodě, ale tím, že byla postavena celá ve Francii představovala zásadní zlom ve francouzské politice ve vývoji francouzských námořních sil, neboť do té doby se takřka všechny francouzské plachetnice stavěly v Nizozemí. De Richelieu se stal ministrem námořnictva a vypracoval plán na rozdělení námořních sil na středomořskou a ocenánskou flotu.
Roku 1640 admirál de Maillé-Brézé v bitvě u Cádizu porazil španělskou flotu a připsal tak pro francouzské loďstvo první vítězný bod. S pomocí loďstva dále docházelo k rozsáhlé kolonizaci, vybudování kolonií v Karibiku (Tortuga, Martinique, Bahamas, Saint-Barthélemy a Guadeloupe), Kanadě (Řeka svatého Vavřince, Acadie) a Madagaskaru.
Ludvík XIV.
Rozkvět francouzského námořnictva začal naplno až v době, kdy na trůn usedl Ludvík XIV..
19. století
Francouzské námořnictvo se účastnilo Krymské války proti Rusku. Při ostřelování krymských pevností se uplatnil zcela nový typ válečných lodí, parou poháněné plovoucí baterie třídy Dévastation, chráněné železnými plechy. Právě parní stroj, nově konstruovaná děla a železo přinesly kvalitativní převrat v lodním stavitelství té doby. Francie se snažila narušit dominanci britského námořnictva právě pomocí technických inovací. V roce 1852 byl dokončen Napoléon, první parou poháněná válečná loď a v roce 1860 do služby vstoupila La Gloire, první plnohodnotná pancéřová loď schopná operací na širém moři. Francie rovněž vyvinula novou kategorii pancéřových křižníků, reprezentovanou první lodí Dupuy de Lôme. Ve Francii 19. století se rovněž zrodila vlivná škola Jeune École, založená na nasazení menších dobře vyzbrojených lodí (například torpédy), které měly narušit britskou námořní převahu v bitevních lodích.
První světová válka
Za první světové války mělo Francouzské námořnictvo důležitou roli v ochraně lodí plujících ze Severní Afriky do metropolitní Francie.
Druhá světová válka
Na počátku druhé světové války se francouzské námořnictvo účastnilo operací Spojenců, například druhé bitvy o Atlantik, norské kampaně či operace Dynamo. Německo-italská pozemní invaze a následná kapitulace Francie však přinesly rozkol do jeho ozbrojených sil. Jen část lodí unikla z francouzských přístavů do Afriky a dalších kolonií (Mers-el-Kébir, Dakar, Martinik, Francouzská Indočína), zatímco jiné zůstaly ve spojeneckých přístavech ve Velké Británii či Egyptě. Většina námořnictva přitom zůstala věrna kolaborantské vládě ve Vichy, která zastavila bojové akce a své síly stáhla zpět na základny. Jen málo jich dál bojovalo v řadách Svobodných Francouzů.
Strach z toho, že by francouzské lodě ukořistila Třetí říše, vedl k zahájení kontroverzní britské operace Catapult. Ta měla neutralizovat tuto hrozbu, mimo internace francouzských lodí kotvících v Alexandrii však vedla i k útoku na Mers-el-Kébir a bitvě o Dakar, ve kterých došlo ke značným ztrátám na životech. Další těžké ztráty přinesla též spojenecká invaze do Severní Afriky, proti které se vichistické síly krátce bránily, ale poté přešly na spojeneckou stranu. Německo reagovalo okupací části metropolitní Francie doposud spravované vichistickým režimem a pokusem o násilné obsazení francouzského loďstva kotvícího v Toulonu. Dne 27. listopadu 1942 tak posádky své lodě potopily, aby nepadly do německých rukou.
Rozrůstající se síly Svobodných Francouzů se naopak podílely například na vylodění v Normandii a vylodění v Jižní Francii. Francie tak sice patřila mezi vítěze druhé světové války, zároveň ale utrpěla těžké ztráty.
Studená válka
Do poválečného období francouzské námořnictvo vstupovalo značně oslabeno. Ztráty jen částečně zacelily jednotky předané v rámci reparací (obzvláště hodnotné byly technologicky pokročilé německé ponorky typu XXI) či dodané z přebytků amerického námořnictva a Britského královského námořnictva. Pestrou směs spíše starších lodí přitom čekalo intenzivní nasazení v indočínské válce, alžírské válce a při Suezské krizi.
Mohutným vzestupem námořnictvo prošlo v 50. letech. Na jeho počátku byl vznik do NATO, na jehož základě Francie získala rozsáhlou americkou pomoc z programu MDAP. K hlavním prioritám patřila ochrana atlantických konvojů NATO, ochrana pobřeží a prosazování velmocenských ambicí země. V 50. letech tak námořnictvo získalo dvě (zapůjčené) lehké letadlové lodě – Arromanches britské třídy Colossus a La Fayette (R96) americké třídy Independence, křižník De Grasse, 17 torpédoborců, devět fregat, dvě ponorky a řadu menších lodí. Rozestavěné přitom byly další dvě těžké letadlové lodě třídy Clemenceau, křižník Colbert, devět fregat a osm ponorek.
V roce 1958 se francouzským prezidentem stal Charles de Gaulle, který výrazně ovlivnil jak francouzskou politiku, tak její obrannou doktrínu. Země nejen opustila vojenské struktury NATO, ale zároveň zahájila ambiciózní jaderný program, který měl i svou námořní složku v podobě jaderných útočných ponorek a balistických raket na palubách jaderných ponorek. Námořnictvo rovněž asistovalo jaderným zkouškám na atolu Mururoa. Ostatní země nákladný francouzský jaderný program nepodporovaly a proto mohl být realizován jen za cenu velkých škrtů v rozpočtu námořnictva a jeho postupného zastarávání. V 60. letech tak byly postaveny pouze dva fregaty třídy Suffren, konvenční ponorky třídy Daphné a výsadkové lodě třídy Ouragan.
Na počátku 70. let byl představen ambiciózní plán na modernizaci námořnictva, jehož alespoň částečná realizace se, pro nedostatek financí, protáhla hluboko do 80. let. Důležité byly především raketonosné ponorky třídy La Redoutable. V 80. letech byly stavěny především jaderné ponorky třídy Rubis, fregaty tříd Georges Leygues a Cassard, korvety třídy D'Estienne d'Orves, přičemž rozestavěna byla první výsadková loď třídy Foudre a velká letadlová loď s jaderným pohonem Charles de Gaulle.
Složení
Letadlové lodě
- Charles de Gaulle – střední letadlová loď s jaderným pohonem a vzletem letounů CATOBAR
Fregaty
_underway_in_the_Arabian_Gulf_on_19_September_2017_(170919-N-WM647-0667).JPG)
- Třída FREMM – protiponorkové stealth fregaty
- Aquitaine (D 650)
- Provence (D 652)
- Languedoc (D 653)
- Auvergne (D 654)
- Bretagne (D 655)
- Normandie (D 651)
- Alsace (D 656) – protiletadlová verze FREDA
- Lorraine (D 657) – protiletadlová verze FREDA
- Třída Horizon – protiletadlové stealth fregaty
- Třída La Fayette – univerzální stealth fregata
- La Fayette (F 710)
- Surcouf (F 711)
- Courbet (F 712)
- Aconit (F 713)
- Guépratte (F 714)
- Třída Floréal – hlídková fregata
- Floréal (F 730)
- Prairial (F 731)
- Nivôse (F 732)
- Ventôse (F 733)
- Vendémiaire (F 734)
- Germinal (F 735)
Ponorky
- Třída Le Triomphant – raketonosná ponorka s jaderným pohonem
- Le Triomphant (S 616)
- Le Téméraire (S 617)
- Le Vigilant (S 618)
- Terrible (S 619)
- Třída Suffren – útočná ponorka s jaderným pohonem
- Suffren (S 635)
- Třída Rubis – útočná ponorka s jaderným pohonem
- Émeraude (S 604)
- Améthyste (S 605)
- Perle (S606) – opravováno těžké poškození způsobené požárem
Výsadkové lodě
Hlídkové lodě
- Třída Félix Éboué (1 ks)
- Třída La Confiance (3 ks)
- Třída D'Entrecasteaux (4 ks)
.jpg)
- Třída D'Estienne d'Orves
- Premier-Maître L'Her (F 792)
- Commandant Blaison (F 793)
- Enseigne de Vaisseau Jacoubet (F 794)
- Commandant Ducuing (F 795)
- Commandant Birot (F 796)
- Commandant Bouan (F 797)
Pobřežní stráž
- Třída Flamant (3 ks)
- Arago (P675)
Minolovky
- Třída Tripartite (9 ks)
- Třída Vulcain (4 ks)
- Třída Antarès (3 ks)
Pomocné lodě
- Třída Durance – zásobovací tanker
- Somme (A 631)
- Třída Loire – víceúčelové podpůrné lodě
- L'Astrolabe – ledoborec
- Dupuy de Lôme (A759) – zpravodajská loď
- Monge (A601) – plavidlo pro sledování satelitů a balistických raket
- Alizé (A645) – potápěči
- Thétis (A785) – slouží ke zkouškám
Plánované
- Třída Suffren – 5 útočných ponorek s jaderným pohonem
- Třída Amiral Ronarc'h – 5 středních fregaty
- Třída Félix Éboué – 5 oceánských hlídkových lodí
- Třída RMCM – 6 minolovek
- Třída Jacques Chevallier – 4 zásobovací lodě odvozené od italské Vulcano (A5335) (program BRF)
- EDA-S – 12 vyloďovacích člunů
- Sous-Marin Nucléaire Lanceur d'Engins de Troisieme Génération (SNLE 3G) – raketonoské ponorky třetí generace
- Porte-avions de nouvelle génération (PANG) – letadlová loď nové generace
- Vedettes de soutien à la plongée (VSP) – 8 minolovek (lodí pro podporu potápěčů)[1][2]
- Patrouilleurs Hauturiers (PH) – Původí označení Patrouilleur Océanique (PO). Sedm oceánských hlídkových lodí od konsorcia ustaveného francouzskými loďařskými firmami Constructions Mécaniques de Normandie, Piriou a SOCARENAM, které v letech 2025–2029 nahradí třídy D'Estienne d'Orves a Flamant
Hodnosti
- Amiral
- Vice-amiral d'escadre
- Vice-amiral
- Contre-amiral
- Capitaine de vaisseau
- Capitaine de frégate
- Capitaine de corvette
- Lieutenant de vaisseau
- Enseigne de vaisseau de première classe
- Enseigne de vaisseau de deuxième classe
- Aspirant
Odkazy
Reference
- ↑ France orders eight diving support fast boats for navy [online]. Navaltoday.com [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New order of 8 diving support fastboats for French Navy [online]. Merré [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzské námořnictvo na Wikimedia Commons - (anglicky)(španělsky)(francouzsky) Oficiální stránka Francouzského námořnictva
Média použitá na této stránce
.svg)
French Aircraft Carrier La Fayette (formerly USS Langley, CVL-27) in Indo-china waters, 1953.
(c) M. F. Médard, CC BY-SA 2.0 fr
Free French Naval Forces corvette Aconit, as in 1942.
Autor: Cheposo
.svg#P170){kind=small}
,
Licence: Reproduccion del logotipo de la marina nacional en formato .SVG para ilustrar el articulo de la Armada Francesa de la Wikipedia en Espanol
The scuttled French fleet at Toulon: aerial pictures. On 28 November 1942, the day after the scuttling and firing of the ships of the French fleet in Toulon harbour, photographs were taken by the Royal Air Force. Many of the vessels were still burning so that smoke and shadows obscure part of the scene. But the photographs show, besides the burning cruisers, ship after ship of the contre-torpilleurs and destroyer classes lying capsized or sunk, testifying to the thoroughness with which the French seamen carried out their bitter task. While the vast damage done is shown in these photographs, no exact list of the state of the ships can be drawn up, since the ships themselves cannot be seen in an aerial photograph. Thus the upper deck of the battle cruiser Strasbourg is not submerged, but here are signs that the vessel has settled and is grounded. The key plan C.3296 shows the whereabouts of the majority of the ships and their condition as far as it can be seen from the photographs. Picture shows: damaged and sunk light cruisers and destroyers visible through the shadow and the smoke caused by the burning cruisers.
- left is the Strasbourg (bridge above the water but clearly sunk)
- next to her, burning, is the Colbert
- under the smoke, the Algérie
- to the right, the Marseillaise.[1]
Autor: Marine nationale, Licence: CC BY-SA 3.0
Sous-Marin Nucléaire Lanceurs d'Engins / SNLE-NG type le triomphant Le Vigilant
French floating battery "Lave", 1854
Autor: Archangel12, Licence: CC BY 2.0
French Navy Flamant Class P676 entering Dunkirk harbour
Arabian Sea: The French Navy destroyer Forbin (D620) operates alongside aircraft carrier USS Dwight D. Eisenhower (CVN 69). The Eisenhower Carrier Strike Group is deployed to the U.S. 5th Fleet area of responsibility during a scheduled deployment supporting Operation Enduring Freedom and maritime security operations.
The French Marine Nationale Aquitaine-class anti-submarine warfare destroyer Auvergne (D654) underway in the Arabian Gulf on 19 September 2017. Auvergne was operating with the U.S. Navy's Nimitz Carrier Strike Group to enhance interoperability between partner nations.
Autor: Rama, Licence: CC BY-SA 2.0 fr
Command and Projection ship Tonnerre in Toulon harbour, preparing for the celebrations of the 8th of May 2009.