František Balátě
| František Balátě | |
|---|---|
 Plk. Ing. František Balátě | |
| Narození | 11. února 1889 Český Brod  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. listopadu 1965 (ve věku 76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | voják, inženýr a legionář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Balátě (11. února 1889, Český Brod[1][2][3] – 25. listopadu 1965, Praha) byl československý legionář, plukovník československé armády a stavební ředitel. Stal se držitelem 11 válečných vyznamenání, k nejvýznamnějším patří nejvyšší válečná vyznamenání Československa a Rumunska: Československý válečný kříž a Řád Michala Vítěze.
První světová válka
Ing. František Balátě byl vlastenec, do první světové války narukoval jako praporčík 77. pěšího pluku. Nechal se zajmout na ruské frontě 16. září 1915 u Rovna.[3] Do legií se přihlásil 22. března 1916[3] a postupně prošel legiemi srbskou (19. května 1916),[3] francouzskou (25. května 1918)[3] a italskou (6. srpna 1918)[3]. Nejdříve byl příslušníkem 2. pěšího pluku, dále 21. pěší pluk francouzských legií a 31. pěší pluk italských legií. Postupně dosáhl v legiích hodností poručík, nadporučík a major. Jako srbský, francouzský a italský legionář se vyznamenal v různých bitvách, zejména v bitvě u Dobrudže v Rumunsku.
První republika
V meziválečném období organizoval na Moravě výstavbu hraničních opevnění a jiných vojenských obranných staveb. Byl přednostou Zemského vojenského stavebního ředitelství v Brně, později ředitelem Ředitelství stavby dálnic v Praze. Podílel se na přípravě výstavby první československé dálnice, zúčastnil se i jejího slavnostního zahájení dne 2. května 1939, vlastní stavba však byla na konci roku 1941 zastavena.
Druhá světová válka
Účastnil se aktivně v protinacistickém odboji.
Po válce
Po válce byl aktivován a povolán na Ministerstvo národní obrany, které však začali postupně ovládat komunisté do té míry, že požádal v roce 1947 o odchod do důchodu, protože se nehodlal podílet s komunisty na vedení naší armády.
Pracoval ve vedení sokolské organizace, ještě v roce 1948 spolupracoval na přípravě XI. Všesokolského sletu v Praze, po ovládnutí Sokola komunisty však členství v této organizaci rovněž ukončil.
Zemřel 25. listopadu 1965 v Praze a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Publikace
- TABULKY souřadnic a sklonů tečen parabolických oblouků pro zaoblení nivelety. V Praze 1941. Vytiskla Novina v Brně.
Reference
Externí odkazy
- Legionář Ing. František Balátě v bojích proti maďarským bolševikům na Slovensku http://milosbalate.webnode.cz/genealogie/rodinna-kronika/dodatek-v-/
- Legionářský směr č. 1/2013 článek pod názvem „Muž, který stál u zrodu dálnice D1“ Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Národní muzeum : Balátě, František – Tabulky souřadnic a sklonů tečen parabolických oblouků pro zaoblení nivelety. https://web.archive.org/web/20160304185719/http://opac.nm.cz/opacnm/authorities/291559;jsessionid=470085354359A80AE378D210E92A87EB
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Plukovník Ing. František Balátě
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Vinohradský hřbitov v Praze, Česko. Hrob Františka Balátě