Franjo Wölfl

Franjo Wölfl
Datum narození	18. května 1918
Místo narození	Záhřeb, Rakousko-Uhersko[1][2]
Datum úmrtí	8. července 1987 (ve věku 69 let) nebo 8. srpna 1987 (ve věku 69 let)
Místo úmrtí	Záhřeb, SFR Jugoslávie[1][2]
Přezdívka	Mara[3]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	útočník[1][2][4]
Mládežnické kluby
0000–1934 HŠK Concordia Záhřeb
Profesionální kluby
Roky Klub 1934–1935 1935–1937 1938–1945 1945–1953 HŠK Concordia Záhřeb SK Viktoria Plzeň / HŠK Građanski Záhřeb Dinamo Záhřeb
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1938–1951 1940 1940–1944 / Jugoslávie Jugoslávie „B“ NS Chorvatsko 01200(6) 00100(1) 01800(12)
Úspěchy
Fotbal na LOH LOH 1948 Jugoslávie
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franjo Wölfl (18. května 1918 Záhřeb – 8. července 1987 tamtéž), uváděný též jako Franjo Velfl (srbskou cyrilicí Фрањо Велфл),^[5][6] byl jugoslávský a chorvatský fotbalový útočník, který reprezentoval Jugoslávii i Chorvatsko.^[1][2] Je považován za jednoho z nejlepších střelců v historii jak jugoslávské, tak chorvatské kopané.^[1] Po skončení hráčské kariéry působil jako trenér, činnost ukončil v roce 1973.^[1][7]

Za muže záhřebské Concordie začal hrát už v 16 letech.^[1] Ještě jako dorostenec se objevil i v československé nejvyšší soutěži, kde vstřelil celkem 5 branek. V Plzni se učil mechanikem a hrál v místní Viktorii.^[1]

Původně byl záložníkem, proslavil se však jako útočník HŠK Građanski Zagreb (mistr Jugoslávie 1939/40, mistr NS Chorvatsko 1942/43) a po válce v Dinamu Záhřeb (mistr Jugoslávie 1947/48, vítěz Poháru maršála Tita 1951).^[1][8] Dvakrát se stal nejlepším střelcem jugoslávské nejvyšší soutěže (1946/47: 28 branek a 1947/48: 22 branky),^[1] jednou chorvatské (1942/43). V jugoslávské a chorvatské nejvyšší soutěži sehrál 225 zápasů, v nichž docílil 216 branek (1938–1953).^[2] V československé lize dal 5 gólů v dresu plzeňské Viktorie – uvedl se hattrickem do sítě Moravské Slavie Brno.

V jugoslávské reprezentaci debutoval 25. září 1938 ve Varšavě proti Polsku (nerozhodně 4:4), přičemž vstřelil dvě branky.^[1][9] Derniéru měl 6. května 1951 v Miláně proti Itálii (nerozhodně 0:0),^[9] celkem odehrál 12 utkání, v nichž byl autorem 6 branek.^[1][9] Jednou nastoupil i za B-mužstvo Jugoslávie (31. března 1940 v Bělehradě) proti Rumunsku a byl autorem jediné branky zápasu.^[1] Je držitelem stříbrné medaile z LOH v Londýně v roce 1948.^[1][10]

Za Chorvatsko hrál mezi léty 1940–1944 v 18 utkáních (12 branek),^[2][9][11] debutoval 2. dubna 1940 v Bernu proti Švýcarsku (výhra 1:0).^[2][9][11] Loučil se 9. dubna 1944 v Záhřebu třemi góly do sítě Júlia Tomanoviče v brance Slovenska (výhra 7:3).^[2][9][11]

Od května do října roku 1954 byl členem trenérské komise Jugoslávského fotbalového svazu, která připravovala a vedla reprezentační mužstvo na Mistrovství světa ve Švýcarsku.^[1][7] Společně s Brunem Kneževićem a Leem Lemešićem byl členem trenérské komise, která vedla 12. září 1956 v Záhřebu chorvatskou reprezentaci v zápase s Indonésií (výhra 5:2).^[7][11] Bylo to první – a po 34 let jediné – ze čtyř mezinárodních utkání, která chorvatská reprezentace odehrála jako součást Jugoslávie (1956–1991).^[11]

• Luboš Jeřábek: Československý fotbal v číslech a faktech – Olympia 1991
• Jindřich Horák, Lubomír Král: Encyklopedie našeho fotbalu – Libri 1997
• Radovan Jelínek, Miloslav Jenšík a kol.: Atlas českého fotbalu – Radovan Jelínek 2006

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franjo Wölfl na Wikimedia Commons
• Profil hráče Archivováno 13. 9. 2016 na Wayback Machine. na povijest.gnkdinamo.hr (chorvatsky)
• Franjo Wölfl v databázi Olympedia (anglicky)