Frantův mlýn
| Frantův mlýn | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1651 |
| Poloha | |
| Adresa | Brdo č.p. 14, Manětín, okres Plzeň-sever,  Česko |
| Souřadnice | 49°59′35,95″ s. š., 13°17′31,91″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 103721 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frantův mlýn v Brdu u Manětína v okrese Plzeň-sever je vodní mlýn, který stojí na Manětínském potoce.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
V roce 1651 je ve mlýně uváděna mlynářka Anna Frantová. V roce 1672 jej jako pustý koupil spolu se vsí Brdo Karel Maxmilián Lažanský.[1] 1. června 1768 prodal mlynář Jan Karásek se svolením hraběte Maxmiliána Václava Lažanského mlýn Josefu Dobiaschovi za 1050 zlatých; mlýn měl v té době dvojí složení a pilu.[1] 10. června 1840 byl při povodni poškozen nedaleký splav. Mlynář se zadlužil a postavil provizorní jez; značně zadlužený mlýn byl odhadnut na 10000 zlatých. Patřilo k němu 25 strychů polí, 6 strychů luk a 22 strychů lesa. Škody po povodni byly komisionálně odhadnuty na 4480 zlatých; mlynář obdržel výpomoc 50 zlatých a bylo navrženo přidělit mu dalších 300 zlatých.[1]
K roku 1930 je na mlýně s pilou uváděn majitel František Tobiáš. Po roce 1937 bylo v celém objektu zavedeno elektrické osvětlení, zřízen hostinec a pila modernizována.[1] Za 2. světové války se mlelo na černo až do roku 1943, kdy se mlít přestalo. V roce 1946 prodala mlynářka mlýn svému švagrovi Hecovi, který měl na práci ve mlýně německou rodinu, později odsunutou. Po skončení války byl roku 1947 objekt mlýna prodán a v provozu zůstala pouze pila.[1]
Popis
Voda na vodní kolo vedla náhonem přes jez a stavidlo na turbínovou kašnu. Původní jez z kamenných kvádrů byl dlouhý 28,45 metru, po povodni v roce 1872 byl nahrazen provizorním jezem dlouhým 24,50 metru z vrbových větví zasypaných štěrkem.[1] K roku 1895 měl mlýn 3 kola (hořejší výška 4,50 m, podhorní výška 4,46 m, pro pilu výška 3,87 m), v roce 1930 2 kola na vrchní vodu (hltnost 0,209/0,111 m³/s, spád 5,10/4,60m, výkon 9,1/4,4 HP). Francisova turbína instalovaná roku 1937 je dochovaná.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Frantův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Helena Špůrová, 16.6.2016. [cit. 2022-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Frantův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1181244515, rejstříkové číslo ÚSKP 103721. [cit. 2022-08-14]. Dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Brdo na webu ČÚZK, Archivní mapy (1839)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: