František Belani

František Belani
Zastupitel města Plzeň
Ve funkci: ? – ?
Rodné jméno	b
Narození	1. listopadu 1815 Nová Bystřice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. listopadu 1882 (ve věku 67 let) nebo 17. listopadu 1882 (ve věku 67 let) Plzeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Mikulášský hřbitov
Profese	inženýr, podnikatel, technik, metalurg a technolog
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Belani (1. listopadu 1815 Nová Bystřice – 22. listopadu 1882 Plzeň)^[1] byl český hutní a strojní inženýr italského původu, císařský rada, podnikatel a inovátor v oborech hutnictví a metalurgie. Roku 1866 založil v Plzni spolu s mladším bratrem Josefem železářskou a strojní továrnu se slévárnou, tato lokalita se dodnes nazývá podle majitelů někdejšího závodu, Belánka.

Otec Jan Belani přišel do Čech z Itálie jako voják rakouské armády za napoleonských válek. Jeho matka Anna pocházela z Florencie. Jan se oženil s Marií Markovou z Chlumce. František se jim narodil roku 1815 na zámečku Terezín poblíž Nové Bystřice u Jindřichova Hradce. Jan Belani pracoval jako hutní mistr u vícero majitelů hutí, zpravidla šlechtického původu. Začátkem 30. let 19. století se s rodinou za prací odstěhoval na panství Colloredo-Mansfeldů, kde působil ve Staré Huti u Dobříše. Zde František a jeho mladší bratr Josef získávali od otce první praktické zkušenosti při výrobě oceli.

Následně se rodina přesunula na panství Valdštejnů na jižní Plzeňsko. František Belani začal od konce 30. let pracovat jako hutní písař a hutní mistr v hutích hraběte Christiana Valdštejna v Sedlci u Starého Plzence. Roku 1841 je podle jeho návrhu postavena jeho první vysoká pec na Kladně. Vytvořil vlastní konstrukci válcových dmychadel pro snížení spotřeby uhlí při výrobě železa. V Sedlci přestavěl, rozšířil a zmodernizoval hutě, vystavěl zde také přidružený závod na strojírenskou výrobu. 21. října 1851 jej hrabě Valdštejn jmenoval ředitelem sedleckých železáren.

Kvůli neshodám nad další modernizací a rozšíření výroby odchází ještě koncem roku 1851 František Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, aby zde postavil první provoz válcoven. V polovině 50. let staví dvě vysoké pece na Kladně. Do Sedlce se vrací roku 1856 a řídí zde výstavbu nové Valdštejnovo strojírny. Po smrti konzervativního hraběte Christiana (24. prosince 1858) a nástupu jeho bratra Arnošta je František Belani pověřen zřízením a vedením pobočky Valdštejnských strojíren v Plzni. A to poblíž silnice do Domažlic a Bavorska. Belani se tak odstěhoval do Plzně. Jeho bratr Josef byl pověřen vybavením továrny stroji.

V Plzni se František Belani zapojil do společenského a politického života. Stal se spolumajitelem první plzeňské plynárny^[2] zajišťující městské osvětlení plynem, aktivně usiloval o železniční propojení Prahy, Plzně a Bavorska, posléze se stal obecním zastupitelem. Trať mezi Prahou a Bavorskem byla zprovozněna společností České západní dráhy (BWB) v letech 1861–1862. Dále byl přísedícím báňského soudu a členem rady pro správu městských dolů. V témže roce se z přepracování zhoršil Belaniho zdravotní stav, ve funkci ředitele plzeňského závodu jej proto vystřídal bratr Josef Belani.

(c) Anaj7, CC BY-SA 3.0

Neshody mezi novým vrchním inženýrem Valdštejnských strojíren Emilem Škodou a ředitelem Josefem Belanim vedly k rozhodnutí bratrů Belaniů z firmy odejít a založit vlastní strojírenský podnik^[3]. K jeho vzniku došlo již roku 1866. Na pozemku, nedaleko nového městského nádraží na Jižním předměstí při silnici na Klatovy, zbudoval v roce 1867 plzeňský stavitel Martin Stelzer novou továrnu. A to včetně moderní slévárny šedé litiny, kovárny, kotlárny, strojírny a železniční vlečky. Probíhala zde především výroba parních strojů, parních kotlů, turbín, benzinových, naftových a plynových motorů, železničních součástí. Vyráběly se tu i celé komplety zařízení pro pivovary, lihovary, mlýny, cukrovary, sladovny, sklárny, plynárny, kulové mlýny, drtičky kamení, uhelné a kaolinové doly.

Firma byla postižena finanční krizí v říši počátkem 70. let. Roku 1872 továrnu odkoupilo za 250 000 zlatých konsorcium plzeňských podnikatelů. Dne 11. ledna 1874 pak umírá v 52 letech Františkův bratr a celoživotní obchodní partner Josef. Majitelé továrny již v únoru téhož roku rozhodli o transformaci na akciovou společnost, což předznamenalo postupný úpadek společnosti (definitivně zanikla ve 30. letech 20. století). Továrna bratří Belaniů dala název křižovatce silnice na Klatovy a cesty podél bavorské dráhy, Belánka.

František Belani zemřel 22. listopadu 1882 v Plzni ve věku 67 let a byl pohřben na Mikulášském hřbitově v Plzni. Byl majitelem několika plzeňských domů.

František Belani se poprvé oženil v roce 1844. A to s Karolínou, rozenou Sekerovou. Po její smrti dne 5. září 1876 se 25. května 1877 v Mariánských Lázních znovu oženil. Manželkou se stala Karolína, rozená Rziebová. Byl otcem čtyř synů: Vojtěcha (*1845), Eduarda (*1847), Bedřicha (*1848), Emila (*1858) a tří dcer: Karolíny (*1850), Marie (*1853), Ernestiny (*1859). Ke konci života bydlel v Jagellonské ulici č. 10.

Jeho synové taktéž pracovali v hutním a důlním průmyslu, většinou v severozápadních Čechách.

• Biografie Františka Belaniho
• Historie Valdštejnské slévárny v Sedlci
• Zmínka v životopise Emila Škody Archivováno 1. 5. 2014 na Wayback Machine.