Frans Timmermans

Frans Timmermans
Frans Timmermans
1. místopředseda Evropské komise
Úřadující
Ve funkci od: 1. listopadu 2014
Předseda	Jean-Claude Juncker Ursula von der Leyenová
Předchůdkyně	Catherine Ashtonová
Výkonný místopředseda Evropské komise (spolu s Vestagerovou a Dombrovskisem)
Ve funkci: 1. prosince 2019 – 22. srpna 2023
Předsedkyně	Ursula von der Leyenová
Předchůdce	úřad vznikl
Nástupce	Maroš Šefčovič
Ministr zahraničí Nizozemska
Ve funkci: 5. listopadu 2012 – 17. října 2014
Předseda vlády	Mark Rutte
Předchůdce	Uri Rosenthal
Nástupce	Bert Koenders
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce (od 1990) Demokraté 66 (1985–1990) GroenLinks–PvdA
Rodné jméno	Franciscus Cornelis Gerardus Maria Timmermans
Narození	6. května 1961 (62 let) Maastricht, Nizozemsko Nizozemsko
Národnost	Limburgers
Sídlo	Heerlen
Alma mater	Radbodova univerzita v Nijmegenu Université Nancy-II St. George's British International School Lotrinská univerzita Nancyská univerzita Bernardinuscollege
Profese	politik, diplomat, sloupkař a účastník mezinárodního fóra
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád kříže země Panny Marie I. třídy (2008) velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (2008) Time 100 (2021) rytíř Řádu čestné legie Řád za zásluhy … více na Wikidatech
Commons	Frans Timmermans
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans (* 6. května 1961 Maastricht) je nizozemský politik, od listopadu 2014 první místopředseda Evropské komise vedené Junckerem a od roku 2019 von der Leyenovou. Koncem srpna 2023 místopředsednickou funkci opustil, aby mohl kandidovat v listopadových parlamentních volbách.^[1]

V letech 2014–2019 působil jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

V letech 2012–2014 zastával úřad ministra zahraničí ve druhé vládě Marka Rutteho. Během úřadování zahájil vyšetřování sestřelení letu Malaysia Airlines 17.

V eurovolbách 2019 kandidoval jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Jeho kandidaturu na post předsedy komise na povolebním summitu EU v červenci 2019 zablokovaly státy visegrádské čtyřky s Itálií.^[2] Premiér Andrej Babiš jej označil za potenciální absolutní katastrofu.^[3] Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti justic zmíněných států a kritice jejich přístupu k migrační krizi.^[4]

V období 1985–1990 byl členem strany Demokraté 66 a v roce 1990 vstoupil do Strany práce.

S manželkou Irene Timmermansovou má čtyři děti. Hovoří šesti jazyky (nizozemsky, anglicky, francouzsky, německy, italsky a rusky).

Vyznamenání

• komtur Řádu za zásluhy – Rumunsko, 2006^[5][6]
• důstojník Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 18. října 2006 – udělil prezident Lech Kaczyński za vynikající služby při propagaci polských záležitostí^[7]
• rytíř Řádu čestné legie – Francie, 2007
• velkokříž Řádu Jižního kříže – Brazílie, 2008
• Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 6. května 2008^[8]
• velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 18. června 2008^[9]
• komtur Řádu polární hvězdy – Švédsko, 2009
• velkokříž Řádu za zásluhy – Chile, 2009
• rytíř Řádu Oranžsko-nasavského – Nizozemsko, 2010
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 23. června 2014 – udělil prezident Bronisław Komorowski za vynikající zásluhy o rozvoj polsko-nizozemských vztahů^[10]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frans Timmermans na Wikimedia Commons
• (nizozemsky) Frans Timmermans na Parlement & Politiek