František Bartoš (architekt)

František Bartoš
Narození	3. ledna 1894 Hubertendorf Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. února 1949 (ve věku 55 let) Hradec Králové Československo Československo
Povolání	architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Bartoš (3. ledna 1894 Hubertendorf, Rakousko – 26. února 1949 Hradec Králové) byl český architekt, projektant a pedagog^[1], žák Josefa Gočára.^[2][3] Projektoval zejména industriální a vodní stavby.

Architekturu vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně, Českém vysokém učení technickém v Praze (dokončil 1924) a také na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Gočára (1924–1927)^[3], kde absolvoval se stipendiem profesora Kotěry.^[4] Po absolvování studií našel uplatnění v Gočárově týmu, který se zabýval regulačními plány pro Hradec Králové.

V průběhu dvacátých letech 20. století působil zejména v Praze. Přihlásil se do několika architektonických soutěží a uspěl s několika realizacemi. Mezi jeho klíčové stavby patří budova Státního hydrologického a hydrotechnického ústavu v pražských Dejvicích (na Podbabě), kde se inspiroval Gočárem a kde bylo využito neomítnutých režných cihel. Z téže doby pochází funkcionalistická stavba přístavního skladiště v Praze-Holešovicích (1926–1928), kde využil konstrukce železobetonového skeletu s plochými bezprůvlakovými stropy, které jsou neseny polygonálními sloupy opatřenými hřibovými hlavicemi.^[5][6]

Na konci 20. let se přestěhoval do Hradce Králové. Jeho další stavby tak vznikaly převážně v tomto regionu. V letech 1929 až 1949 vyučoval na střední průmyslové škole stavební v Hradci Králové.^[2]

V roce 1945 se stal členem regulační komise v Hradci Králové^[4], kde se s Josefem Havlíčkem věnoval urbanismu a územnímu plánování. Právě v roce 1945 začali zpracovávat základní upravovací plán Hradce Králové, nejvýznamnější dílo českého urbanismu závěru 40. let 20. století.^[7] V novém plánu, v němž navazovali na regulační plány svého učitele Josefa Gočára, se na rozdíl od jejich předchůdce zabývali i okolními obcemi a mj. plánovali spojení Hradce Králové a Pardubic z hlediska území i infrastruktury do jedné velké aglomerace.

Díky tomu se také společně s Josefem Havlíčkem podílel na projektu a výstavbě sídliště Labská kotlina I v Hradci Králové.

Věnoval se projektům vodních staveb, z nichž se realizoval jez a vodní elektrárna ve Smiřicích. Vodní díla na Slapech a na ústeckém Střekově se dočkala jen studie.^[4] Když se v roce 1927 konala zrychlená architektonická soutěž na podobu zdymadel pod hradem Střekovem, byl jedním ze čtyř architektů, kteří se do soutěže přihlásili (kromě Bartoše také Jiří Justich, Otakar Schmidt a František Vahala). K dopracování do dalšího kola postoupily dva projekty – Schmidtův a Bartošův. Nové kolo soutěže se uskutečnilo v roce 1929 a nakonec do něj byli ještě přizváni Artur Payr a dříve vyloučený František Vahala, který nakonec se svým projektem zvítězil.^[8]

Z průmyslových staveb vyprojektoval např. strojírnu Hudec v Týništi nad Orlicí, továrnu Pacák v Třebechovicích pod Orebem.^[3]

• Praha, Dejvice: hydrologický ústav čp. 219 (Státní ústavy hydrologické a hydrotechnické; dnes Výzkumný ústav vodohospodářský), 1925–1929
• Praha, Holešovice: skladiště čp. 1366 v přístavu, 1926–1928^[6]/1929^[9]
• Praha, Jinonice: etážová montážní budova firmy Walter, 1928–1929^[3]
• Hradec Králové: činžovní dům právníka Františka Steinfelda, Kotěrova 847, 1932–1933
• Smiřice: jez a vodní elektrárna, 1933–1952
• Třebechovice pod Orebem: vila p. Janoucha
• Třebechovice pod Orebem: budova tiskárny A. Dědourek
• Třebechovice pod Orebem: přístavba továrny Pacák
• Týniště nad Orlicí: přístavba strojírny A. Hudec^[4]
• Hradec Králové: sídliště Labská kotlina I (svého času Gottwaldova čtvrť), s Josefem Havlíčkem, 1946–1948
• Hradec Králové: regulační plán města (základní upravovací plán), 1945–1950
• Hradec Králové, Pražské Předměstí: administrativní budova Východočeské energetiky čp. 53, 1948–1950^[9]