František Augustin Slavík

František Augustin Slavík
Narození29. srpna 1846
Domašín (Vlašim)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. ledna 1919 (ve věku 72 let)
Praha-Vinohrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarcheolog, učitel, literární historik a historik
Manžel(ka)Gabriela Slavíková
DětiFrantišek Slavík
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Augustin Slavík (29. srpna 1846 Domašín (Vlašim)[1]22. ledna 1919 Praha-Vinohrady)[2] byl český pedagog, literární historik a archeolog.

Životopis

Narodil se 29. srpna roku 1846 v Domašíně u Vlašimi. Vychodil obecnou školu. V letech 1857–1863 studoval na gymnáziu v Benešově. V letech 1863–1867 studoval na vyšším akademickém gymnáziu v Praze, kde s výborným prospěchem složil maturitní zkoušku. V letech 1867–1870 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, němčinu a dějepis. Jako student se angažoval ve studentském spolku Ruch, což mu vyneslo i šestidenní vězení. Roku 1870 se stal suplujícím učitelem na české reálce v Praze. Také učil na průmyslové škole v Karlíně a na československé obchodní akademii v Praze (1872). V roce 1874 byl jmenován profesorem na reálce v Kutné Hoře. Za účelem sbírání písemností a památek z Kutnohorska založil přípravný výbor archeologického sboru Wocel.[3] Pro svou činnost v archeologickém spolku se dostal do sporu s ředitelem Zachem, který si údajně neprávem nárokoval zásluhy na odkrytí starých fresek. Proto byl Slavík v září 1879 přeložen ze „služebních příčin” do Tábora.[4] Pracoval ve společnosti věhlasných historiků Martinem Kolářem a Augustem Sedláčkem se kterým se spřátelil. Ten Slavíka zmiňuje i ve své knize Paměti mého života. Slavík zde působil v klubu přátel věd a umění a v kuratoriu městského muzea. Byl zakladatel spolku Blaník a organizátor slavnostního odvezení blanického kamene do základů Národního divadla.[5] Pak byly zrušeny vyšší třídy na reálných gymnáziích a Slavík byl první obětí této změny. S Táborem se loučil nerad. Byl přeložen na českou reálku do Brna kde působil v letech 1889–1894. Zde vytvořil své dílo Vlastivěda moravská a obnovil Časopis matice moravské, který redigoval s Františkem Kameníčkem. Roku 1894 se stal ředitelem reálky Ústřední matice české v Hodoníně.[6] Zde rozvinul bohatou přednáškovou činnost. Kvůli onemocnění „nervosou” musel odejít do výslužby. Odstěhoval se do Prahy, kde nemoc polevila a Slavík začal literárně pracovat. Od roku 1918 byl člen České akademie věd a umění a od roku 1913 člen Královské společnosti nauk.

Zemřel 22. ledna 1919 v Praze. Pochován byl ve svém rodišti v Domašíně u Vlašimi.[4]

V roce 2006 mu byla v Domašíně odhalena pamětní deska.[5]

Rodina

Byl ženatý. Jeho chotí byla Gabriela Rybová, vnučka Jakuby Jana Ryby. Jejich syn PhDr. RNDr. František Slavík, mineralog a geolog, rektor Karlovy univerzity, byl vězněn v několika koncentračních táborech.[7]

Dílo

  • Bratří čeští v Lešně – Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze[8]
  • Dějiny českého studentstva (1874)[9]
  • Morava a její obvody ve Slezsku po třicetileté válce (1892)[10]
  • O Jednotě Bratří Českých (1874)[11]
  • O Novém Rousinově (1891)[12]
  • Panství kutnohorské (1882)[13]
  • Panství táborské a bývalé poměry jeho poddaných (1884)[14]
  • Pruské usilování o země české (2. vydání, František Šimáček, Praha, 1901)
  • Selské povstání r. 1775 (Osvěta 1875)
  • Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejích obvodech ve Slezsku (1906)[15]
  • Cesty pana Lva z Rožmitála po západní Evropě 1465–1467 (1890)[16]
  • Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí (Literární kruh, 1930; Město Rožmitál pod Třemšínem, 2005; Garn, 2017)
  • Dějiny města Vlašimě a jeho statku (Vlašim, 1889)

Ottův slovník naučný

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou F. A. S. Je autorem nebo spoluautorem hesel:

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z2, s. 96
  3. Spolek Vocel v životě obyvatel Kutné Hory [online]. Bc. Alena Dušková. Dostupné online. 
  4. a b SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Životopis Fr. Aug. Slavíka - napsal F. D. Zenkl, s. 9. 
  5. a b Slavík, František Augustin, 1846-1919 [online]. ipac.svkkl.cz. Dostupné online. 
  6. František Augustin Slavík [online]. encyklopedie.hodonina.cz. Dostupné online. 
  7. Potomci Jakuba Jana Ryby [online]. jakubjanryba.cz [cit. 2020-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-11. 
  8. SLAVÍK, František Augustin. Bratří čeští v Lešně [online]. cs.wikisource.org. Dostupné online. 
  9. SLAVÍK, František Augustin. Dějiny českého studentstva [online]. kramerius.nkp.cz. Dostupné online. 
  10. SLAVÍK, František Augustin. Morava a její obvody ve Slezsku po třicetileté válce [online]. digitalniknihovna.cz. Dostupné online. 
  11. SLAVÍK, František Augustin. O Jednotě Bratří Českých [online]. kramerius.nkp.cz. Dostupné online. 
  12. SLAVÍK, František Augustin. O Novém Rousinově [online]. kramerius.nkp.cz. Dostupné online. 
  13. SLAVÍK, František Augustin. Panství kutnohorské [online]. kramerius.nkp.cz. Dostupné online. 
  14. SLAVÍK, František Augustin. Panství táborské a bývalé poměry jeho poddaných [online]. kramerius.nkp.cz. Dostupné online. 
  15. SLAVÍK, František Augustin. Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejích obvodech ve Slezsku [online]. svkos.cz [cit. 2020-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  16. SLAVÍK, František Augustin. Cesty pana Lva z Rožmitála po západní Evropě 1465-1467 [online]. sources.cms.flu.cas.cz. Dostupné online. 

Literatura

  • SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Životopis Fr. Aug. Slavíka, s. 9–11. Od F. D. Zenkla. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Frantisek Augustin Slavik 1899 Narodni album.jpg
Portrait of František Augustin Slavík (1846-1919), Czech high-school teacher, historian of literature and an archeologist.