František Bellegarde

František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde
František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde
Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
Ve funkci: 1894 – 1898
Předchůdce	Ferenc Nopcsa
Nástupce	úřad neobsazen (úmrtí císařovny)
Nejvyšší hofmistr korunní princezny-vdovy Štěpánky
Ve funkci: 1889 – 1894
Předchůdce	Andreas Pálffy z Erdödu
Nástupce	Leopold Gudenus
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1885 – 1. ledna 1912
Panovník	František Josef I.
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1881 – 1. ledna 1912
Panovník	František Josef I.
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci: 1867 – 1869
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1857 – 1. ledna 1912
Panovník	František Josef I.
Narození	18. června 1833 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. ledna 1912 (ve věku 78 let) Mnichov Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	Hrobka rodu Bellegarde
Choť	(1857) Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova (1836–1899)
Rodiče	August z Bellegarde a Julie, Freiin von Gudenus
Děti	Franz Bellegarde Auguste Bellegarde Marie-Dorothea Gräfin von Bellegarde Rudolf Bellegarde
Příbuzní	Franz Graf von Bellegarde (vnuk)
Profese	komorník, velkostatkář a politik
Commons	František Bellegarde
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Alexandr Arnošt hrabě Bellegarde (německy Franz Alexander Ernst Graf von Bellegarde; 18. června 1833 Vídeň – 1. ledna 1912 Mnichov) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. Původně byl státním úředníkem, poté krátce poslancem Slezského zemského sněmu a nakonec se stal členem rakouské panské sněmovny. Zastával také funkce u císařského dvora, mimo jiné byl nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty (1894–1898). Sňatkem se spříznil s rodem Kinských a získal zámek Velké Heraltice u Opavy, kde jeho potomci sídlili do roku 1945.

Pocházel ze savojského šlechtického rodu Bellegardů, který se od 18. století uplatňoval ve službách habsburské monarchie. Narodil se jako nejmladší syn generála a císařského generálního pobočníka hraběte Augusta Bellegarda (1795–1873).^[1] V letech 1850–1854 studoval práva na univerzitě ve Vídni a poté krátce působil ve státních službách. Jako úředník působil u dolnorakouského místodržitelství, na ministerstvu vnitra a v Uhrách, v roce 1859 odešel do výslužby a spolu s manželkou se začal věnovat správě majetku ve Slezsku. Mezitím byl v roce 1857 jmenován c. k. komořím a v letech 1867 1869 byl poslancem zemského sněmu ve Slezsku. V roce 1881 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1885 se stal doživotním členem rakouské panské sněmovny. Nakonec se uplatnil ve dvorských službách, v letech 1889–1894 byl nejvyšším hofmistrem korunní princezny Štěpánky, poté v letech 1894–1898 nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty. Po její smrti zůstal dva roky mimo službu a nakonec byl v letech 1900–1902 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty, jediné dcery korunního prince Rudolfa (funkci opustil po jejím sňatku s princem Ottou Windischgrätzem). Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1893) a později obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1902), byl také čestným rytířem Maltézského řádu.^[2] Zemřel v Mnichově, pohřben byl v nově vybudované rodinné hrobce ve Velkých Heralticích.

V roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Rudolfinou Kinskou (1836–1899), nejmladší dcerou knížete Rudolfa Kinského (1802–1836). Rudolfina z dědictví po matce převzala velkostatek Velké Heraltice ve Slezsku, kde se s manželem usadila, v roce 1862 navíc přikoupila sousední statek Sosnová. Zámek v Sosnové byl v té době již zchátralý a manželé Bellegardovi nechali v roce 1865 z bezpečnostních důvodů strhnout věže (ve 20. století byl zámek uvolněn pro potřeby školy).^[3] Po smrti hraběnky Rudolfiny (1899) byl správcem majetku vdovec František, i když již předtím býval uváděn jako spolumajitel. K velkostatku patřilo 1 802 hektarů půdy.^[4] Součástí velkostatku byly také průmyslové provozy (pivovar, lihovar, pila).^[5] Teprve jako samostatný majitel zámku přistoupil František ke stavebním úpravám, kolem roku 1900 byla vybudována novogotická kaple.^[6] Koncem 19. století byla postavena rodová hrobka ve Velkých Heralticích. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn August (1858–1929), který sloužil v armádě a u dvora zastával funkci nejvyššího kuchmistra. Další syn Rudolf (1862–1937) byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Valerie. Nejmladší syn František (1866–1915) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady.

Františkův starší bratr Bedřich August (1826–1886) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního podmaršála. Jejich švagrem byl nejvyšší maršálek Českého království hrabě Edmund Hartig (1812–1883). Přes svou manželku Rudolfinu byl František Bellegarde také švagrem knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského (1834–1904).

• 1. August Maria Rudolf (26. 5. 1858 Vídeň – 24. 2. 1929 Velké Heraltice), I. manž. 1887 Henrieta Larisch-Mönnich (17. 3. 1867 Kunčice – 13. 8. 1892 Nový Světlov), II. manž. 1897 Marie Karolina z Oettingen-Wallersteinu (10. 12. 1874 Praha – 19. 2. 1960 Wallerstein)^[7]
• 2. Rudolf (28. 2. 1862 Velké Heraltice – 30. 10. 1937 Bad Ischl), manž. 1891 Karolina Pejačević (18. 1. 1861 Vídeň – 15. 5. 1927 Bad Ischl)^[8]
• 3. František (14. 6. 1866 Bad Ischl – 2. 4. 1915 Lubaczów), zemřel v ruském zajetí během první světové války, manž. 1909 Josefa z Königsegg-Aulendorfu (27. 5. 1888 Konigseggwald – 7. 11. 1939 Štýrský Hradec)^[9][10]
• 4. Marie Dorotea (27. 6. 1873 Velké Heraltice – 1. 2. 1945 Überlingen), manž. 1896 Alfred zu Salm-Reifferscheidt (23. 6. 1863 – 6. 7. 1924)^[11]

• 
  Zámek Velké Heraltice, sídlo Bellegardů v 19. a 20. století
• 
  Hrobka rodu Bellegarde
• 
  Náhrobní deska Franz von Bellegarde
• 
  Náhrobní deska jeho manželky

• Bellegardové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Arnošt z Bellegarde na Wikimedia Commons
• František Bellegarde na webu rakouského parlamentu
• František Bellegarde na webu obce Velké Heraltice Archivováno 31. 7. 2020 na Wayback Machine.