František Albert Libra

František Albert Libra
Rodné jménoFrantišek Albert Schön
Narození8. dubna 1891
Český Herálec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1958 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt, stavitel a urbanista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Albert Libra, narozený jako František Albert Schön,[1] (8. dubna 1891 Český Herálec[1]30. června 1958 Praha) byl český funkcionalistický architekt a urbanista.

Život

Původní synagoga ve Velvarech

Studoval německou reálku v Jihlavě, poté od roku 1910 českou techniku v Praze, odkud v roce 1913 přešel na techniku německou. Studia ale dokončil až po první světové válce, v níž bojoval na rumunské frontě. Otevřel si pak roku 1921 společnou architektonickou kancelář s Josefem Karlem Říhou, nikdy však nepracovali na společném projektu. Rok 1925 strávil ve Francii, kde nabíral inspiraci a seznamoval se s novými trendy. Ve své tvorbě proto opustil národní styl, dekorativismus či purismus a stavěl již jen funkcionalistické stavby,[2] které neměly jen umělecké kvality, ale též výborné provozní řešení.[3]

Často to byly spořitelny nebo jiné veřejné budovy, převážně v Praze nebo jiných městech v Čechách (výjimkou bylo pouze Masarykovo sanatorium pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách z roku 1932, jeho největší realizace, a Dům energetiky v Ostravě postavený roku 1954). Z nich vyniká především Rakovník, pro nějž vytvořil regulační plán a postavil zde obchodní akademii, spořitelnu, koupaliště, urnový háj atd. V poválečném období realizoval školní a zdravotnické stavby, průmyslové podniky nebo obytné domky v dělnických koloniích. Po roce 1948 se ovšem musel přizpůsobit socialistickému realismu, ačkoli dokázal vyprojektovat např. i správní budovu Energovodu v Praze, která odkazovala na jeho oblíbeného Otto Wagnera.[2] Byl v té době zaměstnán ve Stavoprojektu a od roku 1952 v pražském Energoprojektu.[4]

Kromě architektury se věnoval i široké spolkové činnosti. Jako violoncelista se účastnil aktivit Umělecké besedy, Spolku pro moderní hudbu a Českého spolku pro komorní hudbu. Dále byl např. členem Klubu Za starou Prahu, Klubu architektů, Svazu architektů ČSR, Svazu československého díla, Svazu československých výtvarných umělců nebo i Autoklubu Republiky československé. Zemřel na nádor ledviny.[2] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Hrobka rodiny F. A. Libry na Olšanských hřbitovech

Dílo

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Památkově chráněný vstupní objekt někdejší továrny AGA v Kolbenově ulici v Praze-Vysočanech.
Praha-Holešovice, U Městských domů 2–4

Realizované stavby (výběr)

Odkazy

Reference

  1. a b Farnost Herálec. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  2. a b c František Albert Libra [online]. Plzeňský architektonický manuál [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  3. Architekti v českých zemích: LIBRA František Albert (1891-1958) [online]. Prostor [cit. 2019-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-13. 
  4. František Albert Libra [online]. Archiweb [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  5. RYSKA, Petr. Kolonie Svoboda [online]. Praha neznámá, 2015-1-22. Dostupné online. 
  6. SODOMKOVÁ, Magdalena. Na pražských Vinohradech bagry bez povolení ničí památkově chráněnou vilu. Radnice žádá zastavení demolice. Deník N [online]. 2018-11-30. Dostupné online. 
  7. Základní škola v Trmicích [online]. Ústí - Aussig.net [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  8. LUKEŠ, Zdeněk. Edison. Neviditelný pes. 2007-12-04. Dostupné online [cit. 2010-11-27]. 
  9. RACKOVÁ, Kateřina. Industriální Holešovice [online]. Praha Neznámá, 2015-07-06 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  10. Jesle v Máchově ulici [online]. Ústí - Aussig.net [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 

Literatura

  • Harmonický racionalismus, architektonické dílo Františka Alberta Libry, katalog k výstavě, Praha, Národní galerie, 1997, text: Eva Librová, Radomíra Sedláková
  • Pražský industriál, editoři: Lukáš Beran, Vladislava Valchářová, Praha, ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007, ISBN 80-01-03586-7 (2. vydání)
  • Eva Librová, Architekt F.A. Libra : hrst vzpomínek na otce, Praha : Mladá fronta ISBN 978-80-204-1866-1 : Národní technické muzeum ISBN 978-80-7037-175-6, 2008

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Velvary KL CZ fmr synagogue 124.jpg
Velvary, okres Kladno. Bývalá synagoga, dnes škola (ul. Karla Krohna čp. 527). Funkcionalistická budova z let 1930 až 1931 podle projektu Františka Alberta Libry.
Olšany-F.A.Libra.jpg
Autor: Anatol Svahilec, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrobka rodiny Františka Alberta Libry (1891-1958) na Olšanských hřbitovech
Praha Holesovice U Mestskych domu 2.jpg
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Holešovice, U Městských domů 2
Vysočany, Kolbenova 38.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: