František Alois Tichý

František Alois Tichý
Jiná jménaHarry Brown, Jan Kovec, Jan Chrudimský, Smith Kwiet, Jan Volkov, Jack Kahn, William Seymour
Narození25. března 1898
Chrudim
Úmrtí10. března 1971 (ve věku 72 let) nebo 10. června 1971 (ve věku 73 let)
Praha
Národnostčeská
Povolánískladatel, aranžér, dirigent a klavírista
PříbuzníAlois Tichý (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Alois Tichý (pseudonymy: Harry Brown, Jan Kovec, Jan Chrudimský, Smith Kwiet aj. ) (25. března 1898 Chrudim[1] – 10. března 1971 Praha) byl český skladatel populární hudby, dirigent a pianista.

Život

Druhé křestní jméno Alois převzal od svého strýce, lidového komika Aloise Tichého, někdy místo něj užíval Antonín, po mamince Antonii. Na Pražské konzervatoři studoval hru na varhany u Josefa Kličky, dalšími učiteli mu zde byli Ondřej Horník, František Spilka a Karel Stecker (1912–1915). Po ročním působení jako choralista na Vyšehradě byl varhaníkem v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. (1919–1930). Současně vystupoval jako klavírista v různých zábavních a restauračních podnicích, dirigoval orchestry smíchovské Arény a karlínského Varieté (nynější Hudební divadlo Karlín) a skládal taneční skladby jazzového ražení jako šlágr Stará, natoč gramofon. Od roku 1929 byl dirigentem orchestru gramofonové firmy Ultraphon a od konce následujícího roku hudebním ředitelem nově založené gramofonové firmy Esta. Zde začal nahrávat se svým „Jazz orchestr F. A. T“. Jeho skladby se objevily i na gramodeskách firmy His Master's Voice, v níž se jako hudební ředitel (byl jím v letech 1932–1935) zasloužil i o vydání první kompletní nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty. Nahrávky orchestru F. A. Tichého se v letech 1933–35 objevily také na deskách firmy Columbia. F. A. Tichý byl autorem hudby k prvnímu českému zvukovému filmu, vyrobeném na domácí půdě Když struny lkají, který měl premiéru v roce 1930.[2]

V letech 1935–1936 řídil orchestr Novoměstského divadla, poté orchestr smíchovského Švandova divadla a po smrti kapelníka Antonína Balšánka v roce 1940[3] převzal jeho orchestr, s nímž pak pod názvem Zábavní orchestr Jiskra účinkoval až do padesátých let v pražském rozhlase, kde byl od roku 1945 redaktorem zábavné a operetní hudby. Vytvořil na 300 skladeb, mezi nimiž dominuje moderní taneční hudba, ale napsal také, pochody, intermezza, směsi, revue a operety John z Aljašky, Křópal amorkem, To není každý den a Kolíne Kolíne (s užitím hudby Františka Kmocha).[4][5][6] Přispíval také do hudebních časopisů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam na Wikimedia Commons
  2. ↑ MATZNER, Antonín; PILKA, Jiří. Česká filmová hudba. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2002. ISBN 80-7272-013-9. S. 62. 
  3. ↑ AUT - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ HRADECKÝ, Emil; RUTOVÁ, Milada. Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, M-Ž. 1. vyd. Praha: Československý rozhlas, 1965. S. 354–356. 
  6. ↑ ŠULC, MIROSLAV. Česká operetní kronika, 1863-1948 : vyprávění a fakta. 1. vyd. vyd. Praha: Divadelní ústav 503 pages, 32 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 80-7008-121-X, ISBN 978-80-7008-121-1. OCLC 50032729 S. passim. 

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí, díl 2 (Praha 1965, s. 769)
  • Hradecký, Emil – Rutová Milada: Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu, M–Ž (Praha 1965, s. 354–6)
  • Voldán, Jiří: Šli tři muzikanti (Praha 1970, s. 197–203)
  • Kotek, Josef: Kronika české synkopy I. (Praha 1975, s. 53–54, 126).
  • Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika (Praha 2002, passim)
  • Matzner, Antonín – Pilka, Jiří: Česká filmová hudba Praha 2002), s. 62)
  • Gössel, Gabriel: František Alois Tichý (In: Týdeník Rozhlas 2003, č. 10, s. 20 a č. 11, s. 20)
  • Janota, Dalibor: Kouzlo operety (2020 v tisku)

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Alois Tichý