Francouzský převrat (1851)
Francouzský převrat byl státní převrat, který provedl dne 2. prosince 1851 Charles Louis Napoléon Bonaparte.
Okolnosti
Červencová monarchie krále Ludvíka Filipa trvala od roku 1830 do 1848, kdy byla svržena únorovou revolucí a ustanovením Druhé republiky, jejímž prezidentem se 10. prosince 1848 stal Charles Louis Napoléon Bonaparte. Nicméně i republika se potýkala s těžkými hospodářskými problémy a již v červnu 1848 došlo k povstání dělníků kvůli uzavření národních dílen.
Průběh převratu
Dne 2. prosince 1851 rozpustil francouzský prezident Charles Louis Napoléon Bonaparte Národní shromáždění a nechal uvěznit vedoucí opoziční politiky. Následovaly krátké pouliční boje, které Napoleon do 5. prosince potlačil.
Po úspěšném plebiscitu z 21. prosince 1851 o nové ústavě a plebiscitu z 21. listopadu 1852 o znovuzavedení císařství se Napoleon nakonec 2. prosince 1852 (první výročí převratu) nechal prohlásit francouzským císařem jako Napoleon III., což vedlo ke konci druhé francouzské republiky a k začátku druhého císařství.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Staatsstreich vom 2. Dezember 1851 na německé Wikipedii.
Literatura
- KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny Francie. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola XV Druhé císařství, s. 440–444.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzský převrat na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Nuit du 2 Décembre.
Devant un buste tutélaire de l'empereur Napoléon Ier, le président Louis-Napoléon Bonaparte (à droite) délivre ses instructions aux conjurés du Coup d'État lors de la nuit du 1er au 2 décembre 1851. De gauche à droite : son secrétaire Jean-François Mocquard tient la liste des personnes à arrêter, le général de Saint-Arnaud tient les ordres militaires destinés au maréchal Magnan, Charles de Morny (par ailleurs demi-frère du président) glisse dans sa poche le décret le nommant ministre de l'Intérieur tandis que Victor de Persigny se tient fidèlement en retrait. [1]
Estampe dessinée par Philippoteaux et gravée par E. Leguay, extraite de l'ouvrage de Paul Lacroix, Histoire politique, anecdotique et populaire de Napoléon III, empereur des Français, et de la dynastie napoléonienne, vol. 4, Paris, Dufour, Mulat et Boulanger, 1853.
Nicole Villa, Denise Dommel et Jacques Thirion, Collection De Vinck : inventaire analytique. Un siècle d'histoire de France par l'estampe, 1770-1871, tome 7 : La Révolution de 1848 et la Deuxième République, Bibliothèque nationale, Département des estampes, 1955, p. 768, lire en ligne.