František Antonín Berka z Dubé

František Antonín Berka z Dubé
Portrét Františka Antonína Berky z Dubé od římského malíře Carla Maratty (okolo 1670), Národní Galerie v Praze
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci: 10. červen 1701 nebo 1703 – 24. duben 1706
Panovník	Josef I., Karel VI.
Předchůdce	Heřman Jakub Czernin z Chudenic
Nástupce	Antonín Jan Nostic-Rieneck
Císařský velvyslanec v Benátkách
Ve funkci: 1700 – 1704
Panovník	Josef I.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	1635/1649?
Úmrtí	24. dubna 1706 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
Choť	(1672) Luisa Montecuccoli
Rodiče	Jindřich Volf Berka z Dubé († 1650) a Eleonora z Lobkowicz, podruhé provdaná Nostitzová († 1681)
Děti	bezdětný
Zaměstnání	politik, diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Antonín hrabě Berka z Dubé (1635/1649? – 24. dubna 1706, Vídeň)^[1] byl český šlechtic, poslední mužský potomek starého rodu Berků z Dubé. Jako dědic majetku po několika příbuzných patřil k nejbohatším šlechticům v Čechách (Rychmburk, Jablonné v Podještědí). Uplatnil se jako významný diplomat ve službách Leopolda I., byl vyslancem v severských zemích a nakonec velvyslancem v Benátkách. Proslul také jako sběratel umění, mecenáš katolické církve a barokní architektury, financoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.

Původ a majetkové poměry

Narodil se jako mladší syn prezidenta české komory hraběte Jindřicha Volfa Berky z Dubé († 1650) a jeho druhé manželky Eleonory z Lobkovic, později provdané Nosticové. Po otci původně zdědil panství Jablonné v Podještědí (1650), po smrti staršího bratra Františka Karla převzal i Malešov u Kutné Hory (1663). Malešovské panství s 22 vesnicemi prodala poručnická správa kvůli dluhům v roce 1666 Šporkům.^[2] František Antonín jako poslední žijící potomek Berků z Dubé zdědil i rozsáhlý majetek vymřelé východočeské větve (1654), fakticky ale panství Rychmburk a Rosice převzal až po patnáctiletém soudním sporu v roce 1669. Po dobu jeho nezletilosti vedla správu majetku matka Eleonora, rozená z Lobkovic, a teta Eliška Barbora Berková, provdaná Valdštejnová.^[3] Problematické nároky uplatňoval také na panství Dačice, o něž vedl soudní spor s Fürstenbergy Ve Vídni vlastnil palác ve čtvrti Josefstadt.

Diplomat a mecenáš

Absolvoval kavalírskou cestu, během níž vznikl jeho portrét v Římě (1670), dnes v majetku Národní galerie,^[4] podle dochovaných pramenů krátce studoval na univerzitě v Sieně. V roce 1672 se oženil s Luisou Montecuccoliovou, dcerou významného císařského vojevůdce a státníka knížete Raimunda Montecuccoliho (1608–1680) a jeho manželky Marie Markéty rozené z Ditrichštejna.

Veřejné působení zahájil jako přísedící zemského soudu (1676), jako bohatý český šlechtic a zeť předního habsburského ministra vstoupil do diplomatických služeb, poprvé působil koncem 70. let 17. století ve Španělsku, poté byl císařským vyslancem v Kodani, Stockholmu, Haagu a hanzovních městech. Vrcholem jeho diplomatické kariéry byl post velvyslance v Benátkách (1700–1704). Ještě před koncem této mise byl jmenován nejvyšším maršálkem Českého království (1703–1706). Mimoto byl císařským komořím, tajným radou a místodržícím Českého království.

Od svého prvního pobytu v Itálii budoval systematickou obrazovou sbírku, kupoval díla renesančních italských a nizozemských malířů, kromě toho si řadu obrazů nechal namalovat na zakázku. Vysoké nároky na dlouholetou diplomatickou reprezentaci jej přivedly do finančních problémů, a to i přes vysoké příjmy z českých panství. Jeho dluhy dosáhly výše čtvrt miliónu zlatých a v roce 1693 musel vyhlásit osobní bankrot, poté došlo k rozprodeji uměleckých sbírek. Přes finanční nesnáze patřil i poté k významným mecenášům a dotoval stavbu kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí (projektantem byl císařský architekt Johann Lucas von Hildebrandt).^[5] Kromě toho hned po převzetí majetku rychmburského a rosického panství nechal provést významné stavební úpravy na hradě Rychmburku, v sousedství zámku v Rosicích zřídil jízdárnu a zahradu (1678).^[6]

František Antonín Berka z Dubé zemřel bez potomstva ve Vídni 24. dubna 1706 a jeho smrtí rod Berků vymřel. Největší dědický podíl (Rychmburk, Rosice) převzala jeho sestřenice^[zdroj?] Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská († 1714^[zdroj?]). Ta později koupila i Jablonné v Podještědí, které původně zdědil Františkův nevlastní bratr Antonín Jan Nostic. Hrabě Nostic také převzal post nejvyššího maršálka Českého království.

Odkazy

Reference

Literatura

• KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. 
• KUDĚLOVÁ, Lucie: Popis města Padovy z počátku 18. století - Univerzita Karlova, Praha, 2008, diplomová práce dostupné online
• MILTOVÁ, Radka: Ve společenství bohů a hrdinů. Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel 1650–1690; Praha, 2017 ISBN 978-80-7422-510-9

Externí odkazy

• Rodokmen Berků z Dubé na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)