František Arnošt z Harrachu

František Arnošt z Harrachu
František Arnošt z Harrachu (kreslil Josef Mukařovský)
František Arnošt z Harrachu (kreslil Josef Mukařovský)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1872[1]
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1861 – 1884
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konz. velkostatku
Narození13. prosince 1799
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí26. února 1884 (ve věku 84 let)
Nice
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníHarrachovská hrobka v Horní Branné (50°36′34″ s. š., 15°34′4″ v. d.)
Choť(1827) Anna Lobkovicová (1809–1881)
RodičeArnošt Kryštof z Harrachu a Marie Tereza z Harrachu
DětiJan Nepomuk z Harrachu
Alfréd Karel z Harrachu
PříbuzníOtto Nepomuk z Harrachu, Arnošt František Hugo z Harrachu, Gabriela z Harrachu a Markéta z Harrachu (vnoučata)
OceněníŘád železné koruny 1. třídy (1854)
rytíř Řádu zlatého rouna (1862)
Nejvyšší spokojenost (1866)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Arnošt z Harrachu-Rohrau-Tannhausenu, či jen František Arnošt Harrach[pozn 1] (německy Franz Ernst Harrach, plným jménem Johann Nepomuk Franz de Paula Ernst Graf von Harrach-Rohrau-Tannhausen[2], 13. prosince 1799[3] Vídeň[3] – 26. února 1884 Nice[3][4][5]), byl česko-rakouský šlechtic z rodu Harrachů a politik české národnosti z Čech, v 60. a 70. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu; otec politika Jana Nepomuka z Harrachu.

Život

Narodil se ve Vídni jako syn Arnošta Kryštofa z Harrachu.

Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Jilemnice, Branná, Sadová, Šluknov a dále majetky na Moravě i v dnešním Rakousku. V roce 1836 se stal členem stavovského Českého zemského sněmu. Byl zakladatelem Franz-Ernst-Hütte ve Staré Vsi (Altendorf).[3] Patřily mu také sklárny v Novém Světě. Po několik let zastával funkci předsedy Jednoty pro zvelebení průmyslu v Čechách.[4] Předsedou Průmyslové jednoty byl po celá 50. léta 19. století, i když, jak uvádí historik Otto Urban, faktickým hlavním činovníkem jednoty byl Karel Balling.[6] František Arnošt z Harrachu náležel i mezi znalce umění a shromáždil značné umělecké sbírky.[5]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[7] Mandát obhájil ve volbách v lednu 1867[8] a volbách v březnu 1867, po kterých ale odmítl přijmout mandát.[9] Šlo o výraz podpory tehdejší české pasivní rezistence. Uspěl rovněž v zemských volbách roku 1870.[10] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo.[5]

Od roku 1861 byl rovněž doživotním dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[5] Měl titul tajného rady, skutečného komořího. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.[4] Roku 1866 se mu dostalo od císaře za loajálnost a činy během okupace Pruskem výrazu Nejvyšší spokojenosti.[11]

Od roku 1881 byl vdovcem.[5] Zemřel v únoru 1884[4] po dlouhé a těžké nemoci, kvůli které dva měsíce před svým úmrtím odcestoval na radu lékařů na léčení do francouzského Nice. Zde se ovšem jeho stav zhoršil a hrabě Harrach zemřel.[5]

Manželství a potomstvo

29. května 1827 se ve Vídni oženil s Annou z Lobkovic (1809–1881), dcerou knížete Josefa Františka Maxmiliána a jeho manželky Marie Karolíny ze Schwarzenbergu.[2] Z jejich čtyř potomků se dospělosti dožili dva synové.

  • 1. Jan Nepomuk František (2. 11. 1828 Vídeň – 12. 12. 1909 tamtéž), I. manž. 1856 Marie Markéta z Lobkovic (13. 7. 1837 Praha – 2. 9. 1870 Aschach an der Donau), II. manž. Marie Terezie z Harrachu (7. 1. 1856 Praha – 20. 8. 1908 Bruck an der Leitha)[12]
  • 2. Arnošt (8. 10. 1830 Vídeň – 10. 11. 1837)[12]
  • 3. Alfréd Karel (9. 10. 1831 Praha – 5. 1. 1914 Opatija), manž. 1869 Anna Marie Terezie z Lobkovic (5. 4. 1847 Vídeň – 25. 11. 1934 Aschach an der Donau)[12]
  • 4. Marie Terezie (14. 8. 1835 – 31. 12. 1839)[12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V některých zdrojích (např. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913) uváděn jako František Antonín Harrach.

Reference

  1. ↑ V rámci české pasivní rezistence se po jistou dobu práce sněmu fakticky neúčastnil.
  2. ↑ a b Genealogisches Handbuch des Adels. [s.l.]: C.A. Starke, 1971. Dostupné online. S. 194. (německy) 
  3. ↑ a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 89. 
  4. ↑ a b c d Úmrtí. Národní listy. Únor 1884, roč. 24, čís. 58, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Graf Franz Harrach. Neue Freie Presse. Únor 1884, čís. 7005, s. 4. Dostupné online. 
  6. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 124. 
  7. ↑ Národní listy 26. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086933&picp=&it=&s=djvu
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  11. ↑ Pražský denník. Praha: Vojtěch Kubelka, 27.10.1866, 1(135), s. (2). ISSN 1803-4837.
  12. ↑ a b c d Harrach 3. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce