František Antonín z Lambergu
| František Antonín kníže Lamberg | |
|---|---|
 Knížecí erb rodu Lambergů | |
| 3. kníže z Lambergu, nejvyšší dědičný zemský komoří a nejvyšší dědičný zemský lovčí Horních Rakous, nejvyšší štolba v Kraňsku a Vindické marce a dědičný číšník Salcburského knížecího arcibiskupství | |
| Ve funkci: 2. listopadu 1712 – 23. srpna 1759 | |
| Předchůdce | František Josef z Lambergu |
| Nástupce | Jan Nepomuk z Lambergu |
| Nejvyšší štolba císařovny vdovy | |
| Ve funkci: po 1740 – ? | |
| Panovnice | Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Doba služby | do 1725 |
| Hodnost | generálmajor (1716) |
| Narození | 30. září 1678 Steyr Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 23. srpna 1759 (ve věku 80 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | augustiniánský kostel ve Vídni |
| Titul |  kníže |
| Choť |
|
| Rodiče | František Josef z Lambergu (1637–1712) a Anny Marie z Trauttmansdorffu (1642–1727) |
| Děti | Marie Aloisie z Lambergu |
| Příbuzní | Bernhardine von Plettenberg-Wittem[1] (vnučka) |
| Profese | voják |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1744: rakouský Řád zlatého rouna (č. 705) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Antonín Jakub Jeroným kníže z Lambergu (německy Franz Anton Jakob Hieronymus Fürst von Lamberg; 30. září 1678 Steyr – 23. srpna 1759 Vídeň) byl rakouský šlechtic, od roku 1712 kníže. Za dynastických válek počátkem 18. století dosáhl v armádě hodnosti generála, později zastával vysoké funkce u císařského dvora. V roce 1744 získal Řád zlatého rouna. Patřila mu rozsáhlá panství v rakouských zemích, byl také majitelem statků v jihozápadních Čechách s hradem Rabí.
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Lambergů, byl synem hornorakouského zemského hejtmana Františka Josefa z Lambergu (1637–1712) a jeho manželky Anny Marie z Trauttmansdorffové (1642–1727). Původně byl předurčen k církevní dráze a spolu s mladším bratrem Josefem Dominikem studoval v Římě. Již v roce 1695 se stal kanovníkem v Pasově u svého strýce Jana Filipa z Lambergu. Na církevní kariéru ale rezignoval v roce 1698 a poté absolvoval kavalírskou cestu po Itálii. Následně vstoupil do armády a zúčastnil se války o španělské dědictví, později v bojích proti Turkům dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive generálmajora (1716). Aktivní vojenskou službu opustil v roce 1725.[2] Mezitím se stal císařským komořím a později tajným radou. Po roce 1740 zastával funkci nejvyššího štolby ovdovělé císařovny Alžběty Kristýny[3] a v roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[4] Mimoto byl držitelem několika čestných dědičných hodností, byl dědičným nejvyšším komořím a nejvyšším lovčím v Rakousku, dědičným nejvyšším štolbou v Kraňsku, dědičným číšníkem salcburské arcidiecéze a maršálkem pasovského biskupství.
Po starším bratrovi Leopoldu Matyášovi (1667–1711) zdědil rodový majorát Steyr v Rakousku, po strýci Janu Filipovi (1651–1712) pak převzal fideikomisní panství v Čechách (Rabí, Žihobce, Žichovice).[5] Titul knížete zdědil po otci v roce 1712.[6] Součástí dědictví po bratru Leopoldu Matyášovi bylo také říšské území Leuchtenberg spojené s lantkraběcím titulem, které bylo za války o španělské dědictví zabaveno Wittelsbachům. Rastattským mírem byl Leuchtenberg vrácen zpět k Bavorsku (1714).
František Antonín byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1713 ve vídeňské katedrále sv. Štěpána s princeznou Luisou Ernestinou von Hohenzollern-Hechingen (1690–1720), dcerou císařského polního maršála knížete Bedřicha Viléma Hohenzollern-Hechingena. Po ovdovění se jeho druhou manželkou stala v roce 1721 hraběnka Marie Aloisie z Harrachu (1702–1775), dcera neapolského místokrále hraběte Aloise Tomáše Harracha. Marie Aloisie se později stala dámou Řádu hvězdového kříže a palácovou dámou. Z obou manželství pocházelo devět dětí, celkem pět synů zemřelo v dětském věku. Dědicem rodového majetku a knížecího titulu se stal nejmladší syn Jan Nepomuk (1737–1797). Jím tato linie Lambergů vymřela a dědictví pak přešlo na bavorskou rodovou větev.
Kníže František Antonín Lamberg zemřel ve Vídni v roce 1759 ve věku 80 let a byl pohřben v augustiniánském kostele.
Odkazy
Reference
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ František Antonín Lamberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 54 dostupné online
- ↑ František Antonín z Lambergu in: WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804, s. 397–398 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
- ↑ RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 66–67 ISBN 978-80-7640-012-2
- ↑ Heslo z Lamberka in: Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 580 ISBN 80-7185-226-0
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Wappen der Fürsten von Lamberg (seit 1707)
Autor: Christoph Waghubinger (Lewenstein), Licence: CC BY-SA 3.0 at
Lamberger Schlosshof mit Brunnen. Der Brunnen mit Hundeplastik und die Zwergenstatuen wurden 2014/15 restauriert. Das Bild zeigt den Stand kurz vor Abschluss der Arbeiten.