František Augustin z Valdštejna

Hrabě František Augustin
z Valdštejna
Hrabě František Augustin; z Valdštejna
	(Jan de Herdt, Muzeum Vysočiny Třebíč)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
	Ve funkci:; 20. dubna 1683 – 11. srpna 1684
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Albrecht z Zinzendorfu
Nástupce	Ferdinand ze Schwarzenbergu
Tajný rada
	Ve funkci:; 1872 – 11. srpna 1684
Panovník	Leopold I.
Velitel císařké jezdecké gardy
	Ve funkci:; 1669 – 1683
Panovník	Leopold I.
6. majitel seniorátního fideikomisu Třebíč
	Ve funkci:; 1666 – 11. srpna 1684
Předchůdce	Adam František z Waldsteinu
Nástupce	Karel Ferdinand z Waldsteinu
Velitel pěchotní císařské gardy
	Ve funkci:; 1664 – 1669
Panovník	Leopold I.
Člen císařské tělesné stráže
	Ve funkci:; 1659 – ?
Panovník	Leopold I.
Císařský komorník
	Ve funkci:; 1654 – 11. srpna 1684
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Narození	1628
Úmrtí	11. srpna 1684 (ve věku 55–56 let) ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Augustiniánský kostel ve Vídni
Titul	hrabě
Rodiče	Maxmiliána z Waldsteinu († 1655) a Kateřina z Harrachu (1599–1640)
Příbuzní	bratr: Karel Ferdinand z Waldsteinu (1634–1702) ; bratr: Jan Bedřich z Waldsteinu (1642–1694) ; bratranec: Adam František z Waldsteinu († 1666) ; děd: Adam mladší z Waldsteinu († 1638) ; babička: Alžběta Brtnická z Waldsteinu († 1614) ; synovec: Karel Arnošt z Waldsteinu (1661–1713)
Náboženství	římskokatolické
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě František Augustin z Valdštejna (německy Franz Augustin Reichsgraf von Waldstein) (1628 – 11. srpna 1684 Vídeň) byl český šlechtic z hrádecké větve rodu Waldsteinů (Valdštejnů), dvořan, diplomat, politik a rytíř Maltézského řádu. Za vlády Leopolda I. patřil k nejvýznamnějším zástupcům české šlechty u císařského dvora, kde zastával několik funkcí. Krátce před smrtí byl nakonec nejvyšším dvorským maršálkem (1683–1684) a v roce 1684 získal Řád zlatého rouna. Vlastnil několik panství v Čechách, v Třebíči zahájil barokní přestavbu kláštera na zámek.

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Valdštejnů, narodil se jako čtvrtý syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna († 1655) a jeho první manželky Kateřiny z Harrachu (1599–1640). Od dětství byl předurčen ke kariéře v Maltézském řádu, jehož členem se stal v roce 1647. Poté několik let pobýval střídavě na Maltě a v Itálii. Přes protekci svého vlivného otce se mu nepodařilo v rámci Maltézského řádu dosáhnout vyšších postů, i později ale využíval získaných kontaktů v Římě. Po návratu z Itálie se připojil ke dvoru arcivévody Leopolda a v roce 1654 byl jmenován císařským komořím.

Když se Leopold I. stal v roce 1657 císařem, František Augustin patřil k úzkému okruhu českých šlechticů, kteří měli velmi blízko k novému panovníkovi. Zúčastnil se císařské volby ve Frankfurtu nad Mohanem, kde vynikl v turnajových kláních a při vysoké účasti ze všech zemí Svaté říše římské získal v několika disciplínách nejvyšší bodové ohodnocení.^[1] V roce 1659 se stal členem císařské tělesné stráže, příležitostně působil také jako diplomat. V letech 1664–1669 byl velitelem pěchotní císařské gardy a poté v letech 1669–1683 jezdecké gardy.^{[pozn. 1]} V roce 1672 byl jmenován tajným radou a nadále zůstával předním důvěrníkem císaře Leopolda I. Kromě osobních setkání s ním vedl bohatou korespondenci (v italštině). Císař s Františkem Augustinem konzultoval především kulturní život u dvora a ten díky tomu udržoval kontakty s předními umělci v celé Evropě, malíři, architekty nebo hudebníky. Neměl vysoké politické ambice, ale jako maltézský rytíř a řádový komtur ve Vídni usiloval o dosažení hodnosti kardinála. V tomto ohledu se několikrát osobně angažoval v letech 1672–1673 Leopold I., ale bez úspěchu. Vrcholem kariéry Františka Augustina byla funkce nejvyššího dvorského maršálka, kterou zastával krátce před smrtí v letech 1683–1684. V roce 1684 získal Řád zlatého rouna.^[2] Své postavení u dvora uplatňoval ve prospěch příbuzných, doložený je například vliv na rychlou církevní kariéru nejmladšího bratra Jana Bedřicha (1642–1694), který se již ve třiatřiceti letech stal pražským arcibiskupem.

Majetkové poměry

Po otci zdědil panství Dobrovice (1655), po bratranci Františku Adamovi později převzal ještě seniorátní fideikomisní panství Třebíč (1666). K Třebíči přikoupil v roce 1678 za 7 000 zlatých statek Dolní Vilémovice. I když pobýval převážně ve Vídni a ke svým českým statkům neměl žádný osobní vztah, v Třebíči rozvinul značnou stavební aktivitu zaměřenou především na přestavbu bývalého kláštera do podoby barokního zámku^[3], obnovil také klášterní baziliku sv. Prokopa. V Dobrovici nechal obnovit starý špitál a doloženy jsou také jeho finanční dary na stavby a úpravy kostelů. Jako maltézský rytíř musel získal zvláštní povolení, aby mohl volně disponovat svým majetkem. Dispens získal s podmínkou investovat 18 000 zlatých na budování opevnění na Maltě. Panství Třebíč a Dobrovice odkázal svému mladšímu bratrovi Karlu Ferdinandovi (1634–1702), kterému zároveň zanechal 30 000 zlatých v hotovosti. Dalších 25 000 zlatých svou závětí odkázal na založení kapucínského kláštera v Třebíči (k založení kláštera byl zavázán již odkazem svého předchůdce na Třebíči Františka Adama, ale buď to nestihl nebo to nepovažoval za důležité). Jeho poslední vůle zahrnuje také řadu drobných darů osobní povahy pro přátele, příbuzné i služebnictvo. Pohřben byl ve valdštejnské kapli Augustiniánského kostela ve Vídni. Jako vysoce postavený dvořan byl mnohokrát portrétován, několik jeho portrétů má ve svých sbírkách Muzeum Vysočiny v Třebíči, jeden rozměrný portrét je umístěn v hlavním sále na zámku Duchcov.^[4]^[5]

Odkazy

Poznámky

↑ Velitelské funkce císařských tělesných gard patřily sice k formálním, ale velmi dobře placeným postům ve struktuře vídeňského dvora. Spolu s příjmy z dalších úřadů inkasoval František Augustin z Valdštejna během dvaceti let dvorské služby od dvorské komory více než 57 000 zlatých.

Reference

↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658); České Budějovice, 2009; s. 121–122, 191–192 ISBN 978-80-86829-43-2
↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 278
↑ Třebíč. Historie a památky; Třebíč, 2006; s. 17
↑ POKORNÝ, Pavel R.; PREISS, Pavel: Zámek Duchcov. Valdštejnská rodová galerie; Praha, 1992; s. 156–157 ISBN 80-85386-27-5
↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; NLN, Praha, 2015; s. 286 ISBN 978-80-7422-279-5

Literatura

BEČKOVÁ, Jana: Valdštejnové a Třebíč 1613–1945; Muzeum Vysočiny Třebíč, 2008; 110 s. ISBN 978-80-86894-10-2
HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; 860 s. ISBN 978-80-7422-233-7
HRBEK, Jiří: Proměny valdštejnské reprezentace. Symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2015; 420 s. ISBN 978-80-7476-082-2
VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3

Externí odkazy

[2] Velitelské funkce císařských tělesných gard patřily sice k formálním, ale velmi dobře placeným postům ve struktuře vídeňského dvora. Spolu s příjmy z dalších úřadů inkasoval František Augustin z Valdštejna během dvaceti let dvorské služby od dvorské komory více než 57 000 zlatých.

[1] KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658); České Budějovice, 2009; s. 121–122, 191–192 ISBN 978-80-86829-43-2

[3] LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 278

[4] Třebíč. Historie a památky; Třebíč, 2006; s. 17

[5] POKORNÝ, Pavel R.; PREISS, Pavel: Zámek Duchcov. Valdštejnská rodová galerie; Praha, 1992; s. 156–157 ISBN 80-85386-27-5

[6] PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; NLN, Praha, 2015; s. 286 ISBN 978-80-7422-279-5

[1]

[pozn. 1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály