František Čeřovský

Dr. František Čeřovský
Narození21. března 1881
Bukovina u Pecky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1962 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povolánísběratel, editor, právník a sběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Čeřovský (21. března 1881, Bukovina u Pecky – 3. června 1962, Praha) byl český právník a sběratel umění.

Život

František Čeřovský vystudoval právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Studium ukončil promocí v roce 1906; v té době pracoval jako právní praktikant u krajského soudu v Jičíně.[1]

Pracoval nejdříve jako advokátní koncipient a později si založil vlastní advokátní kancelář. Pohyboval se mezi umělci, které podporoval a tím se dostal k tématu homosexuality, která v té době byla z pohledu práva trestná. Působil jako obhájce v několika případech s ní spojených a dlouhodobě prosazoval legislativní změny v této oblasti.[2] Pomoc těmto lidem však neomezoval pouze na oficiální výkon své advokátní praxe. Lze dobře dokumentovat osobní povahu jeho zaujetí. Podle vzpomínek jeho syna Miloše byly jejich „byt a kancelář azylem pro nešťastné lidi. Často někdo přišel v noci, že byl vydírán, a otec ho nechal přespat“.[3]

Mezi jeho zajímavé případy patří obhajoba Bohumila Kubišty ve sporu s krajinářem Josefem Ullmannem o "Oslí obraz".[4] V jeho advokátní kanceláři později působili i jeho synové Vladimír (1914–1990) a Miloš (1916–2007).

V roce 1933 byl Čeřovský spoluzakladatelem Spolku přátel Moderní galerie, kde se jako člen nákupní komise zasloužil o doplnění jejích sbírek.[5]

Jako advokát působil i po únoru 1948. Byl přizván JUDr. Rastislavem Váhalou k obhajobě Heliodora Píky.[6] V pozdější rehabilitaci H. Píky se angažoval jeho syn Miloš. Jeho kancelář se podílela na obhajobě Františka Přeučila v procesu se skupinou Milady Horákové. Miloš Čeřovský byl v procesu jediným advokátem, který ve své řeči přečetl i neschválené části.[7] František Čeřovský v padesátých letech obhajoval také sběratele umění Dr. Jaroslava Borovičku,[8] obviněného z údajných spekulací s uměním.

Byl tchánem zpěvačky Judity Čeřovské, která se provdala za jeho syna Vladimíra. Byl strýcem botanika Jana Čeřovského.[9] Syn Miloš byl v období "Pražského jara 1968" generálním prokurátorem.[10]

Sbírka Františka Čeřovského

František Čeřovský byl významným sběratelem umění. Sbírku začal budovat ještě před první světovou válkou, kdy byl advokátním koncipientem. Roku 1911 se seznámil s Bohumilem Kubištou, když ho zastupoval ve sporu s malířem Josefem Ullmannem, a získal darem jedno jeho plátno. Od 20. let se soustředil na moderní výtvarnou tvorbu českých, ale i francouzských malířů a sbíral díla v širokém rozpětí od impresionismu po abstrakci. Výběr děl ze své sbírky představil na výstavách v Umělecké besedě v letech 1933 a 1934, ke kterým byly vydány katalogy. Na svém vrcholu tato sbírka čítala kolem 150 obrazů a tři stovky kreseb. Kromě děl českých malířů (Otakar Kubín, Václav Špála, Jan Zrzavý, Emil Filla, Josef Šíma, Josef Čapek, Jan Bauch, Bohumil Kubišta) tehdy vlastnil i díla Pabla Picassa, Marca Chagalla, Giorgia de Chirica, Maurice Vlamincka, Amedea Modiglianiho a André Deraina.[11]

Od 30. let se znal s Ladislavem Zívrem, kterého zastupoval při rozvodu. Za druhé světové války měl blízko i k ostatním autorům skupiny 42 a inicioval jejich první výstavu v Nové Pace roku 1943. Od roku 1937 byli majiteli sbírky sběratelovi synové, advokáti Vladimír Čeřovský a Miloš Čeřovský. Po úmrtí Františka Čeřovského roku 1962 byla na jeho syny uvalena dědická daň z majetku, který kromě umělecké sbírky zahrnoval i rodinný dům v Liběchově. Oba byli svědkem nedávného politického procesu s Jaroslavem Borovičkou (1959), kterého František Čeřovský obhajoval. Na úhradu notářských poplatků z dědictví tak pod nátlakem státu "věnovali" devatenáct děl, mezi nimi některé klíčové práce české moderny.[11] Díla byla později restituována a vykoupena zpět do galerijních sbírek nebo prodána do soukromých rukou.

Vybraná díla sbírky

  • Toyen, Opuštěné doupě (1937), vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Otakar Kubín, Music Hall Bobino (1910), vynucený dar NG, později Retro Gallery
  • Otakar Kubín, Venkované z Auvergne (1922), vynucený dar NG, později soukromá sbírka
  • Vincenc Makovský, Koňská hlava, vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Jiří Jelínek, kompozice (1937), vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Pablo Picasso, Zátiší s dýmkou, vynucený dar NG, později soukromá sbírka[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Národní politika, 24.3.1906, s.5, Promoce. v systému Kramerius
  2. ↑ Archivovaná kopie. portaro.eu [online]. [cit. 2016-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-23. 
  3. ↑ https://is.muni.cz/th/64594/ff_m/stesura_dipl._opravdu.pdf
  4. ↑ http://stavitele-katedral.cz/skandal-nebo-umeni-osli-obraz-jako-manifest-vystrednosti/
  5. ↑ Kubín z Čeřovského sbírky. ARTplus.cz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Urbanová P, 2009, s. 52
  7. ↑ Proces H: Den osmý. Česká televize [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jaroslav Borovička (1912 - 2009). ARTplus.cz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Paměť národa:Jan Čeřovský. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2016-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  10. ↑ Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Poslední rozhovor s doktorem Karlem Čermákem. www.bulletin-advokacie.cz [online]. [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Rusinko M, 2018, s. 250
  12. ↑ Rusinko M, 2018, s. 312-319

Literatura

  • RUSINKO, Marcela. Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965. Brno: B&P Publishing ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, 2018. 351 s. ISBN 978-80-7485-157-5. 
  • URBANOVÁ, Petra. Politické procesy 50. let. Praha, 2009. Diplomová práce. Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jan Kuklík. Dostupné online.
  • ČEŘOVSKÝ, František (ed.). Život a osobnost B. Kubišty ve vzpomínkách současníků. 1. vyd. Praha: Aventinum, nakladatelství Dr. Otakara Štorcha-Mariena, 1949. 
  • ČEŘOVSKÝ, František (ed.). Bohumil Kubišta - Korespondence a úvahy. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 219 s. 
  • SCHINDLER, Franz. František Čeřovský, otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu. Souvislosti. 2003, roč. 14, čís. 4, s. 70–79. 
  • ČEŘOVSKÁ, Judita. Je po dešti. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 2001. 193 s. ISBN 8072290649. 
  • KAPLAN, Karel. Největší politický proces. "M. Horáková a spol.". 1. vyd. Praha, Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Doplněk, 1995. 347 s. ISBN 80-85270-48-X. 
  • VÁHALA, Rastislav. Smrt generála. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1992. 189 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“