Frans Michael Franzén

Frans Michael Franzén
Frans Michael Franzén roku 1823 na obraze Johana Gustafa Sandberga
Frans Michael Franzén roku 1823 na obraze Johana Gustafa Sandberga
Narození19. února 1772
Uleåborg, dnes Oulu
Úmrtí14. srpna 1847 (ve věku 75 let)
Härnösand
Místo pohřbeníStarý hřbitov v Härnösandu (62°37′47″ s. š., 17°57′2″ v. d.)
Povoláníluteránský kněz, profesor a básník
Národnostfinsko-švédská
Alma materKrálovská akademie v Åbo
Obdobípreromantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frans Michael Franzén (19. února 1772, Uleåborg, dnes Oulu ve Finsku – 14. srpna 1847, Härnösand) byl finsko-švédský luteránský kněz, profesor a preroromantický básník.[1]

Život

Pocházel z rodiny obchodníka, ale na přání matky vystudoval v letech 1785-1789 pod vedením Henrika Gabriela Porthana filosofii na Královské akademii v Åbo (finské Turku). Od roku 1790 studoval na Uppsalské univerzitě německé idealistické filosofy, roku 1791 se vrátil na akademii v Turku a obhájil zde svou disertační práci zabývající se původem jazyka. Následující rok se stal na akademii docentem rétoriky. Brzy na to uveřejnil své první lyrické básně, které ocenila roku 1794 Švédská akademie. V letech 1795-1796 cestoval po Dánsku, Francii a Anglii. Rolu 1798 byl v Turku jmenován profesorem literárních dějin a dějin idejí a roku 1801 profesorem historie a praktické filosofie[2]

Frans Michael Franzén roku 1832 na obraze Fredrica Westina

Rolu 1803 se stal knězem, protože si uvědomil, že jeho vztah k filosofii je dán jeho náboženským přesvědčením. Roku 1808 byl jmenován členem Švédské akademie. Finská válka, po které se roku 1809 stalo Finsko součástí Ruska, jej donutila k úvahám, zda zůstane ve Finsku. Nakonec roku 1811 odjel do Švédska a působil zde na faře v Kumle. Roku 1818 získal titul doktora teologie, roku 1823 se stal pastorem ve Stockholmu, roku 1824 doživotním tajemníkem Švédské akademie a roku 1834 biskupem v Härnösandu. Do Finska se krátce navrátil až roku 1840, aby obdržel čestný doktorát na Helsinské univerzitě. Za svůj život byl třikrát ženatý. Zemřel ve farnosti Säbrå v Härnösandu.[2][3]

Ačkoliv byla jeho rodným jazykem finština, psal švédsky. Je sice také autorem oficiálních oslavných básní v klasicistním stylu, ale z jeho díla je nejvýznamnější intimní lyrika, ve které zachycoval venkovský lid a přírodu i výjevy z dětství a z rodinného života. Psal také pijácké a rozverné písně. Vyzýval k návratu poezie k domácím zdrojům a k opuštění pseudoklasického suchopárného stylu, čímž předznamenával nástup romantismu. Znám byl také jako vynikající řečník a kazatel. Počet jeho dějepisných, filosofických a literárních úvah a přednášek (napsaných, resp. konaných částečně v latině) je značný a všude se v nich jeví jako bystrý a neúnavný duch stojící na výši své doby.[2] Spolupracoval rovněž na Wallinově kancionálu duchovních písní a žalmů.[4]

Výběrová bíbliografie

  • Menniskans anlete (1793, Tvář člověka), báseň protestující proti osvícenskému pojetí člověka.
  • Till en ung flick och Den gamle knekten (1793, Mladí dívce a starému vojákovi), báseň.
  • Det nya Eden (1794, Nový ráj), báseň idealisticky líčící venkovský svět a přírodu.
  • Sång öfver grefve Gustaf Philip Creutz (1797, Píseň o hraběti Guustafovi Philipovi Creutrovi), báseň.
  • Skaldestycken (1810, Básně), básnická sbírka, další vydání z let 1824-1861 mělo sedm svazků.
  • Selma och Fanny (1824, Semla a Fanny), básnický cyklus.
  • Julie de Saint-Julien eller Frihetsbilden (1825, Julie ze Svatého Juliana neboli obraz svobody), výpravná didaktická báseň odehrávající se ve Francii.
  • Predikningar (1841-1845, Kázání), pět svazků.
  • Minnesteckningar (1848-1860, Vzpomínky), posmrtně vydané tři svazky pamětí.
  • Samlade dikter (1867-1869, Sebrané básně), soubor autorových básní v sedmi svazcích.
  • Gustaf Adolf i Tyskland (Gustav Adolf v Německu), nedokončený epos v hexametrech o švédském králi Gustavovi II. Adolfovi.

České překlady

Franzénovu báseň Jízda k milé (1810, Spring, min snälla ren!) přeložil roku 1839 František Ladislav Čelakovský v domnění, že se jedná o laponskou báseň.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HEGER, Ladislav a kol. Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko. Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie. Praha. Odeon 1967, S. 129-130.
  2. ↑ a b c Ottův slovník naučný. 9. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 650.
  3. ↑ Frans Michael Franzén - Svenskt biografiskt lexikon
  4. ↑ HARTLOVÁ, Dagmar a kol. Slovník severských spisovatelů. Praha: Libri 1998. S. 166.
  5. ↑ KOVÁŘ, Michal. Čelakovského překlady a ohlas písní laponských (loparských). Slavica litteraria 14, 2011, č. 1, s. 67–76.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Frans Mikael Franzen by Westin.jpeg
Portrait of Finnish-born poet and Swedish bishop Frans Mikael Franzén (1772–1847), his hand resting on the Bible. On the background there is a gypsum bust of his tutor, Henrik Gabriel Porthan. The portrait belonged to the Osthrobothnian student delegation of Helsinki University, until it was destroyed in a fire on November 29, 2008.